2.5.-27.5. 2001

Co týden dal...

Středa 2. května: Ministr Vetchý za své návštěvy Číny nabídl čínskému ministru obrany jakousi vojensko-hospodářskou spolupráci. Stínový ministr ODS Jan Zahradil ho za to dosti ostře napadl: po případu s Kubou je to podle něj už druhý příklad necitlivosti k sousedům. Tentokrát má úplně pravdu, neomalené zahraničně politické akce Zemanovy vlády jsou čím dál tím častější. Prvomájové kravály (tentokrát dosti skromné) zase aktualizovaly téma extremismu. podle Práva odborníci na tuto problematiku mluví kromě neofašistů a anarchistů o neobolševických a levicově extrémně nacionalistických skupinách, sdružených na základě "slovanské vzájemnosti". Členská základna těchto uskupení se překrývá, snaží se infiltrovat do státní správy, působit k obnovení mocenské sféry Ruska ve střední a východní Evropě a o zapojení ČR takto vytvořeného ruského bloku. Tihle jsou opravdové nebezpečí, ne skinhedi nebo anarchisté, kteří jim mohou nanejvýš tu a tam bezděčně trochu pomoci. poznámka

Čtvrtek 3. května: Sociálnědemokratičtí poslanci podávají návrh zákona, podle něhož lze v průmyslových zónách bránit spekulacím s cenami pozemků tím, že stát je za náhradu vyvlastní. Neznám konkrétní podobu zákonné předlohy, ale zdá se mi, že na naši postkomunistickou společnost nelze jen tak beze všeho uplatňovat liberalismus anglosaského střihu. poznámka Nová inscenace Smetanova Dalibora vzbudila při premiéře bouřlivé odmítavé reakce. Skandálv opeře! To už tu dlouho nebylo. fejeton Někdejší Zemanův poradce Šarapatka odchází z ČSSD. Prý ho členové za případ Olovo osočují, místo aby ho chválili. Ať už to pan Šarapatka tak myslel nebo ne, jeho aktivity měly výrazný přídech donášení. Takže se teď jeví tak trochu jako čtyřkoaličně-hradní Kim Philby. Čtyřkoalice žádá od Kavana, Zemana a Vetchého v parlamentu vysvětlení, co ministr obrany vlastně dohodl za své návštěvy ČLR. Ministr nepochybně má co vysvětlovat, zdá se však, že se všechno zazdí jeho očekávanou demisí.

Pátek 4. května: Seminář o extremismu na FF UK, který děkan fakulty zakázal, může pokračovat. Vyplynulo to z jednání, které děkan vedl s vedením Ústavu politologie FF UK a se studenty. Přítomnost "aktivistů" na semináři bude ovšem možná jen za předpokladu, že jim "nebude dán prostor k výměně názorů" a že "rozhovor s nimi bude řízený". Děkanovo rozhodnutí vyvolalo takovou vlnu kritiky, že zjevně sám nazřel jeho neudržitelnost. Ve snaze neztratit tvář si vymyslel něco, co se jednak nedá uskutečnit a jednak je to nesmysl. Cílem semináře je předvést studentům extremistická hnutí a jejich ideologii. Jak se to má uskutečnit, aby byly dodrženy zmíněné zásady? Bude přítomen nějaký ideologický dozor, který aktivistovi, uchylujícímu se k "výměně názorů" zacpe hubu? Nebo mírnější varianta: dozor spustí takový rámus, že nevhodná slova "aktivisty" nebude slyšet? (doporučuji burácející plochodrážní motocykly, osvědčily se kdysi při pohřbu profesora Patočky). Smějí být ošetřovatelky tetované? Tento problém dnes řeší naše zdravotní ústavy. Vzato z hlediska pacienta by ošetřovatelky by neměly být sprosté, špinavé, neochotné a nešikovné. Vedení institucí má strkat nos do věcí svých zaměstnanců jen tam, kde je toho opravdu zapotřebí. Ostatně platí to i o státu a občanech. Tetované sestry? Proč ne. Ředitel ČT chce odvolat z obrazovky protagonistu televizní vzpoury Komerse. Ten v mailu svému brněnskému kolegovi použil hrubých slov při charakteristice kontroverzního vedoucího brněnského studia Drahoše. Šéfredaktor Zpravodajství Klepetko to odmítá, televizní odbory se staví na Komersovu stranu. Vzniká nová televizní krize? Tentokrát bude těžké mluvit o ohrožení svobody slova a uvést do pohybu davy. A vedení ČT je v nezáviděníhodné situaci: potřebovalo by nějak dokázat, že Českou televizi opravdu řídí.

Sobota 5. května: dnes slavíme nekulaté výročí květnového povstání z roku 1945. Uvažujeme o něm ve stereotypech, některé se prosadily až po listopadovém převratu. poznámka Spojené státy nebudou poprvé od roku 1947 zastoupeny v Komisi OSN pro lidská práva. Ze západních zemí dostaly přednost Francie, Rakousko a Švédsko. Zato tam sedí mj. Lybie a Sýrie. poznámka Předseda vlády pověřil nového ministra obrany Tvrdíka, aby do tří měsíců vypracoval koncepci úplné profesionalizace české armády. Ta by se měla uskutečnit během čtyř až šesti let. Profesionální armáda v postkomunistickém Kocourkově znamená ovšem nemalý problém. poznámka V Českém Krumlově probíhají oslavy výročí osvobození města americkou armádou. České dívky vítají figuranty v amerických uniformách, což má vyvolat atmosféru slavných májových dnů. Jenže tenkrát v Českém Krumlově mnoho českých dívkek Američany nevítalo, protože převážná část obyvatel byli Němci. Německé dívky měly sice nepochybně radost z toho, že přijeli Američané a ne Rusové (o důvodech je zbytečné se rozepisovat), ale jako osvoboditele je tehdy asi vítaly jen ztěží. Ostatně, Američanům se vlastně nepodařilo v pravém slova smyslu osvobodit ani nás, i když by to bezpochyby byli rádi udělali: nakonec to tu všechno shrábl - za asistence českých politických elit a dezorientované veřejnosti - Velký Bratr z Východu.

