1.11.-30.11. 2000

Co týden dal...

Středa 1. listopadu 2000: Guvernér ČNB zjevně po domluvě s prezidentem rezignoval. Prezident nyní může ještě podle staré verze zákona o ČNB jmenovat jeho nástupce. Dobré ráno 6.11. V Mirovicích odhalili pamětní desku obětem romského koncentráku v Letech s úředně neschválenou verzí nápisu. Romským aktivistům hrozí vysoká pokuta. Poznámka

Čtvrtek 2. listopadu: Jednání premiéra Zemana s kancléřem Schüsselem skončilo rozumným kompromisem: Jaderná elektrárna v Temelíně nebude odstavena, ale proběhnou dodatečné testy její bezpečnosti a vlivu na životní prostředí. Obě strany deklarovaly podporu snaze EU vytvořit závazné normy pro jadernou energetiku a dohodly se, že zřídí "červenou telefonní linku" mezi Strakovkou a vídeňským kancléřstvím. Zároveň chtějí požádat evropského komisaře Verheugena, aby zprostředkoval při posouzení bezpečnosti elektrárny. Klaus Zemana zuřivě kritizuje, prý to, že kmotrem dalších jednání bude Verheugen, je skandální a demonstruje to neschopnost české vlády jednat svéprávně. To je ovšem hloupost, střední Evropa se jen vrací do normálu, v němž poklidně existovala přes půl tisíciletí: když se vazalové nejsou schopni dohodnout, obrací se logicky o arbitráž k císaři. Rakušané budou mít velké problémy s utlumením blokád, které jsou jim nyní politicky a asi i hospodářsky už trochu nepříjemné: k zablokování jednoho přechodu stačí pár aut a pár lidí, proto se mohou snadno uplatnit radikálfanatici. Brněnský biskup Cikrle sloužil v Pohořelicích mši za oběti brněnského pochodu smrti. Malý, a přesto důležitý příspěvek k tomu, aby se na naše hříchy nezapomnělo. V jakési evropské anketě (kdo jsou typičtí představitelé evropských národů) byl jako reprezentativní Čech vybrán Karel Gott. Zdá se, že se v Evropě netěšíme dobré pověsti.

Pátek 3. listopadu: Prezident podal stížnost k ústavnímu soudu na některé paragrafy zákona o politických stranách a o volbách do Poslanecké sněmovny parlamentu. mj. o státní příspěvky stranám za získané mandáty (zvýší se), a o příspěvek za odevzdané hlasy (sníží se). Navíc příspěvek za získané hlasy se proplatí jen stranám, které překonají 5% hranici (ne 3%, jako dříve). Předseda KDU-ČSL Kasal upozornil, že menší strany nemusí být příliš bolestně postiženy, příspěvky za mandát se totiž proplácí i na krajské úrovni. Nicméně prezidentův odpor v této věci je v zásadě oprávněný - problém je v tom, že úprava asi není po formální stránce neústavní, je jen politicky neprozíravá. Malé strany patří k začínající demokracii a v ne zcela stabilním prostředí se často stává, že malí se po zásluze stanou velkými, a ještě častěji, že velcí se po zásluze stanou malými a ještě menšími. Náš systém politických stran není vhodný k tomu, aby podobě ztuhnul jako beton ve své nynější podobě. Václav Klaus mluví o souboji prezidenta s "naší politickou scénou" - na tom je něco legračního, tak mluvili komunisté o souboji několika zvrhlíků s celou naší socialistickou společností. Vláda vypracovala návrh o definitivě. Velmi významná věc, jde o profesionalizaci a současně odpolitizování státní správy, o to, znemožnit politickým garniturám, které se dostanou k moci, aby rozchvacovaly státní aparát a udělovaly léna a sinekury svým milcům. Potentáti z ODS zuřivě protestují a vědí proč. Problém je jen, že omezení, ukládaná z pochopitelných důvodů státním úředníkům (např. zákaz melouchů) by měla být vyvážena solidním finančním ohodnocením (30% navýšení platů je v dnešní situaci směšně málo) a stát na to nemá.

