Prezident Pavel kontra Mračková Vildumetzová. Necouvejme, jde o demokracii

Poslankyně hnutí ANO paní Mračková Vildumetzová se v neděli v diskusním pořadu na CNN Prima News vyjádřila kriticky k tomu, jak vysvětlil na tiskové konferenci v minulém týdnu Petr Pavel své rozhodnutí podepsat Zákon snižující valorizaci penzí. To, že se prezident rozhodl zákon podepsat, považuji za správné. K tomu, co řekl na tiskovce, mám výhrady. A rozumím „právním námitkám opozice“ v tom smyslu, že s chutí využila zbytečnou příležitost, kterou jí prezident dal, a tu a tam ho chytila za slovo.

Podle paní Mračkové Vildumetzové je neférové a absolutní alibismus napřed tvrdit, že dotyčný zákon má chyby a je protiústavní, přesto ho podepsat, a potom říci, že pokud ho hnutí ANO nedá k Ústavnímu soudu, udělá to prezident sám.

Prezidentův výklad toho, proč se rozhodl podepsat, považuji za brilantní. Na své tiskové konferenci 15. března řekl, že „rozumí právním námitkám opozice“, ale že zároveň „rozumí“ a dává za pravdu také argumentům ekonomických odborníků, podle nichž je „zpomalení růstu penzí potřebné“. Přitom „zatímco ekonomové se v podstatě shodují, že zpomalení růstu důchodů je v tuto chvíli nezbytné, ústavní právníci nejsou v pohledu na možnou protiústavnost tohoto zákona jednotní“. Kdyby on sám v této situaci zákon vetoval, fakticky by tak vzhledem k okolnostem navýšil sílu svých pravomocí oproti tomu, s čím počítá ústava.

Proto se prezident rozhodl zákon podepsat. Má však pochybnosti, zda není v rozporu s ústavou (nikoli jistotu, že tak tomu je). Proto je nezbytné, aby zákon přezkoumal Ústavní soud, protože jenom ten je kompetentní s konečnou platností rozhodnout, zda je nějaký zákon v souladu s Ústavou ČR či ne. Opozice o tom moc dobře ví a chystá se na to. Pokud by tak přesto neučinila a nevyužila tak svého zákonného práva, které jí dává Ústava ČR a Zákon o Ústavním soudu, je to její problém. Tato poslední věta ovšem v prezidentově vyjádření z 15. března chybí, místo toho je tam zbytečný závazek, že v tom případě podání k Ústavnímu soudu učiní on sám. To by samozřejmě mohl udělat kdykoli, aniž by poskytoval zbytečný materiál pro veřejné vystoupení paní Mračkové Vildumetzové.

Naproti tomu další výhrady prezidenta (např. že vláda své důvody komunikovala nedostatečně, nebo že do státního rozpočtu na rok 2023 nezahrnula žádné zdroje na mimořádnou valorizaci penzí, ačkoli na to byla opakovaně z více směrů upozorňována) jsou politické výhrady toho druhu, že se dají říci kdykoli a o všem se dá hovořit (a případně i obstruovat) mnoho hodin a dnů. Řekl bych, že míra té diskuse byla vyčerpána natolik, aby prezident, který má tu politickou kompetenci, mohl zákon svým rozhodnutím (tj. souhlasem) potvrdit. Nechápu, proč tuto kompetenci takhle dodatečně a zbytečně problematizuje. Opozice, jak se hned ukázalo, ho za to nebude milovat, ale jen využije jeho slabosti.

Nad některými argumenty paní Mračkové Vildumetzové zůstává rozum stát. Např. Pavel je prý vládním prezidentem. To není pravda, prezident byl zvolen podle zákona jako občanský kandidát s podporou přes 81 000 podpisů, což jistě nestačí ke zvolení, ale bohatě to stačilo k tomu, aby se dostal do prvního kola volby. Problematičnost těch 81 000 podpisů byla podle zákona prověřena a nebyla zproblematizována, problematizovat je teď dodatečně by hraničilo s drzostí. A to, že pana Pavla lidé z vlády podpořili, ještě vůbec neznamená, že by ho byli kandidovali.

Totéž platí o tvrzení, že prezident promarnil jedinečnou příležitost smýt ze sebe nálepku, že je vládním prezidentem. Paní Mračková Vildumetzová je bezpochyby zkušená politička: byla už (uvádím namátkou) členkou ANO, hejtmankou Karlovarského kraje, předsedkyní Asociace krajů ČR, členkou předsednictva hnutí ANO, poslankyní za ANO a posléze místopředsedkyní PČR. Přesto se mi zdá, že prokurátorsko–soudcovský tón o smývání nálepky přece jen plně neodpovídá ani její původní kvalifikaci (učitelka tělocviku a občanské výchovy) a její výtky vůči prezidentovi nadto vzdáleně připomínají léta přes půl století uplynulá.

Takže, kdybych chtěl shrnout: pan prezident Pavel (samozřejmě podle mého názoru) přesvědčivě zdůvodnil, proč se rozhodl zákon snižující valorizaci penzí podepsat. Opozice má plné právo se dovolat v právních záležitostech k Ústavnímu soudu. Ústavní soud pak rozhodne buď správně, nebo chybně. Jeho rozhodnutí bude konečné a platné.

Pan prezident však zároveň bohužel udělal několik zbytečných gest vůči opozici. Ukázal tak vlídnou tvář, což mu ani trochu nepomohlo, a slabost, což mu uškodilo. Opozice jeho vlídná gesta nějak moc neocenila.

Politická situace u nás se nepohnula ani o fous od toho, čemu říkám studená občanská válka. Spíš naopak. I v této situaci je samozřejmé nutné dodržovat právní rámec našeho státu, jakkoli tu a tam nedokonalý. Ale to neznamená pokračovat v nechumelismu, s nímž demokratické strany začaly někdy před pěti lety (demokracie jde dál, nic se neděje, Fialova a Bendova doktrina). Smířlivost, která kdysi zněla ze známé slovenské revoluční písně („Garibaldi hovorí, že sa Nemca nebojí, a Nemec mu zas hovorí, Garibaldi chlap je dobrý“) se vyplácí jen v politických pohádkách. Teď jde o to, obnovit v rámci daného právního řádu a proti babišovským Novým pořádkům polistopadovou demokracii, kterou se nám podařilo se štěstím prosadit v roce 1989 a poničit v době od r. 2013.

Psáno pro Forum 24, 21. března 2023