Vážení čtenáři,
internetové stránky Klubu na obranu demokracie najdete zde. V Událostech je na tomto místě jen jakási upoutávka, která obsahuje základní informace o KOD, aktuality a případné podpisové akce.
Bohumil Doležal
Prohlášení Klubu na obranu demokracie.Funkci veřejného ochránce práv, kterou zastávali obhájce nespravedlivě stíhaných Otakar Motejl, disidentka Anna Šabatová a někdejší soudce ÚS Pavel Varvařovský, nyní nejspíš obsadí Babišova blízká spolupracovnice a někdejší členka normalizační KSČ prof. Helena Válková. V Poslanecké sněmovně mají totiž strany Nových pořádků velkou většinu. Přesto by bylo hanebné se proti tomu veřejně nepostavit na půdě parlamentu, ve veřejném prostoru i v těch nezávislých médiích, která ještě zbývají. Plný text prohlášení najdete zde. Podpisy jsme sbírali od pátku 10. ledna 2020 do neděle 13. ledna a sběr ukončili poté, co prof. Válková prohlásila, že se kandidatury vzdá a prezident Zeman dal najevo, že pokud nerezignuje sama, on její kandidaturu stáhne.
Podpisová akce byla uzavřena a výsledky dáme jako obvykle k dispozici.
Institut veřejného ochránce práv nepatří do rukou Nových pořádků!
Předběžné výsledky podpisové akce: Pod naši výzvu se podepsalo za necelé tři dny 6791 občanů. Je to dosud naše nejúspěšnější podpisová akce. Seznam signatářů dáme k dospozici co nejdříve. Ze známých osobností veřejného života ji podepsali mj.: Petr Blažek, historik, Jan A. Dus, klasický filolog, Anna Geislerová, herečka, Ester Geislerová, herečka a vizuální umělkyně, Jiří Gruntorád, knihovník, Radkin Honzák, psychiatr a spisovatel, Barbora Hrzánová, herečka, Stanislav Kolíbal, sochař, Miroslava Němcová, poslankyně PS PČR, Richard Nemčok, rocker a signatář CH77, Jakub Noha, písničkář, Terezie Pokorná, šéfredaktorka Revolver Revue, Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíků, Joel Ruml, evangelický farář, Olga Sommerová, filmová dokumentaristka, Pavel Šafr, novinář, Bára Štěpánová, herečka, a vysokoškolští učitelé: Libor Grubhofer, RNDr. CSc., biochemik, František X. Halas, prof. PhDr., CSc, Lenka Karfíková, prof. Dr. theol., vysokoškolská učitelka, Ladislav Machala, prof. MUDr., Ph.D., lékař a vysokoškolský učitel, Jan Payne, doc. PhDr., MUDr., Ph.D., docent UK, Martin Procházka, prof. PhDr, CSc., univerzitní učitel, Pavel Švanda, prof., spisovatel a publicista, Pavel Zatloukal, prof. PhDr, vysokoškolský pedagog.
Braňme vládě oligarchů, extremistů a komunistů!
Naše demokracie se rozpadá. Podporujeme veřejnou diskusi a politickou pluralitu.
V našem úsilí nám můžete pomoci.
Veřejná sbírka Klubu
na obranu demokracie
Číslo sbírkového účtu:2600975396/2010 Blíže viz zde
To, proti čemu je třeba demonstrovat, není jen Babiš a vláda, nýbrž babišovské „Nové pořádky“ vcelku: to znamená Babiš, Zeman, Okamura, Filip a ti, co se k nim připojili. Nejde o to, jmenovat a odvolávat Babišovi nezávislé ministry, nýbrž usilovat demokraticky o odstranění Nových pořádků jako celku. A přesvědčit veřejnost, která dnes ve velké míře Nové pořádky podporuje.
Události, internetový zápisník Bohumila Doležala. Články a poznámky
Dojem, že se podařilo setnou hlavu hydře, ohrožující výkon spravedlnosti v ČR, nedopovídá skutečnosti. Jediné, co se stalo, je to, že se pánové Babiš a Zeman bleskově zbavili jedné své loajální a ochotné služebnice v okamžiku, kdy se zdálo, že je může kompromitovat a tak či onak ohrozit jejich politickou dráhu.
Pan Minář a další si teď předvolávají politiky, aby na rovinu a bez vykrucování řekli, „jak vyřeší největší problémy Česka“. Totiž „jakou mají vizi, jestli dovedou na hlavních důležitých věcech spolupracovat“. Měli by především „vyřešit roztříštěnost“.
