Ukončení spolupráce s Reflexem.cz
Informace
Invaze na Ukrajinu: jaká je ruská bída a vina
Zamýšlet se o tomto tématu dnes frčí. Vyšla řada článků, od Pavla Šafra až po Martina Fendrycha. Bojím se, že přijdu s křížkem po funuse. Ale nedá mi to.
Útok na Ukrajinu: Čas oponou trhnul a změněn svět aneb Co nás čeká v budoucnu
Toto je obecnější úvaha nad posledními událostmi. Inspirovala mne k ní báseň mladočeského veršotepce Jana Nerudy. Pěla o jaru 1848 a její začátek se u nás stal jakýmsi okřídleným úslovím. I u nás se v těchto dnech velmi mnoho změnilo. Důsledky budou velké a dost možná i strašné.
Ruská invaze na Ukrajinu a z čeho se mně chce zvracet
Proti ruské invazi na Ukrajinu se u nás vytvořila široká jednotná fronta, od vládní koalice přes Andreje Babiše a okamurovce až po Miloše Zemana. Je to povzbudivé, i když já jako skeptik z toho vyvozuji, že už si zůstat stranou netroufá skoro nikdo. Proto mám pocit, že zrovna třeba moje účast by byla nadbytečná. Ruská invaze je mimořádná ohavnost, ale není nezbytné, abych se kvůli tomu ocitl v jedné řadě s pp. Babišem, Zemanem a okamurovci. Řekli to dost nahlas už jiní.
Tahanice o pandemický zákon: Válek možná hrál karty, ale sněmovna teď hraje divadlo
Naše polistopadové politické uspořádání bylo kdysi postaveno na ideji, že formální buržoazní demokracii je třeba důkladně občerstvit (viz Václav Havel, Moc bezmocných). Dosavadní průběh schvalování pandemického zákona svědčí o tom, že se to opravdu stalo.Nejprve Poslanecká sněmovna po pětatřicetihodinové tahanici nakonec přece jen schválila vládní návrh. Ve sněmovně jsou zastoupeny zkostnatělé buržoazní strany a revoluční opozice zatím nemá ještě dost sil a dost zkušeností. To se může v krátké době změnit.
Osa Peking–Moskva a český nechumelismus. Na olympiádu zapomeňte. Jde nám o krk
Česká veřejnost žije v těchto dnech pekingskou olympiádou. V pozadí té okázalé parády zůstávají politické aktivity Číny a Ruska, které probíhají vlastně na jejím okraji. Jsou přitom hrozivé a nedělejme si iluze, že se z toho jen tak vykroutíme.
Pandemický zákon: Skok koalice na vidle
Pandemie, jak se zdá, konce nebere, a lidé jsou unaveni. Já taky. Není to snad tolik tím, že se nám stýská po chlastání a nezávazných zábavách, jak se nám pokoušejí namluvit v babišovských médiích. Nýbrž tím, že v minulosti neúměrně rostlo pokušení vládních politiků zneužívat pandemie k účelovému a nemravnému okrajování občanských práv a svobod. V říjnu utrpěli volební porážku. To je jasné, a zaslouží si ji. Ale kdo vyhrál? A vyhrál vůbec někdo?
Rusové a Ukrajina: Jen zabrnkají na nervy a pak se nám uleví. Opravdu?
Zbyněk Petráček píše v pátečních babišovských Lidových novinách o nynějším konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou jako o „Kubánské krizi 2.0“. A není prvním ani posledním, kdo tak u nás činí.
Odmítnout povinné očkování nestačí. Je třeba obnovit demokracii
Minulou středu vláda odmítla povinné očkování proti covidu-19 jak u některých profesí, tak u osob nad 60 let. Současně doporučila očkování jako nejsilnější zbraň v boji proti nemoci. Když si odmyslíme militárně silácké formulace (stačilo by „zatím nejúčinnější prostředek proti nemoci“), je to podle mne docela OK.
Jaký bude osud republiky? V prezidentské volbě nevolme kašpara, ale slušného úředníka
Lidé s dobrými, ale hlavně se zlými úmysly nám vnucují představu, že náš hlavní společný program je teď nelítostný boj s příšerou covidu. Hesla jsou národní jednota: „Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina“. A „seid umschlungen, Millionen“, samozřejmě s dodržováním odstupů a za použítí respirátorů. Třídní nepřítel, kterého musíme společně bít po hlavě, se zejména díky babišovským médiím jmenuje „antivaxer“.
Vláda má sice důvěru, ale řada vyjádření koaličních politiků ne. Vyhnala snad paní Pekarová Babiše?
Celkový dojem z rozpravy o důvěře Fialově vládě a z toho, co předcházelo a následovalo, je, přiznejme si to, spíše tristní. To, co nás čeká, není standardní spolupráce koalice s opozicí na společném zájmu vlasti, nýbrž nelítostný, bezohledný a nesmiřitelný boj o moc ve státě. S tím, že ve volbách nebylo nic rozhodnuto. Útočí a boduje opozice, koalice jí nedokáže dost důrazně čelit.
