10.9.-15.9. 2001

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl v hlavním líčení konaném dne 11. prosince 2000 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Rudolfa Šídla a přísedících Miloslava Čecha a Ing. Jiřího Pátíka

takto:

obžalovaný: Michal Zítko

jako ředitel a majitel nakladatelství Otakar II. v lednu roku 2000 zadal překlad do češtiny a vytištění spisu Adolfa Hitlera Mein Kampf, knihu nechal svázat do černých desek na jejich přední stranu navrhl vytištění zlaceného nápisu psaného švabachem" A dolf Hitler Mein Kampf" a pod něj umístit zlacený znak strany NSDAP -orlici držící ve spárech věnec s ratolestí s uvnitř umístěným pravotočivým hákovým křížem, přičemž knihu, která svým obsahem jednoznačně podněcuje k rasové nenávisti a antisemitismu, postupně v průběhu měsíce března 2000 předal v nákladu 106 000 výtisků na základě kupní smlouvy distributorovi k volnému prodeji.

tedy:

propagoval hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práva svobod občanů a hlásá, národnostní a rasovou zášt a uvedený čin spáchal tiskem,

čímž spáchal

trestný čin podpory a propagace hnutí směřujícící k potlačení práva svobod občanů podle § 260 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona

a odsuzuje se

podle § 260 odst. 2 tr. zákona a za použití § 60a odst. 1,2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon se podle § 58 odst. 1 písmo a) tr. zákona a § 60a odst. 1 tr. zákona podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu, spočívajícího v povinnosti obžalovaného 2x ročně dostavit se k probační úřednici Obvodního soudu pro Prahu 7 k ověření řádného způsobu života.

Podle § 53 odst. 1 tr. zákona ukládá se obžalovanému současně peněžitý trest ve výměře 2.000.000,- Kč.

Podle § 54 odst. 3 tr. zákona stanoví se pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku.

Odůvodnění:

Po dokazování provedeném v hlavním líčení soud vzal za prokázaný skutkový děj tak, jak je uveden ve výroku tohoto rozsudku.

Obžalovaný Michal Zítko spáchání trestné činnosti v plném rozsahu popřel. Na svou obhajobu uvedl, že vydáním Hitlerovy knihy Mein Kampf , která je zařazena do ediční řady knih, které změnily svět a v níž již vydal Deklaraci nezávislosti spojených států, chtěl českému čtenáři umožnit, aby si bez jakýchkoli kometářů, které on sám považuje za subjektivní,přečetl tuto knihu a sám si utvořil názor na fašismus. Komentář ani odborný posudek nenechal zpracovat, nebot se jedná o látku základních škol a ke knize není třeba žádného výkladu. Majetkový prospěch vydáním knihy nesledoval, nebot první vydání bylo vypraveno v počtu asi 6000 výtisků, teprve poté, co začala mediální kampaň a bylo zjištěno, že kniha jde na odbyt, náklad byl dotiskován v počtu asi 100 000 výtisků. Prostřednictvím doktora Kučery nabídl ještě před vydáním grand Akademii věd na historické zhodnocení vlivu této knihy na český nacismus, poté, co zjistil, že tímto způsobem grand neprojde nabídl grand oficielně tak, jak uvedl na papírové pásce s níž je kniha prodávána, grand však byl znovu oficielně odmítnut, jeho nabídka však stále trvá. On považuje tuto knihu za knihu zdrojovou, tj. knihu, která ve své době ovlivnila společenský život a zdrojovou knihou je , pokud jde o fašismus, stejně jako bible pokud jde o křestanství, korán pokud jde o náboženství muslimské a Komunistický manifest a některé Leninovy spisy pokud jde o. komunismus. Obálku navrhl sám,je navržena přesně podle německého originálu. Kniha byla vydána v řadě zemí (obžalovaný předložil seznam celkem 17 států) a jeho přítel spisovatel Arnošt Lustig podle této knihy přednáší na jedné z amerických universit. Nedomnívá se, že by byla naplněna skutková podstata trestného činu, nebot fašismus jako takový je " mrtvou" ideologií a každý člověk má právo na to, aby věděl, jak vypadá podobná filosofie a jaké jsou její příznaky. Dle názoru obhajoby,vydání této knihy nelze považovat za jednání natolik jednoznačně protispolečenské jako je např. ublížení na zdraví, odcizení majetku a podobně a nelze tedy předem předpokládat, že i přes vědomost o postihu jednání propagujícího hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení-práva svobod občanů, hlásání rasové a jiné nenávisti si obžalovaný s měrou potřebnou pro naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu musel být vědom, že svým konkrétním jednáním, tuto skutkovou podstatu naplní, zvlášt když vydání knihy konzultoval s advokátkou JUDr. Lenkovou. Dle jejího názoru vydání této knihy skutkovou podstatu trestného činu podle § 260 nenaplňuje. Obžalovaný dále soudu předložil celkem 5 knih, které byly v ČR vydány s tím, že tyto knihy nesou nacistické symboly a pojednávají o fašistické problematice. Dle jeho názoru je vydání této knihy dostatečně ospravedlněno nakladatelskou předmluvou a papírovou páskou s níž je kniha prodávána.

