30.4.-7.5. 2001

ARCHIV

Jaký extremismus nás ohrožuje

Anarchisté a skini, jejich vzájemná střetnutí, pouliční kravály, násilné činy proti jednotlivcům i veřejnému majetku soustřeďují na sebe v posledních letech pozornost veřejnosti, médií i odpovědných politiků. Vedou se spory, kdo představuje větší nebezpečí, a zejména neofašistické skupinky vzbuzují v intelektuálních kruzích pravou hysterii.

Fascinováni dvojím okatým a hlučným nepřítelem demokracie snadno přehlédneme toho třetího, kdo, skryt zas bukem, v klidu pracuje na své budoucnosti. Neupozorňuje na sebe bitkami s policií ani hospodskými srazy, na nichž se vyřvávají špatně přeložená nacistická hesla. Odborníci hovoří (cituji informaci, zveřejněnou v Právu) o neobolševických a levicově nacionalistických skupinách, přičemž levicoví nacionalisté se hlásí k myšlence slovanské vzájemnosti. Neobolševici a nacionalisté se vzájemně prolínají, prorůstají do státních struktur a usilují o obnovu mocenské sféry Ruska ve Střední Evropě, v níž by měla najít své místo i Česká republika.

Jsou to tato uskupení, která představují skutečné a vážné nebezpečí. Proč?

Za prvé: jsou pro průměrného Čecha na pohled příjemnější než nemytí a nečesaní squatteři nebo holohlaví násilníci.

Za druhé: hlásají věci, které každého průměrného Čecha chytí za srdce: sociální spravedlnost a slovanské bratrství. Zásada "bohatým brát a sobě chudým dávat" je hluboce zakořeněna v české národní povaze a stala se heslem, zapsaným zlatým písmem nad jevištěm, na němž se v minulých letech odehrávala třetí, česká cesta privatizace. České slovanství spočívá na mindráku malého národa a na nenávisti k Němcům, mocně živené strachem z odplaty za deportaci tří milionů německého obyvatelstva z Čech po konci druhé světové války. Byl to vlastně od Stalina geniální tah: tak jako Peter Věrchovenskij v Dostojevského Běsech stmelil revoluční skupinu společně spáchanou vraždou, spojil ruský diktátor Čechy se svým impériem společným masovým zločinem. Léta 1945-7, v nichž se zrodila symbióza nacionalismu a bolševismu, jsou u nás všeobecně považována za období, kdy v ČSR vládla demokracie: tvrdí to český prezident a podobnou řečí hovoří polistopadové zákony (viz ten o mimosoudních rehabilitacích). A konečně spousta lidí v ČR, nakažených za posledních čtyřicet let mužickou mentalitou, trpí nostalgií za minulým režimem, v němž se cítili bezpečněji a pohodlněji. Je tu tedy dvojí nezvládnutá minulost, národně socialistická a komunistická. Naše společnost je chorá, její imunitní systém nevyvinutý, a tak se nedokáže bránit mikrobům nacionálně bolševického extrémismu. Lidé tohoto zvláštního ražení parazitují na našem marasmu.

Za třetí: Tato hnutí mají vlivného (aspoň potenciálního) zahraničního sponzora v Rusku. Tradiční ruský strach ze Západu (na jeho vzniku nese Západ svůj díl viny) vede ruskou politiku k tomu, aby se pokoušela území, nad nimiž ztratila vliv, aspoň zvnějšku destabilizovat. Rusko znamená pro české extrémisty bolševicko-slovanského zaměření oporu a útočiště, a pokud to snad zatím není oficiální Rusko, je tu ještě vždy politicky vlivná a materiálně zajištěná ruská komunistická a nacionalistická lobby.

Za čtvrté: i když se extremistické organizace nacionálně bolševického ražení zatím - doufejme - netěší velké podpoře ve veřejnosti, mohou vždy počítat se sympatiemi a jistou podporou minimálně jedné velké masové organizace, totiž KSČM. KSČM je jakási Sinn Fein tohoto extremismu. Nepochybuji, že značná část programových tezí nacionálně bolševických extremistů se setká s porozuměním i v tak na první pohled "košer" organizacích, jako je Svaz bojovníků za svobodu nebo ČSNS, kde se - zcela v duchu let 1945-8 - k nerozeznání mísí národní socialismus s rudým nejedlovským šovinismem. Zcela imunní vůči nim nebude ani extrémně nacionalistické křídlo ODS, k němuž kromě "stínového ministra" Zahradila bohužel zjevně patří i předseda strany. A konečně: až tento typ extremismu dostatečně zmohutní, ukáže se, že může být společným jmenovatelem pro mnohé anarchokomunisty i skinhedy.

Skandály kolem vydání Hitlerova Mein Kampf, kolem semináře o extremismu na FF UK, hysterie, jako vyvolá každá hospodská party, na níž se sejde aspoň pětadvacet holých lebek, vytvářejí mlžný opar, v němž snadno přehlédneme toto třetí, opravdu vážné nebezpečí. Ideologové nacionálního bolševismu si mohou mnout ruce: až si jich pořádně všimneme, bude nejspíš už pozdě.

8. května 2001