Předseda Senátu vyzývá k bratrství
Role Miloše Vystrčila vyplývá z nynějšího mezidobí: je formálně vzato druhým nejvyšším ústavním činitelem. Zdůrazňují to občasné zdravotní indispozice prvního muže ve státě (všimněte si, jak jsem decentní), do nichž nám obyčejným čičmundům na základě všeobecného konsensu mezi našimi papaláši nic není. Je tedy cosi jako skoroprezident.
Novoroční projev Petra Fialy: Nechumelimus s lidskou tváří
Ve srovnání např. s předsedou Senátu to má premiér Fiala jednodušší: má formálně vzato jasně vymezenou roli. Poté, co nejdřív pan Babiš a pak i pan Zeman vzdali všechny obstrukce, je řádně jmenovaným předsedou vlády České republiky s jasnými pravomocemi. A může se vymezovat proti vládě, kterou vystřídal (mimochodem, na to jasné vymezení mnozí včetně mne čekali).
Nehoda: Nové pořádky Babiše a Zemana jedou dál, jen mají u vlády opozici
Výsledky říjnových voleb byly pro mnoho lidí (i pro mne) překvapením, navíc docela příjemným. Jenže co se vlastně stalo, vyplývá najevo pomalu, v jednotlivostech. Chtěl bych se věnovat dvěma: novoročním projevům Miloše Vystrčila a Petra Fialy. Ale nejdřív pár slov úvodem.
Buzerace se stala nejúčinnějším prostředkem boje proti covidu
Tématem dne je v poslední době vyhláška o povinném očkování. Ústavní stížnost proti ní podávají senátoři v čele s místopředsedou Růžičkou. Její zrušení žádá na ministru zdravotnictví skupina lékařů, zdravotních sester, hasičů, policistů a právníků. Inspirovalo mne to k následujícím řádkům na téma: zvláštnosti našeho způsobu boje proti pandemii.
Prezidentův vánoční projev aneb Kdo je vlastně Mnichovan?
Na prezidentův projev reagovali představitelé vládní garnitury řadou kritických připomínek. Zároveň byla cítit jakási radostná úleva: tentokrát žádné brutální útoky, s lecčíms lze dokonce souhlasit; představovali si to daleko horší.
Zatím je to OK. Ale měli jsme kliku a nic není vyhráno
K těmto řádkům mne inspirovaly události, které teď vyvrcholily nástupem nové vlády. V mnoha ohledech šlo vlastně o šťastnou souhru okolností. Volby do Poslanecké sněmovny vyhrála koalice Spolu počtem hlasů, ANO počtem mandátů. Většinu ve sněmovně (nikoli drtivou, ale dostačující) má ovšem pětikoalice, která se pod tlakem hrozby, jakou představuje Babiš a Okamura, bez problémů domluvila na programu a vládě. Petr Fiala a jeho lidé prokázali zatím (jsme teprve na začátku!) slušnou míru pevnosti.
Jakou potřebuje Česká republika občanskou obnovu?
V MF Dnes otiskli v rubrice „diskuse“ příspěvek americké chargé d´affaires v Praze paní Jennifer Bachusové. Byl napsán u příležitosti právě skončeného „Summitu pro demokracii“, který inicioval a svolal americký prezident Joe Biden. Dotýká se v něm ale i situace v České republice. A jen o té bych chtěl psát. Mé názory na situaci v mé vlasti se od názorů paní Bachusové tu a tam v něčem liší.
Českou demokracii ohrožuje politický, ústavní i morální svinčík
V úterý informovalo Právo o tom, že poslanci ANO v nové, již ustavené Poslanecké sněmovně iniciovali schůzi, na níž se projednají tři jejich návrhy, směřující k zlevnění výdajů občanů za energii.
Proč si vážím Petra Uhla
Česká média, zejména ta oficiózní, a to jsou už dnes skoro všechna, zalila vlna nekrologů k úmrtí Petra Uhla, takže se mi až oškliví na to téma něco psát. Myslím ale, že bych měl.
Naděje z voleb vypadá čím dál víc jako fata morgana
Své informace čerpám co nejvíc z oficiózních médií. Jsou tu už zase, podobně jako v letech mého mládí, cca 1958–1989. Tedy např. Právo, Mladá fronta Dnes, Lidové noviny a další. Je to sice hnusné čtení, ale za ta léta jsem si zvykl na leccos.
Společnost je zmítána hysterií. Komu zacpat hubu a komu ne?
Vlna pandemie, která probíhá nejen u nás, vyvolává ve veřejnosti strach. Není se čemu divit. Strach sám od sebe přerůstá v hysterii. To se může hodit a hodí k nekalým politickým účelům: řízená hysterie. Hysterii může čelit jen racionální svobodná diskuse.
Poznámky k současnému politickému vakuu:
Nejprve stručný popis stávající situace: Petr Fiala byl jmenován premiérem. Nějaký faktický smysl to bude mít tenkrát, až prezident následně jmenuje vládu a on a ministři zaujmou svá místa na úřadu vlády a ministerstvech. Do měsíce pak musí požádat poslaneckou sněmovnu o důvěru.
