30.4.-7.5. 2001

ARCHIV

USA a Komise pro lidská práva

Ve volbách do Komise pro lidská práva OSN USA poprvé neuspěly: při hlasování o tom, jak mají být obsazena tři místa, vyhrazená Západu, se ocitly až za Francií, Švédskem a Rakouskem. Přitom v Komisi sedí takové státy, jako je Libye a Sýrie. Čína a Castro jásají, český ministr zahraničí mentorsky zdvihá prst - mimochodem, pan Kavan v poslední době velmi připomíná nebožtíka Andrease Papandrea, jehož vyčůranou politiku (zásadní opozice k USA pod ochrannými křídly USA) jsme kdysi s bezmocným vztekem sledovali skrz ostnaté dráty na našich hranicích se svobodným světem.

Američany je snadno kritizovat: mají sklon k doktrinářství, zpravidla málo znají prostředí, do něhož chtějí své ideje jednoduše transplantovat, a zároveň disponují zničující silou supervelmoci. Takový postup může u slabých a postižených často vyvolat hysterické reakce, protože někdy bohužel nebývá úplně spravedlivý (americká balkánská politika je jeden z velmi výrazných příkladů). I když kritika v tomto případě je zcela legitimní, nemělo by se zároveň zapomínat, že Spojené státy během dlouhých desetiletí po druhé světové válce poctivě usilovaly o humanizaci nelidských režimů, zejména těch za železnou oponou. Usilovaly o to ze zásadních důvodů zde a na celém světě, a podstatně tak přispěly mj. i ke zhroucení ruské koloniální říše. Usilovaly o to ovšem v tom rámci, který jim vymezovaly jejich národní zájmy, a to je zejména českým postdisindetským kruhům nepochopitelné a protivné. Jak by ne, disidentské lidskoprávní doktrinářství, které kdysi vyrostlo z faktické politické bezmoci a na němž se podíleli marxističtí extremisté s lidskou tváří, velkoryse zahrnutí do demokratické opozice v milostivém létě 1977, postrádá jakýkoli smysl pro politický realismus. Nerealistická politika je ovšem nemravná politika. Boj za lidská práva vrahounů, uvězněných na Mírově a ve Valdicích, má své limity dané potřebou bezpečí pro českou společnost, a nikoho to neudivuje. Podobné limity ovšem platí i pro zahraniční politiku supervelmoci.

Přes různé slabiny a chyby (demokratický stát má na rozdíl od totalitního slabiny a chyby, o nichž se smí hovořit) USA byly a jsou baštou svobody a demokracie. Jejich porážka na půdě OSN je i naší porážkou. Z Komise pro lidská práva se tak stává málo důstojná, operetní a potěmkinská instituce.

8. května 2001