|
|
|||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1.6.-30.6. 2001 |
Co týden dal... | |
Pátek 1. června 2001: nový předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda se na webových stránkách své strany omluvil poslanci Kalouskovi za obvinění, že ho vyšetřuje policie. Kalousek ocenil snahu, ale požaduje, aby Svoboda přiznal, že jeho výroky byly nepravdivé. To velmi pravděpodobně byly a Svoboda se dopustil úplně zbytečné chyby. Jeho rozhodnutí nezařadit Kalouska ze zásadních důvodů do stínové vlády bylo politicky správné a ke zdůvodnění by bylo stačilo říci, že Kalousek nese politickou zodpovědnost za to, co se na Ministerstvu obrany za jeho náměstkování dělo. Svoboda tak neučinil, teď přichází s prosíkem a Kalousek je ten, kdo si klade podmínky. Zdá se, že obratností diplomata předseda KDU-ČSL zrovna nevyniká. Pod tlakem mezinárodního společenství, především EU, se makedonští politici chýlí k ústupkům vůči makedonským Albáncům. Premiér Georgievski naznačil v TV, že s ohledem na mezinárodní závazky je Makedonie ochotna uznat Albánce za státotvorný národ a albánštinu za druhý úřední jazyk země. President Trajkovski se zase představitelům OSN zmínil o možné amnestii pro albánské povstalce (ta se však nemá týkat organizátorů povstání a těch, kdo odpovídají za vraždy makedonských policistů a vojáků). Zdá sem, že návrhy jsou nedostatečně artikulované a přicházejí pozdě, největší strana makedonských Albánců je odmítla s tím, že návrh na změny ústavy byl předložen "nepřijatelným způsobem". Makedonská Akademie věd a umění navrhuje, aby bylo území obývané Albánci vyměněno za albánské území, na němž žijí Makedonci. To by samozřejmě bylo rozumnější (ale Albánci žijí i v hlavním městě Skopje!), jenže drtivá většina slovanských Makedonců něco podobného velmi rezolutně odmítá. Etnické hranice jsou jediným možným řešením všech balkánských krizí. Podle CVVM má prezident Havel stále nadpoloviční důvěru ve veřejnosti. V anketě ohledně ideálního premiéra v LN s přehledem vyhrál Václav Klaus. | |
Sobota 2. června 2001: Česká republika vyjádřila po včerejším jednání v Bruselu ústy náměstka ministra zahraničí Pavla Teličky nesouhlas s chystaným omezením pohybu pracovních sil pro nové země EU a s omezeními pro působení českých firem v zahraničí. Americké plány na vybudování nového systému protiraketové obrany vzbuzují v Evropě rozpaky a v Moskvě odpor. Důvody, které Američany vedou, jsou však velmi pochopitelné: není daleko doba, kdy státy jako Lýbie, Irán, Afghanistán či Severní Korea budou schopny vyvinout vlastní balistické střely a vlastní jaderné zbraně. Navíc se takové zbraně mohou dostat do rukou zcela nezodpovědných teroristických skupin. Jejich prvním cílem budou USA - realisticky počítají s tím, že si pak s Evropou snadno poradí. Partnerství s Ruskem ve společné obraně je problematické: Rusko je jednak nespolehlivé a jednak je tam ukrutný nepořádek - a kdyby pak nějaká raketa ruským protijaderným štítem pronikla, nebude nikdy jasné, zda ji Rusové propustili záměrně či nechtě.
| |
Pondělí 4. června: Nevyjadřoval jsem se dosud ve svém zápisníku k izraelsko-palestinskému konfliktu, protože se v té věci příliš nevyznám a připadá mi, že vzhledem k tomu, jak se o záležitosti oficiózně uvažovalo v době ruského panství, člověk snadno propadne k nevěcným a nespravedlivým paušalizacím. Poslední atentát v Tel Avivu není sice nic úplně bezprecedentního, ale přece jen tu byla překročena určitá hranice. Pokud civilizovaný svět připustí, aby se terorismus tohoto ražení na Blízkém východě uchytil jako normální věc, s níž se nedá nic dělat, dřív nebo později ho budeme mít na krku i my. Lidé, kteří jsou ochotni obětovat svůj vlastní život jen proto, aby zabili padesát dalších, si nezaslouží ani pochopení, ani soucit. Klaus nadbíhal v Sedmičce na Nově Cyrilu Svobodovi a KDU. Svoboda se dal slyšet, že opoziční smlouva byla "normální politickou smlouvou, která zajišťuje stabilitu země". Pithart na Primě sice opoziční smlouvu odsoudil, ale pochválil ČSSD, že dokázala vládnout, aniž by zemi vrátila před listopad 1989. Ve všeobecném vrkání se nějak ztrácí Unie svobody. O prostým okem neviditelné ODA a DEU ani nemluvě. Bere ještě někdo "čtyřkoalici" vážně? Poté, co český vyjednávací tým v Bruselu prosadil, že cizinci nebudou moci v ČR sedm let nakupovat pozemky a nemovitosti, se ukazuje, že se domácím dvakrát moc nezavděčil: aspoň podle ankety MfD jsou dvě třetiny náhodných respondentů nespokojeny s tím, že nebudou moci své nemovitosti prodat cizincům. Policisté, kteří zasahovali proti Street party v Brně, nebyli označeni čísly. Brněnský policejní ředitel prý na výtky reagoval slovy: "Tady jsme v Brně, ne v Praze. Podle mne je všechno v pořádku." Maně se mi vybavuje příhoda, kterou mi kdosi vyprávěl o jednom zážitku z bolševické Moskvy: český turista hledal nějakou ulici a chtěl se zeptat "milicionáře". Ten mu ovšem promptně odpověděl: "Spravky (=informace) ně dajom. Zděs nět Amerika." O setkání s Václavem Havlem už stojí nejen Dalajláma, ale i mimozemští kosmonauti. Ing. Ivo Benda z České Lípy, který si prý vzhledem ke svým kosmickým kontaktům raději říká Aštar, je ochoten prezidentovi někde v severočeských lukách zprostředkovat setkání s "vesmírnými lidmi Sil světla", kteří mají zájem o "rozhovory na duchovní úrovni". Podle prezidentova mluvčího Špačka se takové nabídky zpravidla slušně odmítají, i když někdy bývá těžké rozlišit, zda jde o vtip, skutečný nesmysl nebo seriózní nabídku. Tentokrát se zdá, že se pan Benda trochu opozdil. Vesmírní lidé Sil světla se nám tu už dávno usalašili a pan prezident se s nimi pravidelně setkává ve vile Amálie. | |
