25.6.-30.6. 2001

ARCHIV

Kosovo, loajalita, svoboda

Vypálená a vydrancovaná města a vesnice, tisíce mrtvých civilistů, statisíce dalších na útěku: tak vypadá dnešní Kosovo. A taky drzost srbské vlády, která útoku NATO okamžitě využila k eskalaci násilí proti kosovským Albáncům. Na jedné straně pokrytecký nářek srbských politiků a médií nad několika civilními obětmi spojeneckého bombardování (Aliance nedodržuje vlastní závazek ušetřit životy srbských civilistů) a srovnávání leteckých útoků s útoky hitlerovské Luftwaffe, na druhé straně genocidní politika v Hitlerově duchu. "Žádáme na vás svobodu podle zásad našich, a odpíráme vám ji podle zásad našich!"

Základní dojem z této poloválky je, že se tu střetly dvě zcela odlišné civilizace, které se nejen zásadami, ale i použitými prostředky skoro úplně míjejí. Dokonalá západní vojenská technika nepochybně působí Srbsku velké hmotné škody, ale to, co potřebují k primitivním a brutálním akcím proti albánským civilistům a špatně ozbrojeným partyzánům, zůstává aspoň zatím nedotčeno. Srbové se zároveň vyhnuli jakékoli vážnější konfrontaci s leteckými silami NATO a účtování s kosovskými Albánci přitom provádějí daleko důkladněji než před vypuknutím ozbrojeného konfliktu. Podaří se snad nakonec oběma stranám to, o co usilují - NATO srazí Srby na kolena a Srbové ještě předtím vyženou všechny Albánce z Kosova?

Ponížená a ožebračená národní skupina, kterou se nepodařilo vyhnat z domova (příklad: Maďaři v ČSR po roce 1945), má pořád naději; a také její někdejší utlačovatelé mají naději, že budou moci napravit to, co kdysi spáchali. Nynější vývoj politické situace na Slovensku je zhmotněním této dvojí naděje. Národní skupina ožebračená a vyhnaná (čeští Němci) znamená skoro neřešitelný problém, který brání zároveň poškozeným domoci se satisfakce, i viníkům, polepšit se.

Kosovská tragédie svými rozměry, pocity bezmoci a taky potenciálního nebezpečí (bude eskalovat? zdomácní tyto metody i jinde v Evropě? nebo, nedej Bůh, selže snad NATO?) vzbudila u nás v základě dvojí reakci.

České politické špičky (s výjimkou prezidenta) reagovaly spíše alibisticky. Všechno je ve skutečnosti složitější, než to na první pohled vypadá, neměli bychom se ukvapovat. Každý politik má jistě právo na samostatné posouzení situace.Problém je, že českou republiku váže, pokud jde o NATO, smluvní vztah, dobrovolně přijaté závazky, a odtud plyne potřeba loajality. Václav Klaus hovořil o to, že člověk je vázán různými loajalitami. Člověk, který se v jedné věci cítí být vázán více loajalitami, je ve skutečnosti neloajální. Dvěma pánům nelze najedou sloužit. Samozřejmě, pokud by politik dospěl k přewsvědčení, že z důvodů zásadních musí ke kosovské operqaci říci rozhodné NE, nechť tak učiní: ale nechť tak učiní přímo a nekroutí se místo toho jasko had.

Jiná věc je postoj svobodného tisku. Kosovská akce NATO nabuzuje právem řadu vážných pochybností. Mnoho českých publicistů se ovšem cítí být vázáno "službou dobré věci", mlhavě vymezeným "evropským hodnotám", které se v tuto chvíli jakoby zhmotnily v "neviditelné" bombardéry a střely s plochou dráhou letu. Jsme opět svědky zrození služebné žurnalistiky ruského typu. Rusifikace, jíž během pětačtyřiceti let ruské nadvlády podlehla česká společnost, v nás zanechala stopy. Masaryk kdysi v Rusku a Evropě napsal, že Rusové jsou schopni nadšeně přijímat a rozhořčeně odmítat - to, co jim je cizí, je evropský individualismus, který se spolehne na Boha a odtud čerpá oprávnění o všem ostatním pochybovat, prověřovat všechny zdánlivé jistoty touto poslední hodnotou - a třeba by to znamenalo vzpouru proti celému světu. Na stránkách českých novin se setkáváme spíš se štěkajícími smečkami, oddanými tomu či onomu pánovi - a platícími za tuto závislost permanentní nedospělostí. Věří "evropským hodnotám" stejně, jako nihilista Bazarov, jehož zmiňuje Masaryk, věřil v žábu. Je to v podstatě služba zlatému teleti a nedostatek opravdové víry, a proto není divu, že se podobná víra tu a tam druží s představou, že pravda je příliš křehká květinka a proto je jí třeba čas od času pomoci tím, že se něco zafixluje nebo někomu zacpe huba.

Kosovské kataklyzma vystavuje touto cestou zkoušce i naši svobodu.

Bohumil Doležal, 8.4. 1999