Pondělí 7. května: Rektor UK Ivan Wilhelm se (v rozhovoru pro Právo) zastal děkana FF UK Kováře ve věci zakázaného a mezitím znovu povoleného semináře dr. Zbořila. Chyba prý byla mj. v tom, že extremisté mohli říkat, co chtěli, kdežto správné by bylo, kdyby směli hovořit, jen když se jich někdo ze studentů nebo z přítomných odborníků na něco konkrétního zeptá. Takto by konal semináře Oberst Schröder z Haškova Švejka. Přitom podle rektora "není možné, aby poslanec či člen politické strany měl zakázaný přístup na akademickou půdu". A co komunisté? Co Grebeníček? V čem je to jiné než Skácel a Vávra? Pan Wilhelm má jistě pravdu v tom, že by extremisté měli být na semináři jako objekty zkoumání. Toho se ovšem nedá dosáhnout jednoduchým receptem, záleží na vedení semináře. Jak vědí univerzitní hodnostáři, že tomu tak v případě Zbořilova semináře nebylo? Na základě hloupé denunciace jednoho novináře z LN? Ostatně, tato zásada platí nejen pro Vávru a Skácela, ale i pro Kühnla, Kasala a Klause. Senátor Morávek vystoupil ze senátního klubu ČSSD a zřejmě opouští i samu stranu. Jeho kolegové tvrdí, že nemá šanci na Chebsku znovu kandidovat a že míří do čtyřkoalice, on sám to nepopírá. Morávek patřil v ČSSD k zakladatelům a členům křesťanskosociální platformy. Jeho odchod znamená jakési ochuzení vnitřní pestrosti ČSSD, která patří k přednostem strany. Ministr zahraničí Jan Kavan sdělil Právu své překvapení nad tím, že USA nebyly zvoleny do Komise pro lidská práva OSN. Vysvětluje to odmítnutím Kjótského protokolu a mentorským přístupem USA "k některým oblastem". USA by si podle pana Kavana měly uvědomit svou odpovědnost supervelmoci. Doufejme, že si to ve Washingtonu vezmou k srdci. Zahraniční sociálně demokratická politika, dlouho nevýrazná, kvete nyní kaktusovým květem. Už aby byly volby! A nakonec dvě dobré zprávy: bývalý šéf bolševického koncentráku Vojna u Příbrami a někdejší bolševický prokurátor Vaš se dočkají soudu. Nejde v první řadě o to, aby strávili zbytek života za mřížemi (mladšímu z nich už táhne na osmdesátku a kdoví, zda jejich zdravotní stav dovolí dlouhý pobyt ve vězení), ale aby byl vyřčen spravedlivý rozsudek.

Středa 9. května: MfD přinesla pozoruhodný rozhovor s novým mužem slovenské politiky, předsedou strany Smer Robertem Ficem. Šikovný populista, racionálnější a méně rustikální typ než Mečiar. Chce zjevně provozovat politiku navenek vstřícnou k Západu, uvnitř nacionálně státotvornou. To, co říká k romskému problému, má jakýsi smysl a bylo by předčasné ho obviňovat z rasismu (chce pozitivní diskriminaci při pracovním zařazování Romů, ale např. limitovat přídavky na děti). Problematičtější je jeho postoj k Maďarům na Slovensku. Ohledně možnosti zřízení maďarské univerzity: "Říkám, mluvte si maďarsky, dělejte si, co chcete, používejte maďarštinu v úředním styku, máte divadla, máte vše, co chcete. Ale jste občané Slovenska, tak se naučte a používejte alespoň jeho státní jazyk, slovenštinu. Když jste navíc ministrem, místopředsedou vlády, o to víc musíte státní jazyk ovládat. Kdyby byla na Slovensku vedle maďarských středních i základních škol i univerzita, vznikne tu kategorie lidí, kteří si budou žít jen vysloveně ve svém vlastním maďarském prostředí." Absurdita těchto argumentů je každému Čechovi zjevná, jak by ne, díváme se na problém zvenčí a nejsme v něm zainteresováni. Podobně je každému Slovákovi jasná absurdita toho, jak Češi hájí vyhnání sudetských Němců. poznámka Šéf regionálního zpravodajství ČT Komers dostal nakonec jen důtku pod šéfredaktora zpravodajství Klepetka. Označil údajně v mailu, který poslal na řadu adres v České televizi (mj. prý i řediteli Balvínovi) ředitele brněnského studia Drahoše za nestydu a gaunera. Ředitel zpravodajství Honys a ředitel Balvín sice Komerse neodvolali (prý to vzhledem k jeho vedoucí funkci není ze zákona možné, ovšem za Komerse se okamžitě postavily televizní odbory), ale vyzvali ho, aby sám odstoupil. To Komers odmítá. Honys v rozhovoru pro LN varuje před tím, aby si odbory v ČT uzurpovaly právo dělat personální politiku, a vyžaduje pro sebe právo vybírat si svůj tým bez ohledu na odbory či politiky. Nové a prozatímní vedení ČT je v nezáviděníhodné situaci. Předstírá, že televizi řídí, ale jeho možnosti jsou více než omezené, nezbývá mu, než dožadovat se v médiích práv, která jsou pro každý management samozřejmá. Krize v ČT zdaleka neskončila, situace je neudržitelná,dřív nebo později musí zase dojít ke konfliktu.