Úterý 5. června: Při loňských blokádách hranic obvinil rakouský ekologický aktivista českého řidiče, že na něho úmyslně najel a způsobil mu zranění. Rakouská policie šla ekologickému fanatikovi na ruku, nicméně případ se dostal před rakouský soud; ten českého řidiče v plném rozsahu zbavil obvinění. Údajný poškozený i svědkové teď sami čelí žalobě pro nactiutrhání a křivé svědectví. Je třeba konstatovat, že naši jižní sousedé jsou přes svou protijadernou mánii přece jen velmi civilizovanou zemí. Maďarská vláda hodlá zákonem zvýhodnit příslušníky maďarských "menšin" v sousedních zemích. Slovensko a Rumunsko tuto iniciativu rozhořčeně odmítá. Mluvčí SdL Posselt řekl na Posledním Sudetoněmeckém sněmu novinářům, že jeho snem je, aby se v roce 2005 setkání uskutečnilo v Brně. Předseda brněnské KDU Václav Benda to rozhořčeně odmítl: "Vzpomínky na válku jsou příliš živé, než aby lidé tuto myšlenku přijali". Skutečné vzpomínky na válku má dnes už jen drtivá menšina české populace.(Autorovi tohoto zápisníku je šedesát jedna let, v době skončení války mu bylo pět). Svatby uzavřené na Obvodním úřadě pro Prahu 4 paní Studenovskou jsou neplatné, protože paní Studenovská neměla úřední pomazání udílet jménem českého státu svátost manželskou. To je neslýchaná drzost úředního šimla. Problém oprávnění paní Studenovské je věc Obvodního úřadu a ne těch oddávaných. Ať si ji úřad vyřídí a občany tím neobtěžuje. Sňatky jsou v pořádku, v nepořádku je Obvodní úřad. Prezident Havel zahájil svou politickou kariéru vyhlášením ochoty smířit izraelského kanárka s palestinským kocourem. Ministr Kavan chce zjevně podobnou iniciativou svou politickou kariéru uzavřít. Maďarsko a Polsko se velmi nápadně odlišují od ČR v záležitosti embarga na prodej půdy a nemovitostí. Podle Práva obě země "mají manévrovací prostor pro vyjednávání značně ztížený. V obou zemích má totiž půda přídech čehosi posvátného a představa jejího prodeje cizincům je černou můrou nejenom pro tamní venkovany". Zatímco našinci jsou touto myšlenkou nadšeni, zvlášť když půjde o prodej odvěkým německým nepřátelům, a v tom rámci té nejstrašnější německé odrůdě, Němcům sudetským. Policejní úřednice, která pózovala pro pornografický časopis, musela dát výpověď. Ministr Pilip se o prázdninách chystá navštívit pevnost If, vězení hraběte Monte Christa. V této souvislosti je dobré připomenout, že románový Edmond Dantes strávil v pevnosti tolik let, kolik dní pan Pilip proseděl v Castrově vězení. Na druhé straně Dantesovi nikdo nenabídl, že se může vykoupit, když se omluví francouzskému lidu za příkoří, která mu způsobil. Česká verze Edmonda Dantese je zkrátka legrační. Právo přináší zprávu s titulkem: "I druhá dcera Bushe se ráda napije". Je velmi hezké, že někdejší bolševický velelist dbá i nadále na průniky sovětského jazyka do češtiny: vtarája doč Buša. Jinak ze zpráv vyplývá, že šlo o vypití jedné sklenice piva (a to amerického, které lze za alkoholický nápoj považovat jen s velkou licencí) a o pokus zakoupit si flanděru pomocí slovanské lsti (na cizí občanku). Zdá se mi, že problém je spíše v nesmyslných zákonech státu Texas, které brání devatenáctiletým děvčatům vypít sklenici nápoje, jemuž se v USA neprávem říká pivo. Kdyby autor tohoto zápisníku znal adresu, poslal by Bushovic holkám basu piva (Budvaru, aby měla americká konkurence vztek). | |
Středa 6. června: Čtyřkoaliční preference od ledna t.r. strmě klesají. To, uskupení populisticky trhlo na televizní krizi, už úspěšně prošustrovalo různými interními třenicemi, a teď se blíží existenční dvacetiprocentní hranici. Postavit třetí silnou demokratickou stranu proti populistickým ČSSD a ODS je zjevně úkol, jemuž česká politika zatím nedorostla. Místopředseda vlády Rychetský Bruselu naznačil, že ČR bude souhlasit se sedmiletým omezením pohybu pracovních sil, poslední kompromisní návrh EU je podle něho dostatečně pružný. ČR neuvažuje o zavedení nějakých recipročních opatřeních. Toto stanovisko je velmi rozumné a je třeba je podpořit, protože populisté z ODS spustí nepochybně velký licitačně předvolební řev. Jugoslávská vláda je rozpolcena ve věci zákona o spolupráci s Mezinárodním tribunálem v Haagu. Kamenem úrazu je pochopitelně vydání Miloševiče: cožpak se ta záležitost nedá řešit nějakým kompromisem, aby se v Haagu nasytili a Miloševič mohl být souzen v Srbsku? Tlak na vydání Miloševiče do Haagu je úplně zbytečným ponížením Srbska. Miloševič ovšem musí být souzen za podíl na zločinech proti lidskosti, ale měl by být souzen doma. | |
Čtvrtek 7. června: Francouzský prezident v mládí prodával po ulicích l´Humanité a jeho oponenti to na něho teď se slávou vytáhli. Francouzský premiér udržoval v mládí styky s trockistickými organizacemi. Joschka Fischer se zase v mládí účastnil demonstrací extrémně levicových uskupení a zachoval se pěkný snímek, jak mydlí policajta. Ovšem, člověk je tvor hříšný: z toho hlediska je především dobře, že prezident Chirac už neforsíruje komunistický plátek, pan Jospin je ministerským předsedou za socialisty a nikoli za trockisty a pan Fischer už nemydlí policajty a stal se ministrem spolkové vlády. Polepšili se. Pokusme se představit si ideálního politika, který nemá na triku žádný vroubek z mládí, politika, na něhož se nedá nic, ale vůbec nic vytáhnout: a vyjde nám sterilní blb. Česká vláda rámci zmírňování majetkových křivd způsobených holocaustem odškodní jen ty, kterým byl zabaven nemovitý majetek. Movitý majetek byl podle vlády zpeněžen či jinak využit ve prospěch