|
|
|||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
15.1.-20.1. 2001 |
ARCHIVDOKUMENTPozdrav prezidenta SR Rudolfa Schustera slavnostnímu zasedání Sudetoněmecké akademie Dovolte mi, abych Vám u příležitosti jubilejního zasedání Sudetoněmecké akademie věd a umění poslal mnoho srdečných pozdravů. Jako prezident Slovenské republiky bych rád vyslovil velké uznání široké spolupráci Vaší Akademie se slovenskými vědeckými institucemi. Váš stálý zájem na dalším prohloubení vzájemných kontaktů umím vysoce ocenit. Tato věc mne těší o to více, že se slovensko-německé vztahy ve 20. století nevyvíjely vždy pozitivně. Jde především o dobu druhé světové války a bezprostředně po ní, kdy jsme se nevyhnuli uplatnění principu kolektivní viny, což pocítili mnozí občané německé národnosti, kteří tehdy žili v Československu.I dnes musí člověk nabrat všechnu svou odvahu, aby nakreslil pravdivý obraz té těžké doby. Je to však skutečnost, kterou nemůžeme vynechat z kontextu našich úvah a snah o budoucnosti Evropy. Zdůrazňuji to proto, že jsem byl přímým svědkem těchto událostí a viděl jsem mnoho křivd a těžké osudy karpatských Němců. Jejich vysídlení bylo pro mnohé lidská tragédie, neboť byli se Slovenskem po staletí duchovně i existenčně spjati. Ještě těžší osud museli prodělat sudetští Němci, to dnes nezřídka uznává i česká strana. Slovenská vláda národního smíření a Slovenská národní rada, jejímž předsedou jsem byl, se už v roce 1990 upřímně omluvila Karpatským Němcům za jejich utrpení a za tragédie, které museli v letech 1944-46 prožít. Také dnes je v zájmu slovenské politické reprezentace, najít politické a lidské pochopení, jak to odpovídá zájmům a požadavkům rozšiřující se Evropské unie. Podle mého názoru nestačí, že se země, z nichž byli občané německé národnosti násilně vystěhováni, příležitostně omlouvají za tento tragický omyl. Měly by se naučit, tak jako v případě holocaustu, přiznat svou vinu, aby ukázaly budoucím generacím, že Evropa může být budována jedině na základech tolerance, porozumění a humanity. Osobně by mne velmi těšilo, kdybychom na této cestě jednou provždy nalezli společnou řeč, abychom v budoucnu mohli bez rozpaků sedět za společným stolem a mluvit o "vyhnání" jako o záležitosti, o jejíž řešení usilujeme. To vyžaduje nejen politickou prozíravost, ale i kulturní zralost. U nás na Slovensku, myslím však že i u Vás v Německu si občané přejí, aby se Evropská unie stala naší společnou vlastí, aby hranice v Evropě znamenaly stále méně a abychom se mohli navštěvovat bez pasů a celních kontrol. To je odvážné přání, ale jako prezident Slovenské republiky se ho odvažuji vyslovit, neboť je v zájmu nás všech a v zájmu budoucí sjednocené Evropy. Přeji všem členům Sudetoněmecké akademie věd a umění mnoho úspěchu při plnění tohoto cíle a také ve všech ostatních činnostech a odborných oblastech. S mnoha pozdravy |