Sobota 4.listopadu: Václav Klaus poskytl zajímavý rozhovor Právu. Prokázal opět svou politickou obratnost - přiznal jakési chyby, uznal sociálně demokratickým ministrům, že se během té doby, co sedí ve vládních křeslech, vládnutí naučili aspoň základní technice vládnutí. Nedělá si iluze o tom, že v budoucích učebnicích dějepisu zaujme jeho věčný rival Havel významnější místo, jako větší symbol této postkomunistické éry. Jinak mluví v samých ideologických schématech: v naší zemi probíhá "spor komunismu a svobody - a jejich nejbližších souputníků, socialismu a kapitalismu", který je prý ostatně základní definiční charakteristikou 20. století. V tomto boji jsou sociální demokraté nejbližšími souputníky komunistů a základními politickými odpůrci ODS. Názory, s nimiž Václav Havel vystoupil 28. října, jsou podle Klause extrémně levicové, extrémně antitržní, extrémně antikapitalistické (místo aby jednoduše řekl, že jsou extrémně banální a hloupé). On sám přikládá velký význam hodnotám jako vlast, národ, národní identita, stát; je proti kosmopolitním úvahám, "proti poklonkování světu, proti poklonkování mocnému sousedovi (odvěký germánský nepřítel, bd), proti poklonkování instituci, do které chceme vstoupit". (Proboha, to příšerné slovo, "poklonkování", které počínaje rozpukem českého stalinismu omílali komunističtí papaláši!) Naším problémem je servilita k cizincům a k cizině, Maďaři a Poláci jsou prý sebevědomější. Český národní socialismus, postavený na mindrácích. Ostatní nejsou lepší, jen sebevědomější (možná že by chtěl říci jednoduše "drzejší"). Přitom Klaus má v lecčems pravdu nebo je blízko pravdy. Prezidentův projev je plytký módní žvást a zaslouží si kritiku. Stejně si zaslouží kritiku i fakt, že Havel používá prezidentské funkce jako kladiva k prosazení své politické linie, prezident přece nemá mandát k tomu, aby dělal politickou opozici. Je to strašně nekulturní a vůbec ty spory Havel - Klaus, kterými oba už drahnou dobu obtěžují českou veřejnost, by si měli vyřídit (co nejdřív) někde v ústraní, nejlépe v nějakém domě politických důchodců. Státní zástupkyně údajně souhlasí se stíháním redaktorů MFD Kubíka a Slonkové za to, že odmítají prozradit, kdo jim předal hanopis na Buzkovou. Podle policie se pracovník úřadu vlády, který jim text "Olova" poskytl, podílel na šíření pomluvy. Z toho plyne, že až na Úřadě vlády ještě pokročí a začnou na paní Buzkovou připravovat atentát, někomu přitom selžou nervy a vynese to, dopustí se ten nešťastník trestného činu šíření poplašné zprávy.

Pondělí 6. listopadu: Zítra jsou prezidentské volby v USA. Nejsem odborník na americké poměry, ale těžko nemít názor na věc, která bezpochyby ovlivní politickou situaci v Evropě i v ČR. Přivítal bych vítězství George Bushe. Věřím, že by neprovozoval agresívní politiku šíření "lidských práv" ohněm a mečem (na což ani Amerika nemá a kromě toho je to nesmysl), dal by prostor rozumnějšímu řešení balkánské otázky, neangažoval by se u nás tolik podporou Vávlava Havla a jeho lobby, a snad by se v rámci takové politiky USA posléze mohly věcně vyrovnat se stinnými stránkami své politiky bezprostředně po válce (úplně zbytečný souhlas tehdejší demokratické reprezentace s masovými etnickými čistkami ve střední Evropě). Jeho politika by nás ve svých důsledcích vedla k dospělejšímu politickému jednání.

Úterý 7. listopadu: Tempora mutantur… Zdalipak si ještě někdo vzpomene na toto osudové výročí, den řinčení zbraní na Rudém náměstí, velkohubých projevů a otravných tirád v bolševickém tisku. České noviny, které sleduji, je ani nezaznamenaly. Kéž bychom se neviditelných následků "Velkého října" v našich duších zbavili tak snadno, jako jsme na něj zapomněli. Miloš Zeman je snad jediným českým politikem, který čas od času dokáže sjednotit celou českou politickou scénu, od US a ODS až po komunisty. Bohužel vždycky proti sobě. Naposled se tak stalo, když na jakémsi mítinku navrhl, aby volební účast byla v ČR povinná. Návrh je absurdní a oponenti ho přesvědčivě vyvrátili. Zajímavé ovšem je, kolik lidí se u nás domnívá, že za minulého režimu volby povinné byly.

Středa 8. listopadu: Komunisté z Budějovic zablokovali na dvacet minut benzinovou pumpu rakouské společnosti ÖMV. Už zase, jako po roce 1945, bojují za české národní zájmy. Poslanec Filip: "V Rakousku a ve Vídni by si měli uvědomit, že už 82 roků se z Vídně Praze nedá nic nadiktovat." Kde demokratická politika selže, tam se vytváří prostor pro tyto lidi.