okupačních orgánů a nepřešel po osvobození na československý stát. Movitý majetek by tedy měla odškodnit německá nadace. A co ten majetek, který po židovských spoluobčanech ochotně rozkradli jejich čeští sousedé? Ten mají také platit Němci? To je skutečně odporný alibismus. Stačilo by přece minimum schopnosti stydět se a museli bychom si přiznat, že jsme v době, kdy nacisté mordovali naše spoluobčany na základě nesmyslného rasového kritéria, spíše jen trpně přihlíželi a tu a tam si někdo něco rumcajsovsky přivlastnil. Když nacisté v Dánsku nařídili, že židé musí nosit Davidovu hvězdu, připnul si ji i dánský král. Naší základní národní vlastností je zkrátka naprostá nevinnost. Ve Vídni proběhla první schůzka středoevropských zemí, sezvaná rakouskou ministryní zahraničí paní Ferrero-Waldnerovou. Ambiciózní název "strategické partnerství" byl změněn na partnerství regionální. Ohlasy v českém tisku jsou spíš skeptické. Vláda schválila návrh zákona o majetkových přiznáních. Pravice řve ve jménu liberálních zásad. Problém je, že takový zákon by samozřejmě ve skutečně demokratické a liberální společnosti neměl co dělat: jenže my jsme společnost postkomunistická, privatizace byla u nás provedena metodou zhasni a rozkraď, co se dá. Tento zákon by měl být přijat, ovšem v roce 1991. Dnes už je trochu pozdě. | |
Pátek 8. června: V souvislosti s podezřením na výskyt BSE v Česku se rozjíždí malá hysterie. Na nemoc zatím v celém světě zemřelo nanejvýš osmdesát lidí. I to je ovšem důvod ke kampani za zdravou životosprávu: bez obav lze jíst bílé maso, zeleninu a ovoce. Fuj, to raději obavy. | |
Sobota 9. června: Ministr obrany USA Rumsfeld doporučil svému českému rezortnímu kolegovi, aby ČR nekupovala nadzvukové stíhačky a soustředila se spíše na modernizaci pozemních sil. Prezident, který sám je pro nákup, prohlásil, že doporučení USA považuje nicméně za legitimní. A na okraj poznamenal: "Ostatně, my, jak jsem vypozoroval, též dáváme rady Američanům a vyjadřujeme se k tomu, jestli mají mít protiraketovou obranu nebo ne." Je třeba uznat, že tahle poznámka sedí. V českém tisku se objevují různé spekulace: Američané prý reagují na to, že ze soutěže dodavatelů byly vyřazeny jejich firmy. To je sice možné, nakonec ale stejně nezáleží na pohnutce, ale na tom, je-li rada sama o sobě rozumná nebo ne. To si netroufám posoudit, nejsa odborníkem, jen se mi zdá na první pohled velmi pochybná narážka pana Kalouska: Polsko, protože kupuje americké F-16, je prý podobných rad ušetřeno. Celá postkomunistická část NATO ale bez vlastních nadzvukových stíhaček zůstat nemůže, navíc Polsko je víc než třikrát větší než my a podstatně větší je i jeho strategická váha. Mezi námi a Polskem je takový rozdíl, že srovnání kulhá. Václav Klaus napadl Českou televizi, že v pořadu "Chapadla korupce" zaútočila na demokratický systém v zemi. Senátoři ODS Julínek, Lastovecká, Liška a Malát předložili návrh zákona, podle něhož by měly být vydány formou veřejné listiny registrační protokoly operativních svazků StB. Když to v roce 1991 navrhovala LDS, ohrnula nad tím celá slavná česká pravice nos a místo toho vyzkoušela všechny možné horší varianty. Teď už je na návrat k té jedině rozumné nejspíš pozdě. Daniel Kaiser referuje v dnešních Lidových novinách o letošních Sudetoněmeckých dnech. | |
Pondělí 11. června: Bezpečnostní odbor Ministerstva vnitra zjistil, že negativní lustraci získali v roce 1993 neprávem i tři jeho zaměstnanci. Na první pohled to vypadá jako cílené dokazování, že lustrační zákon nebyl k ničemu. Kdyby byly hned v roce 1991 bez zbytečného tajnůstkářství zveřejněny registry svazků, tyhle hrátky by se dnes nekonaly. Pod předsedou ODA Danielem Kroupou se otřásá křeslo. Jeho tři spolustraníci mu vytýkají malou ráznost při obhajobě zájmů strany v Čtyřkoalici. Lidovci jsou znepokojeni (zjevně si s Kroupou rozuměli), jedním z predententů je "liberál" Kužílek. Další nová tvář na naší politické scéně. Albánští povstalci už operují v bezprostřední blízkosti Skopje. Válka v Makedonii se rozrůstá. Tím padá poslední důvod k tomu, aby se Západ bránil etnickému znovurozdělení bývalé Jugoslávie. Evropa a zjevně i USA přesto lpějí na udržení státu quo. | |
Úterý 12. června: Ředitel České televize odvolal šéfa publicistiky Martina Mrnku. Údajně proto, že publicistické oddělení šířilo nepravdivé a spekulativní informace a Mrnka nedokázal garantovat účelné hospodaření. Řediteli prý také vadí, že se Mrnka (a šéf zpravodajství Klepetko) minulý týden sešli s předsedou rady ČT Mrzenou. Ředitel ČT je po televizní vzpouře ve svízelném postavení, všechny významnější personální změny ve zpravodajství a publicistice se budou vztahovat k tomu, co se v televizi dělo na přelomu roku, a všechny důvody jako zástupné. Zdá se, že televize už nemůže mít ředitele v pravém slova smyslu. Včera byl v USA popraven atentátník a mnohonásobný vrah Mc Veigh. Tím se znovu otevřela otázka oprávněnosti trestu smrti. Premiér Zeman poskytl rozhovor BBC. Seznámil v něm českou veřejnost s tím, co mu soukromně řekl komisař pro rozšíření EU na adresu Václava Klause. Podle Verheugena prý ČR nemá šanci na přijetí do EU, stane-li se Klaus premiérem. Klaus protestuje proti tomu, aby se Verheugen takto pletl do vnitřní politiky ČR. Situace, kterou Zeman umně navodil, se začíná podobat té rakouské před vstupem Svobodných do vlády. K tomu je ovšem třeba podotknout: za prvé, Klaus není Haider; jakmile by se stal premiérem, jeho protievropská rétorika by nejspíš rychle vyprchala. Troufne si vyskakovat tak nanejvýš na Němce, protože to se v Evropě dnes nosí. Za druhé, problém vstupu či nevstupu do EU českou veřejností nijak vášnivě necloumá, a je těžko představitelné, že by se po Zemanově sdělení snížila voličská podpora ODS (lidé budou mít spíš pocit, že se Verheugen plete do věcí, do kterých mu nic není). Takže jediné, co se Zemanovi podařilo, je, že podrazil Verheugena, který mu v soukromí asi něco podobného řekl (jakou formou a v jaké míře, je velká otázka), a teď to nemůže ani potvrdit, ani popřít. Poučení, které z toho pro evropské politiky plyne, je jednoznačné: Miloš Zeman je nebezpečné a nedůvěryhodné individuum: je třeba si před ním dávat velký pozor na ústa. | |
