28.5.-2.6. 2001

ARCHIV

Doba, kdy jsme byli nejšťastnější

Podle agentury CVVM důvěřuje 55% české populace prezidentu Havlovi. Svou v podstatě trvalou nadpoloviční popularitou u české veřejnosti představuje jakýsi svorník: otázka je jen, co vlastně svírá.

Jakýsi náznak odpovědi dává páteční anketa Lidových novin: otázka zní "kdo by byl ideálním premiérem". A jednoznačná odpověď je: Václav Klaus. Aby vítěze pokořili, museli by se Svoboda, Špidla a Kühnl spojit v pětikoalici. Novinová anketa jistě není tak reprezentativní jako seriozní průzkum veřejného mínění. Dává však jakýsi obraz o tom, co si myslí voliči pravé části politického spektra.

Kdybychom udělali, tentokrát na levici, podobnou anketu o ideálním vůdci opozice, nepochybuji, že by s přehledem zvítězil Miloš Zeman: obhroublý český Honza, který šel vládě po krku a nakonec vstoupil hlavním vchodem do Strakovky (pro jednoduchost zanedbejme, že s Václavem Klausem na zádech).

Tím je panoptikum české politické scény z poloviny devadesátých let pohromadě. Barvotiskový obrázek zlatého věku České republiky (je zajímavé, že něco, co trvá tak krátce jako ona, má už svůj zlatý věk), doby, kdy jsme věřili v naše výjimečné demokratické dispozice a definitivně se odráželi ode dna k velikému skoku. Kdy jsme si představovali, že Klausův pragmatismus a Havlův idealismus se budou doplňovat v českém hospodářském a politickém zázraku.

Dnes už je to jen melancholická vzpomínka. Pragmatismus se neosvědčil. Ideální vůdce opozice se stal nepříliš ideálním premiérem. Čím dál tím lépe je vidět, že prezident pádluje v kalných vodách každodenní politiky coby zamaskovaný vůdce opozice. Role se vyměnily. Všechno dopadlo jinak.

Věřím, že mnoho lidí vzpomíná na polovinu devadesátých let se stejnou nostalgií, s níž se staří lidé vrací ke svému dětství. K době, kdy všechny věci byly ještě na svém místě a kdy oni sami měli před sebou tajemnou, mnohoslibnou budoucnost. Že to celé byl vlastně omyl a lichá naděje a že by bylo rozumnější vyvodit z tohoto poznání nějaké praktické závěry, si zjevně připouští jen málokdo.

1. června 2001