14.11.-19.11.10. 2000

ARCHIV

Proč nemohu volit sociální demokraty

V atmosféře předvolebního boje se novinářská obec rozdělila na pravou a levou lobby. Obě jsou do sebe zuřivě zakousnuté v jakémsi třídním boji.

Dokládá to i diskuse o ČSSD a plodech jejího programotvorného úsilí. Nevadí mi na něm, že strana má makroekonomický program, jenž se odlišuje od klausovských neoliberálních dogmat. Praxe předchozích vládních garnitur je zdiskreditovala, ať tedy ČSSD zkusí něco jiného. Jiné momenty jejího programu, například důraz na nižší patra územní samosprávy, jsou mi sympatické. Teoreticky si dovedu představit, že bych v tom bídném politickém výběru, jaký máme dnes k dispozici, volil socialistickou stranu, i když socialistou nejsem. Jsou tu ovšem závažné věci, které mi v tom zrovna v případě ČSSD brání.

Na výtce, že se česká pravice zhlédla v kapitalismu devatenáctého století, může něco být. Bohužel ČSSD proti tomu staví socialismus devatenáctého století s obvyklým ideologickým schématem: současnost je peklo na zemi (země, kde je člověk člověku vlkem, kde platí pravidla džungle, kde kralují podvodníci a rozkradači); proto je třeba zúčtovat s těmi, kdo to zavinili (mluví se o nemilosrdném stíhání, konfiskaci majetku, ztrátě svobody, vyvozování právních důsledků - a to vše je provázeno pokrytecky husákovským ujišťováním, že poctivci se nemají čeho bát). To je populistické ideologické schéma, z něhož dýchá myšlenka třídního boje a představa, že z exemplárních trestů se někdo nají.

Ve skutečnosti hlavním problémem naší společnosti není zlodějina ve velkém. I když objem rozkradeného je jistě úctyhodný, je zlodějna jen doprovodným jevem třech základních chyb, jichž se dopustila pravice v procesu politické transformace: srůstání politiky a ekonomiky (klientelismus), prorůstání politiky do státní správy a prorůstání aktivní politiky do médií (politický lobbysmus). Pravice si po svém volebním vítězství v roce 1992 přivlastnila privatizaci, státní správu a rozhodila sítě ve sdělovacích prostředcích. Hluboká nespokojenost s tímto stavem, jaká se odráží i na vzestupu ČSSD, je legitimní. Aby řešení, která nabízí (depolitizace státní správy, činná kontrola moci nezávislými orgány, výběr nestranných odborníků) mohla působit věrohodně, musela by být konkretizována: tj. muselo by být zaručeno, že ČSSD si to, co nestačila zprivatizovat nebo špatně zprivatizovala pravicová garnitura, nezprivatizuje pro vlastní klientelu, že ty, kteří se do státní správy dostali na základě stranických legitimací pravicových stran, nenahradí vlastními "nestrannými" stoupenci; na srůstání aktivní politiky s žurnalistikou už ČSSD ostatně pracuje (viz dvojjedinost poslanců - komentátorů Práva).

Je samozřejmě zapotřebí, aby se ve volbách dostal k moci někdo, kdo bude dělat lepší politiku než dosavadní koalice. Základní přitom je, aby právě na privatizaci, depolitizaci státní správy a zajišťování nezávislosti médií - spolupracoval s opozicí jako rovný s rovným. Ostatně, i ČSSD se může po volbách znovu octnout v opozici.

Předvolební profilace ČSSD má tři základní vady na kráse, které ji činí nevěrohodnou:

Především není dobré a slušné upírat protivníkovi nos mezi očima. Není pravda, že pod vládou zločinné kliky Václava Klause se naše země změnila v hromadu trosek; nýbrž je pravda, že se pravicová vláda dopustila řady vážných politických chyb, které, nebudou-li včas napraveny, ohrozí naši budoucnost.

Dále: v první řadě nejde o dopadení viníků a zúčtování s nimi, ale o to, najít a prosadit správné řešení pro budoucnost; pokud jde o politické viníky, je třeba mít na paměti, že chybovat je lidské a odpouštět žádoucí - ostatně, jednou se sami můžeme octnout, obrazně řečeno, na politické lavici obžalovaných.

A konečně rozumné politice nejde o to, vycházet vstříc nízkým pudům ve veřejnosti, a mámit občany nejrůznějšími sliby. Je dobré jim důvěřovat, mluvit s nimi na rovinu, jako s dospělými lidmi. To znamená taky, říci jim jasně: vyvést z krize můžeme zemi jen společně: pomoc, o kterou vás prosíme, bude i vás něco stát.

Předvolební profilace ČSSD nedbá na tyto zásady. Proto se mýlí Miloš Zeman, když tvrdí, že republikáni jsou zdivočelí sociální demokraté. Zdivočelí sociální demokraté jsou ČSSD.

Lidové noviny 18. května 1998