Slavíme 17. listopad. Zkusme se ale také na chvilku zastydět
K tomu, co jsem o víkendu psal o výročí 17. listopadu, bych přidal ještě poznámku. Souvisí s tím, co jsem si v poslední době přečetl či poslechl tu a tam v českých médiích.
17. listopad podruhé ve stínu pandemie
K čemu vlastně jsou halasné oslavy na ulicích? Teď, když vzhledem k situaci a k reglementacím je autentický veřejný protest vlastně vyloučen?. Tedy k čemu jinému, než aby zakryly bezbrannost veřejnosti?
Čím se liší případ Rath od případu Nečas?
Důsledkem procesu by s Nečasem byl katastrofický politický vývoj. Vše sice probíhalo formálně vzato ústavní cestou. Ale obrovská ostuda však zůstává obrovskou ostudou i tak
Jaképak milostivé léto? Vraťme se k demokracii!
Nic neskončilo, všechno teprve začalo. Jde o to začít s obnovou destruované polistopadové demokracie (parlamentní a tradiční, každá jiná demokracie je podvod). A nejde o revoluční účtování s nepřáteli, ale ani o to, že si v orwellovském hostinci padnou do náruče farmáři s čuňaty a my se na to budeme jen koukat okny s otevřenými pusami.
Problém prezident aneb Balvan na cestě zpět k demokracii
Je samozřejmě nutné, aby byla přizvána „lékařská koncilia“. Názor odborníků je nutné ctít. Ale konečné rozhodnutí je širší, politické, a musí o něm nakonec rozhodovat zástupci lidu, jimž jsem i já aspoň zčásti mohl dát ve volbách důvěru.
Prezidentská předpremiéra Andreje Babiše
Premiér Andrej Babiš se v projevu 28. října večer předvedl hned v dvojí roli: za prvé zastoupil nemocného prezidenta; a za druhé si vyzkoušel, jak by prezidentskou úlohu, která u nás tradičně obnáší i pozici otce národa, v případě nutnosti dovedl zvládnout.
28. říjen v době covidové
Oslavy státního svátku jsou i letos poznamenány tím, že oslavujeme jiný stát, než ten, v němž žijeme: jiný v územním vymezení i národnostním složením obyvatelstva. Přesto se k němu víceméně ze zoufalství odkazujeme jako k tomu, co má být.
Vystrčil a spol. zbytečně váhají. Hrad hraje o čas
Taktika demokratů (pp. Vystrčil, Fiala, Bartoš, Rakušan ad.) je rozvážná, na můj v kus až moc. Dala by se shrnout do slov „jen klid, musí se to vystát“. Lidově se tomu říká nechumelismus.
Babišova revoluce skončila. Demokraté nesmí usnout na vavřínech jako v minulosti
Výsledky voleb jsou zatím jen pootevřená vrata. Babiš ztratil v politice, přesněji řečeno v legislativě, dominantní pozici. Udržel si ale silnou pozici v ekonomice a ovládá řadu médií. A hlavně a především má dosud v rukou exekutivu. Na jak dlouho, to nevíme.
Policie a soudy si s Babišovými kauzami neporadí. Dokud je u moci…
Pan Babiš vytvořil za velké podpory veřejnosti (tj. nás všech) mocenský útvar, zahrnující obří koncern, silné politické uskupení a mohutné mediální impérium. Policisté a prokurátoři si s ní sami neporadí, naopak - mocenský útvar si snadno poradí s nimi. Poradit si s ní můžeme my, občané, ve volbách, které začnou dnes.
Platy politiků: nestydatá tečka za volební kampaní 2021
U nás se díky některým našim nejvyšším státním činitelům už dlouho prosazuje spontánní přesvědčení, že značná část naší veřejnosti intelektem příliš neoplývá. Na základě toho, co se odehrávalo v úterý v PS, by mohl vzniknout dojem, jednak že si mnoho našich politických představitelů myslí totéž, a za druhé, že se ten soud vztahuje i na ně samé.
Demoliční tandem Babiš-Zeman už bořil dost. Pojďte je zastavit
Pan Zeman vyslovil teoréma. Pan Babiš, politický praktik, se pak podle něho osm let řídil. V nadcházejících volbách by bylo velmi užitečné, aby veřejnost a politici jednoznačně řekli: teoréma je falešné a zavrženíhodné a politika nestála za nic.
Víme vůbec, o co v těchto volbách jde? Souboj pravice a levice to není
To, o co jde, je záchrana právního státu a parlamentní demokracie. Terén je pořád ještě parlament a veřejná diskuse. Jenže místo volební diskuse tu zatím máme jen potěmkinskou slibotechnu, v níž se farmáři a čuňata (řečeno orwellovskou terminologií) bijí po hlavách různými holuby na střeše.
