2.1.-31.1. 2001

Co týden dal...

Úterý 2. ledna 2001: Asi padesát pracovníků televize (redaktoři, hlasatelé, reportéři, technický personál) setrvávají ve velíně televizního zpravodajství v dobrovolné klausuře (Hodačem najatá bezpečnostní služby jim dovolí odejít, ale už ne se vrátit. Potraviny a hygienické potřeby se do velína dopravují oknem po provaze. Dále vysílají zpravodajské pořady, které ovšem lze přijímat jen přes satelit a prostřednictvím některých kabelových sítí. Padesát novodobých Daliborů. Boj o televizi probíhá za velmi nekulturních okolností. Odboráři z České televize vyhlásili stávku: je nepochopitelné, proč to neudělali daleko dřív, Takhle se vystavují podezření, že chtějí svůj odpor dodatečně legalizovat. V noci na Silvestra vyzval krizový štáb ČT politiky, aby nevysílali senátorské hlídky do veřejnoprávní televize. Bohužel už je pozdě, neměli tam čtyřkoaliční politiky vůbec pouštět. Prezident Havel popřál vzbouřeným zaměstnancům ČT vše nejlepší do nového roku - prý to byl z jeho strany ryze soukromý telefonát. Vzpomínám si, jak mi kdysi pan Miloslav Výborný z KDU-ČSL vysvětloval (v souvislosti s Havlovou údajnou omluvou sudetským Němcům, vlastně šlo o několik neoficiálních slov, pronesených ještě předtím, než byl poprvé zvolen hlavou tehdy ještě československého státu) že prezident nikdy nemluví jako soukromá osoba. Měl by teď totéž vysvětlit přímo Havlovi. Pan předseda US Kühnl rozvíjí myšlenky Havlova novoročního projevu: "To, že člověk technicky nebo právně něco může, ještě neznamená, že je dobré to udělat. Před zákony stojí mravní imperativy." Až se pan Kühnl dostane k moci, bude s námi nakládat nikoli podle zákonů, ale podle svých mravních imperativů. Máme se na co těšit, vzpomeňme si na to v den voleb! Rusko má staronovou hymnu. Melodie stará známá (Sajuz něrušimyj), slova nová, ale od téhož autora jako slova původní. poznámka Václav Klaus se v televizní Sedmičce na Nově opět vyjádřil k českému vstupu do EU. poznámka

Středa 3. ledna 2000: další den Velké televizní revoluce. Čtveřice předsedů demokratických (těžko se mi ten přívlastek píše) stran se podle očekávání nedohodla. Klausův kompromis: odejde Hodač i hlavní vzbouřenci, není pro čtyřkoalici i pro vzbouřence přijatelný. Jediný myslitelný kompromis by byl: Hodač současně odejde i zůstane. To je ale technicky nerealizovatelné. Rada ČT se s ředitelem ČT opět solidarizovala. Člen rady Mikš novinářům řekl, že zpráva nového finančního ředitele ČT Beznosky o dosavadním hospodaření ČT je šokující a že v ČT je přezaměstnanost. Obojí může být pravda, ale teď není ta pravá chvíle ne to, řešit přezaměstnanost v ČT. Václav Havel zrušil své vystoupení v diskusním pořadu Českého rozhlasu,protože by se nemohl vyhnout krizi v ČT a on nechce zasahovat do rozběhnutých politických jednání. Poté, co se do situace v ČT navezl jako buldozer, předstírá netečnost. Zato jeho paní v pořadu ČT1 Sama doma vystoupila ostužkovaná a podpořila stávkující redaktory. Kam prezident nemůže, manželku nastrčí. Místopředseda Langer poskytl rozhovor Právu. Nelíbí se mu, že Bezonoskovi vyčítají jeho angažmá v IPB a spolupráci s členy, případně sympatizanty ODS: prý je to znovu kádrování, posuzování lidí podle toho, jací jsou jejich rodiče nebo děti… V případě pana Beznosky ovšem jde spíše o kamarády. Děti a rodiče si člověk nevybírá, kamarády ano. Zajímavé je, že pan Langer napadl US, ODA a prezidenta, ale vynechal KDU-ČSL. Vzbouřená ČT pomlouvá ředitele Hodače, že v sedmdesátých letech psal do Svobodného slova a Obrany lidu články o sovětských tankistech. Jde o to, co Hodač dělá teď. Je to podobně nekulturní jako zablokovat zaměstnancům, s nimiž jsem se nepohodl, toalety. Podle některých právníků je stávka zákonná jen tehdy, když zaměstnavatel odmítne kolektivní smlouvu. Obávám se, že mohou mít pravdu. A nakonec radostná zpráva: Václav Bělohradský už je zase na té správné straně! Chvíli mu trvalo, než se otřepal z pádu Václava Klause, pak smutně bloumal po stránkách Práva, nyní už tiskne zase v LN zasvěcené články na podporu druhé sametové revoluce. Trochu stranou zůstávají události, které s revolučním kvasem nesouvisí. Policie varuje zahraniční turisty pomocí letáčků před rozšířenou českou zlodějinou, v Právu přemýšlejí o tom, je-li to správné nebo ne. Psycholožka Irmanovová to považuje za projev českého sebemrskačství a nedostatku sebevědomí. Typický projev české hrdosti. Dáme ji najevo, když zatlučeme, že se u nás mocně krade. A pak bude všechno po česku v pořádku: navrch huj, vespod fuj. Rakouský protitemelínský bojovník Josef Pühringer byl českými policisty dvakrát vrácen z hraničního přechodu, protože se pokoušel údajně dostat na české území autem po těžké havárii. Údajně z auta trčely "kousky plechu s ostrými okraji". Ač je mi pan Pühringer z duše odporný, nemohu si nevzpomenout, jak mi kdysi československá "Veřejná bezpečnost" po podpisu Charty zabavila techničák od auta kvůli tomu, že jsem měl pomačkaný zadní nárazník. S tímtéž zdůvodněním: ostré hrany! Kdo chce psa bít… Soutěž Rypák roku 2000 je definitivně uzavřena. První místo získal Miloš Zeman, druhé Václav Klaus, třetí Václav Havel. Redakce Událostí všem třem laureátům srdečně blahopřeje.

