15.1.-27.1. 2001

ARCHIV

Čiré zlo, kompromisy, kritika

Stát, který se ve světě právem netěší dobré pověsti, svévolně zadržuje dva naše občany, z nichž jeden je poslancem českého parlamentu. taková věc nemůže nechat občana této země klidným, a Martin Komárek ("Teroristé uvěznili odvážné muže", MFD 27. ledna) je zneklidněn na nejvyšší míru. Na jeho textu je to vidět.

Pan Komárek jistě právem kritizuje poslance Zahradila, jeho výrok je neslušný a navíc může oběma zadrženým ublížit. Pan Komárek má bezpochyby pravdu, když označuje kubánský režim za zločinný. Pan Komárek ovšem dále píše: "Castrův režim totiž není nic jiného než čiré zlo, stejně jako jím byl režim Husákův a Jakešův." K tomu lze namítnout dvojí: Za prvé, Husákův a Jakešův režim nebyl čiré zlo. Žádný režim není čiré zlo. Čiré zlo neexistuje. Husákův a Jakešův režim byl hnusný a zločinný, ale když se člověk uskrovnil v nárocích a smířil se s tím, že se mu mnoho věcí nepodaří prosadit, mohl si v něm najít skulinku pro smysluplnou práci. A nebylo nutné odcházet do "paralelní polis" českého disentu. Stačilo přesunout se na stupnici povolání, seřazených podle prestiže a výnosnosti, o dvě tři patra níže. Mnozí lidé na této nízké úrovni společenského života usilovali nikoli bez úspěchu zachovat ve společnosti ponětí o některých občanských ctnostech: pracovitosti, slušnosti ve vztahu k bližním. Jejich úsilí mělo smysl, i když je dnes nikdo nezná jménem a neodmění řádem.

Za druhé: nejsem odborník na jižní Ameriku, ale troufnu si tvrdit, že Castrův režim nemůže být stejný jako ten normalizační. Normalizační režim se zhroutil, jakmile mu jeho někdejší moskevští protektoři odřekli svou podporu. Castrův režim bez této podpory už deset let dále vzdoruje nejmocnějšímu státu světa. Tím nechci říci, že je lepší než Husákův nebo Jakešův, jenom že je úplně jiný a že mu tedy nemusíme úplně ve všem rozumět.

Pan Komárek se domnívá, že této vládě nebude nikdo zazlívat, přistoupí-li na kompromis. Obávám se, že tato vláda je schopna přistoupit na kompromis, který jí bude mnoho občanů právem zazlívat. Samozřejmě jde teď o to oba zadržené vysvobodit, ale ne za každou cenu. A obávám se, že představa pana Castra o kompromisu se velmi liší od toho, co je jako kompromis pro Českou republiku únosné. Kompromis, který by znamenal její faktickou kapitulaci před banánovou středoamerickou diktaturou, nadělá víc škody než užitku a zbytečně posílí Castrovu pozici.

Pan Komárek píše, že bychom neměli podléhat pokušení jakkoli soudit Bubeníka a Pilipa. To je pravda v tom smyslu, že teď na to není ta pravá chvíle. Jsme tak říkajíc uprostřed příběhu a oba páni dosud sedí v havanském vězení. Jinak ovšem podléhají "soudu", to jest kritice, stejně jako kterýkoli občan této země. Politické činy podléhají v demokratické společnosti kritice. Tím se demokracie liší například od společností kubánského typu.

Pan Komárek uzavírá: "To je nevývratná pravda. Politikům, kteří tvrdí něco jiného, tedy lžou, bychom měli dát ve volbách najevo, že je nechceme." Tato kategorická formulace, nechť se na mne pan Komárek nezlobí, je velmi podobná tomu, co jsem čítával v oficiálním tisku husákovského režimu. Navíc jsou v ní jen ty volby.

27. ledna 2001