15.9.-30.10. 2000

Co týden dal...

Pátek 15.září: Cizinecká policie se zdráhala vpustit do ČR tři Holanďany a Američana s polní kuchyní, kteří přijeli pomáhat lidem, co chtějí změnit svět k lepšímu. Nakonec je ovšem vpustili. Nepustili sem jiné, kteří měli řetězy, baseballové pálky apod. Kuchaři jsou úplně nevinní až na to, že se budou starat, aby těm, co u nás budou baseballovými pálkami a řetězy měnit svět k lepšímu, přitom nekručelo v bříšku. Alice Dvorská, Jana z Arcu antiglobalizačního vojska, se jich promptně zastala. Posléze se ukázalo, že jeden z chodů, které antiglobalizační polní kuchyně (přirozeně vegetariánská) připravuje, jsou brambory s citronovou šťávou. Lze se obávat, že Praha bude nejen zdemolována, ale taky důkladně znečištěna. Viktor Piorecký, tiskový mluvčí INPEG, zveřejnil v Právu jakýsi souhrn antiglobalizační ideologie. Je to zajímavé čtení, pana Pioreckého je třeba nechat mluvit, člověk přijde o zbytečné iluze. Komentář
Zahraniční výbor Evropského parlamentu se v návrhu rezoluce dotkl otázky Temelína (je nezbytné zajistit vysoký standard bezpečnosti a vyhodnocovat dopad na životní prostředí). Nechce tímto problémem podmiňovat vstup ČR do EU. Pokud jde o druhý sporný bod, prezidentské dekrety, EP přivítal "ochotu české vlády prověřit dosud platné zákony a dekrety Benešovy vlády z let 1945 a 1946, aby bylo zjištěno, zda jsou v rozporu s platným právem EU a s kodaňskými kritérii." Sancta simplicitas! Žádná taková ochota neexistuje, šéfideolog ODS Zahradil řve, že to nekonzultovali s českou stranou, sociálnědemokratický poslanec Laštůvka ochotu explicite popřel.
Sobota 16.září: Premiér Zeman přijme autodopravce, kteří vyhrožují blokádou. Příjemný pohled na hulváta, kterému spadl hřebínek. Blokáda v době antiglobalizačních demonstrací by znamenala katastrofu a Zeman si ji nemůže dovolit. Rakušané blokují pohraniční přechody s ČR. Nasazení školních dětí trochu připomíná komunistické první máje a Havlův pokus o svržení parlamentu z přelomu let 1991-2. Ani na rakouské straně není všechno v pořádku. Pan prezident se v této souvislosti (a zjevně i v narážce na chystané pražské demonstrace proti MMF) zastal práva na demonstrace, podotkl však, že pokud se ničí životy a majetek, musí policie "vtipně zasáhnout". Co to má být? Nějakými opičkami rozptýlit pozornost ničitelů? Klaus se mu právem vysmál. Volební kampaň před jugoslávskými volbami, jak probíhá v Kosovu, je příkladem demokratické nestrannosti. Koštunica tam smí, Miloševičovu manželku tam pod zjevnou záminkou nepustili. Nebylo by poctivější volby v Kosovu vůbec zakázat?
Pondělí 18.září: Lídři čtyřkoalice vyrazili za voliči na šestimístné koloběžce. Hrozí nám snad potenciálně šestikoalice? Symbolické je, že ujeli jen několik desítek metrů. Škoda, Kroupa s Kasalem mohli trochu zhubnout a akce by byla aspoň k něčemu.
Úterý 19.září: Bývalý šéf BIS Vulterin řídí kasino, jehož vlastníkem je Mezinárodní svaz studentstva, takto depozitura někdejší KGB. Platové nabídky, které dostal po odchodu z funkce, mu údajně nestačily. Všichni jen doufají, že nic podstatného nevyzradí. Náš postkomunistický svět připomíná Lehárovu Veselou vdovu, je jen o hodně odvázanější. Víkend slibuje příjemné babí léto… Vzhledem k tomu, co se chystá (stalingradská bitva antiglobalizátorů s MMF a SB), by bylo lépe, kdyby dul severák a padala spousta mokrého sněhu. Vyšetřovatel Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu je v podezření, že kdysi (za "totáče") udal svého kolegu, který se neuctivě vyjádřil o Husákovi. Je výborné, když má vyšetřovatel se zločiny komunismu tak říkajíc osobní zkušenost. Úřad by se do budoucna mohl soustředit na to, že bude vyšetřovat sám sebe.
Středa 20.září: Čtyřkoalice by prošla do Sněmovny jen velmi těsně: podle STEM má 21%, preference klesly proti červnu o 6%. Zdá se, že se opakuje vzestup a pád Impulsu99 a Děkujeme odejděte. Preference vlády stoupají, podepsaly se na tom zjevně relativně příznivé hospodářské výsledky v posledním půlroce. Podle STEM bude do Senátu volit 25% lidí. Pokud jde o volby do regionálních samospráv, může to být ještě horší. Senát nemá valný smysl a s novými kraji se lidé nedovedou identifikovat. Smutný příklad toho, jak realizace nakonec zlikviduje docela správnou myšlenku. Primátor Kasl na otázku o možném přínosu zasedání MMF a SB pro Prahu: Žádné hmatatelné přínosy neočekáváme. Vzácný příklad realismu, v řadách ODS překvapivý.
Čtvrtek 21.září: ODS považuje pražské zasedání MMF a SB za prestižní záležitost. V prohlášení regionální rady ODS Praha se údajně praví: "Jsme přesvědčeni, že jednání finančníků napomůže dalšímu zviditelňování ČR a hlavního města v mezinárodním měřítku a že ve svém důsledku zvýší renomé naší země". Nu, uvidíme. MFD zachvátil anarchismus. Viliam Buchert si pochvaluje, že se tolik mladých lidí zajímá o vážné problémy společnosti a doufá, že demonstrace v Praze budou mít blahodárný vliv na dění ve světě. Je zajímavé, že v Havlíčkově vlasti se za kvalitu považuje to, když se lidé zajímají o věci, kterým jednak nerozumějí a jednak s nimi nemohou nic udělat. Pokud se budeme snažit zlepšit to, co je v našem dosahu a co prospěje našim blízkým, pomáháme tím světu účinněji, než když budeme v zájmu chudých celého světa devastovat pražské restaurace. Václav Klaus bouřil proti antiglobalizátorům před pubertální mládeží, shromážděnou v kině Blaník. Škoda, že si spletl publikum. Měl by vystoupit za pět dní na Míráku, to by bylo slovo do pranice.
Pátek 22.září: Sociálnědemokratická strana se po roce a půl vrátila do čela preferencí. Jde o výsledek jediné agentury (IVVM), nicméně je to u vládnoucí strany solidní výkon. Klaus počítal, že sociální demokraty opoziční smlouvou historicky zkompromituje. Bylo by velmi záhodno, aby tento cynický a nemravný kalkul nevyšel. Platnost lustračního zákona byla prodloužena. To je sice fajn, ale všechno musí jednou končit. S lustračním zákonem jsme na tom jako ti nešťastní nesmrtelní lidé z Gulliverových cest Jonathana Swifta. Kdybychom byli očistu společnosti provedli hned po převratu a důsledně (navzdory těm, co slyšeli trávu růst), mohli jsme dnes leccos odpustit. Takhle se s námi lustrace potáhnou jako turecký med. Přípravy na zasedání MMF: z pražských linek byly staženy nízkopodlažní autobusy, mají jimi být dopravováni delegáti. Naši invalidní spoluobčané je musí na týden oželet, nikdo se s tím veřejně nepochlubil. Stanový tábor pro účastníky protestů na Strahově zeje prázdnotou. Nedůvěra demonstrantů je do jisté míry pochopitelná a dala se čekat.