Čtvrtek 4. ledna 2001: Demonstrace na Václavském náměstí se zúčastnilo přes sto tisíc lidí. Atmosféra prý připomínala euforii z listopadu 1989. Umělci, zpěváci, novináři, tu a tam se mihne politik. poznámka Miloš Zeman pod dojmem toho srocení náhle pochopil požadavky na odvolání ředitele Hodače. Zjistil totiž, že se dopustil další vážné manažerské chyby: jmenoval do funkce finančního ředitele pana Beznosku, který se údajně zapletl s IPB. To mi připomíná jeden mohutný zážitek s Milošem Zemanem z doby našeho společného poslancování ve FS ještě nepřejmenované ČSSR v roce 1990. Já jsem byl obyčejný poslanecký čičmunda, pan Zeman osobnost Občanského fóra a člen jakési komise pro řešení pomlčkového problému: má se Československo jmenovat Československo (to chtěli Češi), nebo Česko-Slovensko (což si přáli Slováci)? Po vyčerpávajícím celodenním sezení, které se protáhlo do noci a během něhož poslanci většinou bloumali po neútulných chodbách onoho hnusného skvostu socialistické architektury, si nás svolali do zasedací síně a pan Zeman nám oznámil: zatím co jste se flákali, pilně pracovali jazykovědci, a zjistili, že to, co se slovensky řekne Česko-Slovensko, se česky řekne Československo. A přiměl vyčerpané a dlouhým čekáním dezorientované plénum, aby mu tu pitomost odhlasovalo. Přitom jsem dodnes přesvědčen, že jediný odborný konzultant, kterého měl při hledání vykutáleného "kompromisu" k dispozici, byl onen sympatický hajný na vinětě nápoje, jemuž se za socialismu říkalo "alkohol s lidskou tváří". Pan Zeman působí jako tvrdý chlap: když je ve formě, rozdílí urážky na všechny strany. Ale to je jen zdání: při pohledu na rozzuřený srocený dav stává se jeho svoboda po leninsku poznanou nutností, premiér snadno měkne a začíná chytračit. Je to průhledné a směšné. Vláda schválila novelu zákona o České televizi. Rada má mít patnáct členů, k odvolání ředitele jich bude třeba deset. Budou je nominovat nejrůznější organizace, náboženské, kulturní, politické, ovšem ne politické strany. Proč ne? Jsou snad méně důležité? Zasedání rady budou (až na výjimky) veřejná. Takže, v duchu současných zvyklostí, každý čtvrtek večer na Václavském náměstí, pod kontrolou lidu. A nezapomeňte, milí koncesionáři, šutry s sebou! Tomáš Halík se v LN po křesťansku přimlouvá za to, abychom měli pochopení i pro zbloudilou ODS, není dobré ji paušálně zavrhovat a démonizovat. Bylo by ještě křesťanštější, kdyby řekl, že nelze démonizovat a paušálně zavrhovat Václava Klause. To by pan profesor Halík dal najevo, že dokáže milovat i svého nepřítele. Takhle jen dává najevo, že miluje všechny, kteří by mu proti jeho nepříteli mohli být nějak užiteční.

Pátek 5. ledna 2001: Další den Velké televizní revoluce. Ředitel Hodač zkolaboval a je v nemocnici. Na jeho úpornosti a tvrdohlavosti je něco obdivuhodného, asi by si zasloužila lepších cílů. Komunisté najednou taky požadují odchod Hodače a vyjádřili podporu nyní stávkujícím redaktorům. Zdá se, že u nich propukl syndrom mostecké stávky, specifická odrůda rudého populismu. Ministr Gross v rozhovoru pro Právo odmítl Klausův požadavek, aby spolu s Hodačem odešli i hlavní "vzbouřenci": "rozhodně si nemyslím, že je možné dělat politické dohody o tom, jaký bude osud zaměstnanců jakékoli instituce". To je úplně správné, i ve vypjatých situacích se vyplatí držet se norem a uznaných zvyklostí. Ministr Dostál chce žalovat ředitele Hodače, že se opovážil vypnout vysílání "Jednadvacítky", kde vystupoval. Ředitel tím prý porušil právo pana ministra na svobodu projevu a poškodil dobré jméno jeho excelence jako člena vlády, ministra a ústavního činitele. Vnucuje se dojem, že pan ministr, jako rovnější mezi rovnými, má určitá specifická práva, pokud jde o vypínání, než ti ostatní. Nevystavuji se trestnímu stíhání, i když si pana ministra vypnu sám doma? Pan premiér Zeman se až z tisku dozvěděl, že byl jeden televizní ředitel odvolán a druhý zvolen. Je zajímavé, že mezitím stačilo vedení ČSSD uspořádat hlasovací taškařici, při níž si tipovali, kdo by asi tak mohl být nejvhodnějším kandidátem. Je to snad nějaká obdoba sázek na to, jak dlouho pan Hodač ještě vydrží ve funkci? Pokud ano, doufám, že se činovníci ČSSD nevsázeli o peníze. Sociální demokracie je samozřejmě v aféře namočená až po uši a jen tak se z toho nevykroutí. Předseda KSČM pan Grebeníček kritizuje v rozhovoru pro Právo Hodačovu ČT za nevyvážené zpravodajství. Tvrdí, že v tuto chvíli nejde ani tak o svobodu slova jako o boj o vládu nad veřejnoprávní televizí mezi Hradem a čtyřkoalicí na jedné straně, ODS na straně druhé. Smutná doba, když i komunisté mohou mluvit pravdu. Jiří Hanák v Právu píše: "Jako člověk skutečně nemocný má Jiří Hodač nárok na soucit a ohledy všech, příznivců i odpůrců. avšak nemoc kontroverzního ředitele Hodače otevírá možnosti i k odporné eskalaci: vidíte, uštvali jste ho! Kdo by toto řekl, toho by bylo nutno považovat za člověka neslušného, zlého a zavilého. Byl by to totiž pokus učinit z Jiřího Hodače jakéhosi Jana Nepomuckého jednadvacátého století." Chystají se zneužívat nemoci! Vzdáleně to připomíná způsob, jak shodou okolností tytéž noviny, do nichž dnes píše pan Hanák (tenkrát se ovšem jmenovaly Rudé právo) psaly v roce 1977, když zemřel Jan Patočka, o "zaprodancích a samozvancích": zneužívají smrti! Vůbec tím proboha nechci přirovnávat pana Hodače k Janu Patočkovi. Jen výhružnou preventivní demagogii pana Hanáka k demagogii komunistické (ostatně Hanák v závěru článku naznačuje, že Hodač možná simuluje. Pan Hanák má rád příměry ze Švejka: v tuto chvíli připomíná vojenského lékaře Grünsteina s jeho slavným: Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande!) Publicista Vilém Barák sestoupil v MFD na post čtenáře-korespondenta. V dopise napsal: "Nejodpornější na celé záležitosti je počínání čtyřkoaličních politiků, kteří se s obvyklou dávkou hyenismu chtějí přiživit na problémech, u jejichž zrodu všichni asistovali."

