|
Pondělí 3. září: Poslanec Miroslav Kalousek obvinil svou čtyřkoaliční kolegyni a předsedkyni US Marvanovou, že se chce pomstít Klausovi za podzim roku 1997. Pomsta má spočívat v tom, že Marvanová bude stát na čele pražské čtyřkoaliční kandidátky (pražským lídrem ODS má být Klaus). Neuvěřitelné.
Na konferenci OSN proti rasismu v Durbanu požaduje řada afrických státníků od evropských zemí a USA omluvu a finanční odškodné za otrokářství a koloniální vykořisťování. Německý ministr Joschka Fischer se za svou zemi už dokonce omluvil (asi ze setrvačnosti, Němci jsou vycvičeni se omlouvat). Než přišli Evropané do Afriky, panovaly tam divoké poměry, otroctví se považovalo za normální, kmeny se navzájem vybíjely, výjimkou nebyl ani kanibalismus. Kolonizace znamenala proti tomuto stavu jistý pokrok, přestože byla prováděna často nelidskými prostředky a kolonizátoři z pohodlnosti přistoupili na věci v primitivním prostředí obvyklé, které ovšem (jako zrovna otrokářství) odporovaly jejich vlastním principům. Kolonizace vytvořila předpoklady pro vznik samostatných, suverénních států. Pokud se Evropané a Američané mají omlouvat, tedy nanejvýš sami sobě, za to, že se prohřešili proti vlastním zásadám.
Maďarská MSzMP (mimoparlamentní pohrobek někdejší bolševické maďarské strany, která se v létě 1989 sama rozpustila a její představitelé pak založili Maďarskou socialistickou stranu, stranu ministerského předsedy Gyuly Horna), žádá, aby byl v
Budapešti vztyčen pomník Jánose Kádára. Kádár se v určitých vrstvách maďarské společnosti dodnes těší jisté popularitě. Ke zprávě se ještě
vrátíme.
Úterý 4. září: Čtyřkoalice má problém, kam s Kühnlem. Jeho umístění na pátém místě žebříčku popularity (jenže od konce) je trochu nepochopitelné: jako člověk, který nenese žádnou odpovědnost za výkon moci v zemi, by měl vlastně být na špičce. Čtyřkoalice v tuto chvíli spíš stojí o idylický dvojportrét Svoboda - Marvanová; zdá se, že Kühnlovy vyhlídky na premiérské křeslo se rapidně zhoršily.
Soudní dvůr v Haagu se začíná zajímat i o zločiny makedonské armády na albánských civilistech. To je opravdu povedené. Západní politici si napřed - to platí o jugoslávské krizi od samého počátku - vymyslí nemožné řešení, jeho prosazování vede k tomu, že všechny strany se dopouštějí zvěrstev, a ty pak Soudní dvůr v Haagu s pompou trestá.
Středa 5. září: Dovozci ojetin a majitelé autoškol zablokovali dopravu v centru Prahy. Chtějí tak dosáhnout odvolání ministra Schlinga, jeho náměstka a dalšího jeho podřízeného. V takové situaci je zcela zásadní věc, aby vláda nátlaku neustoupila, bez ohledu na to, jsou-li požadavky protestujících oprávněné nebo ne. Tyto formy protestu oprávněné nejsou a o věci je možné jednat, teprve až budou ukončeny.
Na konferenci v Durbanu probíhá boj o závěrečnou rezoluci: bude Izrael odsouzen za genocidu tak trochu, nebo o něco více? Evropské země nemají po odchodu Izraele na konferenci co pohledávat, svou přítomností jen legitimizují nesmyslné a hystericky přepjaté závěry. O tom, čeho se lze nadít, svědčí případ německého ministra Joschky Fischera: ten se pokorně omluvil za zločiny německého kolonialismu (chytrák, dobře ví, že Německo se, řečeno slovy klasiků marx-leninismu, dostalo k hodovnímu stolu imperialistických velmocí příliš pozdě, a tak těch kolonií moc nepobralo). Načež se ozval náčelník jakéhosi kmene, který v roce 1904 německá koloniální vojska vytlačila z úrodných pastvin do pouště, kde pak mnoho lidí zahynulo: a žádá miliony odškodného. Přitom tentýž kmen předtím vypudil z týchž pastvin do stejné pouště dva jiné kmeny. To je ovšem podle náčelníka pouhá nepřátelská propaganda. Ovšem, koloniální mocnosti se neměly snižovat na úroveň primitivních kmenů: provinily se však proti svým zásadám, ne proti zásadám křováckým. Na vytváření jednotné celosvětové ideologie OSN nikdy nemělo a ani dnes nemá. Přestože je to v řadě ohledů užitečná organizace. Ke zprávě se ještě vrátíme.
Návrh zprávy Evropského parlamentu o stavu ČR před přijetím do EU vyznívá prý v zásadě pro ČR příznivě. Značná pozornost je však věnována Temelínu stranou nezůstaly ani Benešovy dekrety. Evropská komise by měla zjistit, zda lze části Temelína odepsat jako neúspěšnou investici, rezoluce dále navrhuje svolat konferenci, která by zvážila náklady na odstavení Temelína. Za tuto pasáž "mohou" zelení a Rakušané. Rakouský strach z jaderné energie v sobě má něco iracionálního a na iracionální požadavky se nemá přistupovat. Jenže: v Temelíně následuje porucha za poruchou a začíná to být politicky neúnosné. Co by se stalo, kdyby byl Temelín odstaven? Může ČR nebo ČEZ obdržet takovou kompenzaci, aby to bylo únosné? O těchto věcech se u nás vůbec nemluví. Proč? Poslankyně EP za FPÖ Raschhoferová podrobila vášnivé kritice prezidentské dekrety. V té souvislosti prohlásila, že Brusel "přehlíží, že zachování platnosti dekretů, které ospravedlňují vyhnání a zabíjení tisíců lidí, je v naprostém rozporu s kritérii EU". Dekrety jsou ovšem v rozporu s kritérii EU, ale tvrdit, že ospravedlňují vyhnání a zabíjení, znamená přiznat, že nevím, o co jde. Dekrety "pouze" zkonfiskovaly Němcům vbeškerý majetek a zbavily je občanských práv. A nakonec Michael Žantovský. Ten se nechal slyšet, že návrh zprávy není tak špatný. "Jednotlivé body, jež mohou působit nevyváženě, nepředstavují vůli celého EP, ale vždy požadavek skupiny poslanců, který je prosazen jako cena za jiné požadavky jiných skupin." To se ovšem dá říci o každém rozhodnutí každého demokratického zákonodárného sboru.