Čtvrtek 10. května: Miloslav Výborný odmítl kandidovat na předsedu KDU-ČSL. Zdá se, že strana, respektive její prvé křídlo, řeší nyní problém, koho nastrčit do vedoucí pozice, všichni kandidáti se vzpouzejí, nakonec bude třeba jednoho z nich spoutat, omámit a přivléci do zasedací síně, kde pak bude přes své zuřivé protesty zvolen. Je s podivem, proč si pan Kasal předem nezjistil, má-li vůbec šanci uspět se svým návrhem nikoli u strany, ale u Výborného. Takhle si sám připravil první porážku už před hlasováním. Úmysl dobrý, provedení mizerné (totéž však platí i o Svobodovu pokusu o sestavení stínové vlády). Čtyřkoaliční partner lidovců, Unie svobody, řeší teď problémy zcela jiného druhu: bývalý předseda olomoucké organizace strany byl donucen odstoupit ze všech funkcí poté, co mrštil po svém politickém soupeři vázou a vážně ho zranil v obličeji. Vladimír Mlynář nato prohlásil: "Zachoval se jak náleží, tj. velmi zodpovědně." Doufám, že měl na mysli rezignaci, nikoli vrh vázou. V Unii svobody, tam je veselo. Poslanec KDU-ČSL Karas bojuje na stránkách Práva proti pornografii. Dovolává se přitom na hlas lidu (zjevně toho lidoveckého). poznámka

Pátek 11. května: Předseda PS PČR Václav Klaus se sešel s televizním ředitelem Balvínem. Poté ho pochválil, že se mu prý podařila elementární věc, zklidnit televizi. Balvín, jak se zdá, ovšem nemá příliš možností televizi řídit. Jeho spolupracovníci si na to stěžují v médiích (např. ředitel zpravodajství Honys včera v Lidových novinách). To je tak asi vše, co mohou dělat. Podnik, kde je ředitel pátým kolem u vozu, je něco úplně nepřirozeného a do budoucna se sotva vyhne velkému maléru. Soudci jsou pobouřeni novým návrhem zákona, který jim nařizuje po pětileté praxi přezkoušení ministerskou komisí. Namátkově hrozí soudcům přezkoušení i během další praxe. Je zjevné, že vzniká instrument, který může ohrozit soudcovskou nezávislost. Moji odpůrci jsou psychopaté, tvrdí nyní už jen čestný předseda Akademie věd Rudolf Zahradník. Rudolf Zahradník je reprezentativní případ českého odborníka normalizační éry. Poctivě pracoval na své kariéře, přitom se velmi snažil, aby příliš nevyčníval na tu ani na onu stranu. Nonkonformními politickými názory veřejnost příliš neobtěžoval. Když se poměry změnily a ukázalo se, že nejsou lidi, stal se presidentem ČAV podobně jako kdysi Claudius římským císařem. V tom okamžiku se sám přesvědčil o tom, že je významná osobnost, a začal zasypávat veřejnost svými směšnými, banálními a knedlíkově šovinistickými názory. Z Kondelíka Masarykem. Optikou své funkce padesátkrát zvětšený sysel je pořád ještě sysel, a ne lev.

Sobota 12. května: V českých médiích se zdvihá velký rámus kolem Špidlova návrhu na úpravu (tj. samozřejmě snížení) plateb ústavním činitelům. Vláda laciným způsobem vychází vstříc nízkým pudům veřejnosti (kdo by u nás neviděl rád, když jeho bližní přijde o peníze) a svatouškovská opozice ji podporuje - v zásadě ze zbabělosti, který politik se u nás dokáže postavit populismu. Ze všech problémů, které naši zemi trápí, jsou platy ústavních činitelů na jednom z posledních míst. Jiří Hanák přišel v Právu s údajně čínskou tezí: je hanba být bohatým v chudém státě. To je podobná pitomost jako tvrdit "je hanba být zdravým v nemocnici" a na základě toho požadovat, aby i lékaři byli choří, protože jinak se na pacienty vytahují. Václav Havel držel řeč na konferenci deseti kandidátských zemí NATO v Bratislavě a jako obvykle nám všem otevřel oči. Konečně víme odkud pokad sahá Západ: od Aljašky po Tallin. Vznesl též nekompromisní požadavek, aby do NATO byly zahrnuty i pobaltské státy. To, čím český prezident čas od času ohromuje mocné tohoto světa i západní veřejnost, je zvláštní forma hospodského politikaření na nejvyšší úrovni: nezávazné plácání člověka bez vymezené odpovědnosti za věci, do kterých strká nos. Všechno je jednoduché: otázky, nakolik je pro bezpečnost pobaltských států členství v NATO nezbytné, nakolik je třeba dále živit a podporovat už tak dost velký ruský bezpečnostní mindrák, nakolik je NATO vůbec schopno unést závazek za bezpečnost Pobaltí, otázky, na něž odpovědní politici na Západě těžce a v potu tváře hledají odpověď, jsou vyřešeny ráz dva během ušlechtilého klábosení, přičemž řečník předem citlivě odhaduje, co asi chtějí jeho posluchači slyšet, a nic jiného jej nezajímá. Pěkná ukázka nepolitické politiky na mezinárodním fóru.

Pondělí 14. května: Podle Václava Havla není třeba se z omezení, které chce EU ČR po vstupu uložit, radovat a jen tak bez všeho je přijmout, nemělo by se však zapomínat, že integrační proces je věc zásadně pozitivní a případná omezení na tom nic nezmění. Tohle stanovisko je úplně správné a je velmi dobře, že je prezident veřejně vyslovil. ČR slíbila ústy ministra Kavana, že poskytne Rakousku informace, co by znamenala v případě Temelína tzv. nulová varianta (zakonzervování hotové jaderné elektrárny) a jaký dopad by měly případné vážné havárie. Náklady a dopad nulové varianty jsou základní věc při uvažování o tom, co s Temelínem. Rakouský požadavek byl oprávněný. Souboj mezi Kasalem a Svobodou nabyl na dramatičnosti, ani po krajských konferencích strany teď není jasné, kdo má větší šance. Doplatí nakonec KDU na čtyřkoalici víc než Unie Svobody? komentář Na anketní otázku "Soudili byste lidi obviněné ze zločinů komunismu bez ohledu na jejich zdravotní stav?" odpověděla drtivá většina čtenářů MfD "ano". Karel Steigerwald píše, že je lze soudit a pak vzhledem ke zdravotnímu stavu omilostnit. Člověk má ovšem právo, aby při procesu, kde se rozhoduje, zda se dopustil vážných zločinů, byl fit, mohl proces sledovat a hájit se. Pokud jde o těžce zraněného odsouzence k smrti v případě Babice, kterého donesli na šibenici a pověsili, nebyl to bohužel první případ. Po válce byl odsouzen k smrti předseda vlády Slovenské republiky Vojtech Tuka, přestože byl po záchvatu mozkové mrtvice ochrnutý na půli těla a úplně dementní. O způsobu, jak ho pověsit, jednala československá vláda. Nakonec bylo za tím účelem zkonstruováno zvláštní vozítko, jímž byl dovezen na popraviště a pak vytažen na šibenici. Bylo to hnusné bez ohledu na to, že Vojtech Tuka byl nepochybně vinný vážnými zločiny, a byl to precedens. Co se úspěšně prosadilo v době "znovunabyté svobody", mohli pak bez problému převzít komunisté.