Středa 13. června: Čeští diplomaté bojují v Luxemburgu za co nejvýhodnější úpravu volného pohybu osob po vstupu ČR do EU. Maďarsku se mezi tím podařilo kapitolu úspěšně uzavřít. Aféra, kterou rozpoutal premiér Zeman v rozhovoru pro BBC, se rozvíjí. Václav Klaus chce Zemana interpelovat v parlamentu. To, co k tomu řekl, nezní nerozumně: podle něho si Zeman s Verheugenem někde při skleničce poklábosili o Václavu Klausovi, a nepochopitelné je jen to, proč to teď Zeman zveřejňuje. Jde tedy opět o problém Zeman, ne o problém EU nebo Verheugen. Občanská liga není jednotná ve věci odvolání Martina Mrnky. Část členů nesouhlasí s prohlášením Ligy, jež proti odvolání protestuje. Problém je zřejmě v Klepetkově a Mrnkově schůzce s předsedou Rady ČT Mrzenou. Kde jsou časy přeplněných náměstí! | |
Čtvrtek 14. června: Ústavní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a rozhodnutí Pozemkového úřadu v Jablonci nad Nisou ve věci restitučních nároků Karla Des Fours Walderode. Rozhodnutí se opíralo o zákonnou úpravu, navrženou a schválenou v průběhu sporu, a to proto, aby se tak ovlivnil průběh sporu (byla navíc stanovena podmínka, že restituent, který získal znovu české občanství, musel od doby získání či znovunabytí občanství trvale žít v ČSR). To je naprosto neuvěřitelný postup. Ústavní soud v tomto případě naprosto správně rozhodl, že restituční nárok musí být posuzován dle právní úpravy, platné v době, kdy byl vznesen (rok 1992). | |
Pátek 15. června: Václav Exner, místopředseda KSČM, prohlásil k případu Walderode, že Ústavní soud napomáhá svým rozhodováním restitučním nárokům skupiny "tzv. šlechticů". Nebere přitom v úvahu jejich chování za druhé světové války a ani nedokončenou pozemkovou reformu z roku 1918. Podle pana Exnera (a hodně lidí u nás na to bude slyšet), existuje tedy skupina českých občanů, kolektivně odpovědná za činy těch, které zahrnuje. Členem té skupiny se člověk stává tím, že se více či méně vhodně narodí. Pak by se na něho v restitucích měla vztahovat jiná kritéria než na ty ostatní. Je hezké, že naši komunisté se nemění. To už tu přece bylo, a to přinejmenším dvakrát: poprvé za okupace, po druhé po roce 1945. Albánští povstalci v Makedonii požadují (mj.), aby Makedonii obsadily jednotky NATO, zřejmě po velkém úspěchu obdobného zásahu v Kosovu. Prezident Havel se postavil za Bushovu koncepci "jaderného deštníku" s tím, že NATO je obranný pakt a má se v první řadě starat o obranné systémy. Zlatá slova: ale co pak dělá na Balkáně? Takovými - navíc nepromyšlenými a dobrodružnými - aktivitami se jeho vlastní, obranná úloha rozpouští, kompromituje, oslabuje. Další pokrok v lustrační aféře: Jan Ruml nakonec (zjevně pod tíhou důkazů) přiznal, že o falešných lustračních osvědčeních byl informován (stejně jako tehdejší federální ministr Langoš), ale pak na to nějak pozapomněl. Zajímavé by bylo dopátrat se důvodů ministerské a náměstkovské amnézie. Cui bono? Za tím nemohl nebýt nějaký zájem. | |
Sobota 16. června: Německý odškodňovací fond poukázal do ČR prvních 56 milionů marek určených k odškodnění nuceně nasazených. Celková suma má být 423 milionů marek. Přednostně budou odškodněni zálohou ve výši 75% celkové částky vězňové koncentračních táborů a některé osoby starší 80 let. Bývalý komunistický prokurátor Karel Vaš byl odsouzen k trestu odnětí svobody na sedm let za spoluúčast na justiční vraždě generála Heliodra Píky. Zaznělo několik nadšených vět, například náměstek ředitele ÚVD Brett: "Je to svým způsobem obnovení důvěry v justici pro všechny, kteří byli v letech 1948 - 89 připraveni o svobodu, čest či majetek." Nemám právo mluvit za tyto lidi, sám si však myslím, že pan Vaš měl v tuto chvíli sedět už tak zhruba deset let. Jan Ruml se svíjí v tenatech lustračního problému. Jeho nejnovější verze je, že nevěděl o falešných lustracích (jak to vypadalo ještě včera) a že novináři jeho slova překroutili. Věděl prý jen o problémech s vojenskou kontrarozvědkou. Celá aféra je podle něho jen cílený politický útok na jeho osobu, jakýsi politický atentát. Spíš to vypadá na neúmyslné, ale zato mimořádně bolestivé politické harakiri, spočívající v kombinaci zatloukání a vykrucování. Před setkáním Bush - Putin v Lublani se prezident USA dal slyšet že se Rusko nemusí bát nové Evropy a expanze mírumilovných lidí k jeho hranicím. Přesvědčit o tom Rusy bude obtížné, někteří američtí spojenci mají pro Rusko jisté pochopení. | |
