20.11.-25.11.10. 2000

ARCHIV

Mravnost nade vše

Česká veřejnost je čím dál tím víc přesvědčena, že politika jako taková je svinstvo, a vyvodila z toho důsledky: nepřišla nejen k těm volbám kde o mnoho nešlo (k senátním), ale i k těm, kde šlo o hodně (totiž ke krajským); a zároveň dala hlasy straně, která se jejímu pojetí politiky ponejvíce blíží, totiž té, která tvrdí, že svinstvo je celá polistopadová politika. Zatímco lid tone v beznaději, ohánějí se jeho volení představitelé mravností jako loupežník kyjem. Karel Kühnl prohlásil, že v senátních volbách prohrála politická nemravnost. Jako vítěz má o sobě dosti dobré mínění. Jan Ruml považuje zase za nemravné projednávat novelu zákona o volbách do obecních samospráv ve chvíli, kdy Senát ještě zasedá ve starém složení a smluvně opoziční blok v něm má většinu. Škoda, že Saint-Just sametové revoluce zapomněl zároveň zkritizovat svého přítele Havla za to, že honem honem jmenuje guvernéra ČNB, dokud mu ještě zákon nenařizuje činit tak na návrh vlády.

Morální záchvaty nezůstávají omezeny pouze na Čtyřkoalici. Novopečený senátor Zieleniec navrhl, aby se Čtyřkoalice, která právě se spřízněnými nezávislými dušemi ovládla Senát, dohodla se smluvně opozičními stranami na výměně: Čtyřkoalice jim poskytne místa ve vedení Senátu a senátních výborů, když oni jí zase recipročně postoupí obdobná místa v Poslanecké sněmovně. Zieleniecův návrh je jistě problematický: vedoucí místa v Senátu jsou ve srovnání s těmi v PS příliš bezvýznamná a navrhovatel zjevně věc předem nekonzultoval ani s představiteli Čtyřkoalice, takže lidovci se postavili proti. Argumentace, s níž přišla nejen KDU-ČSL, ale i ČSSD a ODS, je ovšem zarážející. Všem jde najednou o "zásadní řešení" a protestují proti "politickému handlu", případně "čachrům". To je zejména ze strany smluvní opozice opravdu vykutálené: je-li toto politický handl, co je pak opoziční smlouva?

Ve skutečnosti výměnné obchody tohoto druhu patří k běžným politickým postupům, samy o sobě nejsou ještě ani dobré, ani špatné. Stejně i opoziční smlouva obsahuje racionální momenty, špatné na ní je hlavně to, že si ČSSD a ODS rozparcelovaly všechna významná místa v parlamentě a dokonce i mimo něj: to už není výměnný obchod, ale pouhé kořistnictví.

Mravnost v politice znamená především ctít procedurální stránku věci. Ti, kdo se ohánějí mravností hlava nehlava tam, kde jde o účelová politická rozhodnutí, ještě dále podrývají nedůvěryhodnost české politiky jako takové. Poctivé přiznání politických zájmů, které je v jejich jednání vedou, nebo alespoň jistá zdrženlivost ve vyjadřování by byly věrohodnější, poctivější - a tedy i mravnější.

23. listopadu 2000