Americká nevládní organizace Freedom House vydala výroční zprávu o stavu situace v postkomunistických zemích. V ČR se podle ní kvalita demokracie snižuje: kritice je podrobena opoziční smlouva, volební zákon znevýhodňující malé strany a nezávislé kandidáty, omezení pravomocí prezidenta (!) a nezávislosti ČNB, problémy s vymahatelností práva atd. Nepřipomíná Vám to něco? Mimochodem, Freedom House je instituce, v jejíchž službách cestovali na Kubu pánové Pilip a Bubeník. Je smutné, že se určité politické uskupení (kdo si myslí, že mám na mysli US, není až tak daleko od pravdy), když už není schopno získat doma dostatečnou voličskou podporu, uchyluje k propagační kampani v zahraničí. Výsledek je, že Freedom House dost možná že nevědomky šíří pomluvu: naše demokracie není sice stále ještě nic moc, ale její současná kvalita je o hodně lepší než v době bezprostředně po převratu, kdy u nás dominoval prezident Havel a jeho disidentská kamarila, a je taky lepší než v době budování vyspělé kapitalistické společnosti podle Václava Klause.
V souvislosti se zavedením víz pro Rumuny prohlásil rumunský premiér Nastase: "Nemělo by žádný smysl svalovat vinu za zavedení víz na Čechy, Američany nebo kohokoli jiného…" Oč je to civilizovanější postoj než české uražené kňourání nad tím, jak britští kolonialisté znásilňují v Ruzyni českou suverenitu. Ostatně, naše úřady mají, stejně jako Britové, v tomto případě problémy především s Romy, tentokrát rumunskými. Je třeba, abychom se naučili s našimi Romy žít (zatím nám to moc nejde). Pak můžeme mentorovat Rumuny.
Česká justice slaví další triumf: první vyznavač komunismu byl žalován a půjde k soudu. Jakýsi mladý cvok odněkud z Bruntálska, který tam rediguje plátek starobolševického ražení. Teď se z něho stane mučedník za svatou věc. Lidé by měli být trestáni za činy, ne za názory - to platí jak o starobolševicích, tak o novofašistech. Postih znamená přiznání slabosti demokracie před myšlenkami, které tito lidé šíří ČT prý chystá řadu veselých scének, které budou parodovat neofašismus a skinhedské šaškování. Každý, kdo zažil bolševismus, ví, že takové zesměšňování nemůže být účinné. Zesměšňování toho, koho stát dal do klatby a pronásleduje, lidé právem chápou jako tanec po břiše svázaného, který se nemůže bránit: viz ty různé hnusné bolševické parodie na bondovky v době, kdy se u nás bondovky z ideologických důvodů nesměly promítat. nejsem příznivcem neofašistů a myslím si, že je stát dal do klatby právem. Jen je nesmí zároveň ještě zesměšňovat, protože je to neúčinné, ba, jak se dnes s oblibou učeně říká, "kontraproduktivní".
Makedonský premiér vyzval parlament, aby schválil změny ústavy, které jsou součástí mezinárodní dohody o ukončení násilí v zemi. Mírový plán sice nemá vyhlídky a změny ústavy nebudou k ničemu, ale Makedonii nezbývá nic jiného než je schválit, protože by jinak nedokázala čelit vojenskému a hospodářském,u tlaku Západu. Slibný začátek národního usmíření!
Čtvrtek 6. září: Zástupci Čtyřkoalice jednali s účastníky blokády, zda by nebyli ochotni protest přerušit, kdyby byl přenesen na parlamentní půdu. Vyjádřili jim zároveň pochopení pro důvody jejich protestu. Mrchožroutský postoj, typický pro českou politiku. Za každou cenu využít potíží protivníka. Nedostatek smyslu pro korektní postup. Měli jim vyjádřit zásadní nepochopení pro způsob, kterým své požadavky prosazují, a dát jim na srozuměnou, že dokud blokádu neukončí, jsou s vládou solidární.
V rezoluci Evropského parlamentu je stejná zmínka o prezidentských dekretech jako loni. Čeští politici jsou natolik otrlí, že si toho ani nevšimli (ovšem, zaměstnává je spíš Temelín). Když se dnes evropské země omlouvají za kolonialismus, bylo by absurdní, kdyby se Češi neomluvili za vyhnání Němců. Není ovšem vyloučeno, že se čeští politici raději omluví za kolonialismus.
Petr Pithart obdržel pozvání na Kubu. Dal Castrovi najevo vstřícnost, teď se ho hned tak nezbaví. Je to, jako když člověk u výslechu na StB projevil ochotu partnersky diskutovat: okamžitě ho začali dotěrně zvát na soukromou schůzku někde v kavárně, a dalo dost práce je setřást.
Pátek 7. září 2001: Protestující dovozci ojetin a provozovatelé autoškol se rozhodli ukončit blokádu Ministerstva dopravy poté, co se zprostředkování mezi nimi a vládou ujala opozice. O to, kdo má větší zásluhu na kompromisu (přenesení sporu na půdu parlamentu), se nyní přou Pithart s Klausem (lépe řečeno Pithart hájí své zásluhy, protože ty Klausovy jsou na první pohled viditelnější). Opoziční "zprostředkování" je však samo o sobě problematické.
poznámka
Jen ČR vyhrála spor s Lauderem v Londýně a už chce česká vláda zpupného milionáře žalovat, případně ještě obrat o odškodné. Měli by být rádi, že to takhle dopadlo. Železný de facto vytuneloval pomyslný společný podnik, který vedl s Lauderem (celé slavné Železného podnikání by bez Lauderova finančního vkladu nebylo možné). Nahrála mu přitom česká xenofobie, která nedopouští, aby rodinné stříbro typu televizní licence vlastnil hnusný cizák. Lauderovi nakonec zbyla sama o sobě zcela bezcenná ČNTS. Ve skutečnosti je český stát vinen víc než Železný (vytvořil mu příznivé podmínky, aby český televizní magnát mohl svého partnera bez problémů oholit) a Lauderovo zuřivé varování před podnikáním v Česku má své opodstatnění.