Sobota 6. ledna 2001: Událost dne: po úmorné debatě přijala Poslanecká sněmovna parlamentu pozdě v noci usnesení, v němž nepřímo požaduje, aby ředitel Hodač buď rezignoval, nebo byl Radou ČT na její pondělní schůzi odvolán. Radě byla poprvé vyslovena nedůvěra konstatováním, že ČT neplní své poslání. Pokud se tak Sněmovna usnese ještě jednou, je Rada odvolána. komentář Zemanův projev je v mnoha ohledech alibistický, ale přitom asi nejlepší, jaký kdy pronesl. Vyvážený a poměrně málo sprostý. Závěrečná ťafka ústavním činitelům včetně prezidenta je zcela na místě. Hlavní chyba na kráse: Zeman varuje politiky před tím, aby zasahovali do situace v ČT. Jenže on a Klaus to začali dělat už tenkrát, když si po rezignaci Puchalského vynutili jmenování nové Rady ČT, v níž si pro své strany zajistili rozhodující většinu. Pan předseda US Kühnl prohlásil v parlamentní rozpravě o situaci v ČT: "Buď něco skutečně uděláme, anebo neuděláme nic. Ale ať už bude výsledek jakýkoliv, o tom, jak bude vnímán, nerozhodne to, co si myslíme my. O tom budou rozhodovat jiní; část z nich sedí tady na galerii hostů, 130 tisíc jich přišlo na Václavské náměstí." Čili: dejte si pořádného majzla, velký bratr lid na galerii a na Václavském náměstí rozhodne o tom, "jak budete vnímáni". Když na sklonku léta 1848, v revoluční atmosféře, zasedl ve Vídni Říšský sněm, stávalo se, že na řečníky mířili návštěvníci na galerii z mušket. Tato revoluční tradice je i naší tradicí, byli jsme tenkrát taky Rakušané. Lidové noviny přinesly nesmyslnou zprávu o problémech s elektronickými médii v Maďarsku: "Tamní veřejnoprávní televize je zase v područí vlády Viktora Orbána. Pravice ovládla televizi poprvé nedlouho před volbami. I Maďaři na to reagovali demonstracemi a konzervativci nakonec volby prohráli. Po opětném převzetí moci se ale pravice znovu pokusila převzít vládu nad veřejnoprávní televizí i rozhlasem. Definitivně se jí to podařilo počátkem loňska." Pravice ovládla televizi nedlouho před volbami, ovšem před volbami v roce 1994. Předtím měli rozhodující pozice v elektronických médiích (v Maďarsku šlo zároveň i o rozhlas) někdejší disidenti ze SZDSZ (maďarská poněkud civilizovanější obdoba našeho Občanského hnutí) a postkomunisté z MSZP. Vláda si ani neškrtla. Atak na média byl jistě nesprávný, ale média nemají být ani v rukou opozice. Po volbách v roce 1994 se k moci dostala koalice disidentů a postkomunistů (i v Maďarsku mají k sobě blízko) a média si opět ochočila. Pokus Antallovy vlády o větší vliv v elektronických médiích narazil na odpor zaměstnanců televize a rozhlasu, prezidenta Göncze i veřejnosti. Došlo i na demonstrace, ovšem podstatně menšího rozsahu, než u nás. Maďaři jsou vážněji založeni než my a k revolucím sahají ve chvíli skutečné nouze. Pak je to ovšem revoluce se vším všudy a ne operetní šaškárna se zpěvy a tanci. Komunisté pějí na státotvornou notu - viz poslanec Filip v parlamentní debatě: "Ministři, a zde musím bohužel konstatovat, že především ministr kultury, kteří neuznávají právní akt řádné volby generálního ředitele ČT a nerespektují jeho odpovědnost za její řádný chod, porušili svůj ústavní slib a přispěli k destabilizaci České republiky jako právního státu. Očekávám, že předseda za vládu jako celek vysvětlí svůj vyčkávací postoj k uměle vyvolané anarchii v ČT a zaujme stanovisko k neodpovědnému chování některých svých členů." Budou sbírat body. Referování Lidových novin o Velké televizní revoluci (pokud ho zrovna nedělá kverulant Korecký, a ten ho teď dělá málokdy) je plné sametového nadšení a nefalšovaného Listopadového citu. Leccos by se dalo ještě zlepšit a dotáhnout: uvádím proto na závěr pro své bývalé kolegy jeden klasický inspirující příklad brilantního, expresivního a vyváženého novinářského vyjádření z druhé poloviny devatenáctého století: Objařený národní duch osvědčuje květnový svůj vznět i na kolbišti našeho písemnictví zejména v mužném, nadšeném hájení našeho palladia, Našich rukopisů Zelenohorského a Královédvorského. Všichni věrní našinci, všechny strany - celá národní své důstojnosti dbalá veřejnosť postavila se po bok našich Rukopisů, páže za paží zvedá lesknoucí se zbraně na jejich obranu, boj národní cti a národního ducha proti nepravdě a škůdnictví se chýlí k rychlému konci: porážka nepřátel našich Rukopisů jest úplně spečetěna. František Zákrejs, Osvěta 1884

Pondělí 8. ledna 2001: Rada ČT i Hodač odmítají rezignovat. Nezávislost Rady a ředitele na Poslanecké sněmovně, jak se zdá, funguje. ODS tvrdí, že krizi vyvolal Havel, aby vrazil klín mezi pravicové strany. Příliš účelový výklad, zapomínají na svůj lví podíl v celé zuáležitosti: Havel je určitě nenavedl, aby se pokusili ČT schramstnout. Cyril Svoboda podle MFD: "Nikoli zákony a psané normy, kterých se dnes někteří tak hlasitě dovolávají, ale politická moudrost při spravování svěřených záležitostí vytváří skutečný a pevný politický systém." Přeloženo do češtiny: žádná pravidla, ale chytristika. Setkání kancléře Schrödera s prezidentem Putinem v Moskvě proběhlo údajně ve velmi srdečné atmosféře. Rusko-německé vztahy nejsou jen dvě poslední války. Mají starší tradici a přátelštější tvář. Pokud se teď vracejí po vykolejení, jež přineslo dvacáté století, zase do normálu, bude to pro nás velmi poučné: snažili jsme se až dodnes těžit mizerný kapitálek z německo-ruského sváru, teď se octneme na zemi mezi dvěma židlemi a budeme se muset konečně poctivě zamyslit sami nad sebou.

Úterý 9. ledna 2001: Předsednictvo ČSSD navrhuje upravit novelu zákona o ČT tak, že by Sněmovna po odvolání Rady ČT převzala některé její pravomoce, zejména právo odvolat a jmenovat ředitele. (Zkušenost s exportem liberální demokracie do velmi zaostalých zemí v době zhroucení kolonialismu je poučná: když se demokratické mechanismy svěří do péče lidožroutům, hned zítra budou hlasovat o tom, kdo se jako první octne na talíři.) Naproti tomu Unie Svobody (Vladimír Mlynář) by považovala za vhodnější pověřit výkonem pravomocí Rady ministra Dostála. Vynikající nápad, zrod televizního diktátora! Dostál to naštěstí odmítá. Členové Rady ČT odmítají odvolat Hodače za jeho nepřítomnosti, v době jeho nemoci a aniž by vyslechli zprávu o jeho činnosti v ČT. To se dá pochopit. Zahraniční tisk většinou oblben kýčovitou ideologií Velké televizní revoluce. Dokážeme perfektně namluvit těm druhým, jak jsme dobří: viz Havel, viz Klaus - ale nakonec to stejně praskne. Najdou se však střízlivější hlasy, například článek Renaty Hanušové a Waltera Mayra v letošním druhém čísle časopisu Der Spiegel (citace v Řekli, napsali) nebo velmi pěkný a nelítostný komentář Karla-Petera Schwarze ve včerejších Frankfurter Allgemeine Zeitung. místo pro hosta V Duisburgu (SRN) explodovala elektrárna. Kupodivu nikoli atomová, ale plynová. Legrační dovětek k temelínské hysterii. Klaus prohlásil: Boj prezidenta o moc ve státě je legitimní a my jej přijímáme. Tak může hovořit účastník prvotní akumulace politické moci v OF, metali tam los o politické funkce jako římští vojáci o Kristovo roucho. Ve skutečnosti prezident nemá co bojovat s premiérem a předsedou poslanecké sněmovny o moc ve státě. Smysl jeho funkce je jiný. Má být například schopen urovnávat konflikty mezi vládou a opozicí. Havel je ovšem hlava opozice. Ludvíku Vaculíkovi se nelíbí (K náměstí, dnešní Lidové noviny) že Špidlu demonstranti na Václaváku vypískali, než mohl něco říci. Jenže Hodače začali ostrakizovat dřív, než mohl udělat něco, zač by si ostrakizaci zasloužil. Ludvík Vaculík má nedůvěru k masovým shromážděním jako byly ty v roce 1948 - škoda že ji nedal najevo už tenkrát. Pamatuji pana Vaculíka z toho, co psal na počátku šedesátých let, a ještě tehdy byl v zásadních věcech oddaný komunista.

