15.9.-27.9. 2000

ARCHIV

DOBRÉ RÁNO: Sami z toho nevyrostou

V tuto chvíli je dost těžké mluvit nebo psát o něčem jiném než o tom, čím žije celá Praha - o protestních demonstracích proti globalizaci. Zahřívací kolo proběhlo v sobotu a v neděli celkem hladce, jediný incident se odehrál na Hlavním nádraží. Několik skinhedů, kteří se neprozřetelně oddělili od svého stáda, nejspíš proto, že spěchali na vlak, bylo dostiženo svými anarchistickými antipody, a před očima televizních kamer pěkně zmláceno. Po policii a humanistech z občanskoprávních hlídek ani stopy.

Skini se předtím na svém srazu chovali jako obvykle odporně, a tak to na první pohled mohlo vypadat jako spravedlivá odplata. Jenže odplata měla vadu na kráse: při střetu na nádraží byli na každého holohlavce přinejmenším čtyři sociální revolucionáři, a sociální revolucionáři taky zjevně začali. Nevyprovokované násilí, které využívá značné početní převahy, je zbabělé a v rozporu s elementární slušností. Právě tak se chovají skini vůči Romům. Pan Piorecký, mluvčí INPEG, to večer v rozhlase ideologicky zarámoval: násilí sice není nic pěkného, ale proti fašistům je legitimní. Existuje tedy svatá myšlenka, která opravňuje i to, co bychom jinak považovali za nízké a zbabělé. Svatý účel světí špinavé prostředky.

Zdá se, že se dějiny opakují. Lépe řečeno, hnutí, která v první třetině tohoto století zalila Evropu a jimž aspoň na čas propadla velká část dospělé populace, mimo jiné i řada významných spisovatelů, myslitelů, publicistů, inspirují dnešní mládež k tomu, aby si je v zjednodušené podobě přehrávala, protože umožňují klanům rozvášněných adolescentů získat bez velkého myšlenkového úsilí legitimaci k násilí proti establishmentu i proti sobě navzájem. Tato revoluce má juvenilní charakter.

Ale nebuďme nespravedliví: co dalo dnešním mladým lidem budování kapitalismu v České republice? Původní nadšení je po deseti letech to tam, překryla ho na mnoha místech legalizovaná zlodějna. Strana, která byla po několik let "hybným motorem transformace" je jim dnes schopna nabídnout útočný šovinismus z konce minulého století, na nějž je podivuhodně naroubován anglosaský ekonomický neoliberalismus. Jako ideál politické krásy je jim prezentován Miroslav Macek. Z Hradu a podhradí duní rádobyhumanistické fráze a jejich hlasatelé se sami usvědčují z neupřímnosti. To, co se teď zhmotňuje v demonstracích, je - aspoň pokud jde o české účastníky - jakási divoká obdoba iniciativy Děkujeme odejděte.

Jistě je namístě dialog, aspoň s tou "levou" složkou, jejíž ideologie je méně primitivní a proto nebezpečnější. Ovšem ne takový dialog, jaký kdysi chtěli vést čeští obrození marxisté s křesťany, dialog postavený na tom, že si všichni vzájemně uznáme svůj kus pravdy. Dialog zde znamená především zásadní kritiku těchto primitivních a zvrácených ideologií.

Můžeme si namlouvat, že to ty mladé jednou přejde. Ale nic nepřejde samo od sebe. Četl jsem kdysi pěknou sci-fi povídku. Jakýsi člověk se po nespecifikované světové katastrofě skrývá v newyorské kanalizaci. V noci, vyzbrojen baterkou a pistolí, vylézá a obstarává si z dosud fungujících mrazáků v supermarketech potravu. Občas ho přitom napadnou rozzuřené malé zombies, které, aby si zachránil život, střílí jako králíky.

Teprve na konci je popsáno, co bylo podstatou oné katastrofy. Potměšilí mimozemšťané zničili na zemi civilizaci tak, že vyvraždili populaci od pěti let výše. Náš hrdina se zachránil, protože měl během invaze jakousi práci v podzemí, kde ho nevyhmátli. Od té doby už několik let živoří popsaným způsobem, pronásledován zvlčilými dětmi, které ho považují za jakousi zrůdu a chtějí ho usmrtit.

Povídka končí špatně. Nakonec si ho vyčíhají a trhají ho na cucky. A on z posledních sil řve: počkejte, za pár let budete jako já.

Pokud tak nemáme dopadnout, nezbývá nám, než vsadit na racionální argumenty a věřit, že jsou jim přístupni i stoupneci antiglobalizačních ideologií - tedy aspoň někteří.

25. září 2000