24.9.-29.9. 2001

ARCHIV

Slet českých fundamentalistů

Ve středu minulého týdne se v Národním domě na Vinohradech konal seminář Centra pro ekonomiku a politiku. Téma bylo aktuální: svět po teroristických útocích na USA nebo tak nějak. V diskusi, jak nám ji dodatečně zpřístupnil český tisk, zazněly názory pravověrné i heretické. K obojím se dá leccos přičinit. Vezměme to tedy popořadě.

Reprezentant "české pravice" požaduje vehementně zavedení trestu smrti. To je jakási reflexivní a v tom smyslu i pochopitelná reakce na bestiální čin. Bohužel, první nápady většinou nebývají ty nejlepší. Když se pan Atta rozhodne pro sebevražedný útok, neodstraší ho od něho hrozba nejvyššího trestu. Kromě toho nevím, zda je adekvátní reakcí na řádění islámských fanatiků, když náš právní řád v tom či onom přizpůsobíme jejich představám.

V debatě, jako je tato, nesmí ovšem chybět pan Joch. Nevím, jaká nutkavá potřeba ho vede k tomu, aby se stylizoval do role klauna české pravice. Je prý třeba dotáhnout do konce válku v Zálivu a svrhnout několik režimů na středním Východě. není pouze jasné, kdo tuto práci vykoná: při vší úctě k Občanskému institutu se obávám, že poněkud přesahuje jeho síly. Taky česká armáda to v tuto chvíli nejspíš nezvládne - přesun obrněné techniky před budovu RFE mluví sám za sebe. Ani český národ nepřipadá v úvahu, už vzhledem k tomu, že třetina jeho příslušníků není ochotna sáhnout ke zbrani, ani když bude ohrožena bezpečnost českého státu. Jde tedy o hraběcí rady prezidentu Bushovi. To se to radí, když člověk nenese za realizaci žádnou zodpovědnost!

Vrcholný výkon podal ovšem nejmenovaný analytik, který za obdivného úžasu Václava Klause prohlásil: "Největším nepřítelem dnešního světa není fundamentalismus, ale americké univerzity, protože plodí nejvíce kolektivistů a relativistů." Originální pravicový myslitel má ovšem významného a po všech stránkách konzervativního předchůdce, totiž ruského cara Nikolaje I. O tom je známo, že když na počátku své vlády projížděl okolo moskevské univerzity, zvážněl, ukázal na budovu prstem a prohlásil rezolutně: zde je to vlčí doupě. Přitom bohužel není doloženo, že by mezi atentátníky byl nějaký absolvent amerických líhní relativismu a kolektivismu: zato se nedá vyloučit, že se nějaký takový zvrhlík účastnil na té správné straně bitky na palubě čtvrtého letadla, co díky tomu nedolétlo.

Nechali se slyšet i heretici. Někdejší rektor AVU Knížák prý prohlásil, že civilizace je na mrtvém bodě a každý musí hledat u sebe korekci. Civilizace je ohrožena a na mrtvém bodě někdy od roku třicet našeho letopočtu. Někdy tehdy také naši předkové přišli na to, že záleží na každém z nás, zda bude zachráněna či nikoli. Pan Knížák na to přišel o dva tisíce let poději, ale zaplať Pán Bůh za to. ODS jako celku to zjevně zatím nedochází.

Bývalý ministr Říman se zase uchýlil od normálu tezí, že uvedl chudobu jako možnou příčinu terorismu. To je pravda v tom smyslu, že pohled na bohatství vzbuzuje u lidí chudých občas touhu zmocnit se ho nestandardními, rychlejšími a méně namáhavými prostředky: to jest nikoli prací, nýbrž krádeží, popřípadě loupeží. Problém je v tom, že chudoba je pojem relativní. Ve vztahu k B. Doležalovi anno 1988 jsem sice člověk bohatý, ve vztahu k dnešnímu panu Římanovi jsem ovšem člověk chudý. Pokud si navíc ještě teoreticky zdůvodním, proč si pan Říman své bohatství nezaslouží, nic už mi nebrání v tom, abych se s čistým svědomím pokusil zmocnit jeho šrajtofle. Ba dovedu si představit i člověka fakticky bohatšího, než pan Říman, kterého nutkavá představa nezaslouženého bohatství povede k aktu sociální spravedlnosti vůči panu exministrovi. Z toho plyne, že chudoba je spíše stavem duše. A také, že lotry z lidí nečiní v první řadě bída, ale svobodné rozhodnutí.

Když výsledky diskuse shrneme, vyplyne z nich jednoznačný závěr: neohrožuje nás - aspoň v tuto chvíli - islámský fundamentalismus. Přijdeme na řadu teprve tehdy, až vyřídí naše silnější spojence. A už vůbec nás neohrožuje relativismus a kolektivismus amerických univerzit. Ohrožuje nás laciný fanatismus nezodpovědných žvanilů.

28. září 2001