Vážení čtenáři,
internetové stránky Klubu na obranu demokracie najdete zde. V Událostech je na tomto místě jen jakási upoutávka, která obsahuje základní informace o KOD, aktuality a případné podpisové akce.
Bohumil Doležal
Senátor a rektor brněnské Masarykovy univerzity Mikuláš Bek ve svém vystoupení na demonstraci na Staroměstském náměstí 13. května navrhl, aby se Senát PČR stal místem, které nabídne prostor pro společnou diskusi demokratických politických stran, občanských iniciativ a odborníků a pomůže artikulovat veřejné mínění. Klub na obranu demokracie návrh vítá. Současné veřejné protesty by měly mít jasnější obsah. Nejde jen o personální změny, ale o celkovou proměnu české politické scény. Není možné, aby se někteří z účastníků diskuse pokoušeli alibisticky vyvlíknout z odpovědnosti za dnešní katastrofický stav. A poslanci a senátoři z demokratických stran by se neměli nechat manipulovat a úkolovat netransparentními nepoliticky politickými uskupeními. Text dopisu předsedy KOD Bohumila Doležala senátoru Bekovi najdete zde,
odpověď Bohumila Doležala na otázku Fora 24 zde.
Braňme vládě oligarchů, extremistů a komunistů!
Naše demokracie se rozpadá. Podporujeme veřejnou diskusi a politickou pluralitu.
V našem úsilí nám můžete pomoci.
Veřejná sbírka Klubu
na obranu demokracie
Číslo sbírkového účtu:2600975396/2010 Blíže viz zde
To, proti čemu je třeba demonstrovat, není jen Babiš a vláda, nýbrž babišovské „Nové pořádky“ vcelku: to znamená Babiš, Zeman, Okamura, Filip a ti, co se k nim připojili. Nejde o to, jmenovat a odvolávat Babišovi nezávislé ministry, nýbrž usilovat demokraticky o odstranění Nových pořádků jako celku. A přesvědčit veřejnost, která dnes ve velké míře Nové pořádky podporuje.
Události, internetový zápisník Bohumila Doležala. Články a poznámky
Pozitiva demonstrací jsou zjevná, mluvit je třeba i o problémech. Demonstrovat by se mělo proti těm, kdo tvoří Nové pořádky: Babiš, Zeman, Okamura, Filip a další.
To, v čem jsme se v době svého mládí pohybovali my, byl otravný zápas, v němž přímo o život nešlo. Člověk stál po pás ve sračkách, snažil se a měl slušnou vyhlídku, že do nich nakonec spadne obličejem, což bude zároveň potupné (pro něho) i trochu směšné (pro přihlížející). A to vše dělal s jen velmi slabou nadějí, že to má přesto nějaký smysl.
Pár poznámek k úmrtí mého kamaráda Jana Nedvěda, někdejšího šéfredaktora časopisu Tvář, na kterého si dnes už skoro nikdo nevzpomene. Stejně jako na Tvář si dnes už skoro nikdo nevzpomene. Činím tak proto aspoň já. Poslední rozloučení Janem Nedvědem proběhne v pátek 10. května v 13.00 hod. v Ústřední obřadní síni na Olšanských hřbitovech.
Nečekám spásy od žádné strany; ale budeme nepřemožitelni, jestliže ve všech stranách a třídách bude větší počet mužů opravdových a myslících, kteří beze všeho umlouvání a viditelného spojování, každý v kruhu svém, pracovat budou za stejným cílem. Jako viditelná církev žije církví neviditelnou, tak i my jako národ budeme žít bezpečně, jestliže nás značný počet spojeni budeme tím tichým souhlasem, jenž vzniká ze správného posouzení našeho postavení světového a ze správného vysouzení toho, co a jak kde kdo máme pracovat. Pokud se nerozšíří tato neviditelná strana lidí opravdových a myslících, kteří se nebojí, když toho potřeba, pravdě dát svědectví i veřejně, všecka viditelná organisace nám nepostačí