Dodal, že svoboda projevu je zaručena ústavou a listinou základních práva svobod i tzv. Evropskou úmluvou o lidských právech a kniha se týká událostí dávno minulých, je úkazem doby, nemůže ovlivnit myšlení někoho v současnosti.

V hlavním líčení soud vyslechl majitelku grafického studia Markétu Hegerovou, která potvrdila, že obžalovaný je jejich stálým zákazníkem, pro kterého kromě této knihy dělali obálky asi na dalších deseti titulech, obžalovaný přinesl již vlastní hotovou obálku na knihu přesně podle toho, co chtěl nechat udělat, takže v její firmě se to jen naskenovalo. V hlavním líčení tato svědkyně uvedla, že podle jejího názoru je obálka identická s původním vydáním, ona však neviděla ani původní' vydání ani obálku, kterou obžalovaný chtěl zpracovat, nebot záležitost vyřizoval její spolupracovník. Potvrdila, že to co přinesl pan Zítko naskenovali a nezměnili na tom nic. Zda obžalovaný přinesl obálku nebo knihu neví, protože u toho nebyla.

Překladatel svědek Slavomír Michalčík potvrdil, že Hitlerovu knihu přeložil, když jí dostal od agentury" Sdružení překladatelů a tlumočníků" Praha 2, Jaromírova 22, text s originálem nesrovnával, nebot tam nebylo co srovnávat, protože on obdržel ofotografovanou fotokopii. Pokud viděl knihu v agentuře půjčenou z knihovny byla tato kniha odlišná od českého překladu, který vyšel. Domnívá se, že korektura knihy dělána nebyla, což zjistil z českého vydání, kde údaj o korektuře zcela chybí.

Soud dále vyslechl Doc PhDr. Alenu Míškovou , z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde pracuje jako vědeckopedagogický pracovník. Tato svědkyně zpracovala odborné vyjádření na č. 1. 68 -70, na jehož obsahu v hlavním líčení setrvala. Tato svědkyně vysvětlila, co se rozumí pod pojmem historický dokument a jakým způsobem má být vydáván ( musí obsahovat ediční poznámku, kritický aparát -vysvětlivky, poznámky, pravidla,podle kterýcp bylo dílo vydáno).Jedná -li se o překlad základním požadavkem je , aby bylo uvedeno, který originál byl předlohou,musí obsahovat odborný komentář, případně i stanovisko překladatele včetně tzv. překladatelských oříšků a musí být uvedeno, z kterého vydání byla přeložena. Tato pravidla na našem území platí a jsou závazná v tom smyslu ,pokud je někdo historikem a chce veřejnosti předložit nějaký historický dokument. Svědkyně dodala, že se necítí být kompetentní v posouzení zda Hitlerova kniha patří či nepatří na český trh.

Svědek PhDr. Hanuš Hemola, ředitel odboru služeb Národní knihovny ČR vypověděl, že má přehled, jak to v Národní knihově vypadá s počtem výtisků Hitlerovy knihy a pokud se kniha půjčovala tradiční formou, nebylo její půjčování sledováno, knihovna má pouze malý přehled přes počítače. Pokud jde o německé vydání je tam asi 20 knih od vydání prvního až po různé reedice, u těchto knih nedocházelo k nějakým obsahovým změnám. Jedním z jejich výtisků je i ten, který soud provedl jako důkaz podle § 213 odst. 2 tr. ř. Svědek dodal, že některé knihy mají jinou podobu, např. pokud byly poškozeny a podobně. Pokud jde o česká vydání mají v NK k dispozici komentované Bartošovo vydání z roku 1936, kometované Hájkovo vydání z letošního roku a v současné době i tento Mein Kampf. Svědek dodal, že pokud by čtenář měl zájem o čtení této knihy v originále bude muset mít větší slovní zásobu než běžnou konverzační zásobu němčiny a bude muset,umět číst švabachem.