Úterý 15. května: Ministr Kavan v USA onemocněl a musel být převezen do nemocnice. Zajímavější je, proč do USA přijel: chtěl u státního tajemníka Powella vysondovat, jak by se USA postavily k jeho kandidatuře na funkci předsedy 57. valného zasedání OSN. Po velkém ohlase, jaký měla v USA ministrova kubánská iniciativa, je zjevné, že Američané budou z Kavanovy kandidatury přímo na větvi. Aby si pan Powell snad nemyslil, že český ministr přichází s prosíkem, rozhodl se ho Kavan preventivně zkartáčovat ve věci fúze Boeingu s Aerem Vodochody, kde by měli Američané výrazně přidat. Škoda, že nával choroby překazil tyto smělé plány! Premiér Špidla se rozhodl z návrhu zákona o státní službě, kterou projednává parlament, vypustit pasus o tzv. definitivě. Nesouhlasí s ní všechny parlamentní politické strany kromě ČSSD a proti vypuštění nejsou ani odbory. Velký odpor mezi poslanci vzbudil i Grossův návrh nového shromažďovacího zákona. Předmětem kritiky je především pokus zakázat, aby se demonstranti maskovali, zakrývali si obličeje. Vládní pověřenec Jařab namítl, že by se pak musely zakázat i maškarní a alegorické průvody. Maškarní průvod se ovšem od demonstrace anarchistů pozná dost snadno, i když, to připouštím, obojí má leccos společného. Petruška Šustrová se zase v Lidových novinách obává, že nebudou moci demonstrovat muslimské ženy, které si zakrývají tváře z náboženských důvodů. Vzhledem k masovému rozšíření muslimských žen v ČR a jejich pověstné bojovnosti (rády drancují restaurace Mac Donald´s, aby tak protestovaly proti konzumaci vepřového) nelze než souhlasit. V Itálii vyhrála volby mírně suspektní pravicová koalice Silvia Berlusconiho. Nejsem odborník na italskou politickou scénu, jako nezasvěceného pozorovatele mne udivuje, jak se italská politická scéna poté, co se před časem rozpadl letitý systém, založený na dominanci křesťanské demokracie, začíná podobat té postkomunistické. Na jedné straně bizarní politické novotvary s pochybnými tradicemi, nepříliš dobrou reputací a nejasnými a fantastickými plány, na druhé straně více či méně reformovaní komunisté. Před jednáním ministrů zahraničí zemí EU v Bruselu se zdá, že Unie změkčí svůj postoj k omezením volného pohybu pracovních sil, jež mají být uložena nově přijatým zemím. Švédsko spolu s velvyslanci zemí EU změkčili původní rozhodnutí Evropské komise. Přechodné období má trvat jen dva roky, pak budou muset zájemci o další omezení znovu žádat a zdůvodňovat. Omezení nemusí zavést všechny "staré" země EU. S omezeními pro firmy z nových členských států se prý nepočítá. I kdyby se tohle zmírnění neprosadilo, musíme o členství v EU bezpodmínečně usilovat. Tady není místo pro falešnou národní hrdost: je drzost předpokládat, že se země EU a jejich občané s námi musí ve všem všudy a hned rozdělit o plody své dlouholeté práce a o svůj blahobyt. K blahobytu se musíme i v rámci EU dopracovat sami. Obvodní soud v Praze 7 opět projednává kauzu Mein Kampf. "Odborníci" opět excelují. poznámka

Středa 16. května: České noviny šílí nadšením, že naši hokejisté to těm ničemným politikům (totiž těm opozičně smluvním, totiž Klausovi) ukázali: odmítli se s ním sejít, protože dobře rozpoznali, že chce cynicky těžit z jejich popularity. Hokejisté to ovšem zděšeně odmítají, Klaus tvrdí, že schůzka nebyla plánována. Jistě by bylo hezké, kdyby naši zlatí hoši řekli, že se nedají zneužít pro politické hrátky. Pak by ale nesměli jít ani k prezidentovi, protože on je nekorunovanou hlavou "protismluvní" opozice. Pouze ji řídí ještě nekorektnějšími způsoby než Klaus: intrikami z pozadí. Český odborářský boss Falbr to těm Němčourům nandal: vysvětlil jim, že nežijeme v dobách Třetí říše a totálního nasazení. Zařadil se tak do silného středního proudu české politiky. Škoda, měl jsem o něm lepší mínění. poznámka Evropská Unie chce omezit nejen volný pohyb pracovních sil, ale i služeb. Právo naříká: "Například české holičství v Bavorsku by nesmělo zaměstnávat své lacinější krajany, ale bylo by nuceno přijmout domácí pracovníky, čímž by fakticky přišlo o svou cenovou výhodu." Vida, české firmy se chystají v cizině odírat své spoluobčany. Nechtějí snad na nich, jako to dělají na svých krajanech v Česku Ukrajinci, vybírat dokonce i výpalné? Tady je prostor pro tátu Falbra! I k této zprávě se ještě vrátíme.

