10.9.-15.9. 2001

Nevěcné polemiky o EU

V MfD se rozběhla diskuse o smyslu českého členství v EU. Kromě politiků, kteří, jak je u nás zvykem, využívají příležitosti k profilaci strany a kompromitaci protivníka, se jí doposud zúčastnili tři publicisté: Vilém Barák, díky jehož článku se dosti vášnivá výměna názorů vlastně rozběhla (EU, spojení bez smyslu, MfD 23.8.), Josef Brož (Kulometčík Barák, tamtéž 27. 8. ) a naposled Luděk Urban (Unie pro nás není sametový chomout, tamtéž 31. 8.), kteří s Barákem polemizují.

Na obou polemikách zaráží už jejich nevěcný a vzteklý tón. Brož hovoří o "chorobně nenávistném štěkotu" svého oponenta. Urban posuzuje Baráka z nadhledu, o jehož oprávněnosti se nenamáhá čtenáře přesvědčit: "V článku V. Baráka nalezne čtenář tolik plytkostí, nesmyslů a polopravd, že to až zaráží... co slovo, to perla a nesmysl. Ke všem těmto perlám se nemohu ve svém stručném dopise vyjadřovat." Když už jednou použiji tak silných slov, mám povinnost nějak doložit, že tak činím oprávněně. Pokud to neudělám, jde o pouhé urážky.

Podle Brože je "míra logického zkratu" (v Barákových úvahách) "přímo úměrná některým úvahám z "mozkového trustu" politického uskupení Václava Klause". Mozkový trust Václava Klause se skládá ze smrtelníků jako je pan Brož. Platí o nich (jako o panu Brožovi), že někdy mohou mít pravdu, jindy ne, a to, že nemají pravdu, je třeba dokázat. Panu Brožovi ovšem stačí "přímá úměrnost": Barákovy názory nejsou nic jiného, než názory oportunisty a revizionisty Klause. Podle pana Brože se Barákovy myšlenky "hodí všem těm, kteří mají oprávněné obavy z toho, že džungle Klausova gangsterského kapitalismu a opoziční smlouvy, v níž se jim tak dobře rejdí, by mohla vstupem do Unie skončit". Nastoluje starou známou otázku "komu slouží takové názory". Odpověď je předem jasná: klausovskému imperialismu.

Brožův text je, jak vidno, dosti primitivní a sám o sobě by nestál za pozornost. Poskytuje však dosti výmluvné svědectví o tom, jaký je stav vnitřního dialogu v české společnosti.

Po faktickém odchodu Miloše Zemana a proměnách ČSSD, které už jsou v chodu a dokonají se během vyjednávání o povolební koalici, se české politická scéna zjednodušila: existují tu už jen dva tábory, symbolizované jmény Klaus a Havel. Jejich stoupenci se zuřivě mydlí hlava nehlava, přičemž jeden je za osmnáct a druhý za dvacet bez dvou: podle pana Brože ztratilo Klausovo uskupení už dávno i tu nejmenší legitimitu užívat ve svém názvu pojmy jako "občanská" či "demokratická". Pokud chce být důvěryhodný, měl by zároveň dodat, že stejně KDU, bojující za diskriminaci homosexuálů a zákaz potratů i v případě, kdy žena otěhotněla po znásilnění, nemá nejmenší právo používat přívlastku křesťanská, US, sdružení alibistů, kteří kdysi v panice vyskákali z Titanicu ODS, nemají co mluvit o svobodě a sociální demokraté, strana nacionálně šovinistická, by se měli dovolávat daleko spíše Kramáře a Klofáče než Masaryka a demokracii ze svého názvu rovněž vypustit; o pokrytci na Hradě, který by rád pískal utkání, v němž hraje za jednu stranu, ani nemluvě (a tak jedinou partají, která se právem může znát ke svým přívlastkům, je KSČM). Oba tábory přitom každého, kdo se jim zavadí o kuří oko, ocejchují bez rozpaků jako přisluhovače klausovského (resp. havlovského) oportunismu, revizionismu a imperialismu.

Úroveň českého politického života a veřejné diskuse je otřesná. Může se kultivovat jen tehdy, zachovají-li si čeští publicisté nadhled a odstup. Vstup do EU (který autor tohoto článku bezvýhradně podporuje) je vážná věc a měla by být prodiskutována ze všech stran v dobré víře, že demokracie je diskuse a že nezaujatá diskuse správná stanoviska posílí. Místo toho jsme znovu a znovu svědky toho, jak se v debatě uplatňuje pokleslá demagogie, kterou jsme zdědili z minulého režimu.

3. září 2001