28.5.-2.6. 2001

ARCHIV

Číňana v pytli neutajíš

Příběh, o němž nás tento týden informoval denní tisk, je jakási tragikomická verze erbenovské balady, vyprávění o dni, kdy se otvírají skály a průrvami probleskuje třpyt zlata a drahokamů. Ten den nadešel prostému českému občanovi, železničnímu zřízenci, když v odstaveném vagónu norimberského expresu nalezl objemný vak s tajemným obsahem.

Lze se jen domýšlet, co nálezci ve chvíli objevu proběhlo hlavou. Nepochybně uvěřil, že stojí tváří v tvář životní šanci: konečně on chudý pro sebe právem nalezl, co bohatý zapomněl. Viděl v tu chvíli vnitřním zrakem baterie kvalitního lahváče, nebo snil o dovolené v exotickém prostředí Kanárských ostrovů? V každém případě postup, který zvolil, byla ta nejpohodlnější varianta rumcajzovské "poctivé loupežničiny": šťastné nálezcovství, logicky provázené sociálním aktem spravedlivé konfiskace.

Z erbenovských balad ovšem víme, že jakmile se poklady vynesou na denní světlo, nastávají problémy. Tak tomu bylo i v našem případě. Při bližším ohledání nešťastník zjistil, že vak neobsahuje nic, co by se dalo zpeněžit, naopak: byla v něm uložena rozčtvrcená mrtvola jakéhosi Číňana. Nálezce propadl panice, samohybný vozík, na nějž zjevně již předtím zavazadlo uložil, se vydal na divokou jízdu po peróně, následovalo zadržení, policejní kontrola, a našemu hrdinovi dalo dost práce přesvědčit policisty, že není zlotřilý pachatel, nýbrž jen nepoctivý nálezce.

Naše dějiny v posledních padesáti letech připomínají velkou loterii se statisíci anonymních šťastných výherců: od oloupení milionů sudetských Němců přes následné oloupení milionů Čechů až po velkolepé polistopadové tunely z Čech až na konec světa, v nichž se během privatizace ztrácely miliardy. Zde, konstatujme s tichou zlomyslností, se veřejnosti představuje neanonymní případ jednoho malého smolaře, kterému se fixlovat nevyplatilo. Případ bohužel dosti řídký a nepříliš významný.

31. května 2001