18.6.-23.6. 2001

ARCHIV

Je Václav Klaus populista?

Evropský komisař Verheugen se opět postaral o rozruch na české politické scéně. Označil předsedu ODS Václava Klause ze jednoho z "populistických odpůrců integrace". Klaus se tomuto ocejchování rozhořčeně brání - a má pravdu. Označovat jej za populistu je dosti velké nedorozumění.

Populista je politik, který se z vypočítavosti přizpůsobuje obecným názorům a náladám, které převažují ve veřejnosti. Je to jakýsi nepříliš vábný způsob politické taktiky. Předpokládá cynismus a vědomou manipulaci, a tedy jakýsi odstup od toho, co zmítá davy.

V případě Václava Klause tomu tak není. Klaus se nemusí přizpůsobovat řadovému českému člověku: je jen jeho jakousi mnohonásobnou zvětšeninou, výronem ryzího češství v dobrém i ve zlém. Odstup mu úplně chybí. Odtud také jeho stále dosti velká podpora ve veřejnosti.

Jaké jsou základní rysy čecha, jak ho představuje Václav Klaus? Je to člověk schopný, vzdělaný, pracovitý, houževnatý a cílevědomý. To je jakýsi solidní základ, jeho sebevědomí jej však, bohužel, daleko přesahuje.

Tento český člověk organicky patří k Evropě, k evropskému Západu. Nepotřebuje se do něj vracet, protože z něj podle nejlepšího vědomí a svědomí nikdy neodešel. Z toho hlediska má nezpochybnitelný nárok např. na členství v EU, a nechtějí-li to socializující byrokrati z Bruselu uznat, je třeba je buď k uznání donutit, nebo jimi pohrdnout.

Jako součást Západu jsme přirozenými oblíbenci velmocí (je třeba podotknout, že Západ v tomto pojetí začíná na západ od Rýna a vrcholí za velkou louží). Tato obliba byla stvrzena společným vítězstvím ve dvou světových válkách.

Základem naší oblíbenosti a příznakem sounáležitosti jsou "zlaté české ručičky" (symboly: Milan Kundera, Miloš Forman a Martina Hingisová). Proto nepotřebujeme hledat pomoc zvenčí - naopak musíme dávat velký pozor na to, aby nám naše poklady nerozchvátili cizáci (z tohoto přesvědčení vyrostla česká cesta privatizace, během níž se mj. větší část Karlových varů octla v ruských rukou).

Sebevědomí se pojí s pragmatismem: když jde do tuhého (příklad: železničářská stávka), není vhodné se vyžívat v jánošíkovských postojích. Konfrontace s politickým konkurentem (Havel) nesmí mít osudový charakter, spočívá ostatně na jakémsi výchozím konsensu.

Václav Klaus není populista. Je ztělesněním a zvýrazněním českého genia průměrnosti. Byl stvořen podobně, jako klasik socrealismu Maxim Gorkij dělal své kupce: vzal jich padesát, zprůměroval je a zvětšil do románové podoby.

Tento způsob politiky je málo produktivní: nepřidává mnoho nového k tomu, co už tu je: jen to, co už tu je, reprezentuje, a přitom ovšem zvýrazňuje a upevňuje. Ne proto, že by se tomu, co už tu je, přizpůsoboval: ale protože z toho vyrůstá jako strom z hlíny, v níž vězí svými kořeny.

24. června 2001