15.9.-27.9. 2000

Klady a zápory tzv. globalizace

Celosvětové procesy, jakým byl například vznik moderního kapitalismu, s sebou nesou dobré i špatné. Je to vždycky úkol, s nímž se lidé musí vypořádat, a toto vypořádání je v zásadně představitelné dvojím způsobem:

V každém takovém procesu je smícháno dobré se zlým. Základní otázka je, zda věříme, že nápravu neuspokojivého stavu lze dosáhnout postupným odstraňováním nedokonalostí, chyb a hříchů, tedy cestou reformy, jak říkával Masaryk. Anebo, zda se nám celý jev, o nějž jde, zdá být natolik zvráceným a nebezpečným, že je třeba jej smést ze světa, vyhlásit mu válku na život a na smrt, válku, která musí vést k jeho destrukci a v níž jsou dovoleny všechny prostředky. To je myšlenka revoluce.

Vývoj kapitalismu byl současně vývojem sociální demokracie: sociální demokracii se nakonec podařilo korigovat řadu nedostatků kapitalismu a současně sama prošla vývojem, během něhož se očistila od radikálních extrémů a stala se neodmyslitelnou součástí demokratické společnosti. Civilizoval se zároveň kapitalismus i sociální demokracie.

Obě dvě tyto cesty - cesta reforem i cesta revoluce - jsou otevřeny i před tzv. globalizačním hnutím. To, že nejrůznější české orgány nabízejí dialog, je jistě v pořádku (nedovedu si jen představit, jak se na dialogu má podílet policie, ta je přece od toho, aby zasáhla proti těm, kdo dialog zásadně odmítají). Neměli bychom si však dělat iluze, že se tím podaří uchlácholit i radikály, kterých není málo a kterým o žádný dialog nejde. Proti stoupencům destrukce musí policie zasáhnout adekvátně a rázně. Zásah přehnaný na tu či onu stranu (příliš brutální stejně jako příliš mírný) bude právem chápán jako projev slabosti.

Vyspělá demokratická společnost, "občanská společnost", kterou u nás nejrůznější intelektuální snobové s oblibou skloňují ve všech pádech, takový úkol zvládne. My jsme však společností postomunistickou, dosud nedospělou, náš občan má ještě mnoho vlastností ruského mužika, které získal v procesu půlstoleté ruské nadvlády. Česká vláda tím, že nabídla uspořádání zářijového setkání, vystavila tuto společnost velkému a zbytečnému nebezpečí.

Jistěže se potřebujeme "integrovat do Evropy". Integrovat do Evropy se však nebudeme pořádáním okázalých akcí, jimž nakonec padne za oběť půlka Prahy, ale usilovnou prací na sobě a na svém okolí. Bez poctivé, usilovné, drobné práce nám nepomůže ani kdybychom papaláše světového finančnictví u nás hostili každý čtvrtrok. I ti lidé uvažují racionálně, protože racionálně uvažovat musí, a nebudou pomáhat tomu, kdo jim namaže nejvíc medu kolem huby, nýbrž tomu, kdo dokáže, že si je schopen aspoň v tom základním pomoci sám.

Prager Zeitung 31.8.2000