Po volbách může dojít k ústavní krizi. Záleží na Zemanově zlovůli
Náš prezident dal už v červnu veřejně najevo, že považuje volební koalice za podvod a že premiérem po volbách jmenuje lídra nejsilnější strany. Zároveň dal najevo sympatie k Andreji Babišovi. Vláda, kterou jmenuje, bude po neurčitou dobu vládnout bez velkých ohledů na PS. Česká republika vlastně na tu dobu přestane být parlamentní demokracií.
Zmrazení platů politikům: těsně předvolební orgie populismu
Zmrazení platů politikům je nesmyslné populistické gesto. V dnešní podobě je to něco podobného jako zdražovaní alkoholu a cigaret, když je zrovna nouze. Směšná úspora je cca 60 milionů ročně a nafouknutá je tím, že se zavádí hned na pět let.
Zoufalství voliče deset metrů před cílem
Po revoluční vlně roku 2013 se nakonec svezl Andrej Babiš. Naletěli jsme mu. Jeho možnosti se dnes, po osmi letech, vyčerpaly. Jen tu není nikdo, kdo by ho nahradil. A ta smůla, zrovna jsou volby do PS.
Zdá se, že do finále voleb plaveme v moři cynismu
Pro počátek by stačilo pár těch, jimž se podaří dostat do Sněmovny a nejenže dovedou něco zařídit a domluvit se, jsou rázní a rozhodní a v životě už něco dokázali; ale hlavně a v první řadě tam dokážou vytrvale, statečně a proti většině prosazovat správnou a spravedlivou politiku.
Co bych byl řekl panu Babišovi při posledních interpelacích v PS
Kdysi jste oslnil veřejnost slovy: dosud nám vládli politici, co nemakali a kradli, dnes přicházíme my, obyčejní lidé, abychom udělali pořádek. Pak jste způsobil, že z politiky muselo odejít spousta lidí. A zároveň dramaticky vzrostla řada dalších, které by bylo třeba odstranit. V čele s Vámi.
Občanský test podle MFD: zkuste si to taky!
V pátek MFD přinesla výsledky pozoruhodného průzkumu, který pro ni pořídila u voličů kandidujících stran agentura Median. Připadá mi podnětné, abych se ankety taky dodatečně zúčastnil a zjistil si, s kým bych se nejspíš shodl a kam vlastně patřím.
Jak se vyrábí předvolební idyla
K čemu je nám, tj. nynějšímu establishmentu, politické opozici i nám všem, kteří na to užasle hledíme, vlastně demokracie? Panu Babišovi zjevně překáží, ale dovede si s ní poradit. Ti ostatní ji, jak to vypadá, k ničemu nepotřebují.
Volební kampaň vrcholí: všechny přístroje fungují normálně
Hned počátkem týdne otřásla Hradem i veřejností zpráva o hospitalizaci prezidenta Zemana. Byla v ní původně cítit jakási nejistota (mluvčí Ovčáček se dokonce na twitteru modlil), ale nakonec všechno dopadlo dobře.
Rádo se tu chytračí, spojenců si nevážíme. Transatlantická spolupráce by také měla být tématem voleb.
Jistě, odchod z Afghánistánu nebyl žádný triumf. Jenže dobří spojenci se nepoznají podle výskání v době triumfů, ale – při vší kritice - i podle loajality v těžkých chvílích. Čeští politici i čeští novináři jakoby vůbec nevěděli, co to je.
Kauza „poslaneckých trafik“ přispěla ke zničení české politiky
Ať se ve volební kampani mluví v první řadě o tom, jak jsme si v uplynulých osmi letech důkladně poničili demokracii. A jak to teď aspoň trochu napravit. Zatím o tom nepadlo ani slovo.
MF Dnes: simulace normálních voleb v nenormální situaci
Nebylo by možné náš volební mumraj aspoň na poslední chvíli a aspoň zčásti depotěmkinizovat? Jde v první řadě o to, že počínaje rokem 2013 čím dál tím hloub zapadáme do mocenského útvaru, v němž v jeden obludný celek srůstá politická, ekonomická a mediální sféra. A volby by měly být k tomu, abychom tomu zabránili.
Prezidentův dopis primátorovi by měl být součástí volební kampaně!
Zemanův dopis je, nebo spíš měl by být součástí volební kampaně. A to jako jeden z jeho pokusů rozšiřovat své pravomoci mimo ústavu.
Průzkumy nás mohou šálit, Zemanova nemravnost je jistota
Už koncem února dal prezident najevo, že volební koalice jsou podvod, a proto po volbách pověří sestavením vlády lídra nejsilnější strany, nikoli koalice. Řídí se přitom nikoli ústavou, ale svou vrozenou mravností. Tento způsob vládnutí může být podle mého namířen proti demokratickému řádu ČR (v ústavě se tomu říká ošklivě velezrada).
S Přísahami se to nemá přehánět
První generace mesiášů (Andrej Babiš a spol.) se zkompromitovala. Ráda by před volbami nabrala novou sílu. Hlučná a břeskná „Přísaha“ se může velmi hodit. Člověk by však měl být opatrný: proč dvakrát po sobě naletět na jedno a to samé.