Václav Havel jednal s rakouským prezidentem Klestilem mj. o Temelínu a prezidentských dekretech. Tvrdí, že se u nás téma dekretů a vyhnání Němců podařilo po převratu odtabuizovat (je nemyslitelné, že by ve svobodné společnosti zůstalo tabuizováno). Prý zdomácněl názor, že šlo o mstu, založenou na etnickém principu. To je názor, který prezident zformuloval v roce 90, ale pak na něj pozapomněl a mluvil o tom, že se sudetští Němci provinili, neboť zničili čs. demokracii, a že je třeba vidět, co byla příčina a co následek (ovšem, pomsta je vždycky následek, člověk se mstí za něco). A protože na tento noázor pozapomněl, ten názor nezdomácněl. Navíc není docela přesný: vyhnání Němců byl promyšlený účelový, praktický krok a hybatelem byl příšerný strach českých politiků z toho, že by se někdy v budoucnu mohlo opakovat to, co český stát potkalo v roce 1938-9. Nejproblematičtější politická rozhodnutí plodí strach. Náměstek Telička zase tvrdí, že prezidentské dekrety nejsou v rozporu s právními normami EU. Ve skutečnosti jsou v rozporu s evropským pojetím práva (a to ne teprve od včerejška) ve třech základních věcech: kolektivní vina, presumpce viny, retroaktivita.
Prezident hovořil rovněž o Temelínu: podle něho jde o spor dvou provincialismů, a celá záležitost by měla být přenesena do odborné roviny. Bohužel se zdá, že to asi nepůjde.
Sobota 8. září: ODS nepodpoří vládní rozpočet na rok 2002. Je to logické, jednak chce vládě a ČSSD zatnout tipec, aby v předvolebních měsících musela obracet každou korunu, jednak se od ní potřebuje před volbami nějak odpoutat. Čtyřkoalice je poněkud opatrnější: váhá mezi věrností pravicovým floskulím (rozpočtový deficit je od ďábla) a hradní direktivou "všichni na Klause" (v rámci tohoto tažení je pak radno zacházet s ČSSD vlídně).
Cyril Svoboda a Hana Marvanová podepsali manifest "Program pro občanskou společnost", který zplodili v červnu na zámku (!) v Brandýse nad Labem zástupci "Občanských iniciativ". Organizátory občanského sabbatu byli Jakub Patočka, Jan Beránek z hnutí Duha a Miroslav Balaštík, šéfredaktor revue Most. Čtyřkoaliční předsedové prý tak chtějí vzít vítr z plachet chystané straně Cesta změny. Už vidím ty davy voličů, kteří se jeden přes druhého hrnou za jmény Patočka, Beránek a Balaštík! Zdá se, že se čtyřkoalice s novou stranou přetahují o něco, čemu se slušně říká "nic". Přesnější neslušný ekvivalent si laskavý čtenář doplní sám.
KSČM a ODS se ostře distancuje od výroků Václava Havla při jeho setkání s rakouským prezidentem Klestilem.
poznámka
Alexander Kramer si vzal v dnešním Právu na paškál Karla Schwarzenberga. Zpracovával ho stylem žebráka Chlebouna z Poláčkova Okresního města, tohoto ztělesnění zdravého třídního instinktu. Zahrnul ho nejapnými otázkami ohledně jeho šlechtického titulu a vytkl mu jeho bohatství. Pak přišla řeč na novou stranu: když slyší pan Kramer jména Kocáb, Lobkowicz a Schwarzenberg, napadne jej - strana velkokapitálu. To je zajímavý příklad socialistického úchylky. Tak jako fanatického rasistu, když vidí fotografii Noemi Campbellové, nenapadne "hezká holka", ale "černoška", pana Kramera, když vidí trojici Kocáb, Schwarzenberg a Lobkowicz, nenapadne "Hrad", ale "velkokapitál".
Paní Regecová si svou houževnatostí vydobyla nakonec dvacet milionů Kč. Pět milionů vysolilo město Hranice, zbytek firma Philips. Naskýtá se otázka, zda ostatní vlastníci pozemků neprohloupili, že nebyli tak důslední (a dostali jen zlomek toho co ona). Ve skutečnosti kdyby byli všichni stejně důslední jako paní Regecová, žádná továrna by v Hranicích nestála.
Pondělí 10. září: Viktor Kožený má šanci se stát beránkem, který snímá všechny hříchy privatizace na český způsob. Ne že by jich neměl na svědomí dost: ale stal se jakýmsi symbolem (podobně jako v jiné oblasti Vladimír Železný) a teď na něj naloží i to, za co nemůže. Zeman mluví o mezinárodním zatykači. Nový šéf Republikového úřadu vyšetřování, ambiciózní populista Antl, chce na postihu Koženého založit svou kariéru. Kožený mluví cosi o návratu a politické kariéře, ale zjevně se teď může vrátit jen jako ten britský bankovní lupič, kterému došly peníze a dosloužilo zdraví, takže dal před brazilským pralesem přednost britské vězeňské nemocnici.
Nová strana Cesta změny ještě ani nepředstoupila před veřejnost a už se štěpí. Spor je mezi manažery, kteří chtějí provést nábor stranických lídrů inzeráty (kandidáti by pak předstoupili před odbornou komisi, která by rozhodla, budou-li přijati, tedy jakási forma konkurzu) a stoupenci "občanského principu", kteří si stranu představují jako volnou strukturu bez členstva, na způsob OF. Manažeři se obávají, že občanští aktivisté se za jejich peníze chtějí dostat na politické kolbiště: pak je jako nepotřebné odkopnou. Podle Slavomila Hubálka, který se mezi oběma frakcemi pokouší zprostředkovat, jde o dvě strany téže mince. Mince s takovými stranami nebude mít asi moc velkou hodnotu. Hrad se zjevně od strany už odvrátil. Mezi Jiřím Lobkowiczem a Monikou Pajerovou probíhá lítý spor o předsednické křeslo. Paní Pajerová: "Jedním z nejvíce zmiňovaných kandidátů na lídra jsem já".