Sobota 23.září: Poslanec KDU Kalousek spolu s ODS a zjevně v nesouladu s vedením vlastní strany prosadil v komisi pro vyšetřování případu IPB trestní oznámení na ministra Mertlíka. Podobné akce nepochybně přispějou k profilování čtyřkoalice a její důvěryhodnosti. Kauza je velmi spletitá, nicméně je jasné, že ODS dostala po zásluze přes prsty a mstí se sociálním demokratům tím, že se pokouší odstřelit jejich ministra financí.
Pondělí 25.září: Praha zažila první sérii demonstrací. Několik sociálních revolucionářů zmlátilo skiny, kteří se neopatrně oddělili od svého stádečka. Společenská pravidla z afrického buše. Dobré ráno 25.9.
Úterý 26.září: Do Prahy přijelo zjevně mnohem méně demonstrantů, než se očekávalo. Aspoň v něčem máme štěstí. Policie očekává asi deset tisíc lidí. Český tisk protestuje proti "katastrofickým vizím" a vyzývá k většímu pochopení pro demonstranty. Nevím, zda je to ta správná chvíle. Čeští podnikatelé prý na demonstrantech proti MMF zatím příliš nevydělali. Proboha, kdo počítal s tím, že na revoluci se dá vydělat! Pražská bitva o MMF a SB má svou první oběť! Kazašský ministr financí se údajně přejedl a byl hospitalizován s podezřením na infarkt. Je to svým způsobem symbolické: velmi nešťastný moment boje proti hladomoru v chudém světě.
Středa 27.září: Včerejší demonstrace byly opravdu vydařené. Dobře zorganizované, policie měla v jednu chvíli namále. Jedné skupině se pak navečer podařilo vymlátit několik obchodů a bank na trase od náměstí Bratří Synků přes Tylovo náměstí na Václavák a do Jindřišské. Dávám k dispozici své tři minulé texty na toto téma. Komentář, Poznámka, Polemika MFD konstatuje: katastrofický scénář demonstrací se beze zbytku naplnil. Myslím že docela ne, MFD si odreagovává soustavnou bagatelizaci protestů. Inpeg je spokojen, od násilí se ovšem pochopitelně distancuje, zodpovídá jen za nenásilné protesty. Alice Dvorská se před demonstracemi dala slyšet: "Čeští bojovníci proti globalizaci si chtějí hlavně postupně získat srdce svých spoluobčanů". To se opravdu povedlo. Jinak si paní Dvorská libuje: "Celosvětový den hodnotíme jako úspěšný". Všichni jsou spokojeni. Komentář Během protestů propadla paní starostka Prahy 4 panice a požádala o povolání armády (mj. s ohledem na to, že výtržnosti páchají hlavně cizinci). ODS zase přichází s požadavkem, aby policie byla proti demonstrantům ještě tvrdší. Poznámka Někteří novináři, kteří sledovali demonstrace, si stěžují na hrubé jednání policistů. Byli prý agresívní i vůči tzv. občanským právním hlídkám. Poznámka Václav Havel pronesl na zasedání MMF a SB standardní kýčovitou árii na téma "berme si příklad ze stavitelů katedrál, těm nešlo o přízemní starosti, ale o věčnost". Ve svistu dlažebních kostek jeho hlas tentokrát poněkud zanikl. V Jugoslávii proběhly prezidentské volby i volby do parlamentu. Zdá se že zároveň vyhrál i Miloševič, i opozice. Miloševičovi stoupenci si chtějí prosadit druhé kolo voleb (jakousi opravnou jízdu, řečeno olympijskou terminologií). Jaký mají smysl volby v takové zemi? O výsledek voleb bude nyní nutno svést občanskou válku.
Pátek 29.září:  Právo tajemně naznačilo, že za organizací nepokojů stojí tajemné síly, nitky směřují do Říma. Italský velvyslanec prý požádal o to, aby několik právě vyhoštěných italských násilníků mohlo v Praze zůstat, moc se jim tu líbí. Posléze se ukázalo, že nešlo o italského velvyslance a pracovníky velvyslanectví, ale o několik radikálních poslanců, kteří přijeli s demonstranty. Sorry, Právo se omlouvá. Podezření bylo už zaseto. Finančníci ukončili zasedání a opouštějí Prahu v podobném spěchu, jako kdysi v roce 1848 účastníci Slovanského sjezdu. Zdá se, že dojem, který jsme učinili, nebyl úplně stoprocentní. Nevím nevím, zda se dočkáme toho slibovaného zlatého deště. Viktor Piorecký se domnívá, že se organizátoři demonstrací lidem za zbytečné násilí vlastně omluvili - tím, že se od něho distancovali. Zajímavé pojetí omluvy. Čtenáří MFD si unisono myslí, že příště musí být zásah ještě tvrdší. Řekl bych, že musí být lépe připraven a nesmí přitom sklouznout do oplácení. Lidé jsou rozčileni a jejich požadavky trochu připomínají gottwaldovské "republiku si rozvracet nedáme". Čtyřkoalice půjde do voleb společně a s jedním lídrem. Zdá se, že čtyřkoalice zaspala, její preference začínají klesat, její nynější prohlášení je osudově zastíněno pražskými vyrvály.
Sobota 30.září: Josef Tošovský zvažuje odchod z funkce guvernéra ČNB. Přitom není jisté, zda se stane viceprezidentem EBRD. Zřejmě se jeho pozice stává politicky nesnesitelnou. Zapojil se před časem do protiklausovského spiknutí a teď mu nezbude než rezignovat. Guvernér Státní banky by neměl být nástrojem vládní politiky, ale zratí důvěryhodnost, když si do ní udělá několikaměsíční výlet. ČSSD navrhne ministra Motejla na ombudsmana. Důstojná cesta, jak odejít. Ministr Motejl předtím sesadil pražského státního zástupce Brücklera. Ten zasedal v parlamentní komisi pro vyšetření prodeje IPB a měl nepochybně prsty v trestním oznámení na ministra Mertlíka. US zvažuje odvolání poslance Kalouska, který inicioval tažení proti Mertlíkovi, z čela komise. KDU se od Kalouska jemně distancuje. Smutné je, že česká politika začíná připomínat spor několika mafií, v němž se nikdo nevyzná, a demokratická kulisa je tu podružná. Dobré ráno 2.10. Paní Jiřina Šiklová, členka Občanských právních hlídek, vyčítá v Právu demonstrantům, že napadali prosté lidi. Prostota jako ctnost. Chráněný druh. Zato movitější či hloubavější člověk se zjevně nesmí pozastavovat nad tím, když občas odněkud přiletí dlažební kostka a rozbije mu kokos. V témže listě mluví Martin Hekrdla o kontaktu aztéckého Montezumy se španělským Pizzarem. Jde o bretonovské setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole. Pizzaro dobýval Peru, ne Mexiko.
