6.9.-12.10. 2000

ARCHIV

Jeníček a Mařenka v olověném lese

Jaroslav Jirát (MFD 5. října 2000) si dovolil vybočit ze způsobu, jak se všeobecně referuje o kauze Olovo. To, co si ČSSD uvaří ve vlastní kuchyni, je podle něho její věc, politici se často nesnášejí a politika není pohádka. Že pan vznikla a rozšířila se pomlouvačná kauza, píše pan Jirát, je ze značné části zásluhou MfD, která ji ostatně dodnes drží při životě.

Dočkal se polemiky, která, aby snad někdo nezaváhal, byla doporvozena čtyřhlasým čtenářským chórem. To unisono je trochu nápadné a působí jako pobídka případ znovu rozebrat.

Především: argument, že se někdo něčím nepatřičným zabýval v pracovní době a za peníze nás pracujících (dnes ovšem říkáme "my daňoví poplatníci"), znám z bolševických dob a jsem na něj trochu alergický. Nepostihuje podstatu věci, ale okolnosti, a má mocnou pokryteckou faleš. Pamflet Olovo by nebyl o nic méně hnusný, kdyby jej jeho autor smolil v době "osobního volna", a obávám se, že kdyby kausa Olovo obsahovala návod, jak posílit vliv paní poslankyně Buzkové ve straně i na veřejnosti, nikdo z těch, co se dneska rozhořčují ohledně porušování pracovní kázně, by ani nepípl. Argumentace dále předpokládá, že kritici mají čisté svědomí v tom, co oni dělají v pracovní době za peníze daňových poplatníků, respektive svých zaměstnavatelů.

Případ Olovo se mohl rozjet dvojím způsobem: řádným systematickým spuštěním, nebo tím, že ji někdo vynese. Pan Jirát se ovšem mýlí, domnívá-li se, že v obou případech jde o touž akci.

Musím se přiznat, že pokud by paní Buzková dělala rozumnou a přitažlivou politiku (jako že ji nedělá), vůbec by mi nevadilo, kdyby byla bývala kdysi prodávala tělo v hotelu Ostaš (jako že to nedělala). Vynesení materiálu Olovo ji ovšem nepoškodilo, právě naopak. Vznikla krásná politická pohádka o křehké Sněhurce, otrávené pomluvami zlé čarodějnice, o dvou udatných novinářích, kteří zaťali meč do jedné z hlav opozičně smluvní saně, o ctnostném Fridolínu Šarapatkovi. Je tu nějak moc dobrého pohromadě: podpora těch sil v ČSSD, které jsou vstřícné směrem ke čtyřkoalici, impulsům, hradním výšinám atp., kompromitace pochybného týmu poradců předsedy Zemana, slušná reklama pro deník, který kauzu rozkryl. Vůbec se nedivím panu Jirátovi, že cítil potřebu takto vzniklý kýčovitý předvolební billboard problematizovat: on si o to přímo koleduje.

Podívejme se na věc střízlivěji: kdosi v týmu Zemanových poradců zřejmě připravil se skrupulózní pečlivostí, jež by si zasloužila lepších cílů, dehonestační tažení proti vnitrostranické opozici. Tažení, v němž se pitomost snoubí s darebáctvím. Nesmluvně opoziční protivníci ČSSD toho šikovně využili a bodují. Přitom vyšlo najevo něco pravdy o úrovni Zemanova braintrustu - což je konec konců pozitivní.

Psáno pro MfD, 12. října 2000