14.5.-20.5. 2001

ARCHIV

Před rokem vyzvalo sdružení Mládež pro interkulturní porozumění Radu města Brna, aby odsoudila poválečné vyhnání brněnských Němců. Výzvu podpořila podpisovou akcí. Po ročním otálení vydala rada města Brna prohlášení, o němž jsme v Událostech už psali. Sdružení MIP na prohlášení reaguje kriticky:

Tiskové prohlášení sdružení MIP k usnesení Rady města Brna o událostech spojených s vyhnáním německých obyvatel z Brna po 2. světové válce

V Brně, 17. května 2001
Je tomu právě rok, co sdružení Mládež pro interkulturní porozumění (MIP) vyzvalo brněnskou radnici, aby jasně odsoudila vyhnání brněnských Němců v květnu 1945. Tuto krutou etnickou čistku, která vešla ve známost jako Brněnský pochod smrti, nařídil a zorganizoval svou vyhláškou poválečný brněnský Národní výbor, tedy přímý předchůdce dnešní radnice. Nyní, po schválení usnesení Rady města, můžeme prohlásit, že radní nenašli odvahu odsoudit činy svých předchůdců. Nevyužili bezprecedentní šanci překonat jedno historické trauma a ukázat tak vyzrálost naší společnosti více než půl století po válce. Místo toho zametli celý problém znovu pod koberec.

Radní po obdržení naší výzvy nejprve došli k názoru, že nejsou schopni morálního úsudku, aniž by měli dostatek odborných podkladů. Jmenovali proto pracovní skupinu, která měla události spojené s pochodem smrti prošetřit a poskytnout jim informace, na jejichž základě by mohli rozhodnout. Komise však byla sestavena podle velmi podivného klíče: neskládala se ani čistě z odborníků, ani nereprezentovala různé zájmové skupiny či strany. Její výsledky proto nemohou být ani odborně relevantní, ani politicky reprezentativní. Komise se během roku sešla pouze několikrát a nepravidelně. Výsledkem její práce je jediná historická zpráva zpracovaná pouze jedním historikem (dr. Libor Vykoupil), která neprošla žádnou oponenturou. Není divu, že taková zpráva je dosti jednostranná a místy jednoznačně nesprávná. Mezi nespornými historickými fakty, o nichž jakoby již nebylo třeba diskutovat, zpráva například uvádí: "Němci vysídlení za hranice nebyli odsunem nijak zásadně poškozeni na zdraví nebo dokonce na životech". Hroby dodnes lemující tehdejší cestu vyhnanců na rakouské straně svědčí o pravém opaku a vyvracejí historikova tvrzení. Nebezpečí spočívá v tom, ze tato zpráva bude vydávána za oficiálně posvěcený a konečný verdikt ve sporu o výklad této kapitoly dějin. Obáváme se, zda pak měla komise a prostředky na ni vyložené vůbec nějaký kladný smysl.

Nyní Rada města Brna schválila konečné usnesení k celé problematice. S dikcí samotného, velmi obecného usnesení nelze nesouhlasit. Radní však vůbec neodpověděli na naši výzvu. Potíž je v tom, že usnesení se o vyhnání brněnských Němců zmiňuje pouze jednou větou a o odpovědnosti brněnských úřadů pak mlčí úplně. Dokument odsuzuje 2. světovou válku rozpoutanou nacistickým Německem a období jejích příčin a důsledků. Za válku a nacistické zločiny však Brno nemůže. O surovém vyhnání Němců, které brněnské úřady skutečně zorganizovaly, což by dnes konečně měly přiznat a odsoudit, se v usnesení mlčí. Tím, že pouze obecně odsoudili válku, radní sdělili světu, že Brno dosud není schopno přiznat ani špetku vlastní odpovědnosti za jeden z jejích "důsledků".

Současné vedení města se prý necítí být politickým nástupcem poválečného vedení. To považujeme za naprostý alibismus. Právní kontinuita mezi tehdejším Národním výborem a současnou radnicí je nezpochybnitelná: předpisy vydané tehdejším Národním výborem, včetně vyhlášky nařizující vyhnání, jsou samozřejmě stále součástí právního řádu.

Zatímco usnesení Rady má alespoň obecně humanistický tón, text jeho odůvodnění předloženého pracovní skupinou je poněkud jiného ražení. Vyhláška poválečného národního výboru prý nenařizovala odsun, ale pouhé "vyvedení z města jako organizační opatření evakuačního typu", a to z "obecně akceptovatelných důvodů", jako bylo nebezpečí epidemií, špatná bytová situace i ochrana Němců před rozhořčenými Čechy. Tato obhajoba vyhánění lidí nahání hrůzu a je podle nás skutečně skandální. Doufali jsme, že radnice po více než půl století konečně nalezne odvahu nazvat tuto událost pravým jménem: etnickou čistkou. Místo toho dokumenty zpracované členy pracovní skupiny přebírají alibistickou interpretaci šířenou organizátory vyhnání, že město chtělo Němce jen evakuovat a navíc v jejich zájmu. Nikde nelze nalézt alespoň náznak toho, že radní vyhnání žen, dětí a starců odsuzují jako princip a jako zločin. O to více alarmující je tato skutečnost proto, že k vyhnání brněnských Němců došlo v rámci tzv. divokého odsunu, který v rámci tzv. poválečných excesů odsoudila i česko-německá deklarace. Brněnští radní si nedovolili jít ani na již oficiálně hájenou hranici politického konsensu mezi našimi politiky.

Brněnští politici naši výzvu nepochopili. Nepochopili ji jako šanci vykročit z bludného kruhu historie a nepochopili ani její hodnotové jádro: tj. že každá etnická čistka je zločin a že "zbavit lidi práva obývat místa, kde žili oni a jejich předci po staletí, je nejhrubějším násilím na lidskosti" (podle Alberta Schweitzera při přebírání Nobelovy ceny za mír v roce 1954).

Domníváme se, že naše výzva přesto měla smysl. Podařilo se nám opět trochu rozčeřit hladinu, která se nad tabuizovanými poválečnými zločiny nejen v Brně téměř beznadějně uzavřela. Nezbývá než doufat, že budoucí představitelé Brna naleznou vetší odvahu postavit se tváří v tvář minulosti našeho města.

Ondřej Liška, Martin Konečný
Mládež pro interkulturní porozumění