Vážení čtenáři,
internetové stránky Klubu na obranu demokracie najdete zde. V Událostech je na tomto místě jen jakási upoutávka, která obsahuje základní informace o KOD, aktuality a případné podpisové akce.
Bohumil Doležal
6. června t.r. schválila Poslanecká sněmovna hladce komunistický návrh usnesení o údajných zločinech privatizace v letech 1992 – 2005. Demokratická opozice ukázala svou slabost, protesty na náměstí se tomu nevěnovaly. Po přejmenování svátku 17. listopadu a po zpětném zdanění náhrad církvím je to další krok v destrukci polistopadové demokracie. Tyto kroky nelze vtěsnat pod hlavičku „boj proti korupci“ a „střet zájmů“. Znamenají však frontální útok na polistopadové demokratické uspořádání. KOD chce proto otevřít veřejnou debatu, jejímž smyslem by bylo všechny tyto politické změny pojmenovat a zvážit způsoby, jak jim účinně čelit.
Plný text prohlášení najdete zde. Pokud s námi souhlasíte a chcete připojit svůj podpis, můžete tak učinit zde.
Sběr podpisů probíhá!
V posledních letech se u nás polistopadová demokracie plíživě mění v babišovské a zemanovské Nové pořádky. Veřejné protesty mohou být účinné jen tenkrát, budou-li provázeny svobodnou rozpravou za účasti demokratických politiků, občanských iniciativ a odborníků. Nikoli v jednotě, v pluralitě je síla! A nejde jen o to, kdo a co má odejít, ale kdo a co má přijít. Klub na obranu demokracie podporuje návrhy, které zazněly v Senátu PČR a chce přispět k takové diskusi.
K naší výzvě se zatím připojilo 2081 signatářů. Text naší výzvy najdete zde , připojit svůj podpis můžete zde
Braňme vládě oligarchů, extremistů a komunistů!
Naše demokracie se rozpadá. Podporujeme veřejnou diskusi a politickou pluralitu.
V našem úsilí nám můžete pomoci.
Veřejná sbírka Klubu
na obranu demokracie
Číslo sbírkového účtu:2600975396/2010 Blíže viz zde
To, proti čemu je třeba demonstrovat, není jen Babiš a vláda, nýbrž babišovské „Nové pořádky“ vcelku: to znamená Babiš, Zeman, Okamura, Filip a ti, co se k nim připojili. Nejde o to, jmenovat a odvolávat Babišovi nezávislé ministry, nýbrž usilovat demokraticky o odstranění Nových pořádků jako celku. A přesvědčit veřejnost, která dnes ve velké míře Nové pořádky podporuje.
Události, internetový zápisník Bohumila Doležala. Články a poznámky
Lidová letenská veselice z 23. června odezněla a přinesla uklidnění: je nás přece jen velká síla. Pak udeřila letní vedra a dva slovanské a vlastenecké svátky otevřely prázdninovou siestu jako stvořenou pro to, aby kryla nejrůznější politické pikle.
Otázka není, zda se měla opozice minulou středu pokusit o svržení vlády, nebo ne. Jistěže měla. Ale zda přitom neměla připomínat Babišovy a Zemanovy Nové pořádky jako odpudivý a nepřijatelný politický systém a potřebu jejich demontáže. Což se nestalo. Připomínat by se měly i na náměstích. To se taky nestalo. Podstatné se zase zamlčuje.
To, co komunisté, Piráti a další navrhují, je standardní projev neúcty k právnímu prostředí v obecném slova smyslu. Tato neúcta prorůstá ostatně smýšlením lidí v celé protikorupční revoluci od nesmyslných představ o policejním a prokurátorském státu s lidskou tváří na přelomu tisíciletí.
Pozitiva demonstrací jsou zjevná, mluvit je třeba i o problémech. Demonstrovat by se mělo proti těm, kdo tvoří Nové pořádky: Babiš, Zeman, Okamura, Filip a další.
To, v čem jsme se v době svého mládí pohybovali my, byl otravný zápas, v němž přímo o život nešlo. Člověk stál po pás ve sračkách, snažil se a měl slušnou vyhlídku, že do nich nakonec spadne obličejem, což bude zároveň potupné (pro něho) i trochu směšné (pro přihlížející). A to vše dělal s jen velmi slabou nadějí, že to má přesto nějaký smysl.
Pár poznámek k úmrtí mého kamaráda Jana Nedvěda, někdejšího šéfredaktora časopisu Tvář, na kterého si dnes už skoro nikdo nevzpomene. Stejně jako na Tvář si dnes už skoro nikdo nevzpomene. Činím tak proto aspoň já. Poslední rozloučení Janem Nedvědem proběhne v pátek 10. května v 13.00 hod. v Ústřední obřadní síni na Olšanských hřbitovech.
Nečekám spásy od žádné strany; ale budeme nepřemožitelni, jestliže ve všech stranách a třídách bude větší počet mužů opravdových a myslících, kteří beze všeho umlouvání a viditelného spojování, každý v kruhu svém, pracovat budou za stejným cílem. Jako viditelná církev žije církví neviditelnou, tak i my jako národ budeme žít bezpečně, jestliže nás značný počet spojeni budeme tím tichým souhlasem, jenž vzniká ze správného posouzení našeho postavení světového a ze správného vysouzení toho, co a jak kde kdo máme pracovat. Pokud se nerozšíří tato neviditelná strana lidí opravdových a myslících, kteří se nebojí, když toho potřeba, pravdě dát svědectví i veřejně, všecka viditelná organisace nám nepostačí