Pondělí 18. června: Otřes na české politické scéně! ODA má nového, lépe řečeno staronového předsedu, Michaela Žantovského. Byl zvolen až v třetím kole poté, co se nepodařilo zvítězit oběma předem ohlášeným kandidátům, Kroupovi ani Kužílkovi. Zvítězil 2/3 většinou (pro byli Žantovský a Kužílek, proti Kroupa). Nové rozvržení funkcí v ODA: předseda Žantovský, místopředseda Kužílek, člen Kroupa. Podle nového předsedy má čtyřkoalice čtyři nohy (tímto básnickým obrazem se vyjádřil proti slučování stran). Problém je, že dvě z nich jsou zatraceně krátké. To připomíná spíše klokana než koalu, když už máme zůstat ve vačnatém světě. V Bulharsku vyhrála volby s obrovskou převahou strana někdejšího cara Simeona II. (je po volbách silnější než českoslovenští komunisté po volbách v roce 1946, a to už je co říci). Přirovnávat carovu stranu ke komunistům je ovšem nespravedlivé, chce vytvořit koalici s pravicí a stranou bulharských Turků. Je tu jen jedna jediná podobnost: vítěz voleb slíbil národu zlepšení životní úrovně do 800 dnů. Dá rozum, že se to nemůže povést. Koho budou Bulhaři volit příště? Santa Clause? | |
Úterý 19. června: Celou zemí otřásají poněkud bombastické oslavy šedesátin Václava Klause. Klause jsem zde i jinde často kritizoval, tím nemá být řečeno, že by nebyl velmi významnou osobností postkomunistické České republiky. Senátor Fischer se při této příležitosti s Klausem zjevně smířil - to je od něho velkorysé gesto, Klaus ho před časem dosti hrubě urazil. Také Karel Kühnl Klausovi velmi slušně poblahopřál, na naší malicherností zmítané politické scéně to není nic běžného (jak těsně předtím prokázal jeho stranický kolega Ruml). Václav Havel poslal Klausovi své sebrané spisy: prezidentova pomsta. Republikánští bossové vyhlásili bankrot své strany a teď se ji pokoušejí vytunelovat. Předseda Sládek hodlá vymáhat milion, který mu jeho strana dluží na platu. Žabaři, v minulosti existovala spousta daleko lukrativnějších příležitostí jak si přijít na své. Ovšem nikoli v politice, nýbrž v "podnikání". Generální ředitel Českého rozhlasu Kasík napomenul redaktora Rádia Svobodná Evropa Rejžka za neobjektivní vedení diskuse ve vysílání RSO v době televizní krize. Zcela právem, Rejžkovy diskusní pořady z té doby byly nabity fanatismem dosti podobným tomu bolševickému. Asi třicet lidí se otrávilo na jakési "duchovní" seanci, která se konala na někdejší Vokovické Sorbonně. Jed byl podán v nápoji, který měl shromážděné uvést do tranzu. To se zdařilo jen dočasně. Ke zprávě se ještě vrátíme. | |
Středa 20. června: Maďarský parlament přijal velkou většinou Zákon o statutu, který přináší Maďarům ze sousedních zemí jisté výhody a úlevy (306 poslanců pro, 17 proti, 8 se zdrželo). O důvodech, které maďarskou politiku vedly, i o problémech zákona jsme tu už psali. Proti zákonu se postavila jedině malá opoziční SZDSZ. Protože jde o věc, která hýbe maďarskou společností a v níž existuje jakási národní jednota, nebylo to asi pro Svobodné demokraty jednoduché rozhodování. Upřímně řečeno, nedovedu si dost dobře představit, že by se kdysi třeba ODA nebo KDU dokázala takto postavit proti všem. V listě Magyar Nemzet v této souvislosti kdosi napsal: "doporučoval bych jim (tj. poslancům SZDSZ), aby nějaký čas nenavštěvovali maďarská území za našimi hranicemi; neudělalo by to dobře jejich sebevědomí". Jako člověk, který je v některých otázkách (hlavně té sudetoněmecké) doma ve výrazné menšině a ve sporu se zdejším populismem, jsem poněkud citlivý na tento způsob vyjadřování. | |
Čtvrtek 21. června: NATO hodlá vyslat do Makedonie vojáky v síle jedné brigády. Jejich úkolem ovšem v žádném případě nebude bojovat, od toho armáda v civilizovaném společenství není. Nýbrž poté, co se sporné strany (Makedonci a makedonští Albánci) dohodnou, vojáci NATO odzbrojí takto předem zpacifikované albánské povstalce. Podle zdroje blízkého velení nato však nepřipadá v úvahu, že by šli vymáhat zbraně násilím. Bude armáda, která soustavně dostává takováto absurdní zadání, vůbec ještě někdy schopná bojovat - například tehdy, až bude některá ze zemí NATO napadena a Aliance bude mět prokázat svou funkčnost v "klasické" situaci? Znovu se ukazuje, jak problematické je, aby vojska obranné Aliance dělala mimo území Aliance mezinárodního policajta. Ústavní soud dal za pravdu Václavu Havlovi ve věci zákona o ČNB. Ústavní soud se stává jedním z politických nástrojů v mocenských hrátkách. Ke zprávě se ještě vrátíme. Všeobecná atmosféra vstřícnosti na pravici kolem Klausových šedesátin vyvolala různé politické spekulace o sbližování mezi ODS a čtyřkoalicí. Poslankyně Marvanová, horká kandidátka na předsednictví v US, k tomu prohlásila: "Pro mě je ODS soupeřem, stejně jako ČSSD. Tyto strany jsou spoluzodpovědné za to, jak to tady vypadá, a my chceme porazit jejich styl vládnutí." To je už druhý neuvěřitelný výrok paní Marvanové v posledních několika dnech. Chce nás zjevně přesvědčit, že na naši politickou scénu spadla předevčírem z kosmu, že nikdy nebyla významnou představitelkou ODS, že nesedí na významném místě v parlamentní straně, která z ODS před čtyřmi lety vznikla. Paní Marvanová dává jednoznačný signál, že své potenciální voliče považuje za blby bez paměti. Ministr zahraničí Kavan zjevně uspořádal v New Yorku schůzku představitelů českých soukromých televizí se zástupci amerického vlastníka jedné z nich. Je naprostou záhadou, proč se do takových věcí plete. Člověk by řekl, že český ministr zahraničí by měl mít svých starostí dost. Alexander Solženicyn čelí ve své vlasti obvinění z antisemitismu. Argumentují proti němu mj. tím, že v Oddělení rakoviny nevystupuje ani jeden židovský lékař, což neodpovídá realitě sovětských nemocnic. Zásady socialistického realismu zapustily, jak vidno, na Rusi hluboké kořeny. | |