Středa 10. ledna 2001: Paní Bobošíková ukončila vysílání konkurenčních zpráv. Od dnešního večera budou vysílány jen ty "vzbouřenecké". Je to jistá úleva, to, co produkoval tým paní Bobošíkové, bylo dosti děsné. Neměli ovšem k dispozici skoro žádné prostředky. Těším se zejména na předpověď počasí. Iniciativa Česká televize - věc veřejná žádá, aby byla televizi NOVA odebrána licence za záporný postoj k Velké televizní revoluci. Bylo by třeba také začít zřizovat gulagy pro ty, kterým revoluce nejde pod fousy. V pátek zjevně čeká zákonodárce účelové přisekávání zákona o televizi, aby mohli co nejrychleji ze šlamastiky ven (odvolat Hodače a jmenovat někoho, kdo by televizi dočasně řídil až do zvolení nového ředitele). Jak má mít takový zákonodárný sbor vůbec nějakou úctu ve veřejnosti! Unie svobody navrhuje, aby ne volbě Rady ČT se napříště podíleli z třetiny Poslanecká sněmovna, z třetiny Senát a zbývající třetinu by jmenoval prezident. Že to prý tak bude více odpolitizované. Proč nás proboha považují za takové idioty! V Senátu má čtyřkoalice za standardní podpory dvou "nezávislých" většinu, pan prezident je neformální hlava čtyřkoalice. Podobnými návrhy oplývali v letech 1945-7 Gottwaldovi hoši. Generální tajemník Mezinárodní federace novinářů Aidan White v rozhovoru pro Právo: "Novináři by se neměli nechat vmanévrovat na kolbiště politických střetů. My máme svůj úkol a politici také - tyto odlišné role je nutno respektovat. Žádný politik v konečném důsledku nemůže novináři pomoci, takže musíme držet pospolu." Jak je to kultivované vyjádření, bez stopy po buranském přesvědčení, že politici jsou metla lidstva.

Čtvrtek 11. ledna 2001: Návrh, aby kandidáty na členy Rady ČT směly navrhovat nejrozmanitější instituce a sdružení je zjevně schopen vyvolat úplný chaos v procesu volby. Parlament bude muset rozhodovat minimálně o stovkách jmen. Přitom není nijak zaručeno, že taková rada bude efektivnější a méně manipulovatelná než ta dosavadní. Mohla by být naopak úplně bezmocná. Stávkující redaktoři svolávali prostřednictvím televize lidi na dnešní demonstraci. Ať to klidně dělají, ale formou placené inzerce.

Pátek 12. ledna 2001: Včerejší demonstrace na Václavském náměstí se účastnilo o dost méně lidí než té první. Jednak jsou lidé už unaveni, jednak Hodač odstoupil, stávkující redaktoři už vysílají a porážka protivníka je zcela zjevná. Televizní odboráři vyhrožují poslancům demonstrací na Letné, ale mohli by se šeredně splést. Nemáme komunistický režim a dvacet let normalizace za sebou. Na demonstraci přečetl kdosi dopis Miloše Formana, brojícího proti "politikům": na politiky je třeba si dát větší pozor než na zloděje. Ve skutečnosti na pana Formana a jeho nejapné řeči je třeba si dát větší pozor než na zloděje. Pokračuje v tom, co začal už v novoročním přípitku a co by dovedeno do důsledků znamenalo anarchii a otevřená vrata pro manipulaci ještě horší, než byla ta komunistická. Bez politiky, politických stran a politiků neexistuje svobodná společnost. Nejvydařenější na tom je, že to pan Forman dělá ze svého amerického zátiší, kdežto plody jeho nezodpovědného vyvádění sklidíme my tady. Miloš Zeman v rozhovoru pro Právo předstírá dodatečně husovský postoj: "svůj názor bych nezměnil, i kdyby byl dav na Václavském náměstí sebevětší". Ve skutečnosti se velmi polekal a pronesl nejlepší projev ve svém životě. Smutný pohled na politika, který je schopen se chovat rozumně a slušně jen tehdy, když má plné kalhoty. Jiří Hanák v Právu: "České sociální demokracii se snadno může stát, že zaplatí za televizní flám, kterého se zúčastnila jen několika nedomyšlenými plky Miloše Zemana. A zaplatí, nedokáže-li ve Sněmovně vahou svých poslanců ve spolupráci s poslanci čtyřkoalice prosadit nutné zákony, které by co nejrychleji zlikvidovaly nynější krizový stav České televize. Mnoho desítek tisíc občanů, demonstrujících včera na náměstích českých měst, a další statisíce doma to od ní očekávají. Neučiní-li tak, nebude mít výmluvu." Sociální demokraté, koukejte spolupracovat s hradním blokem, lid to od Vás žádá. Jinak s vámi bude zle. Vynikající případ opravdu nezávislého žurnalisty. Doufám, že zasedne v budoucí Radě ČT. Mata Hari v kalhotách, tentokrát ve službě Pravdy a Lásky: totiž pan David Garkisch, který se dal najmout Bobošíkovou, ale ve skutečnosti pracoval pro vzbouřence a snažil se skrytou kamerou zdokumentovat, jak jsou Bobošíková a spol. napojeni na vlivné politiky, rozuměj na Klause a ODS. Podle toho, co řekl dnešní MFD, nezjistil nic: "Byl tam akorát hrozný chaos a hrozné podmínky. Z venku to, myslím, nikdo neřídil, protože to neřídil nikdo ani zevnitř. Třeba moje reportáže před vysíláním ani nikdo neviděl." Kdyby byl na něco přišel, dala by se tím ta nechutnost ne snad omluvit, ale aspoň zamaskovat. Komentář

Sobota 13. ledna 2000: Sněmovna podle očekávání odvolala Radu ČT a schválila novelu zákona o ČT. Radní budou voleni Poslaneckou sněmovnou, takže Senát, kde má čtyřkoalice většinu, ho vrátí Poslanecké sněmovně. Další možnost zdržovat má prezident. Malér se tedy potáhne dál. Nebezpečí, že Česká televize bude hlásnou troubou jednoho z hlavních politických uskupení, ovšem novela neodstraní v žádném případě. Spíš než o "depolitizaci" by mělo jít o to, aby ani jedno uskupení nebylo schopno dostat ČT jednoznačně ovládnout. To byl stav před televizní revolucí. Napětí ve veřejnosti klesá, je otázka, jak dlouho ještě bude celá záležitost schopná vyhnat lidi na náměstí. poznámka Václav Klaus: "vedeme boj proti demokracii elit a jejich samozvaných vůdců, kde se hlasuje podepisováním petic a počítáním pouličních demonstrantů".To je sice moc hezky řečeno, ale bohužel úplně znehodnoceno humpoláckým pokusem dostat Českou televizi pod kontrolu. Demokracie všežravá a nenechavá, pro niž všechno, s čím přichází do styku, je zkoumáno jen jako možný prostředek k politické manipulaci a posílení moci těch, co jsou shodou okolností u vesla. Demokracie bez úcty k protivníkovi, k poraženému, k menšině, k jednotlivci. Václav Klaus vidí přesně chyby svých oponentů, ale jeho vlastní chyby ho dělají nedůvěryhodným. Alexander Kramer v rozhovoru s Ivo Mathém v dnešním Právu: "Jistý poslanec v rozpravě ve sněmovně opakovaně prohlásil, že zákon je vyšší hodnota než svoboda slova. Myslím, že takový výrok může vypustit z úst jen hňup. Souhlasíte se mnou?" Na příkladu se dá velmi názorně doložit, proč s panem Kramerem nelze souhlasit: zákon chránící důstojnost jednotlivce proti nactiutrhání je vyšší hodnotou než svoboda slova pro hulváty. Karel Kühnl: "Tyto pilíře nového zákona jsou přesně tím, co pociťuje jako nezbytnost jednoznačná většina občanů naší země". Pan Kühnl i bez voleb ví, co pociťuje jako nezbytnost jednoznačná většina občanů naší země. V tom se podobá Novotnému a Husákovi.