Komunisté na svém sabbatu pod Kunětickou horou hromadně proklínali prezidenta Havla za jeho výrok o vyhnání jako kolektivní mstě a etnické čistce. "Ve čtvrtek jsme byli svědky nejhnusnějšího ponížení českého národa za dlouhou dobu", prohlásil místopředseda Filip. "Kde vzal Václav Havel tu drzost, že bezostyšně říká něco za vás (milí soudruzi, doplnil bd), co jste nikdy neřekli." Nepochybně "chce zradit tuto zemi a znovu ji zaprodat. Většina lidí v této zemi naštěstí ví, co bylo nejhnusnější ponížení českého národa, omračující je v této souvislosti drzost pana Filipa a zaklínat se na komunistickém sletu zradou a zrádci je mluvit o provaze v domě oběšencově. Nicméně je příjemné, že pan Filip na nás nechrlí tyto sprostoty ze všech televizních a rozhlasových přijímačů a ze stránek všech novin; výroky přetisklo jen Právo (a je dobře, že se dostaly na veřejnost, aspoň se nám zase připomnělo, s kým máme tu čest).
Úterý 11. září: Události mohou jen těžko pominout to, co nyní hýbe celým světem. Spojené státy se staly terčem nejrozsáhlejšího teroristického útoku v dějinách lidstva. Stejně jako kdysi Pearl Harbour, i tento ohavný masový zločin svědčí o jisté bezbrannosti demokracie proti zákeřnému fanatismu, který pohrdá lidskými životy, cizími i vlastními. V době druhé světové války USA a svobodný svět posléze předvedly, že to byla bezbrannost jen na první pohled. Dnešního nepřítele těžko postihnout. Přesto je s ním třeba bojovat, a v tom boji půjde, jako před pětapadesáti lety, o všechno.
Český tisk je už nějakou dobu zahlcen zprávami o tom, že v jedné lužické obci museli z finančních důvodů omezit činnost místní lužickosrbské základní školy. U nás vznikla tzv. Varnsdorfská výzva, petice beroucí se za práva Lužických Srbů. Text mi není znám, mohl by však vypadat např. takto: "My, kteří jsme kdysi svým německým spoluobčanům nejen zavřeli všechny školy, ale navíc jim ještě pomohli od veškerého majetku a pak je hnali sviňským krokem do Německa (město Varnsdrof jsme jako sídlo výzvy vybrali jako příklad takto odškolněné a posléze etnicky vyčištěné obce) máme zvláštní morální legitimaci protestovat proti svévoli německých orgánů vůči našim slovanským bratřím. V našem případě to totiž bylo něco docela, ale docela jiného.
Středa 12. září: Všechno, co se od včerejška odehrává na domácí scéně, je zastíněno sérií krvavých teroristických útoků proti USA. A tak jen v krátkosti zaznamenáváme, že Cesta změny si nikoli svou vinou (ale možná, že je v tom nějaká vyšší historická spravedlivost) vybrala tu nejméně vhodnou dobu pro efektní vstup na české politické jeviště. Její utajení stoupenci budou na utajeném místě volit utajeného předsedu, přičemž je jasné, že jím bude Monika Pajerová. Miroslav Macek rezignoval po nepříznivém ohlasu, který vzbudily jeho svérázné poradenské služby, na funkci místopředsedy ODS, nikoli však na politickou kariéru, a to se spoustou hloupých řečí (není si vědom žádného provinění, protože neporušil žádný zákon). Miroslav Macek se stal díky své buranské přímočarosti jakýmsi symbolem české třetí cesty kapitalismu (tzv. rumcajsovský kapitalismus). Spousta dalších, kteří nedělají tak neohrabaně kravál, si nepochybně přišli na daleko víc, a dnes jsou jedničky. Macek má zase kliku, a možná že i v tom je jakási historická spravedlnost: hustý dým, který včera zahalil Manhattan, zakryje nejspíš i jeho aféru.
Vydavatel Událostí dostal jakousi výzvu, vydanou u příležitosti americké tragédie hvězdami naší "občanské společnosti". Nestydatost, nad jakou zůstává rozum stát.
dokument
Čtvrtek 13. září: Vypadá to, jakoby mrak prachu, který se předevčírem zvedl nad Manhattanem, zastínil veškeré vnitropolitické dění. Vláda, takto kryta, odmítla návrh zákona o zveřejnění svazků StB. Prý je v rozporu s Listinou základních práv a svobod, ochranou osobních údajů a odporuje lustračnímu zákonu. Vláda ovšem - podle místopředsedy Rychetského - nemá námitky proti podstatě věci, jen určité věcné výhrady. Odstranění pochybností se ovšem do voleb nepochybně nestihne. Průhledná sabotáž. Fascinuje ohleduplnost vlády vůči práskačům. Neměl by snad být navržen zákon na jejich odškodnění - vždyť většina z nich byla k udávání nějak donucena (ovšem, dobrovolně takové věci nikdo nedělá) a měla z toho morální trauma. Navrhuji, aby pro ty, co práskli nejvíc lidí a jejich trauma je tedy největší (jsou to přece taky oběti komunismu), bylo zřízeno zvláštní vyznamenání: řád Karla Sabiny. (Události jsou ochotny poskytnout poradenskou službu, pokud jde o výběr kandidátů na jeho udělení).
Ředitel Institutu pro národní bezpečnost Petr Vančura uveřejnil v Mladé frontě dnes neuvěřitelný text.
poznámka
O iniciativě čtyřkoaličních chytráků informuje naše poznámka ze včerejška. V této souvislosti se redakce Událostí rozhodla udělit signatářům výzvy z řad čtyřkoaličních politiků bobříka vyčůranosti za měsíc září.
Pátek 14. září: Jan Kavan jednal v těchto dnech s jemenským ministrem zahraničí o českých dodávkách zbraní. Když před rokem podnikli teroristé útok na americkou válečnou loď, Jemen odmítl Američanům pomoci. Kavan tvrdí, že nyní už jemenská vláda spolupracovat s Američany chce. Zlatá slova! A v Jemenu prý jsou "velké možnosti pro odbyt našeho zbrojního průmyslu". Ministr Kavan má znamenitý cit pro to, aby si k nejnevhodnějším krokům vybral tu nejnevhodnější dobu.
Z amerických kin a televize mizí katastrofické filmy. Zdá se, že člověk potřebuje mít kolem sebe ohrožení, když mu chybí, vyrábí si ho uměle. Teď se ohrožení stalo skutkem, umělé výroby netřeba. Je to dobře, ty filmy byly většinou strašně pitomé a i když v nich nakonec - jak jinak, byly to vlastně takové zvláštní pohádky - dobro zvítězilo, byla z nich cítit jakási nevědomá neúcta k lidskému životu.