Pátek 22. června: Podle generálního NATO tajemníka Robertsona zasáhnou vojáci Aliance vojensky v Makedonii, avšak jen tehdy, až se obě sporné strany dohodnou na příměří a albánští povstalci se zaváží vydat zbraně. Ke zprávě se ještě vrátíme. Župní soud v západním Maďarsku odsoudil penzionovaného plukovníka maďarské pohraniční stráže Istvána Dudáse k trestu tří let odnětí svobody za masakr v Mosonmagyaróváru k němuž došlo 26. října 1956, během revoluce. Vojáci pohraniční stráže tehdy zahájili střelbu do neozbrojených demonstrantů, shromážděných před kasárnami. Na místě zůstalo nejméně padesát mrtvých a dvě stě zraněných. Dudás kasárnám velel a za střelbu zodpovídal. Trest nenastoupí, protože se na něho vztahuje amnestie z roku 1993. Proces se táhl od roku 1999. Trestání komunistických zločinů není jednoduchá záležitost. Mnoho lidí v Albánii je údajně přesvědčeno, že se jejich země stala obětí konfliktu Slovanů a Germánů o Balkán (Albánci jsou ovšem na germánské straně, Slované je ohrožují). Nad touto lidovou ideologií je možné se ošklíbat, není však o mnoho hloupější než představy ODS o tom, že je třeba se vzepřít německému nebezpečí vazbami na Británii, USA a Skandinávii. Východoevropské národy mají mnoho společného. Evropský komisař Verheugen napadl v projevu před Evropským parlamentem mj. Václava Klause. Vyslovil se proti tomu, aby země zralé pro vstup do EU (k nimž zřejmě počítá i ČR) musely čekat na další kandidáty. Populističtí odpůrci integrace (výslovně jmenoval předsedu ODS) by toho využili a poukazovali by na to, že v okamžiku, kdy má EU poskytnout něco výměnou za přístup na trhy kandidátských zemí, se jí do toho nechce. Verheugena je možné kritizovat za to, že se plete do vnitropolitického sporu kandidátské země, navíc ODS se právem ohrazuje, že její členové integraci podporují. Nicméně reaguje na nestydatou politiku, která sice nejde tak daleko, že by zpochybňovala naše členství v EU, ale pokouší se předem EU vydírat takovým způsobem, jakým ČR už pár let a úspěšně vydírá Německo (když nám nepůjdete na ruku, spojíme se přímo s Američany). Vůči Německu byla ta politika úspěšná, pokud jde o EU, nemá velkou šanci. Ondřej Štindl (Pozoruhodný příklad politického nevkusu…, LN 22. června) zjevně velmi nemá rád Václava Klause. V souvislosti s jeho narozeninami hovoří o politickém nevkusu, na tom jistě něco je. A vypočítává, kde všude se u nás politický nevkus vyskytuje. Čtyřkoalice mu připadá nevýrazná, budiž, i když je to jen tím, že nemá jednotný styl: každá její součást je nevkusná na svůj způsob. Je ovšem zarážející, že stranou jeho pozornosti zůstal Klausův antipód a nejvážnější konkurent na poli politického nevkusu, Václav Havel. Nechápu, jak na něho mohl zapomenout. | |
Sobota 23. června: Mladí Makedonci napadají západní novináře (mj. i kamením) za to, že se na Západě píše o albánských rebelech místo o teroristech a o Slovanech místo o Makedoncích. V tom je problém: buď si makedonští Slované připustí, že obývají zemi spolu s makedonskými Albánci a Makedonci jsou jedni jako druzí, nebo se Makedonie dřív nebo později dosti bolestným způsobem výrazně zmenší. Prezident Putin vyslovil v projevu k 60. výročí napadení Ruska Hitlerem uznání Německu za odškodnění obětí nacismu. Putinova vstřícnost má zjevně také pragmatické pozadí, ale na pragmatickém pozadí není nic špatného. Rozhodně je to projev velkorysosti, na jaký se u nás nikdo nezmohl. Václav Klaus se veřejně ohradil proti obvinění z populismu, které naposled vůči němu vznesl evropský komisař Verheugen. Svým způsobem má pravdu. | |
Pondělí 25. června: Na víkendovém sjezdu Unie Svobody v Liberci byla novou předsedkyní strany velmi těsnou většinou zvolena Hana Marvanová. Posty místopředsedů obsadili staří harcovníci z ODS (Pilip, Pešek, Kolář) a Petr Mareš. ke zprávě se ještě vrátíme. Nový místopředseda US Pilip se ohradil proti tomu, že vedoucí politiky US obviňují z členství v ODS. "V zemi, kde jsou vedení různých stran, státních orgánů prošpikována lidmi, kteří byli v KSČ, tedy v podstatě ve zločinecké organizaci, se mi zdá skutečně banální rozpitvávat, jestli byl někdo v ODS". To je se strany pana Pilipa velké, ale opravdu velké nedorozumění. ODS samozřejmě není zločineckou organizací a členství v ní tedy ani nemůže být hříchem. Hřích je jen nejprve v ní po řadu let zastávat významné funkce, pak z ní na poslední chvíli za ne zcela korektních okolností utéct a nakonec ji zásadně kritizovat za to, co dělala v době, kdy se v ní kritik angažoval na vysoké a ještě vyšší úrovni. Rakouští aktivisté nakonec opět blokovali dva pohraniční přechody. Zpočátku zatarasili silnici asi půl kilometru před hranicemi, kde bylo možno překážku objet, pak se ovšem přesunuli těsně před hraniční přechod a zablokovali ho definitivně. Rakouská policie je vůči nim bezmocná. Verheugen kritizoval rakouské zemské hejtmany, kteří chtějí podat tzv. určovací žalobu o škodách proti jaderné elektrárně Temelín - má údajně obavy, aby kampaň nevyvrcholila tím, že Rakousko znemožní přijetí ČR do EU. Poslanec Hornorakouského zemského sněmu a známý odpůrce Temelína Otto Gumpinger nato prohlásil, že je nejvyšší čas, aby německá vláda poslala do Bruselu nějakou vhodnější osobu. Rakouské protitemelínské šílenství je zjevně něco, co vyřeší jen čas. pokud by se v Rakousku mělo rozhodovat o přijetí ČR do EU plebiscitem (rakouská vláda se tomu zoufale brání) můžeme se na příštích zhruba deset let s myšlenkou na členství rozloučit. Jugoslávská vláda rozhodla o vydání Slobodana Miloševiče do Haagu. Protiváhou je jedna miliarda dolarů hospodářské pomoci, kterou Jugoslávie dostane jen v tomto případě. Zdá se, že tento malý darebák, někdejší hlava balkánského státečku, je v současné době nejdražší člověk na světě. Nevím, k čemu mohou být dobré takovéhle handly. | |