Pondělí 2.října: Ministr Gross žádá zákonné úpravy, umožňující účinněji zasáhnout proti demonstrantům. Chce, aby policie směla ve výjimečných případech používat gumové projektily; dále požaduje zpřísnění zákonů o pobytu cizinců a azylového zákona. Konečně vavrhuje, aby shromažďovací zákon zakázal demonstrantům zahalovat si tvář. Poznámka Vláda nakupuje (se slevou) 18 limuzin Audi, které sloužily účastníkům pražského zasedání MMF a SB. Samozřejmě se vystavuje kritice, že nedrží slovo: Zeman kdysi populisticky sliboval, že jeho vláda bude používat jen česká auta. Je příjemné vidět, že se populismus někdy taky nevypláci.
Úterý 3.října: Prezidentský kandidát a pravděpodobný vítěz jugoslávských voleb Vojislav Koštunica kritizoval USA za to, že přispěly k tomu, aby Miloševič bral svůj úspěch či neúspěch ve volbách jako otázku života a smrti. Tato kritika je velmi oprávněná. Americká a vůbec západní politika vůči Jugoslávii je necitlivá a blokuje politické změny, které jsou prospěšné a nutné. Je iluze myslet si, že máme univerzální recept na všechny neduhy světa. Kromě toho: právě tato necitlivá politika umožnila, že se v Jugoslávii otevřel prostor pro ruské iniciativy. Nedá se samozřejmě vyloučit, že Rusko přispěje k uklidnění situace a zlepšení poměrů v zemi. Pak je třeba poctivě přiznat, že se v ruské zahraniční politice přece jen něco změnilo k lepšímu. Nějak se mi tomu ale nechce věřit. Třetí rentgen, namířený do Hitlerovy Třetí říše… Tak zní článek v Právu, věnovaný portrétům nacistických vojevůdců v ČT. To je prima, ale postrádám první rentgen do Nebeské říše českého bolševizmu: portréty Gottwalda, Zápotockého, Novotného, Čepičky, Svobody, Husáka atp. Bližší česká košile než německý kabát. Ministr Kužvart ve sporu s Grégrem o Temelín: jeho stanovisko je rozumné. Mluví o tom, že se Česko vůči rakouským i německým kritikům zachovalo křupansky, že jsme jim měli dřív poskytnout informace a hovořit s nimi. Jeho návrh na přezkoumání změn projektu by mohl být únosný kompromis. Sotva ho však prosadí. Bezohledné spuštění Temelína navzdory Rakousku (jakkoli jsou rakouské výhrady nejspíš přehnané) nám sice ve světě projde, ale bude mít na vzájemné vztahy obou našich zemí devastující vliv. Mladá fronta třeští. Tentokrát u příležitosti oslav výročí německého sjednocení. Pan Palata je ve způsobu pojednávání německé problematiky důstojným nástupcem pp. Třeštíka a Bělohradského z někdejších LN. Stihne sám to, co oba výše zmínění dohromady. Prý nám Němci naším vstupem do Unie (tj. tím, že to zařídí) konečně vrátí to, co nám osudově dluží. Přitom nejde jen o stanovisko pana Palaty, ale o "stanovisko listu". Za Zieleniece sekundovaly Právu Lidové noviny, za Kavana je to MfD. Primátor Kasl otiskl v MfD formou inzerce poděkování Pražanům za tolerantnost, ukázněnost a obětavost ve dnech demonstrací. Je to jistě hezké, chybí mi tam jediné: všechno se nám nepovedlo, leccos jsme zvorali, nedotáhli nebo naopak přehnali, snad nás omlouvá, že jsme s něčím takovým byli konfrontováni poprvé. Slibujeme Vám, že příště to bude lepší. LN uspořádaly mezi politiky a občany anketu na téma Euro versus Kč. Značná část těch, co se vyjádřili, považují peníze za výraz státní suverenity. Chtějí mít na tisícovce Palackého, přitom bych se vsadil, že od něho nečetli ani řádku. Palackého bychom měli chovat v mysli (má nám ještě dnes co říci), ne na tisícovce. Tam toho moc nepořídí. Rakouský spolkový kancléř Schüssel hovořil v interview pro LN o středoevropském klubu. Jsou tu však určité problémy, které vznikají za spoluúčasti všech budoucích kandidátů. Příklad: Temelín, prezidentské dekrety. Myšlenka je sama o sobě velmi dobrá, je jen třeba ji rozvést a uskutečnit. To bude velmi svízelné. Jan Ruml kritizuje (jistě právem) legrační bojechtivé výroky představitelů stran smluvní opozice při hodnocení zářijových demonstrací. Bohužel k těm naprosto neadekvátním reakcím patří i jeho nesmyslný výrok o tom, že na střetnutí vlastně nesou vinu ti, kteří do Prahy soustředili tolik policistů i techniky. Je to dojemné. Sám voják v poli, který drží ještě post festum názory pana prezidenta ohledně nepřiměřených příprav. Je to jednak nesmysl, jednak by čtyřkoalice měla pana Rumla raději držet stranou mikrofonů. Jinak to s jejími preferencemi nedopadne dobře.
Středa 4.října: Ředitel ČT stáhl po protestech Sazky vysílání pořadu Klekánice, kritického ke zmíněné instituci. Prý byl nevyvážený. Učinil tak na zákrok vedení Sazky, která je významným inzerentem ČT. Sazka navíc přesto, že reportáž ještě nebyla odvysílána, podala pro jistotu trestní oznámení "na neznámého pachatele". Předběžná cenzura za mých mladých let, v době Antonína Novotného, byla liberálnější. Když už něco zakázala, nebyl za to dotyčný následně zavřen. Prezident zastavil stíhání novinářů MfD ve věci Olovo (údajné "nadržování pachateli trestného činu"). Prezident má velmi nešťastnou ruku, pokud jde o amnestie. Především signalizuje, že jde o lidi jemu blízké. To asi nebude oběma novinářům příliš příjemné. Za druhé, nedává jim jinou možnost, než amnestii odmítnout, jinak by uznali, že ji potřebují. A konečně se vystavuje kritice ze všech stran. Obvinění paní Slonkové a pana Kubíka je jistě nehorázné. Jejich angažmá v boji čtyřkoalice a hradního bloku proti opozičně smluvní obludě však podle mého názoru razantně překračuje hranice toho, co považuji za novinářskou nezávislost. Žádní noví mučedníci za pravdu se nám nerodí. Právo učinilo tématem dne souboj Šloufa s Pithartem o senátorské křeslo. Téma nepochybně zajímavé: co si mohou vybrat voliči? Poznámka LN učinily malou anketu mezi lidmi na téma: máte obavy ze sjednoceného Německa. Skoro všichni dotázaní melou něco o tom, že je třeba odmítnout německé majetkové nároky. Přitom Německo žádné majetkové nároky vůči ČR nemá. To ale v LN nikdo neřekne. Mluvčí ODS zveřejnil v LN ohrazení proti mému článku o zářijových demonstracích. K tomu jen velmi stručně: Václav Klaus a spol. sice v roce 1995 nemohli vědět, že za pět let bude každé zasedání MMF a SB spojeno s pouličními kravály nejtěžšího kalibru. Mohli ovšem vědět, že chvástavý postoj premianta (jsme už tak vyspělí, evropští a světoví, že nám náleží uspořádat takovou akci) nezůstane nepotrestán. Pokud si myslí, že pražskou demonstraci bagatelizuji, ať si přečte zprávy o demonstracích v palestinských oblastech Izraele. O tom, že radikální levicová uskupení útočí na svobodu a demokracii, jsem psal. Pan Sezemský mne o tom nemusí poučovat.