Čtvrtek 17. května: Do zákona o odškodnění odbojářů z doby druhé světové války a lidí postižených komunistickým režimem má být na základě konsensu parlamentních politických stran (komunisté zatím váhají) vloženo i vyplácení záloh totálně nasazeným. Celé toto odškodňovací běsnění bude pokrytecké a odpudivé, dokud nebudou odškodněny i německé a maďarské oběti násilí po skončení druhé světové války. Když odškodňovat, tak důkladně a spravedlivě. Právo zveřejňuje rozhovor s britským historikem, odborníkem na nacismus, Ianem Kershawem. Samozřejmě kvůli tomu, že srovnává nacismus a bolševismus, a bolševismus z toho vychází příznivěji. poznámka

Pátek 18. května: Situace v Makedonii se opět vyostřuje. NATO uvažuje o tom, že vojensky pomůže vládě proti albánským guerillám, že převezme kontrolu nad hranicemi mezi Makedonií a Albánií a vyčistí hranice mezi Makedonií a Kosovem. Pomalu se propadá do balkánské války, které chtělo zabránit. Makedonie přerušila vojenské akce proti guerillám (zjevně pod tlakem albánských stran ve vládě). Situaci stejně může uklidnit nanejvýš to, že makedonští Albánci dostanou statut rovnoprávný se slovanskými Makedonci. Chtít v této oblasti za každou cenu udržovat status quo je šílenství. Britský vicepremiér John Prescott projevil kiplingovský smysl pro čest: dal pěstí do zubů mladému hulvátovi, který po něm vrhl vejce. Na to se na něj devětadvacetiletý pořízek (ministrovi je 63) vrhl a povalil ho na zem, pak je od sebe odtrhli. Po tomto světě se pohybuje spousta cholerických buranů a deviovaných feministek, kteří považují za svou morální a politickou povinnost metat po politicích shnilá rajčata, vajíčka a šlehačkové dorty. Politici mohou být zjevně ještě rádi, že místo toho nelétají handgranáty a Molotovovy koktaily. Být terčem shnilých rajčat, vajíček a dortů je podle útočníků součást politikova údělu. Na toto pojetí politiky by se ze zásadních důvodů nemělo přistupovat: shnilé rajče, vejce ani dort nejsou argument a politik v takové siuaci je na tom stejně jako každý jiný člověk: dát tomu, kdo po Vás vrhne vejce, jednu do zubů, je tedy i v jeho případě docela normální reakce. Normální naproti tomu není, když se mladý hulvát sápe na člověka víc než dvakrát staršího, než je on. Jakýsi český podnikavec si pořídil internetovou doménu s názvem dagmarhavlova.cz a - jaká nápaditost - publikuje na ní tvrdé porno. V čtenářské anketě MfD se velká většina respondentů vyjádřila v tom smyslu, že by neměl být potrestán. Zase jsem v menšině! Internetový pirát, kryt pohodlnou anonymitou, využívá známé jméno jako magnet pro své nechutné kšefty a zároveň souzní citlivě s jistou nepřízní, které je paní Havlová v české veřejnosti vystavena. Poškozená osoba se prakticky nemůže bránit. Je to zbabělé. Také Česká televize si možná mohla odpustit tu publicitu, kterou případu a taky ovšem dotyčným internetovým stránkám poskytla. Ještě v minulém století by si manžel postižené padoucha vyhledal, vyzval ho na souboj a ustřelil mu kokos. Prezident České republiky v roce 2001 bohužel nemá tyto možnosti a případný proces věc jen rozmaže. Brněnská radnice vyjádřila velmi opatrnou formou lítost (také) nad vyhnáním Němců z Brna po roce 1945: "Městu Brnu je velmi líto všech spoluobčanů, kteří v tomto období nespravedlivě trpěli a museli Brno za tragických okolností opustit". Lítost se týká i Židů a Romů, zavražděných za války nacisty. Představitelka českých Němců Dora Müllerová a zástupci vyhnaných považují formulaci za nedostatečnou a žádají výslovnou omluvu. Přesto: po dlouhé době učinili politici (i když nikoli na celostátní úrovni) jakési gesto. Lítost ovšem, zdá se, zůstává i tentokrát v rámci oficiózní české koncepce litovat jen "divokého" odsunu: Němci byli z Brna vyhnáni ještě před Postupimskou konferencí. Nový ministr obrany couvá od plánu na rychlou profesionalizaci české armády. Zřejmě o tom mají pochybnosti i v NATO: shodl se totiž s poradcem generálního tajemníka aliance Donellym na tom, že profesionalizace nemusí být vždy jediným možným modelem. O politické problematičnosti profesionalizace armády jsem tu už psal. Ministr Tvrdík si zatím počíná o poznání energičtěji než všichni jeho předchůdci. Bude zajímavé sledovat, jak dlouho mu to vydrží. Pan Kubík a paní Slonková informovali v MfD o magnetofonovém záznamu jakéhosi kompromitujícího hovoru mezi Zemanovým šéfporadcem Šloufem a lidmi z okolí někdejšího škodováckého bosse Soudka, jež proběhl v jedné pražské restauraci. Aniž bych měl jakékoli iluze o panu Šloufovi a panu Soudkovi, připadá mi poněkud hnusné nahrávat si v podstatě soukromé hovory cizích lidí (v okamžiku, když dotyčný zapnul magnetofon, nemohl ještě vědět, o čem všem bude řeč). Čili: Šarapatka na druhou nebo na třetí. Za to jistě oba novináři nemohou: ale pokud se takový záznam zveřejní, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě, není tu něco v pořádku. A za druhé: pan Kubík a paní Slonková jsou velmi výkonní, ale trochu jednostrunní. Myslím, že to sami tak trochu cítí, a proto se velmi těším na okamžik, kdy českou veřejnost zaskočí nějakou senzační a kompromitující kauzou z okruhu Hradu a čtyřkoalice, nejlépe z US, nejlépe z okolí Jana Rumla. Petr Uhl píše v dnešním Právu: "hrůzy nacistických represí, nejen vůči Židům a Romům, nelze srovnávat s žádným pozdějším bezprávím, aspoň ne v Československu". Proč by nebylo možné srovnávat? Samozřejmě, každé bezpráví je jiné, jinak se chová totalitní imperialistická velmoc vyrostlá z evropských základů a jinak se chová totalitní imperialistická velmoc vyrostlá z asijského despotismu. Mytizací nacistických zločinů (nelze je s ničím srovnávat, nelze je tedy racionálně uchopit) se ve skutečnosti mají exkulpovat ti naši předchůdci, kteří nejprve prodávali svoji vlast sovětskému Rusku a pak tu pomáhali udržovat ruskou nadvládu. Slovo zrádce na ně padne jako ulité, i když někteří z nich (Beneš, národní socialisté) to nepochybně dělali bezděčně a z hlouposti. Hloupost je ovšem rodná sestra darebáctví. Václav Havel se v rozhovoru s Alexandrem Kramerem (Právo) opět dokázal úspěšně vyhnout nadměrné skromnosti: "Byl jsem to já, kdo otevřel svého času velmi nepopulární téma odsunu Němců..." Přesnější by bylo říci ještě "v politické rovině" (v kruzích českých intelektuálů se o tom diskutovalo už dávno předtím) a "pootevřel". Jakmile poznal, že i pouhá pootevřenost nutí jít dál a ohrožuje jeho politickou kariéru, ze všech sil se postaral o to, aby se téma zase pěkně zavřelo. Jen Lidové noviny zveřejnily plný text prohlášení města Brna k odsunu brněnských Němců. Hora porodila myš. Text je jakousi reakcí ne někdejší podnět brněnského studentského spolku Mládež pro interkulturní porozumění, je dosti krotký a zcela v intencích dosavadní linie české oficiózní politiky (a jiná než oficiózní neexistuje). Vyhnaní na to reagovali dosti důstojně - jejich představitel Karl Walter Ziegler prohlásil, že by omluva sice podle něho byla na místě, ale on a jeho krajané na ní netrvají. Tak reagují slušní lidé na nechutné vykrucování mamlasů se špatným svědomím. Přesto je prohlášení aspoň slibným signálem, že ani v politické rovině se problém vyhnání Němců nedá natrvalo zatlouci. Podobný balet bude v budoucnosti nepochybně častější a častější. Přetiskujeme reakci "Mládaže pro interkulturní porozumění". dokument Nátlak na Srbsko, aby vydalo Miloševiče do Haagu, je čím dál tím intenzivnější. Srbská politika je, jak se zdá, rozdělena, někteří jsou přesvědčeni, že kompetentní v této věci jsou Srbové, jiní jsou ochotni ustoupit. Nátlak na Srbsko je nesmyslný a nepovede k ničemu dobrému.