Úterý 26. června: HDP vzrostlo za první čtvrtletí o 3,8%. Je to víc než v EU a víc než v USA. Klaus namítá, že rubem růstu je růst schodku veřejných rozpočtů a obchodní bilance, a že se to vymstí, i když se zpožděním. Tenhle argument ale bude platit, až krize opravdu nastane (pokud nastane). Zatím si sociálně demokratická vláda započítává úspěch, který v tuto chvíli těžko vyvrátit. V albánských volbách se utkali postkomunisté s pravicí s mocně mafiánským přídechem. Před druhým kolem obě strany tvrdí, že vítězí. V jedné volební místnosti se střílelo, do jiné vtrhli ozbrojenci a spálili všechny volební lístky. Pozorovatelé z OBSE ovšem konstatují posun k demokratickým standardům. Pro výsledek voleb bude rozhodující, zda pravice uzná svou porážku. Albánie je pro jednoduchost poměrů, které tam vládnou, jakýmsi modelem postkomunistické společnosti. To, co je u nás zastřené a zamlžené, se tam vyjevuje jasně a čistě. | |
Středa 27. června: Matka pětileté Terezy Čermákové, jejíž zmizení zaměstnává už několik dní českou policii, se pokusila o sebevraždu. Skočila z okna ve třetím patře paneláku a leží s těžkými zraněními v kladenské nemocnici. Den předtím se rozšířilo, že v den dceřina zmizení byla namol (což je zřejmě pravda). Vyšlo najevo, že zprávu rozšířila policie, mluvčí Krajského úřadu vyšetřování k tomu údajně prohlásila: "Uvedení této informace bylo záměrem kriminalistů, protože žena neustále měnila výpovědi." Vykutálená odvetná akce, končící pokusem o sebevraždu vyšetřovaného. Policie se opravdu vyznamenala. Podle Václava Havla se na růstu ekonomiky nepodílí jen vláda, ale i "určitý vliv ekonomických cyklů". Objevné zjištění. Ale kdo by se proboha odvážil tvrdit, že se na růstu ekonomiky podílí jen vláda? Václav Klaus už se zjevně rozhodl: zatímco s Vladimírem Špidlou jedná jako se psem (naposledy odmítl schůzku ohledně schodku veřejných rozpočtů), na Hanu Marvanovou vrhá cukrbliky (písemně jí pogratuloval ke zvolení a ujistil, že hodlá ve vztahu k Unii zdůrazňovat spíš shody než odlišnosti). Dopis Špidlovi, kde odmítá navržené setkání, je o poznání méně vlídnější, Klaus tam údajně píše: "Je možné, že jste připraven namítnout mi, že jste měl pro naše případné jednání mezi čtyřma očima připravena slova vstřícnější a argumentaci racionálnější (než v nedělní Partii na Primě, pozn. bd) Zatímco před kamerou jste volil slova určená spíš divákům než mně. Já takové rozdíly nedělám." Je dobré, že je Václav Klaus takový znamenitý chlapík, bohužel tohle tvrzení je jen spekulace, a tedy dosti velká neslušnost. Odpůrci Temelína zorganizovali velkolepou obstrukci při veřejném slyšení ve vídeňském Hofburgu. Zdá se, že se citlivou spoluprací české a rakouské reprezentace podařilo vyrobit v Rakousku takovou vlnu protičeských emocí, že je schopna na desetiletí otrávit vzájemné vztahy a možná i zablokovat vstup ČR do EU. Schüssel se loni na podzim s chutí vozil na vlně populistických emocí, teď neví, jak je zabrzdit. Jugoslávský prezident Koštunica se veřejně distancuje od rozhodnutí vlády o vydání Miloševiče do Haagu. Prohlásil: "Měli bychom naše občany soudit tady, v případě nutnosti i na základě žaloby haagského tribunálu". To je jistě pravda, vydání za tučnou úplatu a následující soud nebude nikdo v Jugoslávii považovat za spravedlivé. S problémem Miloševič se musí vypořádat Srbové sami. Nizozemský De Telegraaf si prý libuje, že mávání měšcem s penězi na Bělehrad zapůsobilo. Na jejich místě bych se tím zrovna nechlubil. V Lanškrouně zuří spor o pomník českého řádění z jara 1945. Radnice byla zjevně ochotna jeho vztyčení podpořit jen za podmínky, že se odsunutí Němci, kteří s podnětem přišli, dohodnou na textu nápisu se Svazem bojovníků za svobodu. To se nepovedlo, proto vznikl ze soukromé (německé) iniciativy jen pomníček na hřbitově s nápisem: "K trvalé vzpomínce na oběti v květnu 1945 v Lanškrouně a okolí. Naše srdce byla raněna, náš rozum touží po smíru." I ten, jak se zdá, vzbudil hodně zlé krve. V Mladé frontě dnes píše Josef Krečmer článek k výročí popravy Milady Horákové (27. června 1950). A uvádí její slova o tom, že náš lid se choval k Rusku přátelsky, ať tam byl režim jakýkoli, a když to Stalinovi nestačí, dává najevo, že mu jde o naše zotročení. Nechovejme se už nikdy k Rusku (ani ke komukoli jinému) přátelsky bez ohledu na to, jaký je tam režim! | |
Pátek 29. června: Jugoslávská vláda vydala exprezidenta Miloševiče do Haagu. Rozhodla se bezprostředně po nálezu Ústavního soudu, který až na další zablokoval platnost vládního dekretu o Miloševičově vydání. Ústavní soud vycházel z Jugoslávské ústavy, podle níž je vydání jugoslávských občanů do zahraničí zakázáno. Prezident Koštunica, který byl proti vydání, se o něm dozvěděl z médií. Českou politickou scénou otřásá skandální spor mezi BIS a NBÚ, respektive mezi jejich šéfy Růžkem a Kadlecem. Růžek, který údajně obvinil NBÚ, že zfalšoval výsledky bezpečnostních prověrek, zařídil prý odposlouchávání hovorů mezi předsedou poslanecké komise pro kontrolu BIS Klasem a Kadlecem a záznam měl dodat na zasedání komise. Kolem obou pánů se šíří silný alkoholický odér: pan Růžek ještě ve své minulé funkci údajně kryl svého přítele, jehož policie přistihla opilého za volantem. Vyskytly se dokonce spekulace, že ten, koho kryl, byl on sám. Pan Kadlec se údajně zřídil v náchodské restauraci, ztropil tam výtržnost a zfackoval jednu slečnu. Vzniká otázka, zda poletí Růžek nebo Kadlec. Nejsem odborník na bezpečnostní problematiku, ale zdá se mi být nad slunce jasné, že by měli okamžitě letět oba, za to, že vůbec připustili, aby spor mezi nimi (přitom na velmi choulostivém terénu) takhle eskaloval. Nová hradní strana se zrodí 