Hrozí nám po volbách úpadek demokracie a politický extremismus? Už se stalo
Jak si stojí opozice ve finále volebního zápasu? Něco o tom vypovídá prezentace koalice Spolu z 25. srpna a poté Otázky Václava Moravce z minulé neděle, kde vystoupili Petr Fiala za ODS a Vít Rakušan za STAN.
Volby: nepůjde jen o zápas stran, ale o návrat k demokracii
První věc není zformovat nějakou jednotnou opoziční sílu, ale najít pár zásad, něco, na čem by se mohla proti „Novým pořádkům“ shodnout přes všechny rozdíly různá uskupení.
Kauza BIS: Co má být předmětem volební kampaně?
Kandidující strany by se v předvolební kampani měly nechat slyšet, jak se staví k soustavnému ničení demokratického řádu v ČR ze strany Miloše Zemana.
Polistopadový režim skomírá. Nynější volby mají moc definovat jeho osud
Uvedení glos k volbám do PS, které vycházejí v Reflexu.cz.
O čem budou říjnové volby
Věřím, že lidé jsou ve svobodném prostředí schopni rozhodnout se pro dobré věci. A jsem ovšem taky přesvědčen, že ke spáse nelze nikoho domlátit klackem. A že falešným mesiášům, kteří o to usilují, nejde o spásu, ale o ten klacek.
Nesouhlasím s Novými pořádky
Zažil jsem leccos, od protektorátu až po Babiše. Nechápu mírnost opozice vůči dnešnímu establishmentu. Rozhovor, který se mnou pořídil Bohumil Pečinka pro Reflex č. 31 (5. 8. 2021)
Vyhlídka do voleb: v říjnu nás čeká Waterloo
Tématem dne je teď tornádo. Není divu, je to velké neštěstí, které postihlo tisíce lidí. A taky velká příležitost pro různé papaláše, aby si na něm honili triko. Nechci ho nijak bagatelizovat, jen připomenout, že se na nás z dálky valí ještě větší pohroma.
Milion chvilek brání prokurátory místo demokracie
Když dnes Milion chvilek na demonstraci problematizuje postup některých stran v Poslanecké sněmovně, nemá to asi podobnou váhu, jako kdyby to podpořilo 250 tisíc lidí na Letné. Tyto strany mají teď reálnou podporu o hodně větší než občanská iniciativa, jejíž bývalý předseda se ani nedokázal protlačit do předvolební kampaně.
O čem budou volby: konec falešného spasitelství Babiše, Zemana a dalších
Ve skutečnosti je tu dnes jen jeden plán A, který je třeba držet zuby nehty a za všech okolností: skoncovat ve volbách s babišovskými Novými pořádky a s jejich protagonisty od Babiše po Zemana. A obnovit parlamentní demokracii, právní stát a naši příslušnost k západnímu demokratickému společenství.
Lékaři kritizují Mezioborovou skupinu pro epidemické situace a moc se o tom nemluví
Způsob, jak vláda spolupracuje s „odborníky“, není jen nějaké profesní pochybení, ale politické a morální selhání, postavené na několikanásobném alibismu.
Budeme mít tentokrát únor o prázdninách?
Velmi citlivá místa, o která se už nějakou dobu dosti intenzivně hraje, jsou post Nejvyššího státního zástupce a vedení Bezpečnostní informační služby. Nejvyšší státní zástupce reagoval sám. Iniciativně včera vylezl na barikádu s bílým hadrem na holi a rezignoval na svou funkci.
Čeká nás na podzim jen výměna spasitelů?
Babišovské „Nové pořádky“ se otřásají v základech. Jenomže to nestačí: podstatné je, že se k nim zatím nerýsuje žádná smysluplná a spolehlivá opozice. Tahle země dnes už nepotřebuje na politické scéně žádné další spasitele. Potřebuje někoho, kdo bude mít prozíravost a odvahu, aby ve volební kampani, která už probíhá, řekl: v letech 2013 – 2021, jsme podlehli vábivému zpěvu sirén a svou demokracii jsme důkladně zdestruovali. Podaří se nám to napravit?
Současný stav české demokracie: propráskaná společnost
Dnes se to s panem Babišem výrazně houpe: falešnému mesiáši spadla kaťata. Tím víc je vidět zpustošená a zadlužená země. Jenomže to ještě nestačí: v první řadě nejde o to, kdo odejde, ale aby za něj přišel někdo jiný a kloudný. A tady cítím hrozný problém.
Pozor: tahají nás za nos, podobně jako loni v předjaří!
Teď se nad dnešním establishmentem vznáší volební pohroma a nad Českem příslib naděje. Covid je sice pořád ještě asi desetkrát silnější než loni touto dobou, ale ztrácí výrazně na síle. A najednou je tu v podobě ruského ohrožení nová hrozba, která nás má vést k tomu, abychom bránili nikoli demokracii, ale holý život, a to ruku v ruce s těmi, kteří naši demokracii ohrožují a ničí. Babiš, Hamáček, Zeman a spol. se nám znovu stavějí do čela.
Babiši, Hamáčku a další: neděkujeme, odejděte!