Podle pana Michálka má teď být obětován Kalousek, protože má špatnou pověst, podle průzkumů mu nevěří 3/4 lidí a pan Babiš na něj všechno svede. Slovo nemravné mi pro takové uvažování připadá slabé.
Divácky atraktivní příběh z doby před více než sedmdesáti lety, který v posledních dnech zavalil média, odvrací pozornost od toho, v čem žijeme zrovna teď. Teď není hlavním problémem třeba Jan Masaryk, Klement Gottwald nebo Augustin Schramm, nýbrž naše dnešní Nové pořádky a jejich protagonisté, Andrej Babiš, Miloš Zeman, Tomio Okamura, Vojtěch Filip a ti, co jim pomáhají.
Základem demokratického společenství je různorodost, ve které díky debatě nacházíme styčné body a společné hodnoty. Jistě. Styčné body ovšem můžeme nacházet až poté, co bude jasné, co si myslíme a v čem se lišíme. Aby se dal udělat smysluplný program a bylo možné shromáždit za ním davy, které nebudou nakonec zklamány nebo napáleny, je zapotřebí se o spoustu věcí přít.
Jde o totéž, oč šlo v roce 1989: zbourat dosavadní pořádky (tedy dnes ty, co si říkají „Nové“) a obnovit to, co jsme tu už po listopadu 1989 měli a co jsme si vlastní indolencí dokázali zbourat liberální a demokratickou společnost.
Žijeme v jakémsi politickém vakuu: politická politika (ovšem kromě té babišovské, komunistické a okamurovské) selhala. Politika nepolitická (např. Milion chvilek) se taky moc neosvědčila. Nikomu se nechce říci: to, v co jsme doufali v roce 1989, je dnes v troskách.
V procesu pompézních oslav přestávají být dějiny národa zdrojem poznání. Fanfáry, bubny, historické kroje a fábory slouží naopak k tomu, abychom zblbli a zapomněli.
Karel Gott asi zprvu nechtěl, ale přizpůsobil se. Tím se nijak výrazně nelišil od většiny svých kolegů v branži. Měl jenom tu smůlu, že na něj bylo vzhledem k jeho úspěchům doma i venku nejlíp vidět. To však bohužel není žádná věrohodná omluva.
Bylo a je naprosto legitimní a nutné chtít na „orgánech činných v trestním řízení“, aby případ Čapí hnízdo dotáhly věrohodně a důstojně do konce. Je však nesmyslné představovat si, že nám za nás zpátky vybojují svobodu, kterou jsme sami z velké části prošustrovali.
Požadavek na prezidentův odchod je legitimní, a protože je z ústavy neodpovědný a tedy nesesaditelný jinak než ústavní žalobou, je třeba pokoušet se o ni znovu a znovu a získat pro to i veřejnost. Rozhodnout musí jistě nezávislý soud, ale do toho, zda se věc před něj dostane, má veřejnost právo mluvit.
Situace je zjevná: pan Babiš s panem Zemanem už pana Hamáčka a ČSSD k ničemu nepotřebují. Byla jim užitečná v posledním roce a něco, kdy svou přítomností maskovala to, co se u nás děje, dělala oběma pánům fíkus. Teď už jim jen překáží.
Sjednocování pravice bylo téma aktuální v době kolem přelomu tisíciletí. Vzpomněl jsem si na to při četbě článku „Čtyři proti Babišovi“, kterému věnovala v pondělí 29. července Babišova Mladá fronta Dnes celou třetí stránku.
Není třeba se bát nových voleb: pokud tu ovšem bude někdo, komu je možné dát důvěru. A o to se musíme snažit. Rozhovor pro „Prostor X“ časopisu Reflex.
Nečekám spásy od žádné strany; ale budeme nepřemožitelni, jestliže ve všech stranách a třídách bude větší počet mužů opravdových a myslících, kteří beze všeho umlouvání a viditelného spojování, každý v kruhu svém, pracovat budou za stejným cílem. Jako viditelná církev žije církví neviditelnou, tak i my jako národ budeme žít bezpečně, jestliže nás značný počet spojeni budeme tím tichým souhlasem, jenž vzniká ze správného posouzení našeho postavení světového a ze správného vysouzení toho, co a jak kde kdo máme pracovat. Pokud se nerozšíří tato neviditelná strana lidí opravdových a myslících, kteří se nebojí, když toho potřeba, pravdě dát svědectví i veřejně, všecka viditelná organisace nám nepostačí