Svědek Doc .PhDr. Ing. Milan Znoj, Csc., který v době, kdy zpracovával odborné vyjádření působil na Filosofickém ústavu akademie věd ČR, jako vedoucí oddělení politické a morální filosofie a od 1. října tohoto roku pracuje jako ředitel Ústavu politologie Filosofické fakulty UK, uvedl, že trvá na obsahu svého odborného vyjádření a shodně s doc. Míškovou uvedl náležitosti historického dokumentu. Tyto náležitosti jsou ve vědecké práci zcela běžné.

Svědek PhDr. Otakar Chaloupka, bývalý vedoucí vědeckého pracoviště Pedadogického ústavu Akademie věd ČR se specializací na psychologii četby dětí a mládeže a člen ediční rady Zítkova nakladetelství uvedl, že obžalovaný s ním vydání Hitlerovy knihy konzultoval, on o tom přemýšlel a uvědomil si, že jde o střet dvou názorů, které sám prožíval. Pro jeho generaci a generaci, která prožila válku nebo konec nacismu jde o citovou reakci a to reakci negativní. Opačná je však ta druhá stránka -stránka racionální -a z jeho hlediska je situace, pokud jde o vědomosti české společnosti zejména mladší k otázkám fašismu ČR v tomto směru nedostatečná, neboť této problematice je ve školních osnovách věnována jedna hodina a záleží na učiteli, zda odrecituje těch pár řádků, které jsou v knihách nebo zda látku přiblíží jiným způsobem. Z tohoto hlediska on zastává názor, že z hlediska autenticity by si měl každý vytvořit vlastní názor, když kniha je více oproštěna od emocionálního doprovodu. Svědek dodal, že právními aspekty vydání Hitlerovy knihy se nezabýval.

Se souhlasem stran byly pak podle § 211 odst. 1 tr. ř. v hlavním líčení přečteny výpovědi dalších svědků slyšených v řízení přípravném. Jde jednak o svědky, kteří vypovídali jaké pobouření vydání knihy vyvolalo v organizacích, jejichž jsou členy, jednak o svědky mající co do činění s distribucí či prodejem předmětné knihy. Výpovědi těchto svědků soud nepovažoval za podstatné pro objasnění otázky viny, případně trestu obžalovaného.

Podle § 213 odst. 1 tr. ř. pak byla v hlavním líčení přečtena další odborná vyjádření ( PhDr. Zdeňka Zbořila na č. 1. 4 -6, PhDr. Jana Gebharta Csc. na č. 1. 9 -13. PhDr. Jany Svobodové na č. 1. 16 -26, Doc. PhDr. Dagmar Moravcové Csc. na č. 1. 73 -77, Mgr.Otomara Krejčího na č. 1. 81-105, PhDr. Pavla Janouška Csc. na č. 1. 107 -112), dále vyjádření soukromého badatele Jaroslava Čvančary ze dne 30. 11. 2000 a místopřísežné prohlášení překladatele Deklarace nezávislosti Spojených států Miloše Krejčího.

Kromě překladatele Miloše Krejčího, který je přesvědčen o tom, že v žádném případě obžalovaný nechtěl propagovat fašismus a nic takového nemá v povaze a že Mein Kampf vydal jako historickou reálii , všichni ostatní zpracovatelé odborných vyjádření se prakticky shodli v názoru na to, že Mein Kampf je kniha hluboce' rasistická a antisemitská a shodli"se i v názoru na to, co je to historický dokument. Prakticky všichni vyjádřili svůj názor na to,zda kniha měla či neměla být vydána a měla či neměla s ní být česká veřejnost seznámena. Posledně uvedené skutečnosti však soud pokládá za osobní názory zpracovatelů odborných vyjádření k nimž při hodnocení důkazů nepřihlížel, stejně jako k dalším názorům některých poslanců, politiků či představitelů nestátních organizací, které rovněž byly jako listinné důkazy čteny podle § 213 odst. 1 tr. ř.

