15.9.-27.9. 2000

Bilance divokého týdne

Podivná, emocionální atmosféra kolem pražských demonstrací nepominula poté, co odezněly. Nejprve oficiální místa, prezidenta nevyjímaje, opakovaně ujišťovala českou veřejnost, že ministerstvo vnitra a novináři mají přehnané obavy. Teď se zase v novinách mluví o tom, že se katastrofický scénář beze zbytku naplnil, a vášnivě se na všech stranách hledají viníci.

Ve skutečnosti se naplnila spíše ta horší očekávání, ale zdaleka ne beze zbytku. Demonstrantů přijelo naštěstí méně, než se původně čekalo. Nezkušená a zčásti špatně vybavená policie nedokázala využít své početní převahy a útok profesionálních a dobře zorganizovaných bojůvek na Kongresové centrum odrazila jen s krajním vypětím.

Organizátorům protestů šlo v první řadě o to, aby se zviditelnili a předvedli efektní divadlo. Zdá se, že si při všem brutálním násilí dávají velký pozor, aby náhodou někoho nezabili. Úžas italských bastistů nad policií, která proti nim nastupuje ozbrojena plynovými maskami a pendreky, byl docela úpřímný: něco podobného zjevně zažili naposled jejich dědečkové v Etiopii. Ničení a drancování se týká symbolů globálního imperialismu (MacDonald, banky) a škody jsou menší, než jak to na první pohled vypadalo.

Pokud jde o policii, problematický byl hlavně opožděný večerní zásah na Václavském náměstí. Měl opět charakter zcela nemístného oplácení. Přišel ve chvíli, kdy se hlavní viníci nepochybně odklidili do ústraní a na místě zůstali jen opozdilci, náhodní čumilové a ti, co tam byli ze své profese, novináři. Policistům se zřejmě podařilo zmlátit mj. i fotoreportéra největších maďarských novin, což se pak pochopitelně odrazilo ve způsobu, jak maďarský tisk o událostech referoval.

Česká policie je podivným způsobem frustrovaná. Policisty upřímně překvapilo, že s nimi veřejnost tentokrát skoro bezvýhradně sympatizuje. Není divu, zvykli si na úlohu otloukánka a na stereotypní "všechno špatně". V důsledku politické nezodpovědnosti ideologů českého premiantství (Václav Klaus a spol.) byli tentokrát vystaveni zbytečně tvrdé zkoušce. Vyšli z ní s odřenýma ušima, ale vyšli a zaplať pánbůh za to. Jejich zásah je nutné věcně a kriticky rozebrat, bez vyvolávání kýčovitých pocitů národní jednoty, ale také bez hysterického obviňování. Zásahy tohoto typu jsou v dnešních demokratických společnostech bohužel čas od času nutné, a jediný způsob, jak se je naučit, je praxe. Při vší kritice ministra vnitra a vedení policie, aspoň pokud jde o vybavenost jednotek, je třeba přinejmenším vzít na vědomí faktickou spoluzodpovědnost dobráků, kteří vládu napřed dusí utahováním finančních kohoutků, a pak navrhují, aby se do demonstrantů střílelo. Ovšem, střílet je levné.

V souvislosti s demonstracemi se objevilo několik pověr. Tak například to, že většina (nebo aspoň část) demonstrantů se na násilí vůbec nepodílela či ho přímo odmítala. To je jistě pravda: kromě iniciátorů, kterých rozhodně není většina, jsou tam ti, co se k násilí rádi přidají, pak ti, kteří to pobaveně a se souhlasem pozorují, pak ti, co jim je to fuk, a nakonec jistě i ti, kterým je násilí protivné. Potíž je v tom, že nakonec všichni vytvoří klacek, jímž organizátoři bijí "establishment". "Hodní hoši" na mostě volky nevolky dělají křoví "zlým hochům" v údolí. Pokud se způsoby demonstrantů nesouhlasím, seberu se, jdu domů a nikdy v životě mne už nikdo na podobnou demonstraci nedostane.

Velmi pochybné je i tvrzení, že antiglobalistům - na rozdíl od pokleslé konzumní většiny - aspoň jde o něco čistého, ideálního. Když člověk netrpí nespavostí a depresemi kvůli sociálním problémům v Guineji-Bissau, neznamená to ještě, že myslí jen na žrádlo. A naopak, nejvíc zla a utrpení šíří ve společnosti lidé, kteří jsou přesvědčeni, že vědí sami nejlíp, co je dobré pro Indonésii, Tibet i Ugandu, a ve svatém zápale to jdou na ulici vytřískat. Se staviteli katedrál mají společnou jen zálibu v kamení.

A konečně výtka, že policie chránila zájmy finančníků a zanedbala zájmy Pražanů. Je jistě chyba, že na Václavském náměstí zaspala. Je však třeba vzít v úvahu, že i nabob je bližní a že jeho život a zdraví má větší hodnotu než výloha KFC. A dále i to, co lidé v Praze spontánně chápali: že policisté, kteří hájí Kongresové centrum, v tu chvíli hájí i jejich zájmy. Že v takové situaci nabob i Pražan jedno jsou.

2.10.2000 Lidové noviny