Čtvrtek 5.října: Radě ČT se nelíbí zpravodajství ČT z jednání MMF (neaktuální) a pořad Naostro (prý neodpovídá poslání ČT jako veřejnoprávní televize. Zato nemá nic proti stažení pořadu Klekánice: pokud ředitel dospěl k závěru, že reportáž je neobjektivní, bylo prý v jeho pravomoci vysílání zastavit. Ředitel se ovšem nakonec rozhodl pořad odvysílat s tím, že po něm dá slovo zástupcům Sazky. Proč to proboha neudělal hned! Sazka hrozí, že stáhne z ČT část své inzerce (což by pro televizi byla citelná ztráta). Rezoluce Evropského parlamentu ohledně přistoupení ČR k EU je poměrně umírněná. Problém jaderných elektráren zmíněn jen obecně, zato je řeč o prezidentských dekretech. Zpravodaj Jürgen Schröder považuje za vhodné žádat ČR, aby sama zkoumala stránku po stránce, zda její právní řád včetně dekretů je v souladu s legislativou EU. Čeští politici jsou k tomu řečeno s klasikem méně než odhodláni a více než neochotni. Zdá se, že problém dekretů nezůstane stranou při jednání o českém přijetí do EU. Nedovedu si představit civilizovanou západoevropskou zemi, která by se mohla v této věci s ČR solidarizovat. Zdeněk Jičínský se vyslovuje proti tomu, aby se v trestním zákoně (§ 261a) stavěl na stejnou úroveň komunismus a nacismus. Odvolává se přitom na můj článek z MfD z 10. 7. t.r. Z článku v MfD vypustili tři řádky, kdyby tam byly, tak by se prof. Jičínskému asi tolik nelíbil. Zveřejňuji původní text. Chtěl bych zdůraznit, že si především myslím (a to jsem taky napsal), že veřejné schvalování nebo ospravedlňování, ať už komunismu nebo nacismu (každý z nich je jiný, jejich nemravnost a spousty, kterou způsobily, jsou ovšem srovnatelné), by mělo být trestným činem teprve tehdy, když spadá pod §260 a 261: tj. když jde zároveň o podněcování třídní či skupinové nenávisti, či o podporu a propagaci hnutí, které ji hlásají. Jinak je to zbytečné omezení svobody slova. To ovšem platí jak pro osvětimskou, tak pro jáchymovskou lež.
Pátek 6. října: Demonstrace v Bělehradě přerostly v otevřenou konfrontaci opozice s Miloševičovým režimem. Parlament a budova televize hoří, ředitel televize dostal údajně přes hubu (tento moment v naší "sametové revoluci" chyběl). Zdá se, že Miloševič skončil a že výměna vládnoucí garnitury je na srbské poměry nekrvavá. Západ může triumfovat: po dvouletém soustředěném úsilí a nasazení spousty nejmodernější vojenské techniky se podařilo dostat od válu jednoho lokálního diktátůrka. Ústavní soud nařizuje opakování voleb se vším všudy, Koštunica prohlásil: cítím se jako prezident. Zajímavé pojetí demokracie: nejprve proběhnou volby, pak se o jejich výsledek svede pouliční bitva, nakonec rozhoduje cit. Nicméně: Srbsko je nešťastná země a Koštunica bude určitě lepší než jeho odpudivý předchůdce. Zkoušky v Temelíně končí, spuštění elektrárny lze očekávat každým okamžikem. A také reakci rakouské vlády. Máme se na co těšit. Dobré ráno 9.10. MfD otiskla rozhovor s britským publicistou Johnem Laughlandem. Guru ideologického oddělení ÚV ODS soudí, že EU je v mnoha ohledech komunistická struktura. "Stejně jako v komunismu je idea evropské unie protinárodní". Přitom nikde nepanoval větší šovinismus než v centru bolševické veleříše (ruský, maskovaný za "sovětský") a na "československé" periferii. Angličtí gentlemani by měli o komunismu mluvit s větší opatrností. Další přirovnání pana Laughlanda: proevropskou linii a snahu zrušit národní státy projevoval prý i Hitler. Místo "zrušit" by mělo být "zlikvidovat" a existovala jedna malá výjimka: Třetí říše. Jaroslav Jirát zveřejnil v MfD své pochybnosti o kause Olovo. Dnes je v listě polemika (nic proti tomu), doprovázená ovšem čtyřhlasým čtenářským sborem. Příliš mnoho dobrého najednou. Spor Sazky s ČT pokračuje. Sazka otiskla v několika novinách formou celostránkového inzerátu své kritické stanovisko k pořadu, který ještě nikdo neviděl. Ředitel ČT změnil své rozhodnutí a inkriminovaný pořad bude přece jen odvysílán. Poznámka
Sobota 7. října: Jugoslávský ústavní soud změnil své rozhodnutí: nyní se usnesl, že Koštunica v prvním kole voleb opravdu vyhrál. Zásadová instituce. Jak přesně dopadly volby, to se už nikdy nikdo nedozví. Dá se jen říci, že Koštunica zvítězil kontumačně. Právo zveřejnilo zásadní text českého premiéra "Konec mé války s komentátory". Dozvídáme se, že po počátečním poklesu hospodářství, způsobeném předchozími vládami, nastává nyní doba prosperity, jak o tom ostatně pan Zeman hovořil už před válkou s okresním hejtmanem. Komentátoři jsou škodná a zasloužili by si tvrdé zúčtování - naštěstí je všeobecně známo, že nic neovlivňují. Proto je pan Zeman zatím nechá žít. Konsternovaný šéfredaktor Práva (zažil během své pestré kariéry jistě leccos) se domnívá, že Zeman naklání hlavu na stranu pod vahou svého IQ, podobně jako titulní hrdina filmu Velký šéf. Myslím, že vysvětlení je prostší: Olovo.
Pondělí 9. října: Generální ředitel Sazky Aleš Hušák připustil, že žádal ředitele ČT, aby Sazka dostala prostor v pořadu Klekánice, který ji kritizoval, s tím, že jinak nevidí důvod, proč by měla ČT podporovat inzercí. Ředitel ČT ho osobně navštívil. Sazka má tedy ČT v hrsti? Naštěstí to je v pořádku, protože jí (aspoň podle jejího věrného sympatizanta Martina Nezvala, viz dnešní LN) nejde o nic jiného než o svobodu slova. Sociální demokraté se distancují od Zemanova útoku na "komentátory". Zdá se, že se Právu Zemanův text docela hodil jako součást úsilí o očistu ČSSD od Miloše Zemana. Komická je jen Zemanova horlivá a iniciativní spolupráce na projektu. Slovinský a chorvatský velvyslanec se dopisem Právu distancovali od obvinění jednoho komentátora, že by Slovinsko a Chorvatsko iniciovaly rozpad bývalé SFRJ. Rozpad bývalé SFRJ byl nutný a správný, iniciovat jej není přece žádná hanba.