Čtvrtek 9. listopadu: Premiér Zeman se odmítá v listopadu sejít s kancléřem Schüsselem. Požadoval ukončení blokád pondělka, hornorakouská vláda však prodloužila povolení pro blokádu tří hraničních přechodů do čtvrtka. Možnost, že by se oba politici sešli v prosinci, nechává Zeman otevřenu. Zbytečné trucování: v tak složité situaci, jakou si ČR s Rakouskem navzájem způsobili, je zapotřebí vyhýbat se všemu, co by druhou stranu vystavovalo ponižující porážce. Rakouským blokádám zjevně dochází dech, je třeba hledat nějaký formální kompromis. Ve zprávě EK se ČR ocitla spolu se Slovinskem na třetím místě mezi uchazeči o vstup do EU. Mezi českými politiky a v českých médiích to vyvolalo rozhořčené a ublížené reakce. Komentář V Salzburku byla pohřbena česká herečka Lída Baarová. Baarové se vytýká kolaborace s Němci. Poznámka

Pátek 10. listopadu: Rakouské blokády končí rozpačitě. Aktivisté sice nevylučují, že by je za několik týdnů, pokud nebude temelínský reaktor odstaven, mohli obnovit, zdá se však, že to není příliš pravděpodobné. Už i proto bylo Zemanovo briskní odřeknutí listopadové schůzky se Schüsselem ukvapené, zbytečné a humpolácké gesto.

Sobota 11. listopadu: Günter Verheugen se nechal slyšet (v rozhovoru pro MFD), že Klausova vláda záměrně odkládala restrukturalizaci některých důležitých odvětví - to je podle něho důvod nynějšího méně příznivého hodnocení ČR ve srovnání s Maďarskem a Polskem. Klaus reagoval zuřivě a uraženě. Zato Kühnl s Kasalem se k Verheugenovi přihlásili. Generální ředitel EU pro rozšíření Eneko Landaburu vidí příčiny horších výsledků České republiky ve srovnání s Polskem například ve zpožděné privatizaci bankovního sektoru a v nedobrém řízení velkých podniků. Poznámka Nynější prezidentské volby představují dost velkou zatěžkávací zkoušku pro americkou demokracii. Řeči o banánové republice (Die Presse) jsou úplně nesmyslné, v každé banánové republice by už dávno byla v ulicích armáda. Demokracie zatím obstála, hodně bude záležet na to, jak za této situace přijme podlehnuvší svou porážku. Společnost, která i v tak vypjatých situacích, jako byl skandál s Lewinskou a ještě víc nynější volby zachová chladnou hlavu a ctí pravidla, si zaslouží obdiv a ne pitomé řeči.

Pondělí 13. listopadu: Volby do senátu a krajských zastupitelstev proběhly za katastrofálního nezájmu voličů. To prospělo především komunistům, kteří převálcovali ČSSD. Zdá se, že Zemanova vláda se chýlí ke konci, ale co bude ČSSD bez Zemana? Bude nakonec jedinou levicí v ČR komunistická strana?

Úterý 14. listopadu: Volební neúspěch rozpoutal vlnu kritiky v ČSSD a v jejím bezprostředním okolí. Je z pochopitelných důvodů směrována na Zemana, buď přímo (Falbr), nebo nepřímo (Gross). ČSSD se začala vážně připravovat na Zemanův odchod, vytvořil se tandem Špidla - Gross. Ani jeden z nich nemá na to, aby se stal opravdovým lídrem strany. Vyslovený úspěch zaznamenala čtyřkoalice a komunisté. Klaus to zatrpkle připisuje tomu, že zdědili členstvo z doby komunismu. Teď je už na takové výčitky trochu pozdě. Josef Zieleniec mluví o tom, že senátní volby jsou předzvěstí střetu o opravdovost politiky. Od politika, který kdysi s úspěchem lovil bobříka vyčůranosti, to sedí. Byla-li dřívější politika neopravdová, vztahuje se to i na něj. Volební účast byla nízká, ale ne tak katastrofálně, jak se píše. Kraje nezaujaly, musí se nejprve osvědčit. Komentář Prý přibývá pohřbů bez obřadu, lidé si nechtějí drásat city morbidními ceremoniemi. Zjevně jsou přesvědčeni, že umřít je něco, co se vymyká normalitě, tedy smůla, a že sami nikdy neumřou. Ve skutečnosti rozloučit se se zesnulým je projev elementární slušnosti a připomínka, že ani nás to jednou nemine; mimo jiné i proto záleží na všem, co v životě uděláme. Jsou věci, které se bud odčinit nedají, nebo to už nestihneme. Sekularizovaná společnost vede lidi k tomu, že si odvykli umírat: přitom umře každý.

