3.11.-9.11. 2000

ARCHIV

Premiant na třetí pozici

Radostné očekávání, že zpráva EK o stavu příprav na vstup Česka do Evropské unie bude tentokrát o hodně příznivější než loni, se nakonec tak docela nenaplnilo. V průvodním dokumentu byla Česká republika uvedena spolu se Slovinskem mezi zeměmi, které mají šanci na přijetí v prvním sledu, až na posledním místě. Prý by měla být schopna splnit v krátké době všechna ekonomická kritéria, pokud ovšem zajistí dokončení a prosazení zbývajících reforem. Zatímco například Polsko podle Bruselu už "je" tržní ekonomikou, ČR za ni pouze "lze považovat".

Po srovnání všech půlvět a slůvek, z nichž vyplývá, že jsme se v hodnocení octli až za Polskem, Maďarskem a Estonskem, zavládla mezi českými politiky a publicisty veliká frustrace. Mluvilo se o studené sprše a ledovém střiku. Václav Klaus brnká na strunu uražené národní hrdosti: "Náznak, že ČR byla kýmsi jaksi za podivných okolností zařazena do třetí skupiny, se mi nelíbí. Jsou to šachy EU, která sama není na něco takového připravena. Její obyvatelé to ani nechtějí, aby přijala nové členy. Nesmíme připustit, abychom byli v roli žáčka, který dostává známku od přísného učitele." S něčím takovým se předseda ODS "nehodlá smířit". Touto rétorikou nepochybně pro svou stranu naláká pár dalších voličů.

Ve zprávě se mluví o nedostatečném boji proti hospodářskému zločinu a korupci, o problémech v bankovnictví, chabé podpoře malému a střednímu podnikání, nečistých obchodních praktikách. Většina výtek, které vůči nám EK vznesla, sedí. Není taky divu, vždyť zejména US v minulosti pečovala o to, aby byl Brusel o našich slabinách, zvlášť o těch, co jdou na vrub Klausových vlád, podrobně informován. A spíš si přisolila, než že by tu a tam ubrala. Není taky divu, že Klaus tak pohotově a vzrušeně reagoval, potrefená husa se ozvala.

Na zprávy a na pořadí kandidátů, v němž nezaujímáme zrovna čelnou pozici, můžeme reagovat různým způsobem. Například spustit povyk, zahrnout Brusel výčitkami a lítostivými stížnostmi. Posílíme tak pověst nesnesitelného domýšlivého prcka, přesvědčeného o své jedničkovosti a o tom, že ho okolí nechápe a křivdí mu. Údiv evropského komisaře Verheugena včera v ČT byl do značné míry upřímný.

Můžeme však taky vzít věc za lepší konec. Jsme stále v naději na brzké přijetí, stejně jako Poláci, Estonci a Maďaři. To, co nám vyčítají, je z velké části pravda. Aspoň víme, na co se máme soustředit. Pokud nám někde křivdí, zasloužili jsme se o to i sami donášením a přeháněním, při němž často chyběl prostý pud sebezáchovy. A dostaneme-li se do Evropy sice současně s Polskem, Estonskem a Maďarskem, ale až v závěsu za nimi, měli bychom si vzpomenout na Masarykova slova, uvedená jako citát tohoto čísla Událostí: nechtít být vždy prvým, stačí být druhým, třetím…

8. listopadu 2000