Sobota 15. září: čeští politici (naposled ministři Kavan a Tvrdík) hovoří o potřebě změnit po teroristických útocích v USA vojenskou doktrínu ČR. Změna má spočívat v urychlené profesionalizaci armády a nákupu nadzvukových stíhaček, bez modernizace tanků se obejdeme, proti teroristům jsou k ničemu. Tento typ války (vlastně to ani není válka), do něhož budeme dřív nebo později zataženi, však klade nároky především na morálku (letadlo, v němž se zjevně pár cestujících postavilo teroristům na odpor, nedoletělo) a vojákem v boji se může stát každý. Dostaneme se spíš do situace Izraele, kde se vojenským výcvikem procházejí i ženy.
Nová strana ještě nevznikla, a už se rozštěpila. Lobkowiczovo křídlo se zmocnilo podpisů, které sebrala protivná strana, a samo požádalo o registraci. Tak zjevně vypálilo svým protivníkům rybník. Od strany, kde se pracuje takovými metodami, si lze slibovat opravdu všechno. Podle odhadů přípravného výboru bude její ustavení stát třicet milionů Kč, volební kampaň padesát až šedesát milionů. Preference se po posledních výkonech pohybují kolem 4%. Vyhozené peníze. Pokud se jim je podaří sehnat, měli by je raději věnovat na pomoc postiženým ve Spojených státech.
Jan Kovařík si v Právu vyřizuje účty s Václavem Havlem ohledně jeho výroků o odsunu. Právo je jako čert z pohádky, který na sebe vzal lidskou podobu. Slušivý ohoz, uhlazené vystupování, jen občas trochu zasmrdí, z pod cylindru vykoukne růžek či zpod nohavice kopyto. Je příznak nejvyššího hulvátství, když se zároveň s polemikou (a nemusí jít zrovna o prezidenta republiky!) uveřejňuje i odpověď potrefeného. Přitom Havlova obrana (neřekl, že kritický názor na odsun zdomácněl u nás, nýbrž jen ve "veřejném prostoru", nevyhlašoval nic za stát ani za sebe) není příliš přesvědčivá. Lidem jako Kovařík by se měl prezident se svým názorem umět postavit, a neohlížet se na to, že 65% občanů se na to dívá jinak. Vždyť sám Havel velmi pěkně říká, že před nedávnem to bylo ještě 90% a už jen to je fantastické.
Erazim Kohák prý dvanáctého září v televizní debatě o teroristických útocích na USA považoval za pozitivní, že jejich pachatelé napadli mrakodrapy jako symboly moci Ameriky, a ne třeba muzea a galerie. Vykutálený křesťan! Teroristé nenapadli žádné symboly, ale dva obrovské domy plné lidí. Život jednoho každého z nich měl tisíckrát větší hodnotu než všechny Louvry, Prada a Tretjakovské galerie na světě. O vypreparované kostře velryby ani nemluvě.
Strašné události 11. září přehlušily všechno, čím jsme do té doby žili. Je ale čas začít se pomalu vracet k dennímu pořádku. Napsal jsem pro Mladou frontu dnes reakci na způsob, jakým si oponenti vyřizovali účty s Vilémem Barákem, resp. s jeho článkem o Evropské unii. V MfD pro něj teď není místo, dá se to pochopit. Přesto jej považuji za důležitý a zveřejňuji jej tedy aspoň zde.
polemika
V Praze probíhá proces s vydavatelem Mein Kampf Michalem Zítkem. V příloze dáváme k dispozici rozsudek soudu prvního stupně a odvolání Zítkova advokáta dr. Tomáše Sokola. Oba texty jsou velmi výmluvné, ten Sokolův je navíc znamenitý. Doporučuji pozornosti čtenářů.
rozsudek
odvolání
Pondělí 17. září: Prezident Bush řekl, že USA jsou s pachateli teroristických útoků ve válce. Spojené státy jsou ve velmi nesnadné pozici. Bojují s neviditelným nepřítelem (připomíná to trochu film Predátor, je zajímavé, jak se ty pitomosti najednou začínají realizovat) a přitom si mohou nadělat spoustu dalších viditelných nepřátel. Chce to ruku neurochirurga a je mimořádně snadné to strašným způsobem zvorat (s hrůzou vzpomínám na nepodařený pokus osvobodit rukojmí na americkém velvyslanectví v Teheráně, dnes by něco podobného byla tisíckrát větší ostuda). Nová americká administrativa je vystavena strašné zkoušce. Musíme se modlit, aby to dobře dopadlo.
Podle jakéhosi britského publicisty, experta na terorismus, prodala před pár lety jedna česká laboratoř za 7500 dolarů vzorky botulotoxinu a antraxu lidem napojeným na bin Ládina. Nebylo přesně řečeno, která. Všichni včetně ministra zdravotnictví to zuřivě popírají. Vzhledem k nepořádku, který u nás vládne, a finanční potřebnosti českého člověka to není úplně nepředstavitelné - koneckonců ti lidé nevěděli, komu to poskytují.
Poté, co Václav Klaus obvinil profesora Koháka a Jiřího Hanáka z levičáckého antiamerikanismu a z toho, že mají cosi společného s podporovateli teroristů, pustili se do něho koryfejové občanské společnosti (Pehe a potrefený Erazim Kohák) v Právu, které se tak stalo jejich vlajkovou lodí. Svoji k svému. Některé výroky Erazima Koháka z poslední doby jsou opravdu povážlivé, ne však proto, že je levičák. Z Klausova vystoupení je cítit jakýsi pravicový fundamentalismus a kdybych řekl, že fundamentalismus má společný s teroristy, byla by to stejná demagogie, jako když on podobně mluví o levičáctví kritizovaných.
