27.9.-5.10. 2000

ARCHIV

Dva kandidáti

Právo uspořádalo 4. 10. zajímavou konfrontaci dvou uchazečů o senátorské křeslo v chrudimském volebním obvodě: totiž šéfa premiérových poradců Miroslava Šloufa a stávajícího místopředsedy Senátu Petra Pitharta. Hlas lidu pravil: mám pocit, že jsou oba z jednoho pytle. A politik (ovšem z konkurenční ODS) soudí: Pithart je také bývalý komunista a já bych raději, kdyby žádní takoví neměli nikdy nárok.

Pokusme se o diferencovanější pohled. Kariéra Miroslava Šloufa započala v době tzv. normalizace a v husákovské KSČ. Dělal to, co se ve vyšších patrech husákovského establishmentu nosilo a žádalo. Když po převratu vycítil, že sociální demokracie je perspektivní a otevřená, bez váhání přeskočil na její palubu. Je to typ průhledný a nelomený a volá po rozhodném "ne".

V senátních volbách se však bohužel nedává kandidátům "ne", nýbrž "ano". Jak tedy vypadá alternativa, totiž Petr Pithart? Jeho kariéra započala v novotnovské KSČ v roce 1960, v době, kdy se pragmatismus snoubil s idealismem. Stranická placka byla podmínkou pro solidní startovní postavení v cestě za společenským úspěchem. Kromě toho nebylo nemožné si namlouvat (a hodně lidí to tehdy dělalo), že na stranické půdě můžeme účinněji pomáhat dobrým věcem. Přitom ovšem člověk nemusel disponovat zrovna IQ Alberta Einsteina a morálním profilem Mistra Jana, aby nahlédl, že ve "straně" nemá co pohledávat.

Petr Pithart vstoupil do KSČ a dělal to, co se v kruzích komunistických intelektuálů tehdy žádalo a nosilo, prosazoval komunismus s lidskou tváří. Když se KSČ definitivně zkompromitovala a idea komunismu s lidskou tváří definitivně zkrachovala, všechno zreflektoval a slušně se omluvil. Po převratu se angažoval v OH, poté co definitivně ztroskotalo, přesedl do KDU-ČSL.

Nemyslím si, že Pithartova reflexe a omluva jsou bezvýznamné a že Šlouf a Pithart jedno jsou. Volič by měl být ovšem pragmatik a vybírat si podle toho, co může od kandidáta očekávat.

Pokud jde o pana Šloufa, je zjevné, že lodičkou ČSSD popluje do té doby, dokud mu bude poskytovat pohodlné místečko na slunci. Bude dělat to, co se v ní žádá a nosí. Když se kocábka stane nepohodlnou, bez rozpaků ji opustí.

Petr Pithart zachová svou věrnost KDU, dokud mu umožní se politicky prosazovat a zároveň věřit, že slouží dobré věci. Bude dělat to, co se žádá a nosí. Pokud se nade vší pochybnost ukáže, že to, co se žádalo a nosilo, je už po všech stránkách neudržitelné, zreflektuje to a slušně se omluví. Když se potenciál KDU po stránce pragmatické i ideální vyčerpá, porozhlédne se, kam přestoupit.

Souborně řečeno: nemají to lehké, ti voliči na Chrudimsku.

5. října 2000