indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

Chceme žít v policejním a prokurátorském státě? Zeptejme se kandidátů na prezidenta

Zdá se, že po třiceti letech to konečně chápeme: nežijeme jen v něčem, co je nouzovým řešením po takzvaném „rozpadu federace“ v roce 1992, nýbrž zároveň v něčem, co se zbavilo chyb někdejší ČSR a vůči čemu byla v mnoha ohledech nouzovým řešením někdejší ČSR. Velké změny, jako byla ta, která se dovršila 1. ledna 1993, v sobě většinou nesou i něco dost pozitivního. Byla to pro českou i pro slovenskou společnost příležitost v něčem se trochu uskrovnit, ale zároveň možnost do budoucna leccos získat.

Leckdo si teď vybaví současné politické problémy slovenské politiky. Rád bych upozornil, že naše, české problémy vyvrcholily už před deseti lety Velkou protikorupční revolucí: frontálním útokem na naši polistopadovou demokracii, pokusem nahradit „zkostnatělou starou demokracii“ čerstvou a pružnou demokracií policejní a prokurátorskou opřenou v lecčems o utopické iluze „socialismu s lidskou tváří“.

Loňské volby do poslanecké sněmovny znamenaly něco jako záblesk naděje. Ale opravdu jen záblesk. Po nadcházející prezidentské volbě může být všechno úplně jinak. Zbude z té naděje za měsíc opravdu ještě něco?

Se jménem Miloše Zemana (a jistěže nikoli jen s ním) jsou chtě nechtě spojovány i představy o prezidentské funkci jako o zhmotnění tatíčkovského autoritářství, které demokracii vůbec nesluší. Zvlášť tehdy, když se funkce zmocňují čím dál tím nevhodnější lidé. Současný prezident přitom je (vlastně už skoro „byl“) svou svéráznou letorou velmi nešťastně vybranou osobou pro realizaci tatíčkovského politického modelu. Rovněž všechny dosavadní pokusy o nastolení policejního prokurátorského státu se zatím naštěstí nikdy se vším všudy nepovedly. Jenže jak by ne: takové pokusy se nikdy nedějí najednou, přes noc, hřmotnou revolucí. Jsou sledem dílčích, nenápadných a přitom velmi nebezpečných kroků.

Premiér Petr Fiala se teď nakonec odhodlal jmenovat ministrem životního prostředí lidovce Petra Hladíka. V cestě zatím stojí skutečnost, že jej vyšetřovala Policie ČR v souvislosti s ovlivňováním majetku města Brna, byl vyšetřován, ale nebylo proti němu vzneseno obvinění. Je tedy, jak se dnes neformálně říká, ve stavu „sprostého podezřelého“. Podezření, že o tom, kdo smí nebo nesmí být ministrem, dnes rozhodují policisté a prokurátoři, je ovšem zcela nemístné. Daleko blíž pravdě je dojem, že rozhodují politici (někteří, samozřejmě), kteří se vyšetřováním jen zaštiťují. A výsledkem je či může být potvrzení absurdní prezidentské pravomoci premiérovi vetovat ministry. Tak se posiluje autoritářský ráz prezidentské funkce v jejím dnešním pojetí.

Problém se vyhrotil ve chvíli, kdy se rozhoduje o tom, kdo bude prezidentskou funkci vykonávat příštích pět let. Prezidentská volební kampaň je zejména po zavedení plebiscitní volby často teatrální záležitostí, v níž kandidáti slibují voličům možné i nemožné. Ovšem k věcem, jako je ta, o níž právě píšu, a k tomu, jaký mají názor na případné potvrzení, případně posílení diktátorských momentů v prezidentské funkci, se už nedostanou.

V této situaci považuji za potřebné především zdůraznit, že podporuji současnou vládu a premiéra Fialu v úsilí o neprodlené jmenování Petra Hladíka do neobsazené funkce ministra životního prostředí. Je to zásadní věc a je jen škoda, že se pan premiér rozhoupal tak pozdě.

A za druhé, mělo by být veřejně, jasně a předem řečeno, zda a jak se na naší politické scéně uplatňují manýry vzbuzující dojem, že nežijeme v právním státě a v demokracii, nýbrž ve státě, kde političtí manipulátoři nekorektním způsobem uplatňují své osobní a skupinové zájmy. A zeptat se přímo, jak s problematickými prezidentskými pravomocemi, jako je ta, o níž píšu, hodlají naložit po svém zvolení nynější kandidáti na prezidentskou funkci. Mohou je uplatňovat nebo na ně dobrovolně rezignovat až do doby, než je kompetentní orgán, tj. Parlament České republiky, změní k demokratickému normálu.

Ani jedno ani druhé není formálně vzato protiústavní. A upřímně řečeno, to, zda bude po svém zvolení pan exgenerál, paní zemědělská profesorka či jiní bydlet na Hradě, nebo v podhradí, mi nepřipadá tak důležité jako to, jak si hodlají poradit s některými problematickými prezidentskými pravomocemi. A jak se k nim vůbec staví. Snad mají proboha také nějaký názor. Ať víme, koho máme volit a koho ne.

Forum 24, 2. ledna 2023