Úterý 18. září: Výkonná rada ODS se usnesla, že nesouhlasí s nělkterými projevy relativizující příčiny teroristických činů v USA. Václav Klaus prohlásil, že pouliční boj proti globalizaci a terorismus jsou spojené nádoby.
poznámka
V souvislosti s teroristickými útoky v USA se vynořují nejfantastičtější názory. Nostradamus prý předpověděl útoky na WTC: jak je možné, že dospělí civilizovaní lidé berou vážně paranoidní blábolení nějakého jurodivého kašpara z šestnáctého století? To teď nemají jiné starosti? Španělský list El País zase nepřímo obviňuje Američany, že si za dnešní malér můžou sami, protože kdysi v Afghánistánu podporovali islámské fundamentalisty proti Rusům. Jenže afghánská válka proti ruské agresi byla spravedlivá, americká podpora byla podporou spravedlivé věci, a že přitom Američané sledovali své strategické cíle, bylo přirozené: ve spravedlivé věci se to smí. Stejným právem by El País mohl vyčíst Západu, že se proti Hitlerovi spojil s Ruskem - absurdnost takové výtky je zjevná na první pohled, přesto je třeba zdůraznit, že v okamžiku, kdy Hitler Rusko zákeřně přepadl, byla i ruská věc spravedlivá. Pavel Máša v Lidových novinách klade na jednu rovinu Talibán a Albánce. To je v tuto chvíli absurdní, Albánci bojují konec konců (i když to zatím navenek popírají) za právo žít v jednom společném vlastním státu. Mají na to právo, a pokud jim ho Západ nepřizná, může mít pan Máša za pár let pravdu.
Domácí problémy jsou pořád jaksi na okraji světového dění. Vláda poslala do parlamentu zákon o registrovaném partnerství homosexuálů. Cítím v něm jeden jediný problém, a to je možnost "svatebního" obřadu na radnici. Považuji to za šaškárnu. V zásadě ovšem každý obřad na radnici je šaškárnou, měl by se nahradit nějakým strohým úředním aktem, a kdo nechce mít svatbu v kostele, ať si obřad uspořádá sám.
Středa 19. září: Afghánský Talibán chce bojovat proti "imperialistům, židům a křesťanům". Šťastná syntéza Hitlera a Lenina.
Britský časopis Jane´s (cituje jej samozřejmě Právo) vytýká Američanům, že využili kdysi afghánských povstalců ve svém boji proti komunismu, a teď za to musí platit. V podtextu je: proč se do toho pletli. Nezbývá mi, než zopakovat, že Afghánci tehdy bojovali za spravedlivou věc, každý, kdo pobyl pár desetiletí ve spárech ruského medvěda, to dokáže pochopit. Američané měli nejen právo, ale i povinnost je podpořit. Že to bylo v souladu s jejich velmocenskými zájmy, není jejich vina. Hlavním viníkem dnešní situace té ubohé země jsou Rusové, a ti si měli rozvážit, dřív, než postupně svou totální indolencí proměnili spořádaný feudální stát v moře bídy a násilí, zda jejich zásah snad nenahraje Američanům. Rusové měli ovšem dobrou zkušenost s invazí do Československa, a netušili, že tu je malý rozdíl: mezi tím, když se někdo vloupá do králíkárny a do krokodýlí farmy.
Píše se (s jistým škodolibým zadostiučiněním), že Američané přišli konečně o svou bohorovnou sebejistotu. Já mám taky bohorovnou sebejistotu, že mi na dům nespadne meteor. Pokud by se tak stalo a já to přežil, přijdu o ni. Vyčítat někomu, že si teroristický útok předem nedokázal představit jinak, než jako námět filmového hororu, není úplně spravedlivé. Znamenalo by to být vybaven dosti zrůdnou představivostí. V tom není chyba.
Pan Klinkhammer (CME) poskytl po vyhrané arbitráži rozhovor MfD. Tón, jakým mluví o ČR, může u nervově labilnějších čtenářů vyvolat jisté pochopení pro malou popularitu Američanů v některých zemích. Bohužel však je to tak, že pan Železný se k jeho společnosti nezachoval korektně a ČR sama mu k tomu dala příležitost, když poskytla licenci Železnému a ne Američanům-cizozemcům (jde přece o rodinné stříbro).
Čtvrtek 20. září: Cesta změny, nová politická strana, do níž byly vkládány takové naděje, se rozštěpila. Lépe řečeno, část strany byla připravena o půdu pod nohama a bude muset začít znova. Způsob, jakým se to stalo, není možné nechat
bez komentáře.
poznámka
Ozvaly se hlasy, že vzhledem k teroristickým útokům by Američané měli přehodnotit svou politiku na Balkáně a zejména svůj vztah k albánské UCK. Zdá se, že zejména makedonští nacionalisté doufají ve změnu amerického stanoviska. Politika Západu na celém území bývalé Jugoslávie si v tuto chvíli opravdu žádá jakousi reformu: Bosnu, Kosovo i Makedonii je třeba rozdělit podle etnického klíče. To, čemu se nadneseně říká "velká Albánie" (tj. připojení všech etnicky albánských území k Albánii) je jediným způsobem, jak zabránit, aby se tato muslimská země stala v budoucnu předsunutou základnou islámského fundamentalismu.
V jakémsi ostravském pubu vyvěsili portrét bin Ládina a nápis "Arabům nenaléváme". Majitel se hájí tím, že muslimové stejně nesmějí požívat alkohol. Když se muslim rozhodne porušit zákaz, je to jeho problém a ne problém hospodského, který mu nalévá. V zásadě je to totéž, jako když odmítají obsluhovat Romy.
Pátek 21. září: Mezinárodní dění se teď točí kolem problémů, kterým jsem se nikdy nevěnoval (muslimský fundamentalismus, orientální terorizmus). Bohužel k tomu nemám mnoho co říci. Zcela soukromě si myslím, že se tak spektakulární a v zásadě úspěšnou akcí, jako byl atak útok na New York a Washington, musela teroristická centra vyčerpat a v dohledné době se na něco rovnocenného nezmůžou. Zároveň platí, že úspěch přitahuje, volá po zopakování, případně překonání. Hodně bude záležet na reakcích USA. Prezident Bush v projevu před Kongresem prohlásil: "Buď jste s námi, nebo s teroristy". Takové vidění světa není příliš dobré jako základ nějaké dlouhodobé strategie. Snad to tak nemyslel.
Václav Klaus v Bruselu přirovnal EU k RVHP. Je dobře, že v tom převrácení světa, k němuž došlo od 11. září, přece jen některé věci zůstaly na svém místě. Klaus tuší za EU přesvědčení, že celek je víc než součet částí a koncepcí a pomazaní vidí víc než my ostatní (prostí pracující, dodávám já). Když celek nemá žádný jiný, vlastní smysl než součet částí a funkcí, neudrží se pohromadě, a myšlenka rovnosti ještě neznamená, že by vzala za své kompetence. Reflexe Václava Klause tu a tam vypadá jako reptání českého mužika, kterému už zase chtějí poroučet cizí páni. Mladofrontovní kulometné hnízdo Kubík - Slonková pokračuje v ostřelování pozic opozičně smluvního nepřítele (papá Ruml bude mít radost) a Miloš Zeman opět předvedl svůj sloní takt, když podpořil svou účastí předvolební mítink polských postkomunistů v Katovicích. Prohlásil tam, že od jejich vítězství očekává posílení spolupráce obou zemí. Polská vláda se právem cítí být uražena. Shrnuto a podtrženo, život jde dál.