Středa 15. listopadu: Zeman jednal s Grebeníčkem. Pozval si ho do Kramářovy vily, ne do Lidového domu. Jednal s ním tedy z pozice předsedy vlády. Vznikají otazníky kolem možných aliancí ČSSD s komunisty. Lidovci odmítají Josefa Zieleniece, který zaznamenal velký volební úspěch (dostal se do senátu už v prvním kole voleb) jako lídra čtyřkoalice. Jak by ne, Zieleniec je spojen pupeční šňůrou s US a KDU je přitom skutečným strůjcem volebního úspěchu čtyřkoalice: vítězství v moravských volebních obvodech je její zásluhou. Klaus poskytl v souvislosti s volbami několik rozhovorů. Tvrdí, že voliči utekli od ČSSD ke čtyřkoalici a komunistům a tím strašně podivným způsobem zamíchali naší politickou mapou. ČSSD získala na svou stranu negativistické radikály, kteří slyší na vulgární slova, a tito lidé se od ní nyní odvracejí. Volby v několika krajích skončily vítězstvím pravice jen o jeden hlas. Jedenáct let po Listopadu byli komunisté voliči podivným způsobem legitimizováni. Josef Zieleniec prý nikdy nebyl jeho osobním přítelem, ale vždy jen politickým souputníkem. V Klausových vyjádřeních je jako obvykle řada docela bystrých postřehů, pokud však jde o Zieleniece, musím s politováním konstatovat, že lže. Retrospektiva Paní, který psala ty pohádky o Krakonošovi a Trautenberkovi se nyní hrdě hlásí k autorství. Fejeton

Čtvrtek 16. listopadu: Po schůzce se Zemanem prohlásil Grebeníček na tiskové konferenci, že se dohodli na koaliční spolupráci v krajích a na vzájemné podpoře kandidátů v druhém kole senátních voleb. Zeman promptně dementoval a Grebeníček své tvrzení okamžitě zmírnil. Velmi podezřelé. Poznámka Petra Buzková je toho názoru, že Zemanova schůzka s Grebeníčkem poškodila ČSSD, a vyzvala Zemana, aby odstoupil. Přestože čelní funkcionáři ČSSD nejsou Zemanovým jednáním nadšeni a dali to najevo, Buzkovou nikdo z mich nepodpořil (s podobnou razancí se vyjádřila jen zástupkyně budějovického primátora). Špidla a Volfová Buzkovou kritizovali, politické grémium ČSSD svého předsedu podpořilo. Poznámka Ministerstvo životního prostředí uspořádá v Týně nad Vltavou veřejné slyšení o ekologických dopadech Temelína. Příležitosti se chopili ekologičtí aktivisté z horního Rakouska, přijede jich prý několik stovek a podle slov jejich představitele Pühringera se očekávají i "dva autobusy" z Bavorska. Ministr Grégr protestuje. Nesvornost v sociálně demokratické vládě je imponující, akce však připomíná v malém sacénář pražských zářijových demonstrací. Klaus byl v rozhovoru pro Právo upozorněn na to, že upravený d´Hondtův koeficient nezabránil volebnímu patu. Reagoval pohotově: ukázalo se prý, že celý křik kolem nového způsobu počítání volebních výsledků byl zbytečný. To je ovšem velmi pokrytecké: d´Hondtův koeficient funguje jako posilovač velkých a ničitel malých stran jen v malých volebních obvodech s 5-6 kandidáty a zvlášť tenkrát, když hodně hlasů "propadne" (což se v malých obvodech bude stávat pravidelně). Příliš průhledná demagogie. V Lidových novinách se píše, že Zeman otevřel dvířka komunistického ghetta. Poznámka

