15.9.-27.9. 2000

ARCHIV

Nepříliš nové mýty

V souvislosti se zasedáním MMF a SB v Praze a s demonstracemi odpůrců globalizace daly české noviny prostor tiskovému mluvčímu jedné z antiglobalizačních iniciativ Viktoru Pioreckému. Pan Piorecký zjevně nepodává nějaké osobní stanovisko, ale pouze jakési kompendium ideologie, která stojí za protesty, jež v poslední době zaplavily svět. Jeho texty si zaslouží ne snad polemiku, ale podrobnější analýzu.

Každá ideologie musí stát na nějakém reálném základě. Je nesporné, že představa "globalizace" jako neproblematické součásti spontánního vývoje světa k lepšímu, do něhož se žádní "sociální inženýři" nemají co plést, je hloupá a nesmyslná. Všechny "spontánní procesy" mohou přinést dobré i zlé, a jsou jen výzvou svobodným lidem, aby na nich osvědčili své schopnosti a prokázali své mravní kvality.

To platí zejména o "globalizaci", respektive o tom, co jí její kritici vytýkají: kumulaci bohatství a blahobytu na jedné straně, bídy na straně druhé. Ekonomické mechanismy si samy o sobě s tímto problémem neporadí. Pokud se však nepodaří chudému světu pomoci, nemůže to pro bohatý svět dopadnout dobře.

To je reálný základ, na němž staví antiglobalizační ideologie. Pojetí globalizace jako celosvětového blaha je podle ní vědomý a zločinný výtvor "světové elity", jež chce na účet chudých a utlačených zmnožovat své bohatství. Vzhledem k provázanosti vysoké ekonomické sféry se sférou mocenskopolitickou zákonodárci ochotně vytvářejí legislativní prostor pro záměry světové elity. Silné obchodní organizace pomáhají všude na světě vynucovat požadavky nadnárodního kapitálu. Jeho zájmům slouží v chudých zemích třetího světa různí diktátoři, v bohatých "národních státech" policie s vodními děly a nové náboženství konzumu. V tomto úsilí jsou i prostředky na první pohled ideologicky neutrální (internet) nakonec jen zbraní k ohloupení zbídačeného obyvatelstvo chudého světa. "Celý proces je pečlivě konzultován a promýšlen na výročních zasedáních, konferencích a multilaterárních schůzkách všech možných mezinárodních institucí, skupin a poradních orgánů."

Základem této ideologie je paranoidní blud, příbuzný nejen s nejodpudivějšími stránkami marxistické utopie a bolševismem, ale i s antisemitismem: Protokoly sionských mudrců vycházejí z podobné představy. Zlo ve světě se promítá do docela konkrétních institucí a osob, které vytvářejí "novou totalitu", uskutečňují jakýsi ďábelský plán, s nímž je třeba se ve jménu spásy lidstva utkat. "Je tak vytvořen systém", praví pan Piorecký, "kterému se nelze postavit běžnými konvenčními cestami". Svatý cíl ospravedlňuje prostředky, a to, že se pan Piorecký a spol. dosud otevřeně nehlásí k těm nejextrémnějším, je buď nedůslednost, nebo pokrytectví.

Náboženstvím bohatého světa ovšem není vzývání konzumu, ale křesťanství. V základě křesťanství je přesvědčení, že zlo ve světě není způsobeno bezprostředním zásahem ďábelských sil, ale lidským selháním a nedokonalostí; že i nepřítel je bližní a je ho třeba milovat. To, co dokáže vyléčit neduhy našeho nedokonalého světa, není fanatismus, ale věcný a nevášnivý kritický postoj. A křesťanství není zásadně "protikonzumní": v Evangeliu se říká, že člověka neznesvěcuje to, co do něho vchází zvenčí, protože to vyjde do hnoje, nýbrž to, co vychází z jeho nitra: zlé myšlenky, například nehorázné ideologické konstrukce, jaké hlásá pan Piorecký a jeho kamarádi.

Přesto je třeba vyvarovat se nepatřičné démonizace antiglobalizátorů. Marxistické utopie (jejich předchůdkyně) se zmocnilo ruské impérium a výsledkem byly potoky krve a moře utrpení. Zároveň však křesťanská Evropa byla schopna vzít na vědomí racionální jádro marxistické kritiky a řada lidí odkojených marxismem jí přitom účinně pomohla. Doufejme, že tomu tak bude i v budoucnu.

Lidové noviny 22.9.2000