24.9.-29.9. 2001

ARCHIV

Talibán v nás

Teroristické útoky na New York a Washington jsou působivé především svou exotickou úděsností: tak nějak by asi s lidmi účtovali mimozemští kosmonauti, pokud by se rozhodli naši planetu kolonizovat a rod homo sapiens by nemohl konkurovat jejich všestranné vyspělosti. Jenže: není v tom pohledu z naší strany tak trochu účelová zapomětlivost a alibizmus?

Novodobí čeští Savonarolové, pánové Kohák a Štampach, vyzývají Ameriku, aby činila pokání. To je hezké: může snad Amerika za třídní teror ruských bolševiků, inspirovaný bláznivými vizemi potrhlého německého katedrového filosofa? Může Amerika za rasový teror německých nacistů? Snad v tom smyslu, že všechno se vším souvisí. Tato teze je ovšem nemravná a je třeba se jí opřít: tam, kde jde o zločin a masové zvěrstvo, nic nesouvisí s ničím.

V obou uvedených případech byly ve jménu svaté myšlenky masakrovány miliony nevinných lidí. Představa o individuální vině a osobní zodpovědnosti šla stranou.

Dokonce i tak zápecnický národ, jako jsme my Češi, se dokázal zapojit: českých Němců, zamordovaných vlasteneckými bojůvkami v letech 1945-7, bylo rozhodně víc než obětí na Manhattanu. Byli v drtivé většině stejně nevinní. Byli mezi nimi starci, ženy a děti. Proto má české rozhořčení nad atentáty v USA jakýsi falešný podtón.

Dokonce ani ten afghánský fanatický režim by nám neměl být ve všem všudy cizí. Z některých zpráv, které prosakují do Evropy, cítím teplý dech domova, něco, co mi umožňuje tuto exotickou krajinu "pochopit", jak to žádá prof. Kohák a další.

Tak například: na sklonku minulého týdne proběhla v Kábulu velká protiamerická demonstrace, při níž byla částečně zdemolována dávno opuštěná budova amerického velvyslanectví. Šlo o organizovaný výbuch lidového hněvu, jehož se účastnili státní úředníci a studentstvo. Když začalo hrozit nebezpečí, že dům lehne popelem, zasáhla talibánská milice a organizovaně spontánní demonstranty rozehnala.

Vzpomínám si z doby svých studií přinejmenším na dvě akce, představující novotnovsko-knedlíkovou verzi toho, co se stalo minulý týden v Kábulu. Někdy na přelomu padesátých a šedesátých let byli Belgičané donuceni vyklidit Kongo. Jako vždy v takových případech, pokusili se do vzniklé mezery zaklínit Rusové. Nevyšlo to: jejich agent Patrice Lumumba byl zavražděn. V souvislosti s tím naaranžovali bolševičtí satrapové v Praze protestní demonstraci pražského studentstva před belgickým velvyslanectvím. Personál odvezli na ten den na vlastivědný výlet na Slapy. Před budovu složili hromadu koksu. Pak se tam shromáždil pokrokový a revoluční předvoj české společnosti, vedený studenty z afrických zemí. Velvyslanectví bylo vymláceno a všudypřítomným estébákům dalo údajně hodně práce, aby z rukou rozzuřených afrických komunistů vyrvali českého vrátného. O většině účastníků se nedá jednoznačně říci, že by byli donuceni se demonstrace zúčastnit. Šli tam dobrovolně: věřili, že se zastávají dobré věci, a zároveň doufali, že si šplhnou u vrchnosti.

Druhá akce byla ještě legračnější: v roce 1960 proběhla nepovedená invaze Castrových odpůrců na Kubu. V Praze se nato konala opět velká studentská demonstrace, tentokrát před americkým velvyslanectvím. Bezprostřední přístup k budově byl ovšem zatarasen vnitráckými kamiony. Účast byla opět masová: dav řičel a řval protiamerická hesla. Na jeden z kamionů se vyšplhal student DAMU, dnes populární herec, nebudu ho jmenovat, ačkoli bych mohl, a dirigoval vyřvávání. Když se ovšem zdálo, že by dav mohl zátarasy ztéci a s americkým velvyslanectvím naložit jako s belgickým, vyšplhalo se na kamion individuum s arogantní nateklou tlamou, o jehož pracovním zařazení nemohlo být pochyb, bez okolků shodilo kašpara z DAMU a zvolalo: "Ano, soudruzi, ať zhyne americký imperialismus, ale vymlátit americké velvyslanectví, to si nemůžeme dovolit!" Nato se demonstranti znechuceně rozešli.

Nadšení účastníci obou akcí dnes sedí na stranických sekretariátech, v parlamentu, ve vládě, ve správních radách deetatizovaných průmyslových molochů, na univerzitách a v kulturních institucích. Obávám se, že dělají totéž, co před léty: zaníceně budují vyspělý kapitalismus, přesvědčeni, že jednak jde o dobrou věc a zároveň si šplhnou u vrchnosti.

30. září 2001