Pondělí 15. ledna: výsledek pátečního jednání parlamentu je, že obě strany sporu se zakopaly a připravují se na dlouhou poziční bitvu. Klaus přišel o Hodače, zpravodajství a publicistiku dobyli rebelové, ale nového ředitele ani novou Radu ČT nebude ještě pěkných pár týdnů možno zvolit. Na vedoucích místech jsou Hodačovi lidé (Valterová, Beznoska, Bobošíková). Čtyřkoalice je roztrpčena výsledkem jednání (nedošlo k žádnému kompromisu v zásadní věci) a události posledních tří neděl jí daly pocit síly. Myslí si asi, že v tuto chvíli má na to pořádně otřást opoziční smlouvou. Klaus sází na osvědčené politické instrumenty, jeho protivníci proti němu staví revoluční nadšení davů. To je prostředek jednak dvojsečný, jednak nespolehlivý: nehodí se pro politický běh na dlouhé tratě. Problémem je nevypočitatelnost ČSSD, kterou spor o ČT vnitřně rozpoltil a ohlášený Zemanův odchod jen posiluje nejistotu. Klaus je chce přitlačit ke zdi zásadní debatou o rozpočtovém manku za minulý rok. Klausovo tvrzení, že všechny požadavky stávkujících byly splněny, je ovšem demagogie tvrdého kalibru. Žádný zákon nebyl zatím přijat, Hodačovo vedení i po abdikaci ředitele zůstává. I kdyby se však nakrásně prosadila čtyřkoaliční představa o nepolitických osobnostech v Radě, dostanou se tam čeští géniové průměrnosti a nekonformní názory do budou mít ještě těžší než teď. Redaktoři ČT zjistili, že členové Rady ČT nominovaní ODS a ČSSD byli v čilém kontaktu s čelnými politiky svých stran. Mobily členů Rady ČT dostali členové Rady k dispozici od České televize, proto televize dostává výpisy hovorů. Zveřejnění údajů je ovšem povážlivé. Televize je má k dispozici, může z nich vyvodit přiměřené důsledky, je však otázka, zda takovým přiměřeným důsledkem je zveřejnění. Další a hlavní problém je na druhé straně linky. Kompromitace politiků údaji o tom, komu telefonují, je nepřípustná. Kromě toho mají stejné právo jako každý občan, aby jim nikdo nelezl do jejich telefonátů. Tím nechci obhajovat "konzultace", o co v nich šlo, si každý domyslí. To, že přistižení zatloukají, je ostatně taky výmluvné. Ale celá záležitost je pochybená z formálního hlediska, které je velmi důležité, i když revolucionáři mají sklon je podceňovat. Vyšetřování údajného policejního násilí proti demonstrantům, zadrženým při zářijových pouličních bitkách, skončilo. Policista, zachycený na snímku, jak mlátí demonstranty jakousi tyčí, byl kázeňsky potrestán, protože nepoužil standardního "donucovacího prostředku", totiž pendreku. To je velmi legrační zdůvodnění. Závada byla zjištěna jen na služebně v Ocelářské ulici, kde nalezli stopy krve a kus vyraženého zubu. Měli by být zjevně potrestáni za to, že špatně uklízeli. Násilí na zadržených demonstrantech je projev neprofesionality a zbabělosti. John Bok (občanské sdružení Šalamoun) navrhuje, aby stížnosti na policii vyšetřoval útvar pořízený ministerstvu spravedlnosti. Návrh má racionální základ, v postkomunistické společnosti s postkomunistickou policií to asi jinak nejde. Rakušané uvažují o obnovení blokád. Protijaderná aktivistka Gertraud Miesbauerová: "Zeman vyčítal rakouské vládě, že nedokáže rozehnat demonstranty a zprůjezdnit hranice. Teď sám čtrnáct dní bezmocně přihlížel, jak část zaměstnanců, prý také nezákonně, blokuje velín veřejnoprávní televize". To srovnání je legitimní, jde v zásadě o stejnou věc.

Úterý 16. ledna 2001: Iniciativa "Česká televize-věc veřejná" požaduje odchod poslanců Langra, Dostálové a Kučery v souvislosti s tím, že udržovali telefonické kontakty se členy Rady ČT a navíc se je snažili zatajit. Dále žádá novou volbu parlamentní komise pro sdělovací prostředky vzhledem ke "skandálnímu selhání některých členů" této komise. Je jen otázkou času, kdy budou žádat rozpuštění parlamentu a demisi vlády. Sdružení prezidentů zeměkoule. Krizový výbor ČT se od těchto napoleonských gest celkem rozumně distancoval (viz dokument). Profesor Moos a "nezávislá skupina expertů" navrhuje dočasné kompromisní řešení televizní krize: má být vytvořen provozní výbor, jehož členkou by byla i Hodačova zástupkyně Valterová. Vše zatím vázne na neochotě paní Valterové propustit Beznosku a Bobošíkovou. To požadují stávkující. Probíhají jednání mezi Valterovou a stávkujícími zaměstnanci ČT pod patronací Tripartity na Úřadě vlády. Výsledky zatím žádné. Snad je v tom náznak nějakého kompromisního řešení, protože do jmenování nového ředitele a nové Rady ČT je asi ještě velmi daleko. Podle ankety MFD si většina čtenářů myslí, že by vzbouření redaktoři měli ukončit stávku. Veřejnost je unavena, má dojem, že se důležité věci už staly, velké demonstrace už asi nebudou. Rýsuje se konflikt mezi ČSSD a ODS ve věci schodku státního rozpočtu za minulý rok, který je asi o 11 miliard větší než to, co bylo parlamentem schváleno. ODS odmítá podpořit vydání státních dluhopisů, které by měly pokrýt schodek nad rámec schváleného deficitu. Zároveň chce vyvolat jednání podle dodatku k opoziční smlouvě. V souvislosti s tím se spekuluje o tom, že opoziční smlouva možná padne. Jednou ovšem padnout musí a ČSSD se pomalu, ale jistě pro ODS stává nespolehlivým partnerem. Naposled se to projevilo v krizi kolem ČT. ODS se jistě bude překročení výše rozpočtového schodku e hodit jako jeden z argumentů pro vypovězení smlouvy. Karel Kühnl údajně uvažuje o tom, že by se vzdal funkce předsedy US, aby mohl úspěšně kandidovat na funkci lídra čtyřkoalice a případného premiéra. Nejmenovaný lidovecký poslanec řekl s odvolání na Kühnlovy řeči o tom, že se stydí, že je politik: "Je otázka, jestli Kühnlovi přivodit ještě větší utrpení, které by mu případná premiérská funkce jistě přinesla." KDU se chovala i v televizní krizi zdrženlivěji než US. Lidovci prý "nechtějí z kauzy ČT nemravně třískat politický kapitál". Kéž by to bylo víc vidět.

