19.10. - 28.10. 2000

ARCHIV

Konečně se rozhoupali!

V úterý podpesalo Rakousko s ČR dohodu o odškodnění nuceně nasazených a českým tiskem se line nadšení: konečně našli Rakušáci odvahu přiznat se ke svým zločinům! Skoro jako by se v roce 1938 se nekonal Anschluss Rakouska k Německu, nýbrž Německa k Rakousku. Rakušané jistě nebyli pouhou trpnou obětí Hitlera. Přitom je velmi těžké rozlišit, kdo tehdy souhlasil s Hitlerovými záměry, a kdo prostě jen chtěl, aby Němci žili v jednom státě: tedy to, čemu po první světové válce zabránil velmocenský diktát.

Kdo však se to tu staví do role arbitra mravného chování? Jen jeden jediný komentátor připomněl české zločiny na Němcích po osvobození v roce 1945. Ještě důležitější ovšem je, že pouhých deset let poté, co Rakušané bez většího odporu strpěli Hitlerovu nadvládu, vrhli se Češi podobným způsobem do náruče orientálního tyrana. Přitom většina z nich nechtěla gulag, monstrprocesy atd.: chtěla se jen pojistit spojenectvím s mocným slovanským strýčkem. Pravda, zločiny jsme pak na rozdíl od Rakušanů páchali jen sami na sobě. Zato nám to vydrželo pětkrát déle.

Český oběšencův dům se opět otřásá hromadným křikem o provaze. Ve chvíli, kdy jsou česko-rakouské vztahy napjaté až k prasknutí, je to nejméně vhodné.

Lidové noviny 27. října