15.9.-2.10. 2000

Dobré ráno: Kam s důvěrou

Ministr Gross je dnes kritizován, že se pod jeho vedením policie dostatečně nepřipravila na zářijové demonstrace. Předtím ho kritizovali, že se připravuje příliš. Dnes mu doporučují, aby policie byla razantnější. Předtím blokovali peníze, potřebné k tomu, aby policie příliš razantní být nemusela (dobře vyzbrojená policie nemusí provádět razantní zákroky, protože má respekt). Ministru Grossovi se dá právem vytknout leccos, ale tenhle politický volný styl je přece jen trochu nechutný.

Ministr Gross je v tuto chvíli ovšem chráněn sympatiemi veřejnosti (ty nejsou o moc oprávněnější než výše zmíněná kritika). Hůř je na tom Otakar Motejl. Poté, co totálně selhaly všechny jeho pokusy prosadit v parlamentu reformu soudnictví, nezbude mu zjevně než podat demisi a odebrat se coby ombudsman na politický vejminek. Předtím stačil sesadit vrchního pražského státního zástupce Brücklera. Tím na sebe přivolal hněv ODS: Brückler je členem parlamentní komise, která přešetřuje případ prodeje IPB. Komise dala podnět ke trestnímu stíhání dalšího ministra, Mertlíka, pro křivou výpověď. V čele komise je poslanec KDU Kalousek, který ve věci Mertlík drží basu s ODS. KDU a US se ve věci IPB solidarizovaly s vládou a teď by chtěly Kalouska z předsednictví v komisi odvolat.

Na české politické scéně vládne zmatek. Tlak na některé ministry opět ukazuje smluvně opoziční vládnutí v tom nejhorším světle. ODS před časem donutila Zemana, aby se zbavil nejneschopnějších lidí a nedovolila mu, aby realizoval některé své zvláště divoké nápady. Veřejnost to ocenila: image vlády se zlepšila a preference ČSSD začaly stoupat. To se ovšem opozičně smluvnímu partnerovi nelíbí, a tak poté, co zbavil vládu problematických jedinců, pokouší se ji očistit od výraznějších osobností, které by mohly získat pro ČSSD body.

Každé politické uskupení má své sobecké ambice, usiluje se prosadit, zvítězit v politické soutěži. Jde ovšem o to, zda je politická soutěž prostředkem k řešení politických problémů, nebo zda jsou politické problémy jen záminkou k tomu, aby si znesvářené skupiny mezi sebou vyřizovaly účty v politickém klání, které je samo sobě účelem a nikomu kromě nich samých nemůže prospět. Zápas politických matadorů odpoutaný od toho, co trápí jejich voliče, pak posiluje ve voličích dojem, že politika je svinstvo. Demokratická politika je věc důvěry, a v tomto případě nevidí občan nikoho, komu by mohl svou důvěru věnovat.

2. října 2000