Středa 17. ledna 2001: Poslanec Pilip a studentský předák z roku 1989 Jan Bubeník budou zjevně na Kubě postaveni před soud. Castro se rozhodl, že se na ČR vyřádí. V zásadě mu v tom nic nebrání. Předpoklad (obávám se, že ho sdíleli i nešťastní postižení), že na zdatné Čechy, miláčky Madeleine Albrightové, si nikdo netroufne, se nepotvrdil. (Apropó, vzpomínám si, že jeden významný český diplomat, za mlada nadějný reprezentant mladé české socialistické literatury, napsal někdy na počátku šedesátých let báseň začínající verši: "Fidéle, drahý vousáči, ty se mi velice líbíš". Možná, že by byl kvalifikován pro diplomatickou misi ve věci obou zadržených: je třeba pouze báseň vyhledat, přeložit do španělštiny a poslat starému Castrovi jako doporučení). poznámka Slovenský prezident se v pozdravném poselství slavnostnímu zasedání Sudetoněmecké akademie vyjádřil velmi kriticky k vyhnání sudetských a karpatských Němců. Za to byl napaden v Právu hádejte kým - no přece Janem Kovaříkem, specialistou na sudetoněmecké záležitosti už od sedmdesátých let (tenkrát se Právo jmenovalo Rudé a pan Kovařík byl taky rudý; dnes už je jen český vlastenec). komentář Zákon o České televizi prý má v Senátu šanci. Lidovci prý jsou ochotni ho nechat projít, aby se spor uklidnil. To by všem bylo pěkné vysvědčení pro soudržnost čtyřkoalice, pro US je nepřijetí zákona (lépe řečeno v tuto chvíli spíše jeho zdržení, protože Poslanecká sněmovna pak senátní veto přehlasuje) prestižní záležitostí. Váhají i oba nezávislí (Fischer, Kubín), Falbr je tentokrát solidární s ČSSD. Komunisté se prý rozhodnou až před hlasováním. Zákon je nevyvážený, a proto nepředstavuje rozumný kompromis (jde o to, aby v rozhodování o ČT byla zajištěna parita mezi ODS a Hradním blokem, jinak ČT spadne do klína jednomu ze soupeřů; proto by se Senát s hradní většinou měl na sestavování a schvalování Rady podílet). Podle zpráv z Ústavního soudu hodlá soud vyhovět Havlovu podání a zpochybnit hlavní body nového způsobu volby. Pokud se tak stane, mohl by to být další hřebíček do rakve opoziční smlouvy. Už pro ODS nemá valný smysl. Podle předsedy Úřadu na ochranu informací Neuwirtha Česká televize porušila zveřejněním výpisu z hovorů, které vedli členové Rady na svých mobilech, především Zákoník práce. Ten zakazuje zaměstnavateli sdělovat jiným údaje o svých zaměstnancích bez souhlasu těchto zaměstnanců. Problém je, že členové Rady nebyli ani zaměstnanci ČT. Jakýsi čtenář v MFD se domnívá, že mobilní telefony zapůjčili radním "pro výkon jejich práce daňoví poplatníci". Daňový poplatník se stává podobně obludným monstrem jako "pracující lid" v době bolševismu. fejeton

Čtvrtek 18. ledna 2001: Velká televizní revoluce vrcholí dobytím Zimního paláce. Před polednem se do sekretariátu generálního ředitele ČT dostavil bývalý finanční ředitel Paluska (tvrdí, že jeho výpověď je právně neplatná), doprovázen představiteli televizních sovětů a pochopitelně i televizním štábem (kamery místo děl Aurory). Vyhnali zaměstnance sekretariátu (mají si sbalit věci, odevzdat klíče, opustit pracoviště a zůstat "k dispozici" doma - zjevně čekat, až si pro ně přijde Čeka). Komisař Paluska všechno vysvětlil: "Chtěl jsem, aby tu televizi někdo řídil do doby, než ustavíme provozní výbor". Tak se holt obětoval a vzal to na sebe. Pro Valterovou je návrh na vytvoření provozního výboru, kde by z Hodačových lidí seděla jen ona, nepřijatelný. Revoluční zábor podporuje iniciativa ČT - věc veřejná. Jan Kraus: "Kvůli těmhle lidem (Hodačův management, bd) se dvakrát sešlo Václavské náměstí a nic se nestalo. V ČT nikdo neví, co dělají pan Beznoska a paní Bobošíková s účty a financemi. Po televizi se procházejí lidé, o kterých nikdo nic neví." Poslední věta trochu připomíná tvrzení dr. Husáka z podzimu 1969, že se ze státních hranic stalo korzo. (Nato bolševik hranice opět neprodyšně uzavřel). Stranou necháme haškovské filiace (Karlovo náměstí a na každém stromě voják bez discipliny). Proti této fázi revoluce se už vyslovili i Kasal, Mlynář a Fischer (poslední dva opatrně). Obě strany (vzbouření a hodačovci) se navzájem obviňují z touhy skartovat důležité materiály (zjevně pokud jde o finanční záležitosti). Lze předpokládat, že obě strany mají pravdu. Když k něčemu podobnému, jako je nynější anarchie v ČT, dojde v celostátním měřítku, následuje zpravidla vojenský puč. Zákon o ČT v Senátu neprošel. Rozhodl jeden hlas sociálně demokratického senátora Mezihoráka. Sněmovna zákon projedná znovu v úterý a patrně Senát přehlasuje. Další zdržení může způsobit prezident. Televizní krize se zatím bude zdárně rozlézat. Znovu se zdá, že neexistuje žádné dobré řešení. Triumf kolektivní nezodpovědnosti. Ministerstvo zahraničí SR se distancovalo od názorů prezidenta Schustera na vzhnání Němců. Postoj vlády se prý nezměnil, vláda nevidí důvody k omluvě. Prezident svůj názor nekonzultoval s ministerstvem zahraničí, je to jeho soukromý názor. Schusterův mluvčí prohlásil, že prezident nechtěl zpochybnit rozhodnutí velmocí o odsunu Němců. Znovu opakuji, že velmoci o ničem nerozhodly, jen požehnaly zrůdný český plán, polský plán a vnutily provedení podobné akce poraženému Maďarsku.

Pátek 19. ledna 2001: Televizní revoluce zaznamenala první neúspěch. Pokus o zabrání sekretariátu ředitele Lžidimitrijem Paluskou (je zajímavé, že člověka v souvislosti s touto akcí napadají samé ruské paralely) ztroskotal. Popudil proti stávkujícím i politiky, kteří jim dosud byli nakloněni. Přitom to byl jen další logický krok na cestě od zabrání velína ČT. Palusku vypudila ochranka Věry Valterové. Neúspěch vyvolal pochybnosti o tom, zda to bylo vhodné, i v dosud jednotném táboře televizních revolucionářů. Hlásí se všeobecná únava z revoluce. Televizní odbory uznaly Valterovou za právoplatnou zástupkyni odstoupivšího Hodače. Spor je o tzv. Moosův plán, který Valterová odmítá, a o přeložení Beznosky a Bobošíkové na jinou práci (sesadit je nemůže). Podle STEM v důsledku angažmá ODS v televizní válce straně výrazně poklesly preference. Zasloužila by si to. ČSSD zastávala v průběhu krize umírněné a konstruktivní postoje, proto zjevně respondenti zapomněli na to, že na problém bylo zaděláno za její činné spoluúčasti. Předstihla v preferencích ODS. Jen asi 50% lidí chce jít k volbám - všeobecná averze k politice, nezodpovědně rozpoutaná, nese plody.