Sobota 22. září: Kdekdo se teď otírá o Bushovo: buď jste s námi, nebo s teroristy. Pro spravedlivost je třeba citovat kontext: "Budeme stíhat národy, které teroristům pomáhají. Všechny národy ve všech zemích musejí nyní učinit rozhodnutí: Buď jste s námi, nebo s teroristy. Od tohoto dne každá země, která bude dále poskytovat útočiště nebo podporovat terorismus, bude Spojenými státy považována za nepřátelskou." Je zjevné, že analogie s bolševickým "kdo nejde s námi, jde proti nám" nejsou na místě.
Všichni (včetně autora Událostí) zdůrazňují, že za činy teroristů nelze činit odpovědným islám jako celek. To je samozřejmě pravda. Zároveň je dobré vědět, že ovšem protivník činí odpovědnými křesťanskou a židovskou společnost jako celek a podle toho se bude chovat.
V Lidových novinách se Ivan O. Štampach vyjadřuje kriticky mj. o liberalismu, s nímž se dnes vypořádává "část radikálního křesťanstva". Mluví o jakémsi "džihádu hlavy". Když katolík (byť i heretik) mluví s opovržením o liberalismu, je to vždycky podezřelé. Je taky otázka, co pan Štampach pod liberalismem rozumí. Kdysi mne pozvali na jakési sezení u pražského arcibiskupa. Měl jsem tam mluvit právě k tomuto tématu. Řekl jsem, co si pod liberalismem představuji a jak vypadal podle mého názoru český liberalismus v 19. století. Musím říci, že s příliš velkým pochopením jsem se nesetkal. Text přikládám.
příloha
Výsledkem stockholmské arbitráže je, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání diskriminovala společnost CME. Pochopitelně, CME vložila do projektu NOVY kapitál a přesto se nesměla podílet na vlastnictví licence, protože jde o "rodinné stříbro". Teď nás rodinné stříbro přijde pěkně draho.
Slovenský parlament přijal vládní návrh kompetenčního zákona. Tím byla zažehnána vládní krize, protože Strana maďarské koalice dala na vědomí, že pokud se tak do konce září nestane, odejde z vlády. O sporu ohledně vyšších územních celků na Slovensku, od něhož se krize odvíjela, jsem před časem napsal článek, který MfD neotiskla, protože události od 11. září vzaly docela jiný směr.
poznámka
Pondělí 24. září: Ve čtyřkoalici se rozjíždí integrační proces. Jeho jádrem je US, která by v tuto chvíli měla jisté problémy, aby se sama dostala do parlamentu (KDU-ČSL má své jisté, ale pro svůj venkovsky-katolický ráz je neintegrovatelná).
Kandidáty pohlcení jsou pochopitelně DEU a ODA. Problém není s DEU, "silnější" z obou pidistran (preference 0,4%), ale s ODA. Její místopředseda prohlásil, že strana má dobře fungující vnitřní mechanismy a každé závažnější rozhodnutí probíhá nesmírně
dlouhými a povinnými diskusemi. Čili: není pro nás problém, abychom se všichni sešli, ale hned tak se nedomluvíme. ODA má ovšem spolehlivou základnu svébytnosti, která ji účinně chrání před tím, aby ji nějaká chtivá kolegyně a zároveň soupeřka pozřela.
Je to dluh ve výši 62 milionů Kč. ODA pojistila svou samostatnou existenci velmi originálním způsobem.
Podle agentury STEM by s nasazením českých vojáků proti teroristům souhlasilo 40% Čechů. Podpora nasazení českých vojáků v Bosně byla poloviční. Veřejnost se v případě terorismu právem cítí být bezprostředněji ohrožena: bosenský konflikt byla občanská válka, vnitřní záležitost malého státu a rozlišit viníky od obětí je dodnes nesnadné, ne-li nemožné.
Úterý 25. září: Katarská televize informovala o faxu, který jí údajně zaslal Usama bin Ládin. Text je vyšňořen výrazy jako "američtí křižáci", "nová židovská křižácká kampaň", kterou vede "největší křižák George Bush pod znamením kříže".
Vzbuzuje pochybnosti, zda autor nepatří spíš než na elektrické křeslo do blázince. To je ovšem otázka pro odborníky, mně spíš připadá zajímavé z vnitropolitického hlediska, co cítí vlastenečtí čeští pravicoví volnomyšlenkáři z Klausovy líhně,
pan Zahradil a jeho parta, vždy tak protikřesťanští, když na jejich hlavy dopadají takové ohavné urážky. Měli by vlastně sborově volat: to je veliké, ale opravdu veliké nedorozumění,my nic, my ateisté…
Sloučení US s DEU se má uskutečnit už v říjnu. Jméno Čtyřkoalice zůstane zachováno, i když bude napříště sdružovat jen tři strany; prý se vžilo. Proč ne, když tři mušketýři byli čtyři…
Václav Klaus projevuje nad porážkou polské pravice ve volbách dosti ohavně škodolibou radost. V posledních čtyřech letech bylo Polsko vyzdvihováno - "proti všemu úspěšnému, co se odehrálo u nás" (tato formulace velmi připomíná obhajoby "reálného socialismu" proti jeho očerňovačům) - jako ideální příklad politické, společenské, ekonomické i sociální transformace, a tohle jsou ty konce! Teď snad konečně dutohlaví očerňovači pochopí, že ideálním příkladem politické, společenské, ekonomické a sociální transformace jsme byli, jsme a budem my.
V Právu pánové Grebeníček a Uhl svorně volají po tom, aby se boj s terorismem přehrál na OSN. Je zcela zjevné, že OSN takovou úlohu plnit nemůže, je nad jeho síly, sdružuje řadu teroristických režimů a pak režimy (i dosti mocné), které nemyslí na nic jiného než na to, jak dělat teroristům křoví. Bylo by totálně neakceschopné, pan Grebeníček to samozřejmě velmi dobře ví a pan Uhl možná také. Nechápu také, proč by bin Ládin a jemu podobní měli stanout před nějakým mezinárodním tribunálem. Ten člověk je podezřelý, že se významně podílel na přípravě trestného činu, který se odehrál na půdě Spojených států a jehož obětí se stali američtí občané. Patří před americký soud.
