30.4.-7.5. 2001

ARCHIV

Čeká nás turkizace armády?

Nové koště dobře mete. Nový ministr obrany zjevně po dohodě s ministerským předsedou vyhlásil své odhodlání během čtyř až šesti let úplně profesionalizovat Armádu ČR. Přivlastnil si tak úspěšně oblíbený hit pravicových vojenských expertů, Nečasů, Žantovských atp. Sama myšlenka je atraktivní a lákavá - hlavně pro většinu mladé mužské populace, která by se zbavila nepříjemné povinnosti - a sleduje vývoj, jímž procházejí armády ve vyspělých západních zemích.

Problém ovšem je, že my nejsme vyspělá západní země a profesionalizace armády v postkomunistickém světě má svá mohutná úskalí. Co bude znamenat ve společnosti, kde dlouhé prsty politiků zasahují do médií, průmyslových podniků a bank? Nehrozí, že profesionalizace neproběhne na britský či belgický, ale na turecký či jihoamerický způsob?

Většina našich politických stran má chronické potíže s voličskou podporou. Ve významných politických kruzích se od listopadu 1989 traduje nechuť k proradnému českému voliči, který po dlouhá léta poslušně volil komunisty a vůbec se za to nestydí. V takové situaci mohou politici snadno podlehnout pokušení a použít k prosazení svých zajisté správných a užitečných nápadů místo těžkopádných, pomalých a nejistých demokratických prostředků jednoduchou a spolehlivou pomůcku. Navíc pod sukně naší armádní Popelky mají zasunuty své všetečné pracky všechny nebo skoro všechny české politické strany: od komunistů, kteří tu asi ještě neztratili všechen svůj minulý vliv, přes vládní ČSSD, KDU, která měla ministerstvo obrany řadu let propachtováno, až po kdysi dominantní ODS. Své zájmy může uplatnit i prezident, takto její vrchní velitel. Armáda fungující na základě všeobecné branné povinnosti je daleko méně citlivá na politickou manipulaci než armáda profesionální, protože je zakořeněna v civilním sektoru, skoro se mi chce napsat "v občanské společnosti".

Navíc hrozí nebezpečí, že se profesionální armáda v postkomunistické společnosti stane součástí vládnoucího "oni", s nímž se občan či lépe řečeno obyvatel nijak nesolidarizuje. Základní vojenská služba znamená jakési osobní nasazení a brání pohodlnému mužickému alibismu, který se u nás zakořenil v době ruského panství.

Je nepochybné, že z prakticky technického hlediska má profesionální armáda řadu nepřehlédnutených výhod: je efektivnější a nejspíš i méně nákladná. Má však své místo jen v dokonale vyvinuté demokratické společnosti. proto z čistě politických, ale významných důvodů není dobré s profesionalizací naší armády spěchat. Vládní rozhodnutí je uspěchané, populistické a nepromyšlené. Když se zbraně, která je bezpečná v dospělých, zkušených rukou, zmocní rozháraný puberťák, může to znamenat smrtelné ohrožení pro všechny kolem něho.

7. května 2001