Sobota 20. ledna 2001: Poslanec Zahradil (ODS) kritizuje cestu parlkamentní delegace (jejímž je ostatně členem) na Kubu. Česká parlamentní demokracie se tam nechala vylákat a tím legalizovala tamní praktiky, kubánský parlament coby možný partner českých poslanců je instituce stejného významu jako Federální shromáždění bolševické ČSSR, cesta nemůže mít velký praktický význam. Na té kritice něco je. Pomáháme Castrovi, aby z věci udělal Případ a zviditelnil se. Televizní krize přidala na popularitě politikům ČSSD. Asi právem, ČSSD se chovala umírněně a obezřetně (pouze ministr Dostál si trochu naháněl popularitu). Veřejné mínění je rozděleno, větší část (59%) podporuje bezvýhradně či s výhradami "rebely", 41% je bezvýhradně či s rezervou proti. Rozdíl výrazně menší, než by odpovídalo dojmu z statisícových demonstrací a protestů "osobností". Na jihlavské prezentaci kandidátů na lídra čtyřkoalice vyčítali lidovečtí sympatizanti v publiku Kühnlovi a Žantovskému jejich angažmá v televizní válce. Zdrženlivost politiků KDU má tedy podporu "dole".

Pondělí 22. ledna: Děčínští sociální demokraté vyzvali Zemana, aby opět kandidoval na funkci předsedy strany. Místopředseda pardubického regionu Miroslav Kučera soudí, že to může spustit lavinu podobných žádostí, protože Zeman je nenahraditelný. Že by to měl Zeman opravdu tak primitivně vypočteno - prosby zoufalého členstva, kterým nakonec nebude schopen odolat? To by byl opravdu trapný tyátr, který by straně jako celku dal dosti špatné vysvědčení.

Úterý 23. ledna: Zástupkyně ředitele ČT Valterová se odmítla setkat na úřadě vlády se zástupci stávkujících. Tvrdí, že ji stávkující vydírají, stěžuje si na nactiutrhačné plakáty. Zjevně nepovažuje Falbra co by zprostředkovatele za nestranného. Falbr se zprostředkování vzdal. Nový finanční ředitel Beznoska odmítá vyplatit stávkujícím mzdy za leden. Televize ovšem pracuje, jen neposlouchá vedení. Možná že ani vedení nepotřebuje. Celý spor končí chaosem. Pilip s Bubeníkem byli na Kubě vzati do vazby. Velmi by mne zajímalo, zda si byli předem vědomi takového rizika. Dojemné fotografie paní Pilipové s dětmi sice panu poslanci zlepšují image, je ovšem otázka, zda se do voleb stihne z Kuby vrátit. Pokud mu ovšem jde především o věc samu, tj. o podporu lidských práv, a je ochoten pro ni obětovat i svou politickou kariéru, zaslouží si uznání. Ústavní soud rozhodl v případě jakéhosi zločince, kde figurovaly mj. výpisy z mobilního telefonu, že to, kdo kdy komu volá, je ústavou chráněným tajemstvím. Podle názoru soudce ÚS Procházky má zaměstnavatel právo si vyžádat výpis hovorů, ale nesmí ho zveřejnit. Zveřejnění je porušením práva na ochranu osobnosti. Verdikt ÚS je nepochybně správný. ČT nemá právo zveřejňovat výpis hovorů už proto, že na druhém konci linky není její zaměstnanec a zveřejňuje takto i údaje o jeho hovoru. Televizní revoluce vede k tomu, že se ve společnosti uplatňují indiánské manýry.

Středa 24. ledna: Sněmovna přehlasovala Senát ve věci novely zákona o ČT a prezident ještě tentýž den zákon podepsal s tím, že má k novele kritické výhrady (volba Rady ČT není rozdělena mezi Sněmovnu a Senát, Sněmovna schvaluje Kodex ČT). Předseda US Kühnl se dal slyšet, že ČSSD a ODS dostaly prezidenta do pasti. Ve skutečně se prezident zachoval politicky správně a zodpovědně: zejména první z jeho výhrad je zcela na místě, v tuto chvíli je však důležitější urovnat krizi kolem ČT. To se může stát jen volbou prozatímního ředitele a nové rady ČT. Advokát Tomáš Sokol se domnívá, že zveřejnění výpisu volání členů Rady ČT není trestný čin, nanejvýš porušení pracovních povinností ze strany těch, kteří informace pustili mimo ČT. Nález Ústavního soudu se prý týká telekomunikačních společností, ne majitelů telefonu. Ale členové Rady ČT nejsou zaměstnanci ČT a už vůbec jimi nejsou ti, kterým telefonovali. Může mne někdo skandalizovat jen kvůli tomu, že vyčmuchá, kdo mi kdy telefonoval, a zveřejní to? I když to není policie, nemá povolení od soudu, nejsem jejím zaměstnancem a mám svůj soukromý mobil? Pan doktor Sokol začal svou politickou kariéru návrhem na zákaz KSČ a končí obhajováním komunistických manýr. Miloš Zeman navštívil Bavorsko a hnán vidinou továrny BMW u Kolína, projevuje nebývalou vstřícnost. Setkal se se Stoiberem a Böhmem, slíbil česko-bavorské diskusní fórum, na němž se budou účastnit i sudetští Němci.

Čtvrtek 25. ledna: Ústavní soud vyhověl Havlovu podnětu a zrušil většinu problematických bodů nového volebního zákona. Zůstala pouze 20% klauzule pro koalice. komentář Poslanec a stínový ministr zahraničí Zahradil poskytl rozhovor Právu. Tvrdí tam mj., že jeho kolega Pilip je "velmi cílevědomý a slušně řečeno velmi pragmatický člověk" a že si těžko dovede představit, že by na Kubu odjížděl "pouze se záměrem pomoci tam rozvoji nebo ochraně lidských práv". Nikdo nemůže panu Zahradilovi brát jeho názory, ale říci v této situaci veřejně něco tak mlhavého a přitom mnohoznačného je skoro denunciace. Je nepochybné, že pan Pilip při plánování cesty intenzivně myslil i na svůj politický image. Na tom není ještě vůbec nic špatného. Otázka je jen, zda dostatečně zvážil všechna rizika s akcí spojená. To ale není v tuto chvíli prvoplánová záležitost. Prvoplánová záležitost je, že jakási banánová diktatura zadržuje dva české občany, z toho jednoho poslance českého parlamentu. Pokud si to necháme beze všeho líbit nebo to přeženeme se "vstřícností", budeme do budoucna jako stát pro srandu králíkům. Václav Klaus v souvislosti s případem poslance Pilipa vyjádřil přání, aby sněmovna byla informována o soukromých zahraničních cestách poslanců, aby pak v případě potíží nebyla zaskočena. Tento požadavek je nehorázný: nechce snad pan předseda zavést pro poslance výjezdní doložky? Václav Klaus obvinil premiéra Zemana, že se v Mnichově choval nedůsledně a ohrozil vstřícností k Bavorsku a sudetským Němcům české národní zájmy. poznámka Jan Kovařík v Právu tentokrát hájí Zemana před Klausem. Být Zemanem, o takovou obhajobu bych nestál. Rozpory mezi jugoslávským prezidentem a Západem se vyostřují. Koštunica se nechal slyšet, že alianční bombardování bylo zločinem spáchaným pod taktovkou USA. Koštunica odmítl vydat Miloševiče Haagskému tribunálu. poznámka