Sobota 19. května: V české profesionální armádě, která má být údajně dobudována do roku 2008, budou prý sloužit i cizinci, protože mezi mladými Čechy není o službu v armádě zájem. Pěkná vyhlídka: Česko brání najatí ukrajinští lancknechti, zatímco domácí populaci rostou bříška a zakrňují nožičky a ručičky (jsme už teď údajně nejtlustší v Evropě). To samozřejmě nemůže do budoucna dopadnout dobře.

Pondělí 21. května: Zeman prý zásadně nedochází na schůze předsednictva ČSSDD, kde mají většinu přívrženci pánů Špidly a Grosse. Jeden ze Zemanových oponentů v předsednictvu, Richard Dolejš, si stěžuje: strana by v předvolebním období měla být převodovou pákou zájmů předsednictva ČSSD. Nato mu Zeman celkem po právu vzkázal, že myslí komunisticky. Jenomže bez komunikace to taky nepůjde: je to vůbec ještě vláda od téže strany jako předsednictvo? Václav Havel obvinil v rozhovoru pro Právo politiky ODS z nakyslosti, nadrzlosti a protivnosti. Čelní představitelé ODS protestují, Vladimír Špidla dělá mrtvého brouka. Karel Kühnl, volební lídr čtyřkoalice, odpovídá na krtiku svého uskupení horlivou soudružskou sebekritikou: pan prezident označil za problém čtyřkoalice přesně to, co i on považuje za potíž. Jaké souznění duší a intelektů! Smutné je, že v souvislosti s Havlovým projevem má největší kus pravdy Miroslav Grebeníček (Podle něj Havel ztratil poslední zbytky sebekontroly a pokouší se známkovat politické strany). Prezident si nárokuje pozici učitele národů a otce vlasti, která mu nepřísluší. Bývalý dokumentarista ÚDV Slanina vystoupil s teorií, že atentát na komunistické funkcionáře v Babicích neiniciovala StB, že to byl spontánní akt třetího odboje. Odbojová skupina prý existovala již před příchodem Ladislava Malého, který útok na funkcionáře zorganizoval. Co a jak se opravdu stalo, to je samozřejmě problém pro historiky. Jsou mi divné jen dvě věci: jednak, odbojová skupina před příchodem malého uskutečnila jen dvě odbojové akce: podpálila stodolu a usmrtila místnímu funkcionáři KSČ prase. A za druhé: potíže s realizací odboje byly dány především tím, že prebolševická národně socialistická a bolševická ideologie se od sebe dvakrát moc nelišily. Lidé byli nahlodaní bolševickými ideály a proto často neměli poslední důvod k odporu. Miroslav Švejnar odmítá stanout v čele nové straně. Pozornost, kterou na sebe toto uskupení přitahuje, mu zjevně na budoucích preferencích nepřidá.