Sobota 18. listopadu: Titulek v dnešním Právu: "Americká letadla tajně přivezla palivo pro Temelín". Typické. Palivo dodala firma Westinghouse, letadla byla americká v tom smyslu, jako je moje felície česká, a doprava materiálů tohoto druhu se utajuje všude na světě (mj. z podobných důvodů jako dodávka většího množství zlata). Manipulátoři veřejného mínění, vyškolení bolševickým režimem, z toho udělají bezmála: "Američtí imperialisté pokoutně zásobují Temelín nebezpečnými látkami". Kdyby se voličské hlasy z krajských voleb přepočetly na celostátní parlamentní volby podle nového volebního zákona, získala by ČSSD 18 mandátů (komunisté 50). Opoziční smlouva by ČSSD mohla nakonec přijít dost draho. Prostějovští komunisté tvrdí, že s nimi předseda ČSSD jednal o podpoře pro Kavana ještě před schůzkou s Grebeníčkem. Zeman a ČSSD to popírají. Tak či tak, komunistům se podařilo učinit sociální demokraty před druhým kolem voleb do Senátu ještě nedůvěryhodnějšími. Za tím je správný kalkul: čím slabší ČSSD, tím lépe pro KSČM. Zdá se, že Zeman Grebeníčkovi naletěl. Podle místopředsedy ČSSD Špidly, jehož hvězda nyní stoupá, je KSČM strana, která pracuje také s některými prvky levicové politiky (rozhovor v dnešním Právu). Podobně se kdysi dr. Edvard Beneš domníval, že sovětský komunismus má některé rysy společné s demokracií. Důsledky této Benešovy teorie by měly Špidlu varovat. Prezident Clinton navštívil Hanoj. Sbližování USA a Vietnamu pokračuje a je to jistě v pořádku. České zpravodajství o tomto procesu bývá často podbarveno přesvědčením, že se USA dopustily agrese a zločinů a že po zásluze prohrály. Ve skutečnosti Američané bránili svého spojence před agresí komunistického souseda, požívajícího masívní ruské podpory, a zároveň se snažili zastavit v tomto koutku světa sovětskou imperiální rozpínavost. Nakonec válku prohráli s vlastním veřejným míněním, protože se jejich spojenec nedokázal o sebe ani v nejmenším postarat sám (osud jižního Vietnamu hrozí proto do budoucna i ČR, NATO sem, NATO tam). Naštěstí se zároveň ukázalo, že připochcíplý sovětský obr už není schopen komunistický Vietnam zbaštit. Přesto byla válka ve Vietnamu z americké strany v zásadě spravedlivá: spravedlivá válka se nepozná podle toho, že se vyhraje, i spravedlivé války lze prohrát. Svět je složitý.

Pondělí 20. listopadu: Senátní volby skončily úspěchem čtyřkoalice. Volební účast byla něco přes 21%. Jak vidno, čím méně voličů, tím lépe pro občanskou společnost. S voliči jsou jen problémy. Čtyřkoalice by měla zahájit soustředěnou kampaň za to, aby k příštím parlamentním volbám přišlo jen dvacet procent lidí. Pak má vítězství v kapse. Chystá se veliký zápas o předsedu Senátu a lídra čtyřkoalice. Podle Vladimíra Mlynáře by to měl být Josef Zieleniec, "který umí rozumně vysvětlovat politiku lidem". Lidovci běsní.

Úterý 21. listopadu: Předseda US Kühnl soudí, že politická nemravnost prohrála. Současně prohlašuje za nezávislé nejen nestraníky zvolené za čtyřkoalici, ale všechny senátory US. Rakouský prezident přijede do ČR s úmyslem ztlumit napětí mezi oběma zeměmi. Návštěva se v tomto termínu uskuteční z jeho iniciativy. Ve skutečnosti ji měl iniciovat Havel a už dávno. Rakouská ministryně zahraničí Ferrerová navrhuje strategické partnerství mezi Rakouskem a sousedními malými státy. Současně je dělí na zlobivé (ČR, Slovinsko) a hodné (ty ostatní). Rakousko má právo žádat od ČR i od Slovinska sebezpytování ve věci vyhnání Němců (i když Slovinsko je v podobném postavení jako Slovensko, bylo tehdy součástí státu, v němž Slovinci zdaleka neměli dominantní postavení). Tvrdošíjný český postoj by se do budoucna mohl stát kamenem úrazu i pro středoevropskou spolupráci (prezidentské dekrety se týkaly i slovenských Maďarů a Polsko se už dopracovalo k otevřenějšímu postoji). Rakouský postoj k atomovým elektrárnám je ovšem iracionální. Bude-li Rakousko používat tento metr na mustrování sousedů, přispěje jeho strategická iniciativa k rozeštvání střední Evropy do meziválečné podoby. Zieleniecův nápad vyměnit místa pro ODS a ČSSD ve vedení Senátu za místa ve vedení PS pro čtyřkoalici narazil na odpor u lidovců, ČSSD i ODS. Senát má ještě ve starém složení projednat novelu zákona o volbách do obecních samospráv, která přejímá algoritmus zákona o volbách do PS a fakticky brání účasti nezávislých. Podle senátora Rumla je to nemravné. Poznámka Prezident jmenuje guvernérem ČNB Zdeňka Tůmu, proti němuž mají výhrady Klaus i Zeman. Analytici tvrdí, že bude pokračovat v Tošovského politice. Boj o lídra nezuří jen mezi stranami čtyřkoalice, ale i uvnitř KDU-ČSL. Dokážou se vůbec na něčem dohodnout? Český velvyslanec v Bulharsku nejprve napadl na recepci u příležitosti státního státu nejvyšší představitele země, teď rozesílá do Česka varování před individuálními cestami do země. Ministerstvo zahraničí dosadilo na ambasádu v Sofii nebezpečného šílence a jeho odvolání mu trvá zatraceně dlouho. Je to nechutné a zbabělé: vůči Bulharům si to můžeme dovolit?