Pátek 26. ledna: Výroky poslance Zahradila o jeho kolegovi Pilipovi, který právě sedí v havanské base, vyvolaly celkem oprávněně vlnu rozhořčení. Kromě morální a lidské stránky věci je to i z politického hlediska naprosto nemožné: pokud už má pan Zahradil o panu Pilipovi tak špatné mínění, proč si proboha nepočká, jak to všechno dopadne? Pokud má pravdu, bude mít určitě příležitost triumfovat. A pokud se mýlí, musel by si svůj omyl vyřídit jen sám se sebou, kdežto takhle se bude muset omlouvat málem celému světu. A tenhle člověk má být v případě volebního vítězství ODS šéfem české diplomacie! Pánbůh s námi a zlý pryč. Premiér Zeman předvedl medvědí tanec před bavorským ministerským předsedou Stoiberem a narazil na všech stranách. Doma řve Václav Klaus, který se Zemanem zápolí o fašistoidní voliče (těch je u nás nemálo). V Bavorsku Zemana kritizuje šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení Posselt. Premiér se kroutí: považuje prý za prospěšnou každou regionální spolupráci, při své návštěvě Itálie jednal např. jednal i s lombardskými politiky. V Mnichově byla řeč jen o příhraniční spolupráci, a té by se podle jeho názoru měli účastnit i "naši bývalí spoluobčané". Zemana podpořil jedině Havel. Na jednu stranu je to v této situaci od prezidenta hezké, na druhou stranu ovšem dosti riskantní: Zeman totiž právě provádí velmi nebezpečné číslo své politické gymnastiky: střemhlavý pád mezi dvě židle. Fidel Castro doufá, že prezident Bush není tak hloupý, jak vypadá, ani tak mafiánský, jak mu to kouká z očí. Od kubánského Calvery to opravdu sedí. Zdalipak se někdy taky podívá do zrcadla? Ruská státní duma schválila status nedotknutelnosti pro doslouživší ruské prezidenty. Teoreticky lze sice bývalého prezidenta postavit před soud za "těžký zločin", ale procedura je tak složitá, že je něco podobného krajně nepravděpodobné. Předseda ruských komunistů Zjuganov dal najevo krajní nespokojenost a prohlásil, že prý je to návrat do středověku. V ruském středověku (a ten se v lecčems protáhl až do dvacátého století) ovšem bylo zvykem v liberálnějších obdobích neúspěšného cara nejprve sesadit a pak zamordovat, v radikálnějších epochách rovnou zamordovat, čímž byl de fakto také sesazen. Nová zákonná úprava je pro Rusko v tomto směru výrazným pokrokem. V Lidových novinách dnes vyšel článek konzervativního humoristy Romana Jocha o tom, jak se mají nadále vyvíjet naše vztahy s Kubou. Navrhuje, aby ČR nejprve s pomocí zahraničních přátel a kontaktů vysvobodila oba zadržené a pak stáhla své diplomaty z Havany a vypověděla kubánské z Prahy. I kdyby tu takový plán opravdu byl, nesmělo by se o něm napřed žvanit. Úlevné je, že pan Joch nenavrhuje přímo, abychom Kubě vyhlásili válku. I přes značnou vzdálenost "ostrova svobody" není vyloučeno, že bychom ji prohráli. Ještě že nám to NATO nedovolí! (Pan Joch si patrně myslí, že Kubánci mají k starému diktátorovi podobný vztah, jako měli Češi k Husákovi a Jakešovi. Kdyby tomu tak bylo, neudržel by se Castrův režim u amerických břehů a daleko od zatím ještě pořád rozloženého Ruska ani týden).

Sobota 27. ledna 2001: Premiér Zeman kritizoval na zasedání vlády ministra vnitra Grosse, podle svého zvyku za jeho neúčasti. Kritizoval rovněž ministra financí Mertlíka. První je konkurent, druhý se vyjádřil nevhodně během krize okolo ČT a opozičně smluvní partner žádá jeho hlavu kvůli IPB. Zdá se, že Zeman kope kolem sebe v důsledku toho, že se situace vyvíjí jinak, než si to naplánoval. Asi se chtěl nechat umluvit,aby nerezignoval na post předsedy strany, a teď se ukazuje, že přemlouvajících možná nebude dost. ČSSD přišla s populistickým návrhem, aby účastníci protifašistického odboje dostali finanční odměnu. Pravice logicky navrhla rozšířit odměnu i na lidi vězněné za odboj vůči komunismu. tento pozměňovací návrh prošel. Vláda by trak musela vydat nikoli 400 milionů, ale celou miliardu Kč. Proto sociálnědemokratický navrhovatel zákon raději stáhl. Je velmi dobře, že nestydatý populismus utrpěl opět porážku. Stávkový výbor ČT se zjevně chystá vyzvat zaměstnance, aby ignorovali auditory, pozvané Hodačovou zástupkyní Valterovou. Podle právní expertízy k tomu prý není oprávněna. To není dvakrát šikovné, účelovost z toho čouhá jako sláma z bot. Počkáme si, až přijde prozatímní ředitel, ten nám musí jít na ruku (to jsme si vybojovali), a povolá tedy auditory, kteří nám taky půjdou na ruku. Martin Komárek píše v MFD o zadržení Pipipa a Bubeníka. polemika

Pondělí 29. ledna: Lídrem Čtyřkoalice se stal Cyril Svoboda. Kdyby se byly uzavíraly sázky, byl by na tom mohl ten, co by to byl uhádl předem, slušně vydělat. poznámka Fidel Castro vyzval personál kubánské ambasády v Praze, aby s nasazením životů hájil budovu před českou agresí. Komunismus středoamerické provenience má i své veselé stránky. Právo informuje, že maďarští nacionalisté "požadují rehabilitaci fašistického premiéra". Jednak v článku opět řádil tiskový šotek jménem Lájoš (Bárdossyho předchůdce v úřadě se nepíše Teleky, ale Teleki), jednak je v pozadí předávané informace cítit potřeba trochu si zaštvat proti našemu spojenci v NATO. poznámka

Úterý 30. ledna: Předseda Senátu Petr Pithart odjel na Kubu. Napsal Castrovi před časem dopis ohledně obou zadržených, Castro ten dopis ohodnotil příznivě a Pitharta poslal. Na základě Pithartovy politické praxe z doby dělení Československa je se bát, že by se mohl Castrovi omluvit. V souvislosti s volbou lídra čtyřkoalice vytkl kdosi v MFD neúspěšnému kandidátu Kopřivovi, že se veřejně nevyjádřil ke Krizi v ČT. Nezapojil se nám, soudruh!

Středa 31. ledna: Kubánské ministerstvo zahraničí sdělilo, že Pitharta pozvali díky zájmu, který projevil v dopise Castrovi. Vzhledem k tomu, že Castrova odpověď už u nás byla zveřejněna, bylo by dobré, aby veřejnost znala i Pithartův dopis. Kubánská strana zjevně Pithartovu vstřícnost zneužívá, s tím je dobré předem počítat. Nejžhavějším favoritem na funkci prozatímního ředitele ČT je dosavadní šéfproducent uměleckých pořadů ČT Karel Kochman. Podporuje ho čtyřkoalice a větší část ČSSD. Kochman je ovšem aktivním účastníkem televizní revoluce. ODS (Langer) požadují, aby to byla osoba po této stránce neutrální. To je požadavek rozumný. Ministr Dostál má za úkol projednat kandidáta s televizními odbory. Odborům ovšem není nic do toho, kdo bude ředitelem televize. Přistupovat na "revoluční výdobytky" tohoto druhu je neblahé kapitulantství.