Jistě, musíme se bránit ruským revizním choutkám. Abychom v té věci mohli něco účinného dělat, musíme si nejprve dát do pořádku svůj domácí svinčík, naši demokracii rozvrácenou falešnými spasiteli.
Petříčkův pád a co z toho plyne
V některých komentářích opozičních politiků zaznívá i jakási tichá radost, že s ČSSD je teď definitivně konec. Opravdu, dá se jen stěží předpokládat, že by jí to na jejích dosavadních hubených preferencích přidalo. Je to však jen malý důvod k radosti. Pocítí to všichni, i ti, kteří se sice nehlásí k levici, ale k demokracii ano.
Dietrich Bonhoeffer a náš dnešní marasmus. Politické poznámky na okraj jednoho výročí
Nechybí nám dnes ti, co by měli odejít, těch je habaděj. Chybí nám ti, co by měli přijít místo nich. A chybí nám lidé, jako byl v Německu kdysi Dietrich Bonhoeffer. Lidé, kteří něčemu věří, jsou ochotni a schopni pro to něco udělat a v případě nutnosti tomu i něco obětovat.
Kalousek a Soukup: nepatřičný kompromis a falešné iluze
První diskusní večer Miroslava Kalouska a Jaromíra Soukupa na TV Barrandov přinesl zklamání úměrně velké tomu, co od něho lidé očekávali.
Česká oficiózní média v době pandemie: zápas s ideovým nepřítelem
Nepíšu na tohle téma žádné systematické pojednání. Chtěl bych problém předvést na jednom konkrétním příkladu: totiž na tom, jak referovaly tři vlajkové lodi papírové mediální flotily dnešního establishmentu, totiž Právo, Mladá fronta Dnes a Lidové noviny, na nedělní demonstrace v Praze.
Kam jsme to dopracovali!
Před pár dny jsem dostal do pošty Klubu na obranu demokracie dopis čtenáře. Je krátký, přesto mne velmi zaujal. Cituji jeho podstatnou část, je to jakýsi osobní popis toho, v čem dnes už nějakou dobu žijeme.
Poslední dva týdny prožíváme tichý převrat
Jakoby samo od sebe se nám zrodilo nové politické uspořádání. Vzniklo v posledních dvou týdnech z iniciativy výkonné moci (pánové Babiš a Hamáček, z hradní výše je podporuje i Miloš Zeman). Mírně řečeno nemá žádnou vazbu na Ústavu České republiky. A participuje na něm chtě i nechtě i část opozice a regionální samospráva.
Politická krize hodná měsíce února
Pandemie je velké a vážné nebezpečí. Čelit jí je nezbytné, dělají to všude na světě, opatření nelze předem a šmahem odmítat. Je ovšem legitimní vždy znovu zvažovat, zda a nakolik zvolená opatření ohrožují to základní, co máme – a to není podnikání, a už vůbec ne „chlastání v hospodě“, ale svoboda a demokracie.
To, co u nás právě probíhá, vypadá jako plíživý ústavní puč
Ze strachu všech přímo i nepřímo zúčastněných v tomto maléru nakonec zrodilo něco, co je obtížné pojmenovat jinak než jako faktické přepsání Ústavy České republiky v každodenní politické praxi. Vláda, opřená o společnou vůli hejtmanů, obešla poslaneckou sněmovnu a začala vyjednávat s vedením politických stran. To je politické uspořádání, které nemá s Ústavou nic společného, a zároveň taky precedens pro budoucnost.
To, oč dnes jde: hejtmanský podraz a zavádění idiotských zvyklostí
Akci hejtmanů oslavují teď např. v Aktuálně.cz bombastickými titulky typu „Hejtmani zachránili Česko“. Ve skutečnosti je to, co provedli, ať už o tom vědí, nebo ne, v zásadě podraz: totiž podraz na demokracii.
Útok na Ústavní soud v politických souvislostech
Minulý týden, poté, co vešel ve známost nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/17, zatroubily Nové pořádky ke frontálnímu útoku na jeden z nejvyšších soudních orgánů České republiky.
Jak jsme my Češi selhali při vyrovnání s vyhnanými Němci
Musím vlastně poděkovat Radku Aubrechtovi za jeho článek „Odsun, vyhnání, složité vyrovnávání: 75 let od organizovaných odsunů Českých Němců“, který byl zveřejněn na Foru 24 5.ledna t.r. Poskytl mi totiž příležitost, abych se ještě jednou a souborně vyjádřil k problému, jímž jsem se zabýval v prvních patnácti letech po převratu. Jde mi především o to, v čem se rozcházím se samolibou polistopadovou českou „státní doktrínou“ v této věci, která se teď, jak se ukazuje, vlastně prosadila a jíž je pan Aubrecht podle mého názoru poplatný.
