Vážení čtenáři,
internetové stránky Klubu na obranu demokracie najdete zde. V Událostech je na tomto místě jen jakási upoutávka, která obsahuje základní informace o KOD, aktuality a případné podpisové akce.
Bohumil Doležal
Úspěšný diskusní večer Klubu na obranu demokracie.
Ve středu 3. října 2018 v 18.00-20.00 hodin proběhl ve velkém, sále Novoměstské radnice v Praze diskusní večer na téma „Co můžeme udělat pro polistopadovou demokracii“. Diskusi uvedl předseda Klubu na obranu demokracie Bohumil Doležal. V panelu diskuse vystoupili prof. RNDr. Libor Grubhoffer, býv. rektor Jihočeské univerzity, poslanci PČR Miroslava Němcová a Miroslav Kalousek, evangelický farář a bývalý synodní senior ČCE Joel Ruml, šéfredaktor Fora 24 Pavel Šafr. Asi 230 návštěvníků úvodem přivítala starostka Prahy 2 a poslankyně PČR Jana Černochová.
Úvodní slovo Bohumila Doležala najdete zde. Nezpracovaný záznam z večera nejdete zde, zatím jen pár fotografií zde. Zpracovaný záznam a fotogalerii dáme k dispozici do konce týdne.
Klub na obranu demokracie se 21. srpna 2018 obrátil na veřejnost s návrhem na vytvoření koordinačního výboru české demokratické opozice, v němž by se účastnili ti politici, zástupci politicky aktivní veřejnosti a novináři, kteří jsou připraveni v rámci ústavy a zákonů vzdorovat Novým pořádkům a cílenému bourání polistopadové demokracie.
K návrhu se zatím připojilo 1432 občanů, mimo jiné senátor Tomáš Goláň, hudebník a politik Michal Kocáb, poslankyně PS PČR Markéta Pekarová Adamová, sportovní redaktor Pavel Procházka, býv. synodní senior ČCE Joel Ruml, dokumentaristka Olga Sommerová, herečka Bára Štěpánová, manažer a politik Mirek Topolánek, herečka Lenka Vychodilová, vysokoškolský pedagog Prof. PhDr. Pavel Zatloukal. A další se mohou přidat zde. Učiňte tak prosím.
Seznam signatářů najdete zde
Braňme vládě oligarchů, extremistů a komunistů!
Naše demokracie se rozpadá. Podporujeme veřejnou diskusi a politickou pluralitu.
V našem úsilí nám můžete pomoci.
Veřejná sbírka Klubu
na obranu demokracie
Číslo sbírkového účtu:2600975396/2010 Blíže viz zde
V jedné důležité věci byl ovšem Andrej Babiš v těchto komunálních volbách úspěšný. Na vyšší a střední úrovni komunální politiky se definitivně zabydlil: Vznikají koalice typu „každý s každým“ a česká komunální politika začíná připomínat Orwellův hostinec, kde stolují farmáři s čuňaty a nakonec se ani nepozná, kdo je farmář a kdo čuně.
To, co dnes a denně potřebujeme, není kýčovitý obraz národního idolu, který by byl předmětem pseudonáboženského kultu. Zvlášť odporné to je dnes, kdy má Masaryk sloužit jako falešná modla, zlaté tele, které by mělo zastínit odpudivost babišovsko-zemanovských Nových pořádků. Aby nás mohl kloudně oslovit, musíme být schopni věcného, a tedy tam, kde je to třeba, i kritického přístupu. Rozhovor pro Revui Forum.
na diskusním večeru Klubu na obranu demokracie Co můžeme udělat pro polistopadovou demokracii“ 3. října 2018 ve Velkém sále Novoměstské radnice v Praze.
Jsme o pořádný krok dál směrem k propasti. Že si řada lidí současnou situaci i tak pochvaluje, je vlastně normální. Nenormální je, že ti, kteří si ji nepochvalují, nejsou vůbec vidět a slyšet. Demonstrace nestačí. I na facebooku či twitteru se dá podle něj dělat legálně samizdat. Rozhovor pro server reflex.cz
V tomto textu bych rád vypsal, jak vidím vývoj české politiky od listopadového převratu v roce 1989 po dnešek. Rád bych shrnul své názory, vyjádřené v různých komentářích i programových textech, do nějakého celku. Výklad jsem opatřil jakýmsi osobním úvodem, aby bylo zjevné, co mne v životě utvářelo a z čeho dnes vycházím. Text jsem psal pro Svobodné fórum. Jednotlivé jeho části najdete zde (začátek) i dále v obsahu.
Po listopadu 1989 se vytvořily základy demokratického politického uspořádání. Vznikly „Staré pořádky“, polistopadový demokratický režim. Považoval jsem ten stát za svůj a byl jsem k němu při vší kritice loajální. Jde mi o to, proč toto uspořádání, skončilo v letech 2012-14 politickým rozvratem.
Popis revoluce: „Pražské jaro“ roku 2012, které nakypřilo terén, a revoluční rok 2013, řada významných politických změn, které přepsaly politické uspořádání České republiky. Byly to vesměs změny k horšímu.
Náš stát je bezpochyby třeba rekonstruovat. Představy iniciativ jako Vraťte nám stát nebo Rekonstrukce státu jsou ovšem ujeté. Nejde o morální obrodu nebo o obrodu právního řádu, ale nejprve o obrodu politiky: obnovu funkčních politických stran a funkčních kritickým médií. Začít by měl každý od sebe.
Nečekám spásy od žádné strany; ale budeme nepřemožitelni, jestliže ve všech stranách a třídách bude větší počet mužů opravdových a myslících, kteří beze všeho umlouvání a viditelného spojování, každý v kruhu svém, pracovat budou za stejným cílem. Jako viditelná církev žije církví neviditelnou, tak i my jako národ budeme žít bezpečně, jestliže nás značný počet spojeni budeme tím tichým souhlasem, jenž vzniká ze správného posouzení našeho postavení světového a ze správného vysouzení toho, co a jak kde kdo máme pracovat. Pokud se nerozšíří tato neviditelná strana lidí opravdových a myslících, kteří se nebojí, když toho potřeba, pravdě dát svědectví i veřejně, všecka viditelná organisace nám nepostačí