14. září, oznámil to její budoucí vůdce Jiří Lobkowicz. Bude se jmenovat Viva (nevím, kdo si to vymyslel, ale je to o fous lepší než třeba Erektus). Za Lobkowiczem jsou prý seřazeni všichni prezidentovi muži (Kocáb, Pehe, Hubálek, Pajerová, Ježek). Strana má zjevně mj. tlačit na čtyřkoalici, zejména na US, zjevně aby se nespouštěli s odvěkým nepřítelem (Klaus). Možný scénář: strana nejprve rozbije čtyřkoalici. Vznikne mohutná trojkoalice (US, ODA, DEU), lidovci mají už teď zjevně zaječí úmysly a kromě toho taky své jisté (čtřkoalice je největším rizikem pro ně), takže půjdou do voleb samostatně, dostanou svých obvyklých 8%. Nová strana dostane 3,5% na úkor trojkoalice. Trojkoalice dostane 4,98%. Osou české politiky se stane trio ODS - ČSSD - KSČM. Dobře si rozumějí, hlavně ODS a KSČM (viz dále), mohli by vytvořit nějakou novou Národní frontu. Senát se usnesl na návrhu ústavního zákona o referendu. Přijal ho těsnou většinou. Nyní se jím budou zabývat postupně Poslanecká sněmovna a znovu Senát, přičemž tentokrát už návrh musí být schválen třípětinovou většinou. Kamenem úrazu je passus, podmiňující platnost referenda padesátiprocentní účastí voličů. Té nebude snadné dosáhnout. Pro padesátiprocentní limit jsou velmi horlivě, což je příznačné, ODS a komunisté. K návrhu smlouvy mezi ČR a Vatikánem má vážné výhrady příslušná vládní komise. Komunisté a ODS (pochopitelně Zahradil) mají výhrady k tomu, jak je zformulována spolupráce v oblasti hromadných sdělovacích prostředků. Podle Zahradila "může vzniknout podezření, že by mohly šířit náboženské vyznání". Už není zajázané, nýbrž je velmi žádoucí, aby sdělovací prostředky šířily náboženské vyznání. Pan Zahradil zaspal listopad 1989. Zdá se, že programové shody mezi ODS a KSČM vytvářejí prostor pro vznik nové opoziční smlouvy po volbách v příštím roce. | |
Čtvrtek 28. června: Slovensko včera dohodlo s EU uzavření kapitolu o volném pohybu osob za obdobných podmínek jako Maďarsko. Tím dohnalo ČR v počtu uzavřených kapitol. Ministr Kavan se chystá tutéž kapitolu uzavřít v červenci. Nebude to mít lehké, populistické trucování se teď na naší politické scéně nosí. 83% Hornorakušanů požaduje, aby v případě spuštění Temelína rakouská vláda vetovala české členství v EU. Je otázka, jak se s takovým politickým tlakem rakouští politici vyrovnají. Zdá se, že se do EU hned tak nedostaneme, ať už budeme chtít nebo ne. | |
Sobota 30. června: V souvislosti s vydáním Miloševiče do Haagu se vynořují další problémy: Koštunicova "Demokratická strana Srbska" opustila vládní koalici "Demokratická opozice Srbska" (Jugoslávie je zřejmě jedinou zemí na světě, kde vládne opozice, trochu podobná situace je ovšem u nás). Zůstává však vládní stranou. V Bělehradě protestovalo asi deset tisíc lidí proti Miloševičově extradikci. Zdá se, že se Západu daří Jugoslávii hezky destabilizovat. Michael Žantovský se stává horkým kandidátem na bobříka vyčůranosti ze měsíc červenec! V rozhovoru pro dnešní Právo zdůraznil, že na rozdíl od KSČM se ODA ke svým chybám (např. obrovitý dluh) přiznala a omluvila se za ně. Chyby ODA jsou ovšem menší než chyby Komunistické strany, úměrně tomu, že je zhruba třitisíckrát menší, existuje osmkrát kratší dobu a nikdy nebyla sama u vlády. Pan Žantovský se chlubí, že v roce 1992 měla strana pouze dvě stě členů, a dnes je na tom lépe, má jich celých 1400. Úspěch by ještě více vynikl, kdyby pan Žantovský nezapomněl zdůraznit, že polovinu z té dvoustovky ODA na přelomu let 1991-2 ukradla ve spolupráci s německými liberály Liberálně demokratické straně. LDS byla rovněž strana mrňavá, narozdíl od ODA však neměla patrona na Hradě, a v té souvislosti celou škálu ministrů, poslanců a dalších potentátů. Jistě, formálně se této integraci členstva nedá nic vytknout, ti, co tehdy opustili LDS, to udělali dobrovolně. Ale ze strany ODA, měřeno normami politické korektnosti, je to něco podobného, jako když metrákový řimbaba využije své fyzické převahy a okrade osmdesátiletou stařenku. Čtyřkoalice předložila program, s nímž hodlá jít do voleb: obsahuje uvolnění trhu s byty, zrušení přijímacích zkoušek na vysoké školy, snížení daně z příjmu pro právnické osoby na 25%. K úplné dokonalosti chybí pouze zrušení zemské přitažlivosti. Hradní komisařka Petruška Šustrová v Lidových novinách triumfuje nad těmi, co v balkánské záležitosti nedostáli Pravdě a Lásce (mj. nade mnou, viz článek Konflikt v Kosovu, loajalita a svoboda, 8.4. 1999): domnívá se, že se nyní jasně prokázalo, že operace NATO na Balkáně měla smysl: šlo o odstranění diktátora a nastolení normálních poměrů. Stratégové NATO měli podle ní pravdu a operace dosáhla svého cíle. To je opravdu legrační. Miloševiče nakonec svrhli sami Srbové. Západu a NATO se mezitím podařilo docela rozvrátit Makedonii. Vydání Miloševiče do Haagu znamená vážnou politickou destabilizaci v Jugoslávii. Západní politika na Balkáně je stejně jako před dvěma lety hloupá a nesmyslná. Rozpad Jugoslávie byl neodvratný (přinejmenším stejně jako rozpad Československa). Povinností civilizovaných západních států však bylo dbát o to, aby proběhl s co nejmenšími otřesy a pokud možno bez obětí. Místo toho se západní státy, vedeny šílenou představou "multikulturní a multietnické společnosti", snaží z jugoslávské minulosti zachránit právě ty nejpřežilejší a nejnebezpečnější prvky: Bosnu jako kriminál pro Srby a Chorvaty; v případě Kosova se pokrytecky předstírá, že je dosud součástí Srbska. Přitom každý ví že tomu tak není a nebude. Zatímco Miloševič putuje do Haagu, v Makedonii se otvírá další kapitola krvavé balkánské tragédie. |