Podle § 213 odst. 1 tr. ř. byl k důkazu rovněž přečten rozhovor obžalovaného s šéf redaktorkou týdeníku Nové knihy Zuzanou Fialovou, uveřejněný v tomto časopise, v ročníku 40, č. 33, dne 16.8. 2000. V tomto rozhovoru,o němž obžalovaný v hlavním líčení tvrdil,že se týká krásné literatury, což však z rozhovoru nevyplývá, neboť rozhovor je v čísle tématicky věnovaném historické literatuře a v tomto duchu je také veden, obžalovaný uvedl:" nakladatel není ani tiskař ani typograf -to jsou jen prostředky -nakladatel je vizionář a filosof, který svou prací ( výběrem textů, které spojuje do knih, románů, které vydává, rukopisů, které si objednává ), pracuje s publikem a aby měla jeho práce smysl, musí přinášet něco nového. Já si myslím, že kvalitní -nebo lépe dobrá literatura -je ta , která má šanci někoho ovlivnit, někomu něco sdělit. Obrazně řečeno, autoři jsou textaři a skladatelé, nakladatel je interpret".Dále uvedl, že není šiřitelem mýtu, že existují nekomerční soukromá nakladatelství. Nakladatel knihy prodává, obchoduje ( anglicky commerce ) s nimi, nevydává aby prodělal.

Podle § 213 odst. 1 tr. ř. pak k důkazu byly přečteny všechny listiny obsažené ve spise, včetně rejstříku trestu obžalovaného a jeho hodnocení a podle § 213 odst. 2 tr. ř. byl k důkazům předložen jednak originál německého vydání knihy Mein Kampf , zapůjčený z Národní knihovny a obžalovaným vydaná kniha, jednak pět knih předložených obžalovaným pojednávájící o fašismu a obsahujících nacistické symboly a kalkulace zpracované vyšetřovatelkou.

Obhájce obžalovaného dále navrhoval, aby soud vyslechl jako svědky: Vratislava Ebra, významného pražského knihkupce, který uvedenou knihu prodával, je schopen se vyjádřit k tomu, kdo uvedenou knihu kupoval, jaký bylo ní zájem a případně z jakých důvodů, kromě toho je jmenovaný osobou, která byla významně postižena v době okupace, neboť se narodil v koncentračním táboře a nepoznal ani jednoho ze svých rodičů. Z toho důvodu je schopen se vyjádřit,jak za sebe vnímá vydání uvedené knihy. Tento návrh soud zamítl, neboť svědkův osobní názor na vnímání této knihy je pro právní hodnocení nepodstatný a svědek by se jen ztěží mohl vyjádřit k tomu, kdo knihu kupoval, tím méně z jakých důvodů. Návrh, na, výslech Ing. Jana Bauera , přednášejícího mediální komunikaci na vysoké škole, při výuce používajícího klientem vydanou knihu Meinn Kampf a zpracovatele soukromých průzkumů nazorů na tuto knihu,mezi studenty se zaměřením na to, zda se po seznámení s touto knihou u nich projevují negativní reakce ať už subjektivně, nebo objektivně soud zamítl, neboť užívání knihy k vědeckým či pedagogickým učelům nemá vliv na právní hodnocení věci stejně tak ať již subjektivní či objektivní reakce studujících. Obhajoba dále navrhovala výslech Mgr. Martina Komárka, dlouholetého redaktora novin MF Dnes Karla Steigerwalda, působícího ve stejné redakci a PhDr. Bohumila Doležala, politologa přednášejícího na vysoké škole, kteří by se měli vyjádřit k tomu, zda uvedená kniha může vzbudit sympatie k autorovi, nacionálnímu socialismu, či zda je způsobilá vyvolat negativní účinky ve veřejnosti. Ani tyto svědky soud nepovažoval za nutné vyslechnout, neboť osobní názory novinářů a politologů soud pro právní hodnocení nepovažuje za podstatné. Rovněž výslech advokátky JUDr. Jitky Lenkové soud nepovažoval za nutný, neboť jde o svědkyni mající obžalovanému sdělit svůj názor, že vydání knihy Mein Kampf nemůže být naplněním skutkové podstaty trestného činu podle § 260 tr. zákona. V této souvislosti je třeba uvést, že zvažoval -li obžalovaný právní aspekty vydání Hitlerovy knihy, měl si opatřit vyjádření většího počtu renomovaných odborníků na trestní právo, což neučinil. Pokud by tak učinil, zjistil by , že i názory renomovaných právníků se naprosto různí a jistě by některým z nich byl na případnou trestnost všeho jednání upozorněn. Návrhy na výslech svědků PhDr. Josefa Krečmera a generála Ing. Gustava Svobody, z nichž první je historik a spisovatel, který byl v minulosti v souvislosti se svými politickými postoji vězněn a druhý je vojenským historikem, předsedou komise pro vojenské hřbitovy a z tohoto důvodu mohou posoudit, zda vydání této knihy lze vnímat jako propagaci hnutí směřujícího k potlačování lidských práv, byl rovněž zamítnut, neboť posouzení této skutečnosti je výhradně věcí soudu. Svědkyni Ivetu Irvingovou, která měla redigovat vydání knihy Mein Kampf, soud rovněž nepovažoval za nutné vyslechnout, neboť měla vypovídat k celkové úrovni vydání a jeho účelovosti, protože těmito okolnostmi se soud vůbec nezabýval, neboť pro právní posouzení věci nejsou důležité. Zpracování znaleckého posudku znalcem z oboru reklamy k pojmu propagace soud rovněž zamítl, neboť znění ustanovení § 260 tr. zákona je zcela jednoznačné a nenavozuje žádné pochybnosti Stanovisko univerzity Palackého v Brně, fakulty soc. věd a politologie, zda kniha Mein Kampf případně konkrétně publikace vydaná obžalovaným je v rámci seminářů či obecné' výuky na této fakultě využívána jako učební pomůcka, je rovněž pro právní hodnocení věci zcela nepodstatné, neboť tato kniha v rámci vědeckého zkoumání či pedagogické výuky byla používána ještě před tímto vydáním a k vědeckým či pedagogickým účelům rozhodně není' zapotřebí tak masového vydání k jakému v edici obžalovaného došlo. Ostatně, zamýšlel -li by obžalovaný vydání této knihy pro studijní a pedagogické účely, nutně by je musel vybavit takovým aparátem, který by studentům ujasnil prameny a nebezpečné pojmy a neponechal by je v tomto směru sobě samým. Konečně soud nepovažoval za potřebné vyžadovat zprávy o tom, v kterých zemích Hitlerova kniha vyšla, neboť tato skutečnost se podstaty problému netýká.