Pavel Verner (tamtéž) se domnívá, že Amerika musí ve vlastním zájmu omezit poněkud bezbřehou svobodu a dát před ní přednost samotnému životu. Svoboda jednotlivce prý není smyslem lidského života. Tentokrát nemohu souhlasit. Pro normálního řadového občana je v ČR díky omezením bezbřehé svobody skoro nemožné opatřit si revolver na osobní obranu. Pro gaunera je v téže ČR díky nepořádku dosti snadné, opatřit si na téhož řadového občana samopal. Smyslem života jistě není být svobodný, svobodný musí být člověk proto, aby byl schopen dělat něco kloudného. Úlohou státu je zajistit mu tuto svobodu v co největší možné míře. S tím, že budeme vzhledem k nové situaci nejspíš muset na část své svobody rezignovat, je bohužel víc než pravděpodobné, je to ovšem handicap. Důležité je zajistit, aby první omezení nebylo vstup na tobogán vedoucí do nesvobody a aby opatření byla vratná (což je dost těžké).
Středa 26. září: V souvislosti s úpravami zákona o policii ČR se v médiích probírá otázka, zda má stát v situaci, když je ohrožena bezpečnost občanů, právo omezit jejich svobodu. Na to se nedá odpovědět v obecné rovině, je to praktická záležitost, ne věc doktriny, musí se mluvit o konkrétních případech. Taky záleží na tom, aby byly zohledněny zájmy mnoha lidí: mně je například srdečně jedno, bude-li si policie nebo BIS pořizovat výpisy mých telefonických hovorů. Dovedu si představit, že pro novináře, který se zabývá nějakým choulostivým případem, to může být problém. Taky je mi jedno, bude-li se policie nebo BIS hrabat v mém bankovním kontu (vadilo by mi jen, kdyby mi z něho vybírala peníze). Měl bych ale pochopení pro podnikatele, jemuž by to mohlo vadit i v případě, že nepřekračuje meze zákona.
V Berlíně proběhlo rusko-německé sblížení v rámci boje proti mezinárodnímu terorismu. Zdá se, že politická váha Ruska poroste - Západ je potřebuje.
V Právu odpovídá Karel Kühnl na kritický článek ministra Dostála. Pozoruhodné je jenom to, že tentokrát nevyšla zároveň Dostálova odpověď. Když se před časem ohradil prezident Havel proti nějakému výpadu Jana Kovaříka, uveřejnili hned vede Kovaříkovu reakci. Zřejmě jen někteří ze spolupracovníků Práva požívají práva okamžité reakce - což je mimochodem vrchol novinářské neslušnosti.
Čtvrtek 27. září: ODS se podle Miroslava Beneše už předem cítí být terčem útoků: za opoziční smlouvu, antievropanství, nacionalismus, odmítání vstupu do EU. Tak už to bývá v předvolební kampani, že se strany stávají "terčem útoků".
Vladimír Putin během své úspěšné návštěvy v Berlíně prohlásil, že je ochoten jednat o účasti Ruska v NATO a čeká na vstřícnou nabídku
z Bruselu.
poznámka
Na dotaz v anketě MfD "šli byste bránit Českou republiku se zbraní v ruce, kdyby byla napadena", odpověděla třetina respondentů "ne". Nepředpokládám, že by u nás bylo tolik horlivých pacifistů. To, co je třeba ocenit, je upřímnost. Dříve by se lidé aspoň styděli to přiznat.
Po setkání s ruským prezidentem Putinem se italského premiéra Berlusconiho zmocnila bojovná hrdost na naší civilizaci a hlásá její nadřazenost. V MfD ho za to kritizuje Martin Komárek. I k této zprávě se vrátíme.
V Kábulu proběhla divoká protiamerická demonstrace před dávno opuštěnou budovou velvyslanectví USA. Způsob, jak byla zorganizována,
ve mně vzbuzuje lyrické vzpomínky na mládí.
fejeton
V Národním domě na Vinohradech se uskutečnil seminář Centra pro ekonomiku a politiku na téma: "Útok na civilizaci: souboj interpretací". Některé myšlenky,
které tam zazněly, stojí za komentář.
komentář
Jiří Ruml píše v sloupku dnešních Lidových novin o teroristech, a bere si přitom na paškál středověk: "svým smýšlením zůstávají vrahouni ve středověku", píše, a v závěru mluví o "církevních zvěrstvech našeho středověku". Čeští intelektuálové
(zvláště ti, kteří ve svém vývoji prošli marx-leninskou, případně stalinskou etapou, a to jsou skoro všichni) mají o středověku poněkud jednoduché představy. Tradice Volné myšlenky u nás zapustila hluboké kořeny. V rámci šíření osvěty přinesou Události
několik úvah na toto téma.
příloha
Sobota 29. září: Za nevšedního nezájmu politiků i médií proběhl pod krycím názvem "Den české státnosti" svátek svatého Václava, od loňska státní svátek ČR. Podivné.
poznámka
Možná že je jakási hlubinná spojitost mezi touto laxností k vlastní státnosti a nejnovějším výkonem české armády. Vzhledem k nebezpečí teroristických útoků na americké objekty byly vyslány z Hodonína do prahy čtyři obrněné transportéry. První zkolaboval už na cestě, druhý, když skupina s mnohahodinovým zpožděním dorazila na místo určení. Podle nedávné ankety MFD není třicet procent Čechů ochotno bránit svůj stát se zbraní v ruce. Zbylých sedmdesát zase, jak se zdá, nebude mít čím ho bránit.
Alexander Kramer v Právu (rozhovor s ministrem Kavanem) mluví o nadějích, spojovaných kdysi se vstupem do NATO: "Tehdy jsme si libovali, že nás naši noví spojenci ochrání před cizími armádami. Jak nás ale mají ochránit před teroristickými útoky, které nás čekají..." Reálné bylo si tehdy libovat, že nám naši spojenci pomůžou v ochraně před cizími armádami. Kdo si neumí pomoci sám, nikdo mu nepomůže (proto jihovietnamský režim prohrál válku s rudou diktaturou na severu, i když měl za spojence nejmocnější stát světa). Pomoc, a nikoli ochranu, lze očekávat i v boji s terorismem.
|
