21.5.-26.5. 2001

ARCHIV

Za co bojoval Jan Šverma

Poslanecká sněmovna schválila 35 návrhů na udělení vysokých státních vyznamenání. Mezi navrženými je i komunistický funkcionář Jan Šverma, kterého pochopitelně kandidovala KSČM a podpořila ČSSD (plus ještě poslanec Výborný, jenž se před časem málem stal předsedou KDU-ČSL).

Návrh má svou logiku: Šverma se nestačil namočit do zločinů českých stalinistů, zahynul za Slovenského povstání. Pro komunisty - ty bez lidské tváře (z KSČM) i s lidskou tváří (z ČSSD) představuje jakéhosi světce, symbol období, kdy ještě šlo o myšlenku komunismu v její čistotě, neposkvrněnou "přehmaty kultu osobnosti" (tímto něžným slovním spojením označovali v šedesátých letech komunisté s lidskou tváří i bez ní Stalinovu hrůzovládu). Šverma je pro ně i dnes personifikací úpěnlivé formule "mysleli jsme to dobře" (kterou opakovali zase v šedesátých letech do omrzení reformně komunističtí intelektuálové, Ludvík Vaculík, Milan Kundera, Ivan Klíma a celá plejáda dalších; mnozí z nich pak reformní komunismus odložili, hned jak poznali, že vyšel z módy).

A pak je tu - jako společný jmenovatel s těmi, co komunisty nejsou a nebyli - jakýsi všeobecně lidský moment: Jan Šverma bojoval proti fašismu; je tedy zároveň barvotiskovým symbolem doby, kdy komunisté a demokraté stáli v jednom šiku.

Jenomže: důležité není, proti čemu Jan Šverma bojoval; důležité je, za co bojoval. KSČ byla od svého počátku pátou kolonou ruského imperialismu. To, že to tehdy někteří komunisté, ohloupeni marxovskou utopií, dost dobře nevěděli, na věci samé nic nemění. Navíc: "obroda" KSČ v roce 1929, stalinský teror, procesy, hladomor na Ukrajině - aby člověk tohle všechno strávil a nestal se renegátem, musel být buď darebák, nebo blb: nejčastěji ovšem obojí: někdo, kdo rád a bez velkého hloubání podléhá mámivé ideologii, protože mu poskytuje pohodlné alibi pro ohavné chování. Jan Šverma patřil ke Gottwaldovým karlínským hochům, kteří na konci dvacátých let vnitrostranickým pučem smetli dosavadní změkčilé vedení strany. Bojoval za zotročení české společnosti Stalinovým impériem.

Připusťme na chvíli tu krajně nepravděpodobnou možnost, že nebyl darebák, ale opravdu jenom blb. I v tom případě je třeba optimisticky doufat, že doby, kdy se u nás udílely medaile za blbost, jsou nenávratně pryč.

26. května 2001