Čtvrtek 23. listopadu: ODS a ČSSD neprošla v Senátu novela zákona o volbě do obcí. Bude o ní muset rozhodovat Senát v novém složení a nepochybně ji zamítne. Není to zjevně žádná velká škoda. Libuše Benešová hlasovala pro odložení (a předtím se v jiné souvislosti před novináři jemně distancovala od Klause). Dojemný příklad stranické loajality, která nepřežije politický neúspěch.

Pátek 24. listopadu 2000: Václav Havel se sešel s předsedy zahraničních výborů PS a Senátu a hovořil s nimi mj. o referendu ohledně vstupu ČR do EU. Uražená reakce místopředsedy ODS Langera: Prezident se schází s předsedy parlamentních výborů a ne s předsedy nejvýznamnějších politických stran. Mezi prezidentem a ODS vládne nesnesitelná rivalita, výsledkem je série naschválů a uražených prohlášení. To, že KDU kandidovala na lídra Čtyřkoalice poměrně bezvýznamného politika (místopředseda Kopřiva) vyvolalo nevrlé reakce i v pražské a jihomoravské organizaci strany. Obviňují Kasala z kapitulantství (je zjevně ochoten postoupit funkci koaličního lídra US za post předsedy Senátu, případně PS). Výtky jsou na místě, KDU je pravým strůjcem úspěchu Čtyřkoalice hlavně v krajských volbách. Čeští Němci si stěžovali v německém Spolkovém sněmu na diskriminaci ohledně důchodů (nezapočítávají se jim léta strávená v českých pracovních táborech). Kromě toho vyjádřili nespokojenost s diskriminací v restitucích. Vysloužili si obvinění, že jsou prodlouženou rukou SdL (kdo jiný než Kovařík, kde jinde než v Právu), jemně naznačenou výtku neloajality (Palata v MFD). Anketa MFD: jen 134 čtenářů se domnívá, že je německá menšina diskriminována, 1497 si myslí, že ne. Chudák předseda Shromáždění Němců Korbel se hájí tím, že jeho strýc byl před válkou komunistický tajemník. Poznámka Zeman, Klaus a Falbr dali postupně najevo svou nelibost nad tím, že Havel chce jmenovat Zdeňka Tůmu guvernérem ČNB. Dokonce i Josef Tošovský varoval před zpolitizováním funkce. Havel si však prosadil svou. Dobré ráno

Sobota 25. listopadu: Celá země řeší otázku, zda má mít Emil Zátopek státní pohřeb. Je dobře, že nemáme nic důležitějšího na práci. Náměstek ministra školství Malý prohlásil: "Emil Zátopek si rozhodně zaslouží úctu za to, co udělal pro tento stát." Pan náměstek se domnívá, že v padesátých letech existoval "tento stát"? Fejeton Politolog Zdeněk Zbořil omlouvá Zátopkovo selhání roce 1969: "Víte, já si pamatuji, jak chodil hrbatý od měření vody či co to dělal na tom bagru, a už byl také starší a začala se mu hroutit páteř. Velké hrdinské činy vždy bývají dost časově omezené, člověk málokdy vydrží žít celý život jako hrdina. Velcí hrdinové se snaží umřít co nejdřív, aby hrdiny mohli být." Podle této logiky musí člověk koukat co nejrychleji umřít; jinak se z něj stane kurva. Nadměrná skepse. V rozhovoru pro Právo říká místopředsedkyně KSČM Rujbrová: "Přiznám se, že o tom, kolik tehdy bylo disidentů a pronásledovaných lidí, se dozvídám skutečně až od roku 1989, a to převážně z novin... V naší republice tehdy žilo 15 milionů lidí a pravděpodobně každý z nás nese určitý dál viny za to, že nedokázal otevřít ústa, nebo ho prostě ani nenapadlo, aby nahlas řekl, že se mu to a to nelíbí..." Nenapadlo ho to zjevně zejména před paní místopředsedkyní, která za "normalizace" byla nejprve předsedkyní Senátu Městského soudu v Brně a poté Okresního soudu v Blansku. Mohlo by se totiž stát, že by ho pak dostala do péče. Asi z téhož důvodu byla paní místopředsedkyně tak špatně informovaná o pronásledování a disidentech. Lidé se jí o takových věcech asi nesvěřovali. Přece jen se tedy něco po Listopadu zlepšilo i pro paní Rujbrovou, která se ovšem za "totáče" podle vlastních slov neměla zase až tak špatně: "Upřímně říkám, že většina toho, co se dělo kolem mne, se mi líbila. Neměla jsem důvod být nespokojena." Když si člověk přečte její curriculum vitae, nemá důvod jí nevěřit.

