2.1.-6.1. 2001

ARCHIV

Kam by nás vedl Václav Klaus?

Minulou (silvestrovskou) neděli se Václav Klaus v Sedmičce na Nově rozhovořil o svém oblíbeném tématu, Evropské unii. Zřejmě pod dojmem Schröderova požadavku na sedmileté moratorium, pokud jde o volný pohyb pracovních sil, dal opět průchod svému euroskepticismu: náš vstup do EU je podle něho "podmiňovaný a oddalovaný". "Evropská unie nemá otevřenou náruč. Vstup do EU pro nás nebude z jejich pohledu, jejich očima, návrat ztraceného syna, na kterého už se všichni strašně těšili, to bude taková adopce cizího dítěte, o kterém moc nevíme, jaké je."

Je tu zjevně jakýsi rozpor mezi našimi (respektive Klausovými, ale Klaus si dává dobrý pozor na to, aby se jeho představy moc neodlišovaly od představ "obyčejného českého člověka") a představami pánů z Unie. Podle našich představ jsme ztracený syn, na kterého by se měli všichni strašně těšit. Jejich představy jsou ovšem podstatně skeptičtější, a to nás zlobí.

Jaký ale mohou mít lidé v zemích EU faktické důvody k tomu, aby se na nás strašně těšili? Náš vstup do EU je bude něco stát. Jsme chudá a zaostalá země, chybí nám základní civilizační návyky - přišli jsme o ně během padesátiletého ruského zajetí. Kapitalizaci českého hospodářství jsme pod Klausovým vedením provedli namnoze jeho hromadným a chaotickým rozkradením. Jsme zanedbané dítě, které je třeba odvšivit, umýt, ošatit, nasytit a hlavně pořádně vychovat. Výchova není možná bez spolupráce vychovávaného - ten však Klausovými ústy mocně vzdoruje. Přitom jde o to, zda se nám podaří dostat se do dobré společnosti: toho lze dosáhnout, jak věděli naši předkové, tvrdou prací a pokorou. Té se nám zoufale nedostává. Viz Václav Klaus a jeho družina.

Je smůla, že Václav Klaus nezná pořádně bibli. V jeho podání příběh o ztraceném (přesněji řečeno marnotratném) synovi vypadá takto: vydal se do světa, všechno, co měl, roztočil a prošustroval. Pak pásl prasata a byl by s nimi jedl z koryta, kdyby mohl. Načež se vrací domů a hrdě volá: Fotr, tak jsem tu, koukej zaříznout vykrmené tele! Tvůj ztracený synáček, na kterého jste se všichni tak strašně těšili, se vrátil!

V Ježíšově podobenství se ovšem marnotratný syn vrací po čtyřech a s vědomím, že to, co ho potkalo, si způsobil sám. Proto je mu možné odpustit.

Nechť však Václav Klaus a jeho věrní neklesají na mysli! Existuje veliké a mocné společenství, které by nás asi na rozdíl od EU přivítalo jako ztraceného syna; lépe řečeno těší se na nás už teď tak, jako se těší rota nadržených loupežníků na chudou, leč z jejich hlediska pořád ještě spanilou pocestnou, které už po druhé hrozí, že padne do jejich chlípných pracek. Je to samozřejmě, řečeno s Jánem Kollárem, ono mohutné dubisko na východě. Nejapné řeči, jaké vedl Václav Klaus v silvestrovské Sedmičce, mohou jen zvýšit jeho případné chutě i šance.

5.ledna 2001