Úterý 10. října: Miloš Zeman odstartoval spuštění Temelína. Věří, že protesty odezní stejně jako v případě Mochovců. V podobném smyslu se vyjádřil Václav Klaus v Bratislavě. Zdá se, že situaci podceňují. Trucovitá bezohlednost vůči Rakousku je něco, na co česká politika v současné době nemá. Dřív nebo později to pocítíme na vlastní kůži. Česká politika se vmanévrovala do situace, v níž není prostor pro vstřícnost a kompromis. Rakousko na tom asi není o mnoho lépe. V tuto chvíli by snad bylo rozumné hledat nějakého arbitra, přijatelného pro obě strany. Spor o Klekánici eskaluje. ČT požádala Sazku o odpověď na několik otázek, toto interview chce odvysílat po skončení inkriminovaného pořadu. Nemohou se shodnout ani na tom, zda Sazka odpovědi ČT předala nebo ne. Korektnější než podrobit Sazku dálkovému výslechu tohoto typu by bylo uspořádat besedu za účasti obou sporných stran. Tajemnice Rady ČT Dědečková reportáž z Klekánice shlédla a dala se slyšet, že nevidí důvod, proč ji neodvysílat. Předtím rada prohlásila (zjevně aniž by reportáž viděla), že pozastavit vysílání pořadu je v kompetenci ředitele. Teď paní Dědečková kritizuje ředitele Chmelíčka za slabost. Stejným právem, se dá říci, že rada ČT případ velmi podcenila a chová se alibisticky.
Středa 11. října: ČSSD se (zjevně bez vědomí dr. Motejla) dohodla s ODS, že souhlas Klausovy strany s jeho kandidaturou na post ombudsmana koupí za zástupcovskou funkcí pro senátora ODS. ODS byla kdysi z důvodů vážných a dosti přesvědčivých proti zřízení funkce ombudsmana jako takové. Toto stanovisko se jí nepodařilo prosadit. Teď cpe do jeho úřadu své politiky, ačkoli je zjevné, že pokud ta instituce má mít vůbec nějaký smysl, neměla by být personálně propojena s politickými stranami. Na hraničních přechodech s Rakouskem údajně roste napětí mezi řidiči kamionů, kteří nemohou dál, a demonstranty. Tisk u nás i v Rakousku kritizuje počínání svých vlád, bezvýsledně. Přitom se v rakouském tisku objevují články, které si pro svou vstřícnost a objektivitu zaslouží obdiv. Ze zahraničního tisku Paní Blanka Kubešová se v LN (Poslední slovo) pozastavuje nad "klidem a jakousi nostalgií, s jakou o svém otci mluví syn Martina Bormana". Je příznačné, že následuje zajíkavá chvála na adresu Petra Cibulky. Fanatici celého světa, spojte se! Martin Borman byl nepochybně mimořádně odporný masový zločinec. Jenže normální je, že děti o svých rodičích nemluví jako o vyvrhelích, a mají k tomu důvod: cti otce svého a matku svou. Tento příkaz není nijak blíže podmíněn. Když syn válečného zločince dospěje k odsouzení svého otce, je to hezké, ale je to cosi navíc. Požadovat to předem je nelidská drzost, a kdo to nepochopí, má všechny předpoklady pro to, aby se zařadil do nějaké budoucí Stalinovy či Hitlerovy družiny.
Čtvrtek 12. října: Hornorakušané pokračují v blokádách. Podle Práva doporučila hornorakouská školní rada žákům a učitelům účast na blokádě, neboť půjde o náhradu vyučování a politického vzdělávání. Legrační. Komunisté se vezou na vlně protirakouských nálad. Dušan Třeštík, odborník na zhmotňování českých mindráků vůči odvěkým nepřátelům (srvn. jeho působení ve Fištejnových Lidovkách, tehdy ještě pod taktovkou ministra informací Zieleniece) vysvětluje, proč se na nás Rakušáci dívají spatra. Poznámka Pro spravedlnost je třeba zmínit smířlivou poznámku Jiřího Fraňka. Je jen divné, že se obouvá do Nečase (nenáviděná ODS), a přitom něco velmi podobného publikuje o několi stránek před ním pan Třeštík. Srbská (promiloševičovská) vláda odmítla odstoupit, Koštunicova pravá rukla Djindič sní o návratu srbské policie a jugoslávské armády do Kosova. Prý se tak má stát do konce tohoto roku. Zdá se, že v Jugoslávii to nebude jednoduché. Komentář
Pátek 13. října: Václav Klaus míří do Vídně: měl by předpoklady přispět k uklidnění situace: nesouhlasil s tím, že se ČR připojila k sankcím EU vůči Rakousku, a v minulosti projevil jistou odvahu, když se odmítl řídit davovými vášněmi ve vztahu k Mečiarovi a k Srbům. Bohužel, jeho strana (Macek, Langer, Zahradil) provádí bezohlednou populistickou a nacionalistickou politiku a nemůže ji provádět bez jeho aspoň tichého souhlasu. Od Klausovy mise si proto nelze mnoho slibovat. Zeman popřel násilí na policejních služebnách po zářijových pražských demonstracích, policejní prezident Kolář nemůže vyloučit "individuální excesy". Nevěřím, že by někdo vyskočil z prvního patra na beton jen tak pro nic za nic, jak to udělala ta Američanka. Policie by se měla profesionalizovat i v tom, co dělá za zavřenými dveřmi (jako se jí to celkem povedlo během odpoledních pouličních šarvátek). Násilí ex post je úplně zbytečné, antiglobalizátoři ho dvacetkrát zvětší a zneužijí ve svůj prospěch. Je radno, aby policisté k nepokojům přistupovali podobně jako hasiči k požáru. To jest jako k jakési přírodní pohromě. Miloš Zeman neodpověděl na dopis Edmunda Stoibera ve věci Temelína, protože Stoiber pro něho není partner. Nevím, proč by ministerský předseda měl ke své korespondenci přistupovat jinak než každý obyčejný slušný člověk: když dostanu naléhavý dopis, neuvažuji o tom, je-li odesilatel hoden mé odpovědi. Václav Havel nabídl za své návštěvy Turecka zprostředkování v turecko-řeckém konfliktu na Kypru. Snad by se v tuto chvíli měl víc starat o rakousko-český konflikt. Udělal si ve věci Temelína laciné alibi: prý je to jeho největší chyba, před deseti lety měl bouchnout do stolu. Chyby děláme všichni, teď už nejde tolik o to, co bylo před deseti lety, ale co udělat teď. Václav Fischer se v Lidových novinách ohrazuje proti výtkám, že podporuje nezávislé kandidáty do Senátu. Je mi daleko příjemnější, když i v tak bezvýznamné instituci jako je Senát Parlamentu ČR nezasedají nečitelní a nevypočitatelní pracháči typu pana Fischera, ale lidé, jimž v jejich iniciativách dává jakési šraňky politická strana. Pravý nezávislý kandidát by byl pan X.Y., účetní firmy Barvy a laky, jenomže ten nemá na kandidaturu do Senátu peníze ani zájem: ví totiž, že by na to nestačil a že by mu to k ničemu nebylo. Proto je daleko lepší volit ty, kteří jsou závislí na svých stranách a na svých voličích, např. na panu X.Y., a nedávat lehkověrně svou důvěru těm, kteří kromě svých peněz už nezávisí vůbec na ničem.
