25.6.-30.6. 2001

ARCHIV

Lanškroun, krveprolití ze 17. května 1945

9. května 1945 došlo v kopcích kolem Lanškrouna k posledním bojům. V prvních dnech ruské invaze se Rusové příliš nestarali o vylekané Němce. Rabovali, sháněli alkohol a v noci pořádali skutečné hony na ženy... Těch několik málo Čechů, kteří v Lanškrounu žili, zpočátku sami nevěděli, jak se mají chovat, kromě toho měli velké starosti o svůj majetek. Němečtí muži z města museli v těchto dnech provádět úklidové práce. 17. května v dopoledních hodinách byli bez udání důvodů posláni domů.

Asi v 11 hodin přijeli nákladními auty stovky ozbrojených Čechů, tzv. partyzánů. Shromáždili se na náměstí a nějaký ruský důstojník k nim držel ohnivou řeč. Pak se rozběhli na všechny strany, pročesali domy a nahnali na náměstí všechny Němce, které nalezli, muže, ale byly mezi nimi i ženy a děti, staří, mladí, i těžce nemocní lidé. stříleli kolem sebe a bili každého, kdo jim přišel pod ruku. Další skupiny Čechů se zatím vydaly do okolních vesnic a muže z nich zahnali rovněž do města. V časných odpoledních hodinách bylo takto na náměstí sehnáno hodně přes tisíc lidí. Byli seřazeni do řad a museli stát se zvednutým rukama...

Následovaly nejodpornější scény, jaké si člověk dokáže představit. Muži museli padat na zem, rychle vstávat a znovu se seřadit. Češi chodili podle řad, s oblibou kopali muže do rozkroku a do holenních kostí, bili je vším, co jim přišlo do ruky, plivali na ně a stříleli kolem sebe. Brzy bylo spousta raněných. Před radnicí se nacházela požární nádrž. Oběti byly do ní nahnány, klacky a holemi jim bránili, když se chtěli vynořit nad hladinu. Někdo dokonce do vody vystřelil a ta se zabarvila od krve. Když se topení pokoušeli dostat ven, šlapali jim po prstech. Zatímco se odehrávaly tyto scény, sešel se na chodníku před Zemským úřadem takzvaný lidový soud*). Přinesli stoly a za nimi se usadili tito Češi: (následuje seznam 8 jmen). Okolo stolů stáli další, kteří vystupovali jako žalobci a vybírali si ze seřazených Němců jednotlivé oběti. Němečtí muži museli přistupovat ke stolům se zvednutýma rukama, v několika řadách za sebou. Posledních 20-30 kroků museli lézt po zemi. Tam každý obdržel rozsudek, který mu napsali křídou na záda. Pak následoval "běh ulicí" asi 50-60 metrů k bráně. Mnozí zůstali ležet na zemi ještě dříve, než mohl být nad nimi rozsudek vykonán. Co se tam odehrálo za brutality, nelze popsat. Jednou z prvních obětí byl truhlářský mistr Karl Piffl. Poté, co ho vybrali z řady, prohnali vodou a polomrtvého vytáhli, byl doslova utlučen a rozdupán. Další byl mistr firmy Pam, Lanškroun, kterého zbili k nepoznání, ještě živého postavili ke zdi radnice a zastřelili dávkou ze samopalu... Asi v 7 hodin večer byl zbytek shromážděných zajištěn, jen málo z nich propuštěno domů. 18. května je opět vyhnali na náměstí a mučení pokračovalo. Instalatérský mistr Jurenka z Lanškrouna byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Pověsili ho na plynové lucerně, sám si musel nasadit na krk oprátku. Podobně skončil zaměstnanec Zemského úřadu Robert Schwab. Další Němci museli pak oba oběšené houpat. Jiní Němci se museli svléknout,bít se navzájem atp. ... Asi v 17. hodin tyto hrůzy neočekávaně skončily: Paní Auguste Heider, jejíž dům stál bezprostředně u místa, kde se odehrával "lidový soud", a mohla všechno z půdy pozorovat, svůj dům zapálila a sama se oběsila. Požár vyvolal paniku a české řádění tak bylo předčasně ukončeno.

Před radnicí, na místě, kde předtím vraždil "lidový soud", leželi v kalužích krve tito Němci, dílem zastřelení, dílem ubití a k nepoznání znetvoření: (následuje seznam 24 jmen). Ti lidé tam zůstali ležet až do dalšího dne. V pozdních odpoledních hodinách je pak musel rolník Eduard Neugebauer z Lanškrouna odvézt na hřbitov. Lékař, který je měl ohledat, řekl, že je nedokázal identifikovat...

Není divu, že po těchto krutých událostech mnozí Němci raději spáchali sebevraždu. (následuje seznam 15 jednotlivců a rodin)...

Zpráva Julia Friedla z 22. 2. 1951
(zkráceno)

*) Dekret prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (tzv. velký retribuční dekret) byl vydán až 19. června 1945.
Zpět