Miroslav Kalousek se mýlí v jednom: nezměnil se Zeman, změnila se Česká republika
To, co říká Miroslav Kalousek ve zmíněném rozhovoru, je osobní stanovisko účastníka politického dění z let 1990 – 2020. V tom smyslu je jeho výpověď legitimní. Stejně legitimní je podívat se na ni z jistého odstupu, o což bych se rád pokusil. To, co píšu, je součást mé kritiky rozbití polistopadové demokracie a budování Nových pořádků na jejích troskách.
Na prahu nového roku: očkování nám nejspíš neuškodí, ale taky nás nespasí
Myslím si, že očkování pomůže: ne že by snad v dohledné době výrazně oslabilo či dokonce vyhladilo pandemii. Ale to není důvod, proč je odmítat: jen důvod, proč do něj nevkládat falešné naděje.
Je boj na zemi…
Zemřel Svatopluk Karásek. Jeho písničky se mi líbily, a to strašně moc. Úplně stejně se mi líbí i dnes.
ODS: střemhlavý skok do prázdného bazénu
Nejsem ekonom a nechci se zevrubně zabývat ekonomickými parametry předložených a (zatím jen Poslaneckou sněmovnou) schválených návrhů „daňového balíčku“. Jde mi především o zarážející způsob argumentace těch, kteří je předložili a odhlasovali, a o politickou stránku věci.
Sedmnáctý listopad ve stínu pandemie
Lidé mají strach z přírodní pohromy, a strach pak přitahuje nejrůznější cynické manipulátory. Mít strach z přírodních pohrom je přirozené. Zneužívat přirozené lidské slabosti k realizaci nízkých cílů je ovšem za všech okolností ohavné.
Válka Nových pořádků s koronavirem: máme ještě vůbec nějakou opozici?
Tato globální epidemie nemá povahu morových ran. Přesto je to velká a vážná nepříjemnost, taky a možná hlavně proto, že hrozí ochromit a umrtvit veřejný život v západních demokratických státech, do jejichž společenství zatím patříme. Umrtvená společnost se stává bezbrannou nejen proti virům, ale především proti nepřátelům svobody a demokracie uvnitř i vně.
Ke svobodě patří svobodná diskuse a kritika. I v době pandemie
K diskusi o nových mimořádných opatřeních: v každé chvíli, i nyní, je třeba otevřeně a kriticky debatovat o tom, zda to či ono opatření má smysl a zda je přiměřené situaci. Žádná situace není až tak zlá, že by nám zbývalo jen poslouchat.
Výzva z „první linie“: Držte hubu!
Bylo by dobré vědět, že problém, který je před námi, není jen problém odborný, ale zároveň v širokém slova smyslu politický. A ptát se, zda se tu za ideologii „zabraňme biologické pohromě, která se na nás řítí“ neschovává snaha využít pocitu ohrožení společnosti k pragmatickým politickým cílům toho či onoho uskupení.
Bohumil Doležal: Nechraňme „holý život“, chraňme svobodu, demokracii a to, čemu věříme
Jako voliči mi chybí někdo, kdo by zcela jasně a otevřeně řekl, že v letech 2013 až 2020 jsme si z blbosti úspěšně zničili demokracii, která nám po listopadu 1989 vlastně nezaslouženě spadla do klína. A dali jsme svou důvěru lidem, kteří si ji ani trochu nezaslouží. Proto pryč s Novými pořádky, obnovme polistopadovou demokracii. Bude to chtít pot, slzy a doufejme, že nic víc. Rozhovor pro Forum 24.
Stav nejvyšší nouze
Průběh včerejšího zasedání PS PČR byl prostě skandální. Nikoho z dejme tomu demokratické opozice nenapadlo, že by PS mohla taky vyhlášení stavu nouze zablokovat. Nebrat tu možnost v úvahu je ovšem kapitulantství před demagogií, která praví, že národu hrozí zkáza, a proto musíme držet basu se Zemanem, Babišem, Hamáčkem, Filipem a Okamurou.
Druhá vlna čeho: pandemie, nebo hysterie?
Je to, co teď zažíváme, skutečně druhá vlna choroby, nebo druhá vlna strachu a hysterie, přičemž vlna choroby je pořád jen jedna? Je přitom obtížné zbavit se dojmu, že ten strach je – mimo jiné - cíleně pěstován.
Post scriptum k mé knížce uprostřed vzedmuté nákazy
Napadá mne jeden jediný způsob obrany proti „vědeckému babišismu“ a jeho politickým důsledkům pro ústavnost v České republice. Tím je stížnost k Ústavnímu soudu České republiky. Ústavní soud by měl prověřit, zda vláda České republiky tímto svým postupem neporušuje článek 4, odst. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod.
Návštěva Tchaj-wanu: svítá na lepší časy?
Pokud jde o cestu na Tchaj-wan samu, pan Vystrčil udělal to, co měl. Je to věc, která by se měla vlastně rozumět sama od sebe - a přesto znamená něco v novější české politice dosti neobvyklého v nejlepším slova smyslu. Neupadejme však do předčasné euforie.
Uvedení knížky „V zemi babišismu a buranokracie“
Ve středu 12. srpna se konal v Praze křest mé knížky s výše uvedeným jménem. Dávám tu k dispozici pár slov, kterými jsem ji uvedl.