Při posuzování otázky viny obžalovaného soud vycházel v první řadě z Listiny základních práva svobod jako součásti ústavního pořádku ČR, vyhlášené pod č. 2/1993 ve sbírce zákonů, která je v souladu s tzv. " Evropskou úmluvou o zajištění lidských práv". V hlavě první pod nadpisem Obecná ustanovení je v čI. 4 odst. 2 uvedeno, že meze základních práva svobod mohou být za podmínek stanovených touto listinou upraveny pouze zákonem, odstavec 3 uvádí, že zákon a omezení základních práva svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky a odst. 4 uvádí, že při používání ustanovení o mezích základních práva svobod musí být šetřeno jeho podstaty a smyslu a nesmějí být zneužívána k -jiným účelům, než pro která byla stanovena. V oddílu druhém hlavy druhé, nadepsaném Základní lidská práva a svobody pak pod nadpisem politická práva je v prvním odstavci článku 17 uvedeno,že svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny, v druhém odstavci se říká, že každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace, bez ohledu na hranice státu a odstavec 3 uvádí, že cenzura je nepřípustná. Velmi významný, ba možno říci rozhodující- v současné době však většinou zcela opomíjený-je odst. 4 článku 17, kde je uvedeno, že svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde -li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv- a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. A právě na článek 17 a jeho čtvrtý odstavec navazuje trestní zákon a v tomto konkrétním případě ustanovení § 260 tr. zákona nadepsané jako podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práva svobod občanů, v němž se v odstavci jedna uvádí, že kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práva svobod občanů nebo hlásá národnostní, rasovou nebo třídní, náboženskou zášt bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let a odstavec dva pak uvádí, že odnětím svobody na 3 léta až 8 let bude pachatel potrestán a) spáchá -li čin uvedený v odst.l tiskem, filmem, rozhlasem televizí nebo jiným účinným způsobem, b) spáchá -li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo c) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu, nebo za válečného stavu.

