10.9.-18.9. 2001

ARCHIV

Čtvrtá světová válka?

Tak jak se pomalu usazují mračna prachu nad Manhattanem, opadají emoce zvířené brutálním teroristickým útokem na Spojené státy. A vyvstává spousta otázek pro odborníky: orientalisty, specialisty na zahraniční politiku a terorismus, vojenské operace atd. Nemám tuto kvalifikaci a nemám tedy ani důvod ani ctižádost se takové odborné diskuse účastnit. Omezím se jen na několik poznámek, na něž snad má i publicista právo.

Teroristé dosáhli (prozatím) skvělého úspěchu. Příprava akce byla jistě náročná a trvala dlouho, rovněž se asi dá předpokládat, že "kvalifikovaní specialisté pro jedno použití" se ani v islámském světě neshánějí snadno. Úspěch však vybízí k pokračování, to určitě přijde, a dřív nebo později bude do pole pro teroristické aktivity zahrnuta naše země.

Začala čtvrtá světová válka? Pokud za třetí světovou válku považujeme tu studenou (což lze vlastně jen v přeneseném slova smyslu), pak se dá říci, že ano. Jejími prostředky budou záškodnictví a terorismus - a teprve až se podaří protivníka (tj. nás) dostatečně oslabit, může pokračovat standardními prostředky. Zhruba před dvěma lety jsme jásali nad naším vstupem do NATO. Konečně jsme zajištěni před opakováním toho, co nás postihlo v srpnu 1968! Proti minulému nebezpečí jsme se pojistili skoro dokonale. To ostatně není nijak těžké. Netušili jsme, že se zároveň stáváme součástí cíle pro nového, a jak už to bývá, nebezpečnějšího protivníka.

Nové ohrožení je zatím předmětem vnitropolitických hrátek. O tom, jaký kapitál se z útoku na WTC pokoušela vytřískat koalice, jsme už psali. ODS nezůstává pozadu. Výkonná rada strany se usnesla, že "nesouhlasí s některými projevy relativizujícími příčiny, které vedly k teroristickému činu v USA, a odmítá obviňování západní civilizace, především USA. z vyvoláváním nálad vedoucích k takovým akcím". Moje potěšení z toho, jak dokonale dokáží činovníci ODS napodobit kostrbatý a šroubovaný styl svého předsedy, kalí skutečnost, že jejich usnesení je zásadním způsobem neslušné. Profesor Kohák vystoupil se svými nehoráznými názory sám, za nikoho se neschovával ani nesbíral podpisy na jejich podporu. Je tedy směšné a hloupé stavět proti nim partajní rezoluce. Vedení ODS se chová jako spolek cestovatelů do minulosti.

Václav Klaus v Plzni zopakoval, že terorismus a pouliční boj proti globalizaci jsou spojené nádoby. "I když rozdíl mezi dlažební kostkou, která je vržena proti výkladní skříni v McDonaldu, a útokem na WTC je z kvantitativního hlediska obrovský, podle mého názoru z kvalitativního hlediska se jedná o velmi podobné jevy." To je méně než přibližné uvažování. Obojí hnutí má stejného nepřítele: moderní západní společnost. Antiglobalisté znamenají (stejně jako na o něco nižší úrovni nebezpečnosti skinhedi, fotbaloví výtržníci a sprejeři) její vnitřní ohrožení. Ani jejich nejextrémnější předchůdci, teroristé z RAF a Rudých brigád, nevyhazovali do vzduchu např. přeplněné fotbalové stadiony, vraždili politiky, podnikatele, soudce, z jejich hlediska odpovědné jednotlivce. Chtěli změnit uspořádání západní společnosti (a zároveň nepochybně postavit se jí do čela). Islámští teroristé ji chtějí jenom zničit. Tento fundamentalismus a fanatismus uvažuje na úrovni příběhu o Samsonovi a Pelištejských: každý z nepřátel si zaslouží smrt. Dělí je od Marxe a evropských utopických radikálů propast čtyřech tisíc let. Nechci být zlomyslný, ale něco fundamentalismu (samozřejmě o mnoho nevinnějšího) je tradičně přítomno i v uvažování Václava Klause, který si všechny problémy světa, aby je dokázal pochopit, potřebuje převést na střetnutí mezi pravicí a levicí: vsadím se, že by tak uměl vyložit i zápas o přežití mezi homo sapiens sapiens a homo sapiens neanderthalensis - neandrtálci byli typicky levicoví, a proto vyhynuli.

Světový konflikt, na jehož prahu stojíme, je pokračování odvěkého střetnutí - nikoli mezi pravicovostí a levicovostí, nýbrž mezi otevřeností a fanatismem. A už jen jedna poznámka na konec. Součástí otevřenosti je i vědomí, že naše, světská spravedlnost ze své podstaty nikdy nebude schopna vyrovnat zločin, který postihuje. Pokud chce zůstat spravedlností, vždycky mu zůstane něco dlužna. Američané stojí před úkolem, který jim nezávidím.

18. září 2001