Vystrčil a spol. zbytečně váhají. Hrad hraje o čas

Zdá se, že politická situace den ode dne houstne. Není divu, hraje se o hodně.

Taktika demokratů (pp. Vystrčil, Fiala, Bartoš, Rakušan ad.) je rozvážná, na můj v kus až moc. Dala by se shrnout do slov „jen klid, musí se to vystát“. Lidově se tomu říká nechumelismus, a tito politici v ní byli v posledních osmi letech mistři. Výsledky nebyly zatím nijak oslnivé.

Nechápu například, proč by se rozhodování podle čl. 66 Ústavy o dočasném suspendování prezidenta mělo ve všem všudy odkládat. Jistě, Poslanecká sněmovna musí čekat na své ustavení. Ale v případě Senátu se původně mluvilo, že to bude ještě před 8. listopadem, teď pan Vystrčil mluví o „možná“ 9. listopadu (tak to znělo v ČTK). Přitom nejde o nic jiného, než že Senát může v rozhodování Sněmovnu předběhnout. A že prezident nemá být zbaven úřadu, nýbrž jen až na další zbaven výkonu určitých (jistě významných) pravomocí.

To zdráhání mi připadá jako zbytečný projev slabosti, který si druhá strana vysvětlí jako signál kapitulantství, a já se jí v tom vůbec nebudu divit.

Program prezidenta a jeho stoupenců, aspoň na záznamu, jejž dal k dispozici pan Mynář, zní: Zeit gewonnen, alles gewonnen. Tj. získaný čas (znamená) získání všeho. Podle prezidenta jde o „německé přísloví“. Jako taktika to může být účinné. Je jen otázka, kolik času je v dané chvíli zrovna k dispozici. Například král Claudius na ni spoléhal v okamžiku, kdy ho Hamlet zasáhl otráveným rapírem, a volal: „Braňte mne, přátelé, jsem jenom zraněn!“ A spoléhal na ni marně.

V tomto našem případě mám dojem, že pan Vystrčil a další jsou příliš velcí optimisté.

26. října 2021; psáno pro Reflex.cz