V daném případě hnutím, které bylo vydáním Hitlerovy knihy propagováno je nejen fašismus jako hnutí minulé, ale zejména antisemitismus jako hnutí po výtce současné, hnutí, které svým obsahem je doktrínou ve svých záměrech směřující k potlačení práv a svobod určité skupiny lidí -tedy v tomto případě židů (a v neposlední řadě romů). Antisemitismus lze bezesporu charakterizovat jako hnutí nadčasové, jako nadnárodní přesvědčení, které z hlediska rasového,etnického, náboženského, národnostího či sociálního vyvolává nepřátelské postoje vůči židům ( rámům) a může mít charakter hospodářského národnostního či náboženského ražení, přičemž všechny tyto okolnosti mohou vést, neboť v minulosti se tak již stalo,k perzekuci vůči židům ( rámům). Antisemitismus je tedy hnutím přesto, že postrádá prvky charakteristické pro politickou stranu či jinou formu organizace. Důsledky antisemitismu obsaženého ve vydané knize v době minulé vyvolaly největší tragédii v lidských dějinách vůbec, tragédii přímo podnícenou Hitlerovou ideologií vyloženou v této knize a to přesto nebo proto, že z počátku byl její hrůzný význam hrubě podceněn. Vydání této knihy v současnosti nikoli jako historického dokumentu ( tento pojem již byl výše vysvětlen) bez jakéhokoliv komentáře pouze s předmluvou, která jako historicky nepřesná je prakticky -zavádějící a s takovou grafickou úpravou je záležitostí, která je zcela nepochybně schopna u jedinců nebo skupin osob, které z nejrůznějších důvodů nejsou schopny uvědomit si nebezpečí spojená s antisemitismem vyvolat národnostní a rasovou zášt mající schopnost přerůstat i v tzv. pogromy a další proti židovské případně proti romské akce. Ostatně svědky podobných akcí jsme již dnes tedy v době, která politickou rozháraností stále ještě slabé demokracie a nedobrou ekonomickou situací není nepodobná době, kdy inkriminovaná kniha vznikla. V této době demokracie nemůže být bezbřehá a musí mít mechanismy ,chránící společnost před podobnými útoky byt působícími jen na některé členy nebo vrstvy této společnosti. V době vzrůstajícího neonacismu ,v Německu kde ostatně je kniha dodnes zakázána, kdy v sousedním Rakousku je ve vládě strana Hitlerova obdivovatele a v době, kdy se na našem území množí trestné činy s rasistickým podtextem a sympatiemi k fašismu a jeho symbolům si nemůže společnost dovolit luxus absolutní svobody projevu a proti těmto úkazům musí bojovat. Připustit bezbřehou svobodu projevu a slova, bez jakéhokoliv omezení by znamenalo zcela popřít trestní zákon. Svoboda projevu a svoboda slova jsou bezesporu filozofické kategorie, o nichž lze v rovině ,filosoficke, případně politologické diskutovat donekonečna a, snášet argumenty, jak pro svobodu projevu a slova absolutní, tedy ničím, a nikým neomezovanou, tak pro určité hranice těchto kategorií. Lze při tom argumentovat demokracií u nás i ve světě, její vyspělostí, inteligencí čtenářů, srovnáváním historických podmínek a podobně., Oba tyto pojmy jsou ovšem i kategorií právní a v této rovině diskutovat nelze. Pouze s mírou, nepřipouštějící pochybnosti si nutno zjistit,zda svobodu slova a projevu zákonným způsobem omezit lze -a právě k tomuto zjištění na základě uvedených skutečností soud dospěl.

Vzdor své obhajobě si obžalovaný musel být vědom, že vydáním této knihy může porušit zájem chráněný trestním zákonem. Frázovitá a nekonkrétní předmluva o škodlivosti nacismu a fašismu a o jeho srovnatelnosti s komunismem, současně s poukázáním na grand poskytovaný České akademii věd nakladatelstvím obžalovaného a podaným tak, že čtenář může být o přijetí grantu přesvědčen, nemůže nahradit adekvátní historické hodnocení Hitlerova textu a politického programu a vlastní návrh obálky knihy na hony vzdálený od originálů zvýrazňuje nacistické symboly,tak aby případného čtenáře upoutaly. Přitom poukaz obžalovaného na knihy s nacistickými symboly a s nacistickou tématikou, které soudu předložil jako knihy, které na našem území bez povšimnutí mohly vyjít je zcela zavádějící, neboť jak bylo v hlavním líčení prokázáno jde o knihy buď ryze odborné nebo popisující události druhé světové války či osobnosti Hitlerova Německa. Přitom všechny tyto -knihy do jedné jsou opatřeny materiálem činícím z nich skutečný historický dokument. O autorových úmyslech v neposlední řadě svědčí i jeho rozhovor v časopise Nové knihy včetně úmyslu získat dotiskem majetkový prospěch ("nejsem šiřitelem mýtu, že existují nekomerční soukromá nakladatelství ,nakladatel knihu prodává ,obchoduje - (commerse) s nimi nevydává I aby prodělal" ).

