14.5.-20.5. 2001

ARCHIV

Falbr zadul na národoveckou notu

Předseda české odborové konfederace Richard Falbr kritizoval minulé úterý na tiskové konferenci velmi emotivně způsoby, jak filiálky cizích (shodou zajímavých okolností německých a rakouských) firem v České republice zacházejí s českými zaměstnanci. Jmenovitě jde o arogantní jednání s odbory v odbočce firmy Siemens - automobilová technika ve Stříbře a o rozbití zakládající schůze odborářské organizace v odbočce firmy Bosch-Diesel v Jihlavě.

Právo občanů organizovat se v odborech a právo odborů svobodně působit na území České republiky je zakotveno v našich ústavních zákonech. Pracovní vztahy jsou upraveny zákoníkem práce. Zahraniční firmy jsou povinny obojí zákonné normy respektovat, a pokud tak nečiní, nezbývá odborům i panu Flabrovi nic jiného, než proti tomu energicky protestovat. Ostatně, zdá se, že některé zahraniční firmy se chovají podobně (i když možná přece jen o něco lépe) jako čeští "podnikatelé", kteří zaměstnávají levné pracovní síly z východu. (Maně si vzpomínám na jednoho mimopražského hoteliéra, s nímž jsem byl kdysi nucen vstoupit v jakýsi obchodní styk; ten ve svém podniku zaměstnával za zjevně zcela hnusných okolností dvě ukrajinské otrokyně, a že od nich za svou velkorysost nepožadoval sexuální úsluhy, si netroufám tvrdit jen proto, že mi chybí důkazy). Možná, že kdyby náš odborový boss podle biblického příkladu hledal napřed břevno v oku vlastním (tj. českém), udělal by lépe; chápu ovšem, že bible zejména v postbolševické oblasti nepatří k oblíbené četbě odborových potentátů.

Protest pana Falbra proti porušování práv, zaručených našimi zákony, je tedy zcela legitimní. Zato úplně nelegitimní jsou nejapné řeči, kterými pan Falbr svoji iniciativu doprovodil: "Jestli si někdo myslí, že se bude k Čechům chovat jako v dobách totálního nasazení, tak je potřeba, abychom mu řekli, že to tak nebude". A chování (zase shodou okolností německého) ředitele odbočky Siemens zhodnotil tak, že svědčí "o naprostém pohrdání nejen odbory, ale i Čechy". Pan Falbr zkrátka z důvodů utilitárních v boji za odborová práva vysoko zdvihl prapor české národní hrdosti. Národovecká nota zní však v podání odborového bosse poněkud falešně, a to hned z několika důvodů:

Firmy, které kritizuje, nejsou německé ve smyslu výronu odvěkého německého ducha, ale nadnárodní. Špičkový management odboček bývá německý často jen proto, že se do naší džamahíríje někdo západnější jen tak hned neodváží. Mnohé nadnárodní firmy přitom mají v Čechách management čistě vlastenecky český; jeho zvyklosti se kryjí se zvyklostmi zmíněného hoteliéra, jsou však svou povahou internacionální a bytostná českost zaměstnanců nehraje v očích českých šafářů žádnou roli. Navíc se často podobně chovají cizí firmy, které nelze ztotožnit s naším odvěkým německým nepřítelem. Je ovšem těžké vyčítat např. švédským podnikatelům třicetiletou válku (tehdejší ztráty náš lid už realisticky oželel a Švédy je ochoten chápat jako odvěké nepřátele jen v oblasti ledního hokeje). A konečně má řada českých vlasteneckých firem vůči svým zaměstnancům podobně suspektní postoj: problém je jen, že si nemohou tolik vyskakovat, protože to, co svým lidem nabízejí, není tak lukrativní jako nabídka, s níž je schopen přijít odvěký zahraniční nepřítel.

Vyvstává otázka, proč pan Falbr spojil zcela oprávněný boj za odborářská práva s tak pokleslým a cynickým nacionálním populismem. Obávám se, že i v tomto případě příklady táhnou: čeští politici si od dob ministra Zieleniece a zápasů o českoněmeckou deklaraci zvykli vydírat Němce tím, že "pragmaticky" využijí jejich pocitu viny a z toho plynoucího špatného svědomí. Pan Falbr s nimi citlivě rezonuje. Zatím se Němci v tomto ohledu prokázali být velmi lukrativní dojnou krávou. To nic nemění na skutečnosti, že takové chování je snad sice z hlediska této chvíle "pragmatické", ale zároveň sprosté, zbabělé a politicky zcela neprozíravé.

20. května 2001