Spor o Pullmanna: dokážeme se vůbec na něčem dohodnout?
Rád bych dal ve stručnosti k dispozici své pojetí toho, co se u nás dálo od druhé světové války, a řekl pár slov na téma legitimity. Spor je o tom, jaká byla povaha a faktická veřejná podpora režimu v letech 1948–1989. Jeho označení jako „totalita“ či „komunismus“ mi připadají vágní a ahistorické. Česká společnost se tehdy nejen vlastní vinou, ale taky vlastní vinou dostala do úplně jiného prostředí, než v jakém tisíc let předtím existovala.
Pandemie inovací z Ameriky: další forma koronaviru?
Zaujalo mne, kolik lidí u nás si na rozdíl od Američanů ví s jejich situací rady. Můj dojem je trochu jiný: připadá mi vlastně obdivuhodné, co všechno si Američané mohou dovolit, aniž by státní moc sáhla k opravdu drastickým opatřením, o nichž tam zjevně vědí, že si je prostě nemohou dovolit, pokud mají na své svobodě a demokracii opravdu zájem.
Milada Horáková: potřebujeme svaté obrázky?
Věcný, kritický a ovšem taky spravedlivý přístup k této době a jejím protagonistům je významný jak pro správné hodnocení naší minulosti, tak pro zvážení toho, co bychom měli dělat teď.
Uvolňování po pandemii: O naší svobodě prý rozhoduje věda
Tentokrát nejsme jako za feudalismu v rukou panských pochopů, ale v péči vědy. I přesto se jen těžko zbavuji dojmu, že si z nás někdo dělá legraci. Jistě, naši odborníci to myslí upřímně. I Karl Marx to kdysi s vědeckostí svých nápadů nepochybně myslil upřímně. Nechci snižovat váhu odborníků, jen upozornit, že i ti by měli být pod kontrolou veřejnosti.
Ohrada a roušky: co je „to“, v čem dnes žijeme?
„To“ co dnes u nás zažíváme, není promyšlené spiknutí proti svobodě a demokracii. Prostě se to tak nějak semlelo a hlavní roli hraje naše vlastní indolence. Není to stejné jako to, co jsme zažívali v letech 1945-1989, jen srovnatelně hnusné. Dějiny se tentokrát, jak zní pěkný Marxův postřeh, opakují jako fraška.
Moje vzpomínka na Ladislava Hejdánka
Přečetl jsem si v četce, že zemřel Ladislav Hejdánek. Je to smutná zpráva, která tak nějak patří do dnešních špatných časů.
V zemi roušek a rozestupů
Establishmentu Nových pořádků dnes zkrátka všechno projde. Samotnou nemoc nechci bagatelizovat. Chování veřejnosti však bohužel nesvědčí ani tak o ukázněné a uvědomělé jednotě národního kolektivu, jako spíš o tom, co všechno si dnes naše vyděšené obyvatelstvo nechá líbit. Snad to máme v genech.
Kdo se vzdá svobody na čas, vzdává se jí navždy
Výsledkem takového zápasu o holý život, v němž jsme se pro jeho zachování postupně vzdali naší demokracie, naší svobody a toho, čemu věříme, nemůže být nic jiného než vlčí smečka.
Milion chvilek pro Andreje Babiše
Archetyp mor: Žádný z nás neví dne ani hodiny. Hlavní pocit je strach, příkazem dne je kázeň a poslušnost. Není zcela jasné, co má smysl poslouchat a co ne a koho je třeba poslouchat. Jak velké pole se otvírá pro různé politické darebáky s postranními úmysly!
Je koronavir posledním akordem Velké Protikorupční Revoluce?
Nesmíme se v afektu a z nepozornosti ve věcech demokracie, občanských a lidských práv vzdávat kousek po kousku, krůček po krůčku toho podstatného, na čem stojíme a s čím padáme. A nesmíme se vzdávat víry, o niž jsou naše zásady opřeny. Říká se tomu salámová technika.
Nová mutace viru „nechumelismus-2013“ je ještě nebezpečnější!
Příkaz dne prý zní: zatím buďme jednotni s Babišem a čekejme, až přijde naše chvíle. Řekl bych, že v tom případě se nedočkáme.
Stav nouze: jak dočasný bude tentokrát?
Jistě, situace je mimořádná a vyžaduje mimořádných kroků. To ovšem neznamená, že by nebylo možné a potřebné o nich průběžně a kriticky hovořit. A kriticky, tj. taky kriticky, se musí mluvit už proto, že s „mimořádností“, resp. „dočasností“ máme u nás špatné zkušenosti.
Koronavirus: Jaká nabídka, jaký společný zájem?
Zdaleka to neznamená, že bychom si všichni pod praporem údajně hrozící apokalypsy (možná je opravdu na obzoru, možná ne) rovnou padli do náručí (aspoň na čas, jak říká pan Fendrych). A že bychom měli zapomínat na jistou ostražitost a nedívat se našim bližním, jako je např. pan Babiš, velmi pozorně a pečlivě pod prsty.