Pro posouzení otázky viny není rozhodné, zda vydaná kniha skutečně někoho ovlivnila. Podstatné pro tento tzv. delikt ohrožovací je to, že někoho ovlivnit může a vzhledem k obsahu Hitlerovy knihy je zcela zřejmé, že jeho kniha je rozhodně ovlivnění způsobilá.

Na základě provedeného dokazování soud tedy dospěl k závěru, že vina obžalovaného byla prokázána s potřebnou mírou jistoty a jeho jednání bylo kvalifikováno jako trestný čin podpory a propagace hnutí směřující k potlačení práva svobod občanů, neboť vydáním Hitlerovy knihy Mein Kampf propagoval hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práva svobod občanů a hlásá národnostní a rasovou zášt a tohoto jednání se dopustil tiskem. Obžalovaný jednal v úmyslu nepřímém ve smyslu § 4 písmo b) tr. zákona, neboť věděl, že svým jednáním může způsobem v trestním zákonem uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem a pro případ, že je způsobí byl s tím srozuměn. Soud neshledal žádnou okolnost, pro kterou by obžalovaný nebyl trestně odpovědný.

Při úvaze o druhu a výměře trestu vzal soud v úvahu nebezpečnost jednání obžalovaného pro společnost a přihlédl k osobním poměrům pachatele ,jakož i k možnostem jeho nápravy. Společenská nebezpečnost jednání obžalovaného je značně vysoká, neboť vydání Hitlerovy knihy v současné době ( jak uvedeno výše) mohlo u určité skupiny čtenářů vzbudit sympatie k antisemitismu a rasismu v jakýchkoliv jejich podobách či formách, když této možnosti bylo lze předejít opatřením náležitostí, které by z této knihy udělaly skutečný historický dokument. Polehčující okolnosti v tomto případě spatřuje soud v dosavadní beztrestnosti obžalovaného, který se nedopustil žádného trestného činu ani přestupku a jeho neutrální pověst z místa bydliště.

Na základě skutečností rozhodných pro určení druhu a výměry trestu soud dospěl k závěru, že obžalovanému lze ještě uložit trest na samotné spodní hranici zákonné trestní sazby, tedy trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon vzhledem k osobě pachatele může být podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, za současného vyslovení dohledu spočívajícího v povinnosti obžalovaného 2x ročně dostavit se k probační úřednici Obvodního soudu pro Prahu 7 k ověření řádného způsobu života. Je samozřejmostí ,že v současné době_je rozvoj samostatného podnikání- nebo by alespoň měl být -předmětem podpory státu a jeho orgánů. V daném případě je však snaha pro získání majetkového prospěchu ve spojení s trestnou činností tak evidentní, že s ohledem na hrubý zisk obžalovaného soud uložil i peněžitý trest ve výměře 2.000.000,- Kč s tím, že nebude -li ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Pro uložení tohoto trestu svědčí nejen obrovský náklad dotisku v počtu 100.000 výtisků, který byl obžalovaným vržen na knižní trh v jasné souvislosti s počátkem mediální kampaně, které z vydání této knihy učinila nechutnou senzaci, jíž obžalovaný využil k získání majetkového prospěchu, bez ohledu na své původní trvzení, že pro tento tzv. historický dokument považoval původní počet 6.000 výtisků za problematický, ale i předběžné kalkulace zisku ( bez daně z příjmu ), obsažené ve spise. Peněžitý trest ve výměře 2.000.000,- Kč, pak na základě těchto skutečností soud považuje za zcela přiměřený, uložený pod polovinou sazby, stanovené v ustanovení § 53 odst. 1 tr. zákona.

poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 11. 12.2000
JUDr. Rudolf Šídlo předseda senátu