15.9.-27.9. 2000

Mocná vlna hněvu a násilí

Euroamerické společenství vede už přes půl století pokojný život v relativním dostatku, ušetřeno větších válečných kataklyzmat. Násilnické sklony, vlastní lidské povaze, se nemají kde vybít a hledají si různá náhradní řešení, jež se od sebe liší měrou nebezpečnosti a ničivým efektem. Nejníže na stupnici násilí stojí neideologické vandalství: od různých mazanic na stěnách domů a železničních vagonech přes anonymní poškozování veřejných statků až po produkci a šíření počítačových virů. Nebezpečnější je násilnictví spojené s reminiscencemi na ideologie zločinných režimů, které zaplavily Evropu ve dvacátých a třicátých letech. Vyžívají se v něm lidé s nízkou inteligencí a malou fantazií, ti, co si nejsou schopni vymyslet nic nového a chytají se toho, co tu už bylo. Nejzákeřnější a nejničivější odrůdou hromadného násilí je to, které se kryje ušlechtilými frázemi, odvolává se na všelidské city, hodnoty a ideály a účinně navazuje na zaprášené ideje komunismu.

A právě s touto davovou nákazou budeme nepříjemně konfrontováni v posledním zářijovém týdnu. Český tisk nabádá ke střízlivému posuzování toho, co nás v září čeká, varuje před hysterií a šířením paniky. Byl bych hrozně rád, kdyby jejich odhad byl správný. Bohužel jsou otevřeny i jiné možnosti.

Do Prahy přijedou davy rozčilených radikálů, kteří se vyžívají v hromadných protestních akcích. A pak taky mnoho těch, kdo jsou přesvědčeni, že protestní akce bez hromadného násilí nemají smysl. Rozčilený dav se dá velmi snadno strhnout a manipulovat.

Naše země je i pro tyto návštěvníky ze Západu levná a snadno přístupná, naše policie je špatně placená, má málo zkušeností s rozsáhlými pouličními kravály, v minulosti leccos nedotáhla a leccos naopak přehnala - obojí může být v konfrontaci s mnohatisícovým davem zhoubné. Představujeme snadný a výhodný cíl.

Ředitelka "protiglobalizační organizace" Jubilee Ann Pettiforová vyjádřila po skončení okinawského summitu zklamání nad jeho výsledky. Byla by chtěla, aby bohaté země odpustily dluhy všem chudým. Tento požadavek připomíná svou pokryteckou nereálností odzbrojovací návrhy nebožtíka Chruščova. Imperialisté nevyhověli, a tím podle paní Pettiforové spustili mocnou vlnu hněvu a násilí. Frustrace odpůrců globalizace prý povede k protestům, které předčí události v Seattle.

Nezajímá mne zvrácená ideologie těchto fanatiků. Neuvažuji globálně, ale lokálně a nejsem schopen brát výroky paní Pettiforové jinak než osobně: ta ženská mi vyhrožuje. Chce napadnout a co nevíc poškodit něco, co mám rád a na čem mi záleží, tohle město a tuhle zemi. Samozřejmě s tím, že jde o ušlechtilé globální cíle, a že v takovém případě lokální zájmy musí jít stranou. Když se kácí les, lítají třísky.

Zdá se, že se Češi opět octli v situaci, kdy budou muset udělat to, co dělávají v revolucích: nakoupit proviant a zalézt do sklepa. Samozřejmě, je to civilizovaná reakce: zásah je třeba svěřit orgánům, které jsou k tomu kompetentní. To ovšem vyžaduje značnou míru důvěry. Přiznám se, že mi zatím pořád vnucují reminiscence na jeden srpnový týden před třiceti lety.

Jsme chudá země a zdá se, že dostaneme zahulit. Přitom docela zbytečně. Pocit bezmocné ublíženosti však bohužel není na místě. Je třeba se ptát, kdo nás vystavil této zbytečné a nesmyslné konfrontaci s globalizovaným násilím. Nabídku uspořádat setkání SB a MMF v Praze učinila na podzim 1995 Klausova vláda. Velmi ji v tom podporoval guvernér ČNB Tošovský, pozvání ve Washingtonu s týdenním předstihem horlivě tlumočil tehdejší ministr financí Kočárník. Konečně my, čeští premianti, budeme demonstrovat, že jsme integrální součástí vyspělého Západu! Ve skutečnosti budou demonstrovat jiní, a my jen předvedeme, jak je pro nás složité vyrovnat se se stinnými stránkami vyspělosti a demokracie, o kterých jsme před pěti lety neměli ani zdání. Odpovědnost má nejen Klaus a ODS, ale i KDU a ODA coby součásti tehdejší vládní koalice, a taky US coby tehdejší součást ODS. Komunisté už dali najevo, že z případné politické destabilizace hodlají vytřískat, co se dá. Bez viny je v této věci jen sociální demokracie,jejíž menšinová vláda to teď odnese.

Až budeme na začátku října odklízet trosky a bilancovat, neměli bychom na všechny tyto dobráky zapomenout. A samozřejmě taky na to, jak rádi jsme před pěti lety naslouchali jejich báchorkám o naší výjimečnosti.

Lidové noviny 29.7.2000