10.9.-13.10. 2000

ARCHIV

Fakta, nebo fakta mravná a nemravná?

Ad LN 13. 10. 2000: Styďte se, Rakušáci! Je to asi opravdu naše dědičná nemoc: konstatování faktu považujeme tady v Čechách automaticky za souhlas sním, nebo dokonce za jeho propagaci. Jsme nejméně od dob mistra Jana Husa chronicky mravokární, odmítáme vidět skutečnost, jaká je, a chceme ji mít bezpodmínečně takovou, jaká by podle nás měla být. Fakt není pro čeleď svatého Václava faktem, ale výzvou k následování, a musí být proto bezpodmínečně souzen morálkou. Každá taková nemravná výzva musí být pochopitelně umlčena. Řekl jsem novinářům, kteří se mne ptali, co historicky podbarvuje současné vzájemné postoje Čechů a Rakušanů, že tu dnes už nehraje proslulých "300 let habsburské poroby" vůbec žádnou roli. Je tu však řada jiných, většinou nepolitických, historicky vzniklých stereotypů, které - jak je historikům a sociologům dobře známo - úspěšně fungují dlouho poté, kdy se přežily. Vídeňský stereotyp české služky je jen jedním z mnoha. Bohumil Doležal mne za toto prosté konstatování faktu ovšem okamžitě pokáral: prý podněcuji nacionalistické postoje a hojím své národní mindráky. Chyba, pane kolego. Pokud je to, co říkám, pravda, pak to samozřejmě vůbec nesouvisí s tím, co bych si přál či co by si bylo třeba přát obecně. Pokud to pravda není, jsou dvě možnosti: buď se prostě mýlím, nebo se mýlím úmyslně. Teprve v tomto případě je mne možno podezírat, že tou lží něco sleduji. Jenže takto se uvažuje v normálním světě, ne v Čechách.

Dušan Třeštík, Praha