Úterý 22. května: Opět začíná být živo kolem České televize. Ze 156 původně navržených kandidátů na členství Rady ČT vybral volební výbor Poslanecké sněmovny 45, kteří pak předstoupili před plénum, skládající se v tomto případě údajně ze sedmi poslanců, s volebním projevem. Proti tomuto zúžení protestoval ministr Dostál, podle něho mělo před sedm poslanců předstoupit všech 156 navržených. Opozice zase mluví o tom, že na výběru se dohodli sociální demokraté a ODS. Vypadli totiž kandidáti jako Erazim Kohák, Svatopluk Karásek, Ivan Klíma a Jan Trefulka - vesměs stoupenci Pravdy a Lásky. Pravda a Láska má ovšem taky nárok být v Radě zastoupena. Někdejší harcovníci z iniciativy "Česká televize - věc veřejná" zakládají Občanskou ligu. Chtějí oslovovat veřejnost formou mítinků až do parlamentních voleb v příštím roce. Ke zprávě se vrátíme. všeobecně se dá říci, že pokus vytvořit nepolitickou radu ČT je stejně náročný jako vyšlechtit býložravou kočku. poznámka

Středa 23. května: Občanská liga rozjíždí své iniciativy. Nejhlasitější je herec a moderátor Jan Kraus: "Není to politická podpora nikoho a ničeho". Jedním dechem zároveň tvrdí, že "politici se nám smějí a na základě opoziční smlouvy si dělají, co chtějí". Takže jde o opozičně smluvní politiky nebo o politiky an sich? Chystají se výjezdy tříčlenných agitek do terénu, mezi pracující: jeden vždy bude populární umělec, aby byla legrace. Pátrání po politické závislosti kadidátů nabývá občas komických rozměrů: MfD např. zjistila, že jeden kandidát byl před pěti lety členem ODA, jiný spolupracoval s organizací, která je nástupcem Lyry Pragensis, kde se angažoval kdysi Miroslav Macek. S nezávislostí je kříž.

Čtvrtek 24. května: Americká vláda, firmy Boeing a Lockheed Martin vzdaly účast v soutěži o nákup nadzvukových stíhaček pro českou armádu. Důvod sdělily českému ministerstvu obrany, dohodly se s ním však, že nebude zveřejněn. Nato Právo uvedlo důvod formální (česká strana žádala nabídku v korunách, což prý je krajně neobvyklé, ceny se v mezinárodních obchodech tohoto typu uvádějí v dolarech) i věcný (Zemanova vláda se už prý dohodla s firmou Gripen a tendr je ryze potěmkinská záležitost). Stupeň utajení v ČR je skutečně obdivuhodný. Navíc se zdá, že česká vláda opět výrazně přispěla k vytvoření transparentních vztahů s americkými imperialisty. Pan ministr Kavan aspiruje na Leninův řád. Zdá se, že tlak "Občanské ligy" na parlament zabírá. Klaus mluví o útoku proti parlamentní demokracii, to je možná příliš silně řečeno, ale něco na tom bezpochyby je. Ke zprávě se vrátíme, jen co PS radu zvolí. Sláva! Národnostní menšiny získají větší práva! Poté, co jsme všechny vyhnali, můžeme si dovolit velkorysost. Jde vlastně o Poláky ve Slezsku (10% hranice pro dvojjazyčnost označení a vnější úřední jazyk je vzhledem ke "specifickým" českým podmínkám pokrytecky vysoká). Největší menšinou je neopochybně ta romská, je ovšem otázka, zda vůbec o něco takového stojí.

Pátek 25. května: Srbské jednotky obsadily poslední část "demilitarizované" zóny při hranicích Kosova. Ohlásili razie mezi civilním obyvatelstvem, protože (zřejmě právem) předpokládají, že albánští bojovníci se chtějí vmísit mezi civilisty. Albánské obyvatelstvo této oblasti ví svoje a v hrůze prchá do Kosova. Další kapitola etnických čistek pod kuratelou Západu. Pravice v parlamentu odmítla návrh zákona, umožňujícího nucený výkup pozemků i v případě průmyslových zón, na jejichž výstavbu přispívá z rozpočtu stát. Návrh byl inspirován sporem města Hranice s paní Regecovou. Je ovšem těžké aplikovat v postkomunistické tramtárii knižní liberalismus: paní Regecová zjevně nehorázně zneužívá svého postavení a město i stát jsou vůči ní bezbranné. Chceme stát, který bude schopen nám účinně sloužit, nebo jen takový, který bude pro srandu králíkům? Čeští neoliberálové klausovského střihu říkají: malý, ale silný. jenže je malý, ale směšný.

Sobota 26. května: Volba Rady České televize v Poslanecké sněmovně proběhla krajně nedůstojným způsobem. Do Rady se nakonec dostali díky zákulisním pletkám hradní kandidáti Karásek a Kohák. Všeobecná spokojenost nad "rozumným kompromisem" vůbec není na místě, prohrála demokracie. Ke zprávě se ještě vrátíme. Sněmovna bez větších problémů přijala další odškodňovací zákon. Týká se lidí, kteří byli za války déle než tři měsíce činní v odboji (pokud šlo o partyzány, stačí dva měsíce), nebo aspoň tři měsíce z politických důvodů vězněni v době komunismu. Komunistický funkcionář Jan Šverma je mezi 35 navrženými na nejvyšší státní vyznamenání. Návrh úspěšně prošel Sněmovnou: Navrhli ho přirozeně komunisté, podpořili sociální demokraté a poslanec Výborný, málem předseda KDU. Rozhodnutí je velmi problematické. Navržen byl též Josef Hasil, "král Šumavy". V tomto případě by se večer v den udílení cen mohl v ČT dávat vypečený film, natočený na toto téma na počátku šedesátých let, důstojný předchůdce majora Zemana. A Laudatio na laureáta by mohl přednést Radovan Lukavský, který si ve filmu spolu s Jiřinou Švorcovou s chutí zahrál (péesáckého lampasáka, lovce lidí). poznámka