Pondělí 27. listopadu: Na zasedání předsednictva ČSSD obvinil Zeman své oponenty ve straně, že ho kritizují přes média, a ne nejprve na vnitrostranickém fóru. To je komunistická demagogie. Veřejnost má právo znát stanoviska Zemanových oponentů. Zásada "napřed kabinetně, pak veřejně" pro demokratickou politiku neplatí. Místopředseda Špidla kritizoval Šloufovu kandidaturu a akci Olovo, je však proti hledání viníků. V případě Olova ovšem viníky hledá policie a najde-li je dřív než ČSSD, bude to velká ostuda. Senátorka Helena Rögnerová se v roce 1989 ucházela o vstup do KSČ. Komentář Miroslav Macek kritizoval Libuši Benešovou za nedostatek loajality ke Klausovi. Na té kritice něco je. Paní Benešová se teď snaží svalit zodpovědnost za svůj neúspěch na ODS a jejího předsedu. Chyba je ovšem v první řadě na její straně: buď tedy neměla za ODS kandidovat, nebo měla své výhrady ke straně a jejímu předsedovi říci hlasitě a daleko dříve: třeba by to situaci v ODS trochu zlepšilo. Teď už je pozdě, výsledný dojem je trapný. Ředitel ČT Chmelíček má výhrady k vládnímu návrhu zákona o České televizi. Podle návrhu by rada ČT měla mít pravomoc jmenovat ředitele, další vedoucí pracovníky a schvalovat programové vysílací schéma. V Právu zveřejnili rozhovor s Jaroslavem Kopřivou, kterého KDU-ČSL hodlá navrhnout na lídra čtyřkoalice. Kamil Houska se ho ptá: "V KDU-ČSL existuje názor, že není kvůli veřejnosti i Unii svobody taktické navrhnout na lídra osobu úzce spjatou s katolickou církví." Zdá se, že takový "názor" se opírá o odpor ke katolické církvi, vyzařující mj. i z Práva a jeho okolí. Proč by se však měla KDU-ČSL uchýlit se svým křesťanstvím dobrovolně do kanálů? Vždyť odpor veřejnosti ke křesťanským církvím (zejména ke katolické) a ke křesťanství vůbec je ohavný přežitek minulých dob. Slobodan Miloševič se vrací. Na sjezdu jugoslávských socialistů se jako jediný znovu uchází o funkci předsedy strany. Je to chyba nynější srbské garnitury, nebo západní politiky vůči Srbsku, nebo obojí? Luboš Palata se v MFD zalyká nadšením nad tím, že na hamburském jednání česko-německého fóra nepadlo ani slovo na "doposud převažující" téma sudetští Němci, odškodnění a vyhnání. Problém se tedy podařilo zamést pod koberec. Je to jednak neslušné, jednak riskantní. Václav Žák si v LN stěžuje, že čeští voliči si neváží demokracie. Dávají hlasy zkorumpovaným stranám, které pan Žák nemá rád, protože ho kdysi vystrnadily z praktické politiky. Bylo by tedy třeba voliče buď vyměnit, nebo přesít přes síto, které by vyřadilo ty nezodpovědné - to znamená prokádrovat.

Úterý 28. listopadu: Rakousko odvolalo blokaci rozhovorů o přijetí ČR do EU v kapitole Energetika. Oznámila to rakouská ministryně zahraničí Ferrerová ministru Kavanovi. ČR má možnost dohnat ztrátu na ostatní kandidáty, s nimiž tyto rozhovory už probíhají. Rakousko dále nesouhlasí se společným postojem ostatních 14 zemí EU ve věci energetiky. Zdá se, že rakouská vláda má teď zájem na urovnání nebo aspoň na výrazném zmírnění česko-rakouského sporu. Výsledky voleb v Rumunsku: Iliescovi sociální demokraté získali 37,5% hlasů, nacionalisté ze strany Velké Rumunsko 20%, národní liberálové (strana dosavadní vládní koalice) 10%. Další vládní uskupení se zjevně vůbec nedostalo do parlamentu. Fenomén Nesmrtelného Kostěje ve východoevropské postkomunistické politice: Mečiar, Iliescu, Miloševič. Poznámka