Sobota 14. října: Jörg Haider (Svobodní) a Vojtěch Filip (KSČM) přišli na hraniční přechod Dolní Dvořiště-Wullowitz hájit národní zájmy (Haider samozřejmě rakouské, Filip, jak je to u komunistů od dob Zdeňka Nejedlého obvyklé, české). Korespondence mezi Zemanem a Schüsselem mizí v českém poštovním potrubí. Komentář V českobudějovických obchodech se objevily nápisy "Rakouským občanům vstup zakázán". To je nejspíš protizákonné a navíc hrozně neslušné a nespravedlivé. Dobré ráno 16.10. Právo zveřejnilo velmi zajímavý rozhovor Alexandra Kramera s Pavlem Kohoutem. Pohled na to, jak vidí sami sebe a svou životní dráhu někdejší komunisté s lidskou tváří. Poznámka Lidové noviny zveřejnily úvahu tibetského Dalajlámy, která, pokud jde o dutý patos pseudohumánních banalit, nápadně připomíná kázání, jimiž nejrůznější světová fóra obšťastňuje náš prezident. Například: "Rozvíjení klidu mysli a starosti o vnitřní aspekt vlastního bytí musíme věnovat stejnou pozornost, jakou věnujeme starosti o fyzický blahobyt." Otvírá se nečekaná možnost: když už jednou máme ombudsmana, proč bychom nemohli do budoucna mít i (malého českého) dalajlámu? Panu prezidentovi za tři roky vyprší funkční období, znovu zvolen být nemůže. Vznikne nepříjemný problém, kam s ním. Funkci dalajlámy by mohl vykonávat i externě, ze svého budoucího portugalského sídla. Dušan Třeštík zveřejnil v LN odpověď na mou poznámku z 13. října. Prý mu nešlo o morální soud nad Rakouskem, ale jen o konstatování. Závidím lidem, pro něž konstatování a pomluva jedno jsou.
Pondělí 16. října: Čtyřkoalice zahájila svou předvolební kampaň heslem "S námi to půjde líp". Vzhledem k jistým úspěchům vlády ČSSD v poslední době (např. oživení ekonomiky, ať už za ně ČSSD může nebo ne, by heslo vlastně mělo znít: S námi to půjde ještě líp. Společně pro Změnu je zase nápadně podobné heslům, které používá KSČM. Mlynář se vyjádřil kriticky k tomu, že ODS vyměnila v kampani modrého ptáka za rudé srdce: "Od modré barvy liberálního směru k rudému srdce mi připadá docela symbolické." Krásný příklad výlučnosti v uvažování intelektuálů z US: obávám se, že jen málokterý volič tu jemnou ironii pana Mlynáře dokáže ocenit. Rakouští aktivisté ukončili blokády - na týden, prý chtějí dát Zemanovi šanci. Pokud do dvou dnů Praha neprojeví ochotu problém Temelína řešit, budou obnoveny. Zdá se ovšem, že blokádám docházela síla a začaly být nepříjemné i pro Rakušany a Rakousko. Jeden jihomoravský přechod blokovaly tři dámy s dvěma auty. Na české straně se prý chystá bojkot benzinových pump ÖMV a supermarketů firmy Meinl. Dětinské oplácení, které by se nemělo podařit. Premiér Zeman se dal slyšet, že jej ministr vnitra informoval o mezinárodní mediální společnosti, která v době pražských demonstrací a po nich rozpoutala mediální kampaň proti ČR. Taková informace může mít smysl jen tenkrát, když řeknou, o koho konkrétně jde, jinak by o tom neměli na veřejnosti mluvit. Mezi představiteli romské komunity a sekcí místopředsedy vlády Rychetského vznikl spor o text na pamětní desce obětem koncentračního tábora v Letech. V původním návrhu Výboru na odškodnění romského holocaustu se mluvilo o koncentračním táboře, v návrhu expertů, vybraných místopředsedou vlády, označení koncentrační tábor vypadlo. My nic, my muzikanti. Koncentrační tábory dělali přece zlí Němci, nikoli my hodní Čecháčci. ("Sběrné tábory" pro sudetské Němce v roce 1945 bývaly také zpočátku označovány jako "koncentrační" (a to přímo jejich organizátory a zřizovateli). Rozjíždí se předvolební kampaň. ODS je útočná směrem k čtyřkoalici i ČSSD. Čtyřkoalice kolísá mezi napodobováním útočnosti svých velkých konkurentů, a intelektuálským snobismem (surrealistické setkání londýnského autobusu a medvídka koaly na návsi jihomoravské vesnice). Podle průzkumu veřejného mínění, podniknutého agenturou IFOP, vede na Chrudimsku mezi kandidáty na senátorské křeslo pekař Pecka, známý odpůrce letního času (29,8%). O prsa za ním je Miroslav Šlouf (28,6%). A hluboko vzadu zůstal nynější místopředseda Senátu Petr Pithart (15,2%). Pěkně se nám to prosazují nezávislí! Poznámka
Úterý 17. října: Hornorakouský zemský hejtman Pühringer poskytl rozhovor Právu. Źádá okamžité odstavení Temelína a pořízení důkladných expertíz, které podle jeho názoru povedou k tomu, že už znovu spuštěn nebude. Samotné zahájení rozhovorů k zastavení protestů nestačí, rozhodují výsledky. Jakkoli chápu rozhořčení pana hejtmana, k prosazení takové radikální politiky se nejlíp hodí válka (Blitzkrieg, který si párkrát vyzkoušel jeden slavný rakouský rodák). Podobné výroky utvrzují českou veřejnost, že nás pan hejtman chce donutit až k pláči (koneckonců taky stará rakouská tradice). Mezitím Václav Klaus jednal ve Vídni a zdá se, že zabodoval. Český tisk (ovšem Právo) ho za to mohutně kritizuje. Ta kritika v tomto případě asi není příliš oprávněná. Kancléř Schüssel se má snad příští týden sejít s Milošem Zemanem. Komentář
Středa 18. října: O údajné policejní násilnosti se zajímá Helsinský výbor. Inspekce ministerstva vnitra popírá, že by dostala nějakou konkrétní stížnost. Vykrucování se s poukazem na jakési blíže nedefinované mediální spiknutí je nedůvěryhodná. Známe své Pappenheimské. Při tak vypjatých událostech by bylo třeba kontrolovat, jak se zachází se zadrženými, a měl by to zařídit stát, ne samozvané skupinky sympatizující s demonstranty. Klaus ve Vídni byl prý na nejvyšší úrovni ujištěn, že vstup ČR do EU nebude vázán na problém Temelína. Proti tomu protestuje mluvčí hornorakouské platformy proti jadernému nebezpečí Josef Pühringer. Pokud Zeman se Schüsselem nedohodnou "konkrétní kroky k Temelínu", tj. okamžité zastavení reaktoru a přerušení štěpné reakce, roční "přestávku na rozmyšlenou", během níž budou vyjasněny bezpečnostní a ekonomické otázky a vliv elektrárny na životní prostředí, zablokují rakouští odpůrci Temelína znovu hraniční přechody. Je otázka, budou-li mít i pak podporu rakouské vlády, která je teď, jak se zdá, zdrženlivá. Fórum 2000 vyzvalo k ukončení násilí na palestinských územích. Není příliš pravděpodobné, že by Palestinci, až se to dozvědí, s lítostí a pláčem odkládali kameny. Jaký smysl má takováhle falešná olympiáda ducha! Slavnostní formalita, kde pomazané hlavy s patosem pronášejí banality. Nemá to smysl ani politický nebo diplomatický (z politického hlediska nemají účastníci žádnou váhu), ani duchovní (k tomu se spíš hodí poctivá vědecká konference bez okázalostí např. na univerzitní půdě). Václav Havel poskytl rozhovor Lidovým novinám. V něm se mimo jiné snaží obhájit, proč před časem bagatelizoval nebezpečí, které představují demonstrace proti globalizaci. Tvrdí, že o "pražské pouliční bitce" 26. září odpoledne a večer byla podle jeho informací šestá zpráva na páté stránce ve většině světového tisku. To prosím není pravda: švýcarské, německé, belgické, rakouské, polské a maďarské listy referovaly o nepokojích na prvních místech svého zahraničního zpravodajství. Možná že z výšin duchovního Tibetu, kde nyní pan prezident pobývá, se tyto oblasti nejeví jako "velký svět". To je ovšem otázka chybné perspektivy. Opakuje Rumlovu nehoráznou tezi, že "půlroční dělostřelecká příprava sem možná leckoho přilákala, kdo by jinak ani nevěděl, že se zde onen kongres koná". Je zjevně mírně znechucen, že veřejnost podporuje policii (náš prezident je také tak trochu anarchista). To pak znehodnocuje i jeho jistě oprávněný poukaz na to, že stížnosti na policejní násilí by se měly přešetřit.
