20.11.-25.11.10. 2000

ARCHIV

Občané druhé kategorie

Jde o české Němce. Tentokrát ne o ty, co jsme je po roce 1945 vyhnali, ale o ty, které jsme vyhnat buď nemohli nebo nestačili. Tedy v první řadě o ty, na které se vztahovala výjimka v ústavním dekretu o úpravě občanství. Byla formulována krajně přísně, museli dokázat nejen, že zůstali věrni československému státu, ale že navíc buď trpěli pod nacistickým útlakem nebo se činně účastnili odboje. A ani to leckdy nepomohlo, když chyběla vlivná přímluva. Častěji ovšem šlo o nepostradatelné odborníky a dělníky, bez nichž by se zastavily zkonfiskované továrny. Zůstali nepostradatelní až do doby, kdy jednak už nestálo za to je vyhánět a jednak bylo jasné, že by to bylo vyhnání na lepší, do blahobytné SRN.

Je otázka, zda tito lidé nebyli postiženi daleko víc než vyhnaní. Museli žít v cizím prostředí, v hnusu bolševického Československa. Do roku 1953 bez občanství, do roku 1968 i formálně znerovnoprávněni, a poté znerovnoprávněni fakticky. Ani po převratu se situace příliš nezměnila. Léta, kdy žili v této zemi bez státního občanství a léta, která strávili v pracovních lágrech, se jim nezapočítávají do důchodu. Byli diskriminováni při restitucích. Když se teď obrátili o pomoc do Berlína, obvinili je z nedostatku loajality. Mají však nějaký důvod k tomu, aby byli k tomuto státu loajální? Co jsme udělali pro to, aby ho stejně jako my mohli považovat za svůj?

To vše se odehrává v situaci, kdy byli s velkým rámusem odškodněni čeští totálně nasazení. Odškodnění zaplatí i nacisty okupované Rakousko. Nároky byly vzneseny i na americké firmy, které měly za války odbočky v Německu, s nímž byly tehdy USA ve válce. Čeští Němci přitom nechtějí odškodnění, ač by na ně měli mít nárok. Chtějí jen, aby se k nim přistupovalo stejně jako k jiným občanům ČR. I to je, zdá se, pro nás moc. Podle jakési improvizované ankety, kterou uspořádala MFD, je drtivá většina českého obyvatelstva přesvědčena, že se českým Němcům nic neděje.

Postoj českého státu k českým Němcům spočívá na frapantním porušení rovnosti občanů před zákonem. V této věci u nás v zásadě dosud panují poměry z roku 1945. Dotýká se to i naší svobody a mělo by tedy být i v našem zájmu, abychom to změnili.

25. listopadu 2000