Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

15.1.-27.1. 2001

 

ARCHIV

Zemanovy bavorské námluvy

Návštěva českého premiéra v bavorské metropoli vyvolala živý ohlas na obou stranách společné hranice. Sešel se se svým bavorským protějškem Stoiberem a s předsedou zemského sněmu Böhmem. Böhm je shodou okolností současně mluvčím Sudetoněmeckého krajanského sdružení, ale tato skutečnost by se neměla přeceňovat: kdyby pana Böhma bylo jen trochu možné rozpárat na předsedu Landtagu a mluvčího SdL, byl by se Miloš Zeman určitě sešel jen s tou košer polovinou.

Zeman a Stoiber se shodli na potřebě zahájit česko-bavorský dialog, v němž by měli své místo i sudetští Němci. To pak Stoibera podnítilo k některým vstřícným krokům - v souvislosti s problémem Temelín se vyslovil pro mírové využití atomové energie a proti blokádám hraničních přechodů.

Zeman to se vstřícností nijak nepřeháněl: prohlásil veřejně, že sudetoněmecký problém včetně majetkových restitucí považuje za politicky uzavřený; je třeba jej ponechat historikům. Tedy nic nového pod sluncem.

Náznaky jakési vstřícnosti mají docela prozaické pozadí. Jako vonící jitrnice před čenichem řeznického hafana se před premiérem vznáší vidina pobočky bavorské automobilky BMW, která by mohla být vybudována někde u Kolína. Vedou ho tedy důvody ryze "pragmatické". Je příznačné a v zásadě pozitivní, že přitom narazil, a to hned na dvou stranách.

Šéf SdL Posselt se ohradil proti tomu, že by sudetoněmecký problém měl být politicky uzavřený. Nelíbí se mu také formulace o "vyhaslých" prezidentských dekretech a kritizuje i kancléře Schrödera za jeho podporu českému premiérovi.

Na české straně vehementně protestuje Václav Klaus. Zeman prý porušil zásadu, že partnerem pro českou vládu je jedině vláda německá. Jsou tu náznaky, jež "by mohly vést k erozi českého zahraničněpolitického konsensu, k ohrožení českých národních zájmů a ke stupňování požadavků druhé strany".

Nato se Zeman pokusil celou záležitost bagatelizovat: v Bavorsku jednal pouze o příhraničních stycích, v nichž by měli mít své místo i "naši bývalí spoluobčané".

Je zajímavé, jakou roli hraje sudetoněmecký problém v naší domácí politice. Začal s tím kdysi Václav Klaus a ODS, když v podstatě ukřičeli Havla a přinutili ho změnit jeho původně otevřenější stanovisko. Tím nalákali určitý počet voličů, ovšem takových, o něž by slušná strana buď neměla stát, nebo by se aspoň měla snažit je nějak kultivovat. Když se Klaus dostal k veslu, musel se zabývat náročným úkolem, jak uspořádat vztahy s Německem. V té chvíli jej Zeman napadl stejnými prostředky, které předtím použil Klaus vůči Havlovi, a začal se s ním přetahovat právě o tyto voliče. Podlézání rudimentům šovinismu, nenávisti a barbarství v české veřejnosti se od té chvíle stalo krédem obou stran. Podle toho taky vypadá jejich elektorát, jejich členstvo a jejich politická elita. Klaus teď vrací Zemanovi to, co mu on prováděl v polovině devadesátých let. Je to úplně neodpovědná politická hra a má destruktivní vliv na společnost i stav politické kultury.

Za zmínku stojí význam, který oba politici (Zeman i Klaus) připisují "historikům". Jejich úkolem je zařadit v našich národních dějinách věci, za něž bychom se jinak museli stydět, do kontextu "příčin a následků". Tehdy nám příčiny dovolovaly kolektivně oloupit a vyhnat některé naše spoluobčany. Dnes ty příčiny chybí. Zítra se ovšem mohou vyskytnout jiné, které nám to zase umožní. Historik je v tomto pojetí prodejná děva, která obstarává státu ideologické alibi pro jeho přehmaty. Je třeba s lítostí konstatovat, že v české historické obci, jejíž starší generace je z větší části odkojena stalinismem a ta o něco mladší zase poznamenána služebnou úlohou v době "normalizace", je spousta lidí, kteří vzali tuto "společenskou objednávku" za svou. Výsledkem je, že když Němci přijdou s tím, že je tu otevřený problém, zřídí se "fórum", na němž čeští oficiózní nacionalisté vodí naivní německé účastníky za nos.

Shrnuto a podtrženo: to, co český premiér nabízí za továrnu BMW, je typický vrabec na střeše. Nepředpokládám, že by bavorská strana projevila potřebnou dávku naivity.

26. ledna 2001