Čtvrtek 19. října: Kavan se dočkal v Bruselu od Verheugena podpory ve věci blokád. Zdá se, že v tuto chvíli, kdy obě strany projevují dobrou vůli, je to už zbytečné, ne-li kontraproduktivní. Zeman se dohodl se Schüsselem na schůzce 31. října v Brně. Češi se do EU nehrnou (na rozdíl od Poláků a hlavně Maďarů). Členství v EU nám aspoň zpočátku moc nepomůže, ale ani neuškodí. Pokud bychom ovšem zůstali mimo, velmi by nám to uškodilo. Černá hora usiluje o faktickou nezávislost a jen jakousi konfederaci se Srbskem. Koštunica v tuto chvíli vyjádřil jen naději, že doufá v pokračování rozhovorů o úpravě vztahů. Je otázka, nakolik je samostatnost této malé země smysluplná. Koštunica doufá v pokračování rozhovorů, chová se umírněně. Zahraničněpolitický expert ODS Zahradil vede silácké řeči směrem k Rakousku. Asi chce vyvážit Klausovu smiřující iniciativu, aby strana neutrpěla v očích svých bojechtivých příznivců. Rakousko se prý více zasloužilo o rozdmychávání celé věci, jeho odpor k Temelínu je iracionální, proto by se jako první mělo začít chovat rozumně. To není příliš logické: když zjistím, že se chovám nerozumně, musím se co nejrychleji sám začít chovat rozumně a ne mudrovat o tom, kdo má s rozumným chováním začít. S důvěrou, že rozumné chování přivede k rozumu i toho druhého. Těžko pochopitelné pro milovníky velkých klacků. Měla Helenka třetí možnost? Totiž Helena Vondráčková. V příloze LN s ní uveřejnili rozhovor, kde mluví mj. o tom, že po roce 1968 měla možnost buď emigrovat nebo přizpůsobit se požadavkům režimu. Nějaký čtenář namítá, že mohla jako Marta Kubišová dělat uklizečku, jako kardinál Vlk mýt okna, jako Dienstbier topit či jako Šilhán kopat kanály. Myslím, že je to ještě jednodušší. Mohla se stáhnout do ústraní bez okázalých gest, pracovat jako učitelka v mateřské školce, úřednice v nějakém podniku nebo poštovní doručovatelka. Po čase by na ni všichni zapomněli, ani po listopadu 1989 by se nedočkala žádné veliké slávy. Ale zachovala by se důstojně a správně. Ti lidé vůbec nestáli před dilematem emigrace - zvuková kulisa husákovskému režimu - nádeničina. Chtělo to jen se trochu uskrovnit.
Pátek 20. října: Po krátkém, sotva hodinovém jednání stranických špiček se ODS a ČSSD shodly na zásadách výstavby státního rozpočtu pro příští rok. ČSSD vyšla vstříc požadavkům ODS, ODS si nepoložila nesplnitelné podmínky. Čtyřkoalice a komunisté rozzuřeni, mluví o kabinetních metodách. ČR přitom působí dojmem politicky stabilizované země. Rozhodující bude, jak se rozpočet příštím rokem osvědčí. A nesmluvní opozice má šanci dát o sobě vědět v krajských volbách. Zeman provedl před cestou do Vatikánu vstřícný krok směrem k církvím a přislíbil vydání církevního majetku zvláštnímu fondu, z něhož by pak církve čerpaly prostředky pro svou práci. Vláda dále slíbila, že zváží daňové asignace. Česká delegace chce ve Vatikánu protestovat proti účasti jihočeských kněží na bohoslužbách, jimž byly ukončeny rakouské blokády hraničních přechodů, a ministr Dostál dokonce katolické církvi vzkázal, že když bude podporovat protičeské aktivity, nemůže počítat s podporou vlády. Jenže katolická církev není vojenský útvar a sotva někdo může zakázat kněžím sloužit mše. Žádná církev není povinna hájit státní zájmy, jak to požadovali kdysi komunisté. Putin se slabě, ale přece distancoval od svérázných voleb v Bělorusku. Aniž bych si toho člověka chtěl idealizovat, myslím si, že je přece jen příjemnější, když má Rusko živého prezidenta, a Kovaljovo srovnání bývalého důstojníka KGB Putina s hypotetickým důstojníkem SS ve funkci německého spolkového kancléře (Forum 2000) mi úplně nesedí. Ostatně, Brežněv, pokud vím, nebyl důstojník KGB. Miloslav Bednář ("člen ODS") se rozepsal v MFD, proč nemáme vstupovat do EU. Ke skinům a anarchistům přibyli teď i národní socialisté ze strany modrého ptáka.