Pondělí 28. května: Vítězství Cyrila Svobody nad Kasalem vyvolalo rozpaky na politické scéně i mezi komentátory. Co ten člověk chce a co bude dělat? Na nějaké jednoznačné závěry je zatím brzy. Svoboda se nechal slyšet, že by byl pro to, aby malé strany (ODA, DEU) hrály v čtyřkoalici skromnější roli (podobný názor má Vladimír Mlynář, který bude zřejmě kandidovat na předsedu US). Z hlediska budoucí funkčnosti čtyřkoalice je to nepochybně rozumné předsevzetí. Poslanec Jiří Lobkowicz se dal slyšet, že Svobodovo zvolení je "rána pro ty, kteří zakládají novou stranu". Znamená to snad, že pro pana Lobkowicze už teď nové strany není zapotřebí? Rakouští protijaderní aktivisté zablokovali na tři hodiny přechod v Dolním Dvořišti. Tentokrát je akce namířená i proti rakouské vládě. Někdejší svornost vlády a demonstrantů z loňského roku, kdy se na přechody jezdily exkurze dětí z rakouských škol učit, jak vypadá demokracie v praxi, je zjevně ta tam. Schüsselově vládě se nakonec jaderní fundamentalisté vymkli z ruky. Vždycky se vymknou z ruky, je to jako manipulace s odjištěným handgranátem. Jugoslávský prezident Koštunica údajně uvažuje o vydání Miloševiče do Haagu. Kdyby měl Západ dost rozumu, netrval by na tom tak razantně. Jugoslávské vedení se takto pohodlně zbaví problému Miloševič a ještě bude moci tvrdit: my nic, donutili nás k tomu…

Úterý 29. května: Polští biskupové poprosili na mimořádné mši, které se zúčastnil i polský primas, kardinál Glemp, o odpuštění za masakr Židů v Jedwabném. Zdá se, že Poláci berou svou národní čest o hodně vážněji než Češi. Je tu jen jeden problém: kardinál Glemp údajně před časem prohlásil, že by se i Židé měli omluvit za nepravosti vůči Polákům. Nevím, co je na tom pravdy, důležitější než výzva k omluvě mi připadá jiná věc: ti zavraždění přece byli taky Poláci! Představitelé virtuální strany SOS (Strana občanské solidarity), zdá se, chtějí své dítko držet i nadále v tomto virtuálním rámci. Jiří Pehe: "Jestli se existující strany otevřou občanským iniciativám, budou s nimi komunikovat, budou se jimi inspirovat a případně vtáhnou do politiky nové lidi z tohoto prostředí", pak strana vlastně ani nemusí vzniknout. Čili poselství zní: koukejte se polepšit, jinak, běda vám, vznikneme! Jakýsi nádražní zaměstnanec našel v kupé rychlíku, který přijel z Norimberka, objemné zavazadlo. Bez váhání ho daroval sobě chudému, jenže se zlou se potázal: uvnitř byl rozčtvrcený Číňan. fejeton

Středa 30. května: onkolog prof. Zdeněk Dienstbier slaví pětasedmdesátiny. Aniž bych se chtěl jakkoli dotknout jeho odborných kvalit, dovoluji si upozornit na trapnou roli, kterou jubilant sehrál v roce 1989 (před listopadem), kdy se propůjčil k jedné z posledních jakešovských potěmkiniád - režimní simulace jakéhosi spolku pro lidská práva. To se prosím nědělá, a ani odborníci na onkologii to nemusejí dělat. Sedmnáct senátorů v čele s Janem Rumlem, Saint-Justem naší sametové revoluce, se chystá napadnout §46 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který umožnil volebnímu výboru udělat předběžný výběr mezi kandidáty na členství v Radě ČT. Byla prý totiž omezena nezadatelná lidská práva vyřazených, zaručená Listinou základních práv a svobod. Pravda, každý máme právo být zvolen prezidentem. Možnosti našeho Ústavního soudu jsou velmi široké, podává o tom důkazy od případu Dreithaler a obhajoby Benešových dekretů až po zásahy do volebního zákona. Pokud stěžovatelům vyhoví, bude to čistě politické rozhodnutí, zcela v souladu s tím, co dělal doposud.

Čtvrtek 31. května: Antona Mallotha, dozorce z terezínského koncentráku, odsoudil německý soud k trestu doživotního odnětí svobody. Zdá se, že neexistuje způsob, jak to dát odsouzenému na vědomí, protože je úplně dementní. České noviny zaplavila vlna nadšení, které kalí pouze pocit, že s tím náš odvěký německý nepřítel neomluvitelně otálel. Nejodpornější článek zveřejnil jako obvykle Luboš Palata v MfD coby stanovisko listu (proboha, proč ten člověk nepíše o visegrádských zemích, to bývá zpravidla docela rozumné!). Škoda, že se stejnou zásadovostí, jakou požadujeme od našich německých sousedů, jsme se nevypořádali s vlastními darebáky! Běhá jich mezi námi ještě habaděj. Prezident Havel jmenoval ministra Grégra do funkce místopředsedy vlády pomocí kurýra. Nechuť prezidenta k ministru Grégrovi chápu a plně sdílím. Přesto se nic nemá přehánět: prezident stejně nemá jinou možnost než Grégra jmenovat, a tím, že jmenování odložil, dal už zřetelně najevo, co si o věci myslí. Vilém Barák napsal do MfD velmi pěkný článek o procesu s vydavatelem Hitlerova Mein Kampf. Na účet puncovaných odborníků, kteří před soudem vystoupili, říká: "Jaký to úpadek vědce, když posluhuje státní moci". Ovšem, ale vždyť to je u nás po i Listopadu norma! poznámka Španělsko nakonec podpoří žádost Německa a Rakouska o omezení volného pohybu pracovních sil z nových zemí EU. Mluvčí španělské mise při EU včera prohlásil: "Stále si myslíme, že obavy z masového přílivu pracovníků jsou přehnané, ale spřátelená země nás vyzvala, abychom projevili solidaritu, a my toto přání neodmítneme". Každý přitom ví, že v pozadí je příslib, že Španělsku nebudou kráceny subvence z EU. Že se takové politické kšefty dělají, je obvyklé, ale nemusely by snad být provázeny tak legračně hloupými řečmi. Havlova poněkud přezrálá Jana z Arcu Petruška Šustrová píše v Lidových novinách: "Připomeňme si, že prezident v sekularizovaném světě nahrazuje panovníka z milosti Boží". Tedy kdo komu? Václav Havel Petrušce Šustrové.