Středa 29. listopadu: premiér Zeman trvá na právu kontrasignace prezidentského rozhodnutí ve věci jmenování guvernéra ČNB. V ústavě je výslovně řečeno pouze to, že kontrasignaci prezident nepotřebuje v případě jmenování členů bankovní rady. Pravomoc jmenovat guvernéra a viceguvernéra svěřuje prezidentovi zákon o ČNB. V ústavě se praví, že rozhodnutí, které prezident vykonává na základě ustanovení zákona, vyžadují spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Vládní výklad Ústavy je zjevně správný. Zeman se chce obrátit na Ústavní soud, a ten to bude mít velmi těžké, bude-li chtít dát za pravdu prezidentovi, který takové právo premiérovi upírá. O jmenování guvernéra ČNB se nyní rozpoutá politická bitva, prestižní spor, který poškodí pověst ČNB i české republiky. Poslanecká sněmovna přehlasovala prezidentovo veto ve věci lustračních zákonů. Pravici pomohlo několik poslanců ČSSD, kteří byli buď pro prodloužení platnosti, nebo se zdrželi hlasování. Oba zákony budou platit až do doby, kdy je vystřídá zákon o státní službě. Je to svým způsobem pochopitelné, ale chceme lustrovat věčně? To by připomínalo komunistické kádrování. V normální společnosti by mělo být místo pro nějakou formu odpuštění. Vyčůraná sametovost způsobila, že i po deseti letech je odpouštět riskantní. Větší přísnost na počátku by byla umožnila větší lidskost dnes. Albánské bojůvky obsadily část demilitarizované zóny Srbska (při hranici s Albánií). Jde o oblast obývanou převážně etnickými Albánci. Srbové protestují, KFOR vyjednaly "příměří". Ale jaképak příměří: buď KFOR oplátkou dovolí Srbům obsadit srbské oblasti Kosova (tj. ty, které leží při hranicích se Srbskem), nebo ať koukají Albánce z demilitarizované zóny vyhnat. Pokud toho nejsou schopny, nemělo NATO do Kosova vůbec lézt. Václav Havel se v The Times vyslovil pro rychlé rozšíření EU o východoevropské státy. Prezidentovo angažmá je chvályhodné. Havel ovšem řekl: "Jenom blázen, který se nepoučil z tisíců let evropských dějin, se může domnívat, že pokoj, mír a prosperita mohou navždy vzkvétat v jedné části Evropy bez ohledu na to, co se děje v části jiné." Ovšem, navždy v tomto nedokonalém světě nemůže vzkvétat nic. Jenže díky železné oponě mohl Západ dlouhou dobu nerušeně vzkvétat a prosperovat nezatížen vlnami migrantů a nepřehlednými konflikty při jeho východních hranicích. Pohled na železnou oponu a na to, co se děje za ní, přitom posiloval solidaritu občanů a jejich loajalitu k demokratickému zřízení. Jistá nostalgie po starých časech musí panovat i na Západě a nechuť k rozšiřování EU z ní čerpá sílu. Matyáš Zrno píše v MFD v článku o záhřebském setkání nejvyšších představitelů nástupnických zemí Titovy Jugoslávie: "Síly EU by měly využít veškerého svého vlivu a moci a pracovat na skutečně principiálních výměnách stávajících politických garnitur." To je opravdu šílený nápad. Výměna garnitur je vnitřní záležitostí těch států, Západ může jen nezištně pomáhat a snažit se jim pomoci k tomu, aby tyto společnosti byly samy ze své vůle schopny vybrat si garnituru, která bude dělat rozumnou a spravedlivou politiku.

Čtvrtek 30. listopadu: Josef Tošovský se rozzlobil: kdyby se tak, jako prezident ve věci jmenování guvernéra ČNB, zachoval král, druhý den mu v zemi vyhlásí republiku. Nechce se už vrátit do české politiky, ani kdyby hrozila superkrize. Josef Tošovský zjevně zažívá tutéž zkušenost jako mnoho jiných: ze spolupráce s Václavem Havlem ještě nikdo nevyšel se zdravou kůží. Moskva lituje případu japonského vyzvědače, totiž námořního důstojníka, kterého ruský vojenský přidělenec naverboval ke špionáži pro Rusko. Omluvu vyjádřil v Tokiu ministr obrany Sergejev. Něco takového snad Rusové ještě nikdy neudělali. Ať už jsou důvody v pozadí jakékoli, zdá se, že časy se přece jen trochu změnily.