15.1.-20.1. 2001

ARCHIV

Timeo Danaos...

Ještě osm let po rozdělení československé federace narážíme na problémy, které zároveň spojují a rozdělují Čechy a Slováky. Touto formou naše nepodařené soužití vlastně pokračuje. Ukázalo se to znovu minulý týden, když slovenský prezident oživil vzpomínku na vyhnání karpatských Němců ze Slovenska.

Slováci měli a mají od poválečného "účtování" s našimi německými spoluobčany větší odstup než my, a to hned z několika důvodů. Vyhnaných ze Slovenska byla podstatně méně než těch z Čech a Moravy. Slováci už z historických důvodů nejsou zatíženi protiněmeckou záští tak silně jako Češi. A konečně v době, kdy k "odsunu" došlo, byli po šestileté epizodě Slovenského štátu v jistém slova smyslu sami pod českou kuratelou.

Proto se už od převratu v roce 1989 periodicky opakují zoufalé slovenské pokusy o otevřenější postoj k poválečné tragédii. Už prohlášení Slovenské národní rady z února roku 1991 (Rudolf Schuster byl tehdy jejím předsedou) se od podobných českých dokumentů příznivě odlišuje jasnou a otevřenou řečí. Karpatští Němci se podle něho stali obětí deportací do obou částí rozděleného Německa (vzpomeňme si na směšné tahanice o slovíčka "vyhnání" a "vyhánění" při tahanicích o text česko-německé deklarace). Touto fází odsunu byli postiženi většinou nevinní lidé a trpěli za ty, kteří ve jménu německé menšiny na Slovensku sloužili nacismu. V té souvislosti SNR odsuzuje princip kolektivní viny, ať už byl zdůvodňován jakýmikoli argumenty.

Na toto prohlášení navázal minulý týden slovenský prezident v poselství výročnímu zasedání Sudetoněmecké akademie věd a umění. Zopakoval stanovisko SNR a navíc prohlásil, že nestačí, když se zúčastněné země za tento tragický omyl příležitostně omlouvají. Je třeba přiznat vinu, stejně jako se to stalo v případě holocaustu, a ukázat tak budoucím generacím, že Evropa může být budována pouze na principech tolerance, porozumění a humanity. Zmínil se i o tom, že ještě těžší osud museli sdílet sudetští Němci, což, jak dodal diplomaticky, se dnes nezřídka objektivně uznává i na české straně. Tato zbožná lež zřejmě ještě přilila oleje do ohně. Následovalo štvavé desaveu Jana Kovaříka v Právu coby viditelná špička ledovce. Jak se žhavily telefony v Černínském paláci, si lze pouze domýšlet.

Nato byl prezident povolán na kartáč k ministru Kukanovi. Výsledkem je prohlášení, že nemíní otvírat Benešovy dekrety ani zpochybňovat závěry Postupimské konference v otázce poválečného odsunu Němců. Na principech dekretů, na jejichž základě se uskutečnil poválečný odsun Němců a Maďarů, není podle prezidenta třeba nic měnit.

Prezident se ovšem mýlí, domnívá-li se, že odsun Němců se uskutečnil na základě prezidentských dekretů (podle nich byl Němcům a Maďarům "pouze" zabaven veškerý majetek, bylo jim odňato, resp. nebylo jim přiznáno státní občanství a byly jim uloženy nucené práce). Prezident se možná rovněž mýlí, pokud jde o odsun Maďarů, který se neuskutečnil (pokud za skrytou formu odsunu správně nepovažuje tzv. výměnu obyvatelstva nebo deportace do Čech). Byl ovšem pod tlakem donucen ucouvnout. Hlavní problém je zjevně v prezidentských dekretech: svazují umně německou a maďarskou otázku a nedovolí Slovákům emancipovat se v této věci od svých někdejších českých poručníků.

Slovenská reprezentace se po odchodu Vladimíra Mečiara snaží řešit národnostní problém v zemi v duchu umírněnosti a smíření. Přejme jí v této věci hodně úspěchů, je to v zájmu celého regionu. Přesto je madarský problém na Slovensku součástí česko-slovenské pasti, která nyní v případě Schusterova dopisu znovu sklapla. Odtud plyne pro středoevropské národy jedno poučení: vždycky, když se objeví nějaký štědrý strýček (ať už je to hodný demokrat, jako dr. Edvard Beneš v roce 1918, nebo v jiných případech zlý diktátor, jako později Adolf Hitler) a nabídne nám kus území, které by podle všech rozumných zásad mělo patřit našemu sousedovi, je třeba mít na mysli, že za nabídkou rozhodně není čistý altruismus, a opakovat si pořád kolem dokola: Timeo Danaos et dona ferentes. Timeo Danaos...

21. ledna 2001