Sobota 21. října: Pravici se nepodařilo zabít zákon o referendu. Odpor vůči referendu je fanatický nesmysl. Kdyby dnes měla česká vláda v rukou výsledky referenda o Temelínu, byla by její výchozí pozice k jednání s Rakušany pevnější. Češi prý dostali od svých západních spojenců úkol zprostředkovat mezi Západem a Jugoslávií. Naši experti mají vzhledem ke své relativní důvěryhodnosti vyhledat v zemi osobnosti, které zajistí demokratický, bezkonfliktní vývoj. Šílený nápad. Takové osobnosti si musí vyhledat Srbové a Černohorci sami. Náměstek ministra obrany Novotný se nechal slyšet: "Vždy se objeví lidé, kteří se divokou privatizací a při dělení pomoci ze západu dostanou k majetku. Tomu se musí nechat čas. Podstatné je, že to bude bez krve." Lépe rozkrást než rozbít v občanské válce. Věřme raději v třetí cestu. Komentář
Pondělí 23. října: Miloš Zeman se setkal ve Vatikáně s Janem Pavlem II., Zeman, Dostál a Palouš jednali s vatikánským státním sekretářem Soldanem o uzavření mezistátní smlouvy ČR s Vatikánem. To se ovšem netýká majetkových nároků církví v ČR, to je záležitost vnitrostátní. Soldano prý chápe obtížnost vztahů mezi církví a státem v Česku (jde zjevně o katolickou církev). Ty vztahy by ve skutečnosti vůbec neměly být obtížné. Podle průzkumu veřejného mínění, prováděného na počátku tohoto roku v několika zemích kandidujících na vstup do EU, si většina Čechů myslí, že české hospodářství je na tom špatně a lepší to už nebude. Současně si však myslí, že se mají docela dobře a bude to ještě lepší. Zdá se, že se tu uplatňuje letitá zkušenost z komunistické éry. Veřejná sféra nejenže není se soukromou vůbec propojena, ale rozklad a úpadek veřejné sféry je to, co soukromé sféře nejvíc svědčí: vytváří se životadárný humus, a důmyslnou soustavou tunelů a tunýlků pak lze odvádět životodárnou materii z bezbranného těla toho, co lze označit tak, že to "není naše", přímo do tepla našich domovů. Dokud se nezmění tahle mentalita, půjde to s českou společností s kopce. Někdejší poradce premiéra Zemana Zdeněk Šarapatka napsal do MFD další dutě patetický a vznešeně naříkavý text: tentokrát hájí křehkou paní Buzkovou před surovým úderem do tváře, který jsem jí prý uštědřil tvrzením, že jí aféra Olovo politicky prospěla (Olověná munice politologa Doležala, MFD 23. 10.) Je to další hezký doklad toho, o čem jsem psal (Jeníček a Mařenka v olověném lese, MFD 17. 10.) Jinak je ovšem na oddanosti pana Šarapatky paní Buzkové něco starosvětského: příjemné osvěžení v cynickém světě české politiky. Jak se dalo čekat, žádné české noviny se nezmínily o výročí maďarské revoluce. Poznámka
Úterý 24. října: V rámci vstřícné politiky vůči Jugoslávii ministr Kavan podporuje opětné přičlenění Kosova, ovšem jako oblasti s širokou autonomií. Každému malému dítěti je jasné, že v příštích dvaceti letech je to neuskutečnitelné. Česká republika může a má Jugoslávii pomáhat, ale není nejmenších důvodů, aby se takhle zavazovala. Státní zástupkyně se rozhodla podat žalobu na Michala Zítka, vydavatele Hitlerovy knihy Mein Kampf. Komentář
Středa 25. října: Prezident omilostnil Rakušana stíhaného za vandalství během pražských demonstrací. Poškodil tři auta (ne moc), rodiče škodu zaplatili, poškození netrvají na trestním stíhání, klukovi je šestnáct. Milost je na místě. Poslanec Bubník hodlá v senátních volbách podpořit kandidáta ČSSD Krause, protože "my sportovci vždycky jeden druhého podpoříme". Proboha, co je to za kritérium? Korporativní demokracie. Všeobecné jásání nad tím, že se Rakušané konečně přiznali ke svým ohavným nacistickým zločinům. To je hrozně přehnané a z české strany naprosto nestydaté. Poznámka Le Pen byl vyloučen z evropského parlamentu (a předtím na rok zbaven pasivního volebního práva ve Francii), protože před časem v předvolební kampani uhodil před televizní kamerou socialistickou kandidátku. V té souvislosti mne zajímá, co se stane panu Peckovi, který podloudným způsobem vnutil tisku falešný průzkum veřejného mínění: nejde přitom o to, že průzkum preferuje jeho, nýmanda bez velkých šancí. Hlavní informace, kterou falsifikát poskytuje, je, že pan Šlouf vede nad Petrem Pithartem. Má to pan Pecka ze sebe? Sprosťárny tohoto typu by měly být trestány tak, jako se nefér postup trestá ve sportu: diskvalifikací.
Čtvrtek 26. října: Erhard Busek kritizoval v hornorakouském rozhlase hraniční blokády. Mluvil o akcích poněkud provokativního charakteru, které podobně jako před nedávnem sankce zemí EU proti Rakousku vyvolávají semknutost. Prospěšnější by bylo, aby si Rakušané získali v otázce Temelína přátele. Vstřícný postoj, jaký může přispět k uvolnění mezi oběma zeměmi. Busek za to dostal od hornorakouských nepřátel Temelína 500 protestních dopisů - i to patří k věci.
Pátek 27. října: P. Norbert Rouš se účastnil bohoslužby při demonstraci proti Temelínu na hraničním přechodu Neunagelberg - Halámky. Řekl k tomu: Mám za to, že i já jako člověk jsem zodpovědný za hledání cesty při řešení tohoto problému... Upřednostňuji jednání vedoucí k výměně názorů, bez emocí a bez traktorů." Myslí si, že o Temelínu by se mělo hovořit věcně a odborně. Ministr Dostál je "překvapen" účastí českých duchovních při těchto obřadech. Duchovní ovšem nemají žádnou povinnost sloužit státu, přesněji řečeno vládě. Když se to nežádá po ekologických aktivistech, proč to žádají po kněžích? Taky je třeba zvážit, co znamená a co neznamená celebrování mše. Před časem se nějaký barbar pozastavoval nad tím, že se katoličtí duchovní za první světové války účastnili poprav českých vlastenců. Ti duchovní tam nebyli kvůli popravujícím, ale kvůli popravovaným: aby jim pomohli v nejtěžší chvíli. Měli bychom se oprostit od rudimentů bolševického myšlení. Mezinárodní nezávislá komise pro Kosovo zvažuje "podmínečnou nezávislost Kosova". Dienstbier se dal slyšet, že je to nebezpečný krok, který povede k rozdělení Bosny a Hercegoviny: ale Bosnu a Hercegovinu je třeba rozdělit, s tím, že zbytkový muslimský stát dostane mezinárodní podporu, potřebnou k nezávislé existenci.
Pondělí 30. října: Václav Havel kritizoval ve svém projevu ve Vladislavském sále lídry politických stran, kteří "zatloukají s ležérním úsměvem své vlastní finanční machinace" a zdůraznil, že Brusel nám nevezme naši identitu, pokud pro ni budeme pracovat. O Temelínu ovšem ani slovo. Vzájemné slovní přestřelky mezi Klausem a Havlem se netýkají podstaty věci, vybočují ze vztahu, který by v civilizované zemi měl panovat mezi prezidentem a předsedou Poslanecké sněmovny a nesvědčí o velké politické kultuře. Dva kohouti na jednom smetišti, oba mají pocit, že pro dva je malé. Smetiště tím ovšem trpí.
Úterý 31. října: Nejmenovaný americký diplomat se prý nechal slyšet, že svět novému režimu v Bělehradě nepomůže, když v něm bude živit falešné naděje v návrat Kosova pod jeho kontrolu. To, že rezoluce OSN výslovně uznává územní celistvost Jugoslávie, prý neznamená, že Kosovo nesmí být nezávislé. Rozdělení Kosova na srbskou a albánskou část je však vyloučeno. Ve skutečnosti největší chybou Západu bylo, že respektoval status quo z doby před rozpadem Jugoslávie. Kosovští Albánci dost dobře ani nemohou žít v srbském státě. To neznamená, že nelze Srbsku vrátit poměrně malé oblasti v Kosovu, kde mají Srbové většinu, a zorganizovat na smíšených územích výměnu obyvatelstva, která bude v každém případě civilizovanější než ta spontánní, co tam (A předtím v Bosně) probíhala. Taky není důvodu, proč by Srbové neměli dostat srbská území Bosny jako kompenzaci, bosenští Srbové stejně v Bosenském státě žijí jen z donucení. Udržovat na území někdejší "velké" Jugoslávie překonaný územní status quo znamená pečovat o to, aby fungovala (jak tomu bylo dosud) jako mlýnek na lidské maso. Ruští vojáci na jakési základně v Sibiři omylem odpálili čtyři ostré rakety krátkého doletu. Jedna vybuchla hned při startu, další dopadla do blízkého městečka, naštěstí neexplodovala. Požehnaná země.