17.9.-20.9. 2001

ARCHIV

Když dva nedělají totéž...

Slovensko se ocitlo ve stavu latentní vládní krize. Všechno začalo tím, že vláda premiéra Dzurindy předložila v létě parlamentu zákon o vyšších územních celcích ve dvou variantách: první počítala s 8, druhá s 12 regiony. První byla v podstatě mečiarovská, druhá vyšla o něco více vstříc regionálním požadavkům a zejména představám slovenských Maďarů. Při hlasování podpořila mečiarovskou variantu kromě opozice nejen SDĹ, která honí popularitu, protože se její preference propadly pod hranici volitelnosti, ale i sám premiér - ten se potřebuje vykázat v EU existencí regionální samosprávy a zjevně došel k závěru, že lepší špatný zákon než žádný.

Maďarská koalice začala zvažovat vystoupení z koalice. U členské základny se setkala s pochopením. A strhla se mela: kdekdo, Günter Verheugen, britský velvyslanec a americký chargé d´affaires v Bratislavě, skupina významných slovenských intelektuálů, vystoupili s výzvami k jednotě tváří v tvář hrozbě, že se vrátí Mečiar a HZDS. Výzvy k jednotě byly ovšem "vyvážené", obracely se k Maďarům i Slovákům, ale v podstatě šlo o to, přemluvit SMK k účasti na politice, jejíž podstatou je podřezávání vlastní větve. Situace připomínala poněkud to, co jsme zažívali v prvních měsících po srpnu roku 1968: Potřeba jednoty byla zdůvodňována nedozírnými následky, které hrozí v případě, že se SMK odmítne podílet na politice, která právě k těm nedozírným následkům neodvratně míří.

Ovšem, Slováci to mají těžké: musí nějak vyjít s jinonárodní menšinou, která je nezanedbatelným politickým faktorem a které se mnoho lidí tak trochu bojí.

Zajímavé je, jak se k věci postavila významná část slovenského tisku. Když byla zveřejněna zmíněná výzva intelektuálů, napsali v liberálním deníku SME, že se její autoři obracejí na špatnou adresu: viníkem krize není SMK ani vládní koalice jako celek, nýbrž její slovenská část. Ve slovenských novinách se objevilo i konstatování, že výzva přichází dost pozdě. V prestižním týdeníku Domino forum napsal v souvislosti s politikou slovenských koaličních stran vůči maďarským partnerům šéfredaktor Dušan Hríb: "Jde o vkus menšího zla, mediální reality a účelového zavírání očí, ve kterém se integrace stala už jediným smyslem a ospravedlněním politiky, protože jeho nositelé už nevidí záchranu Slovenska v jeho možné vnitřní proměně, ale jen ve spásonosné Evropě". (Mimochodem, tahle výtka sedí, i pokud jde o mnohé české "eurooptimisty"). Hríb rovněž ostře kritizuje EU za to, že "cynicky přivítala schválení špatné reformy". Podle komentátora Petera Schutze lze na požadavek "udržení stability" docela dobře odpovědět civilizovaným rozchodem a nastolením slušného smluvního vztahu - stačilo by dohodnout minimální podmínky pro podporu menšinové vládní koalici ze strany SMK a dát je na papír. A Schutz velmi realisticky dodává: "Je samozřejmé, že SMK v koalici je pro Slovensko lepší volbou než její odchod. V tomto případě jsou však ve hře i pravidla, podle nichž se bude řídit politika v budoucnosti. Kdyby po srpnu zůstala SMK ve vládě, na Slovensku by byla stanovená norma, že pro svobodné opuštění koalice, do níž jsme jednou vstoupili, je fakticky nemožné najít legitimní důvod."

Krizi se nakonec - zjevně i za spoluúčasti přemlouvačů - podařilo provizorně zažehnat: SMK si počká, jak dopadnou jednání o předání kompetencí na regiony a obce. Pokud vláda i tentokrát nevezme v úvahu jejich představy, z koalice vystoupí, jinak v ní setrvají až do řádných voleb v příštím roce.

Pro nás Čechy by přístup slovenských novinářů mohl být inspirativní. Před pár týdny se totiž se svými požadavky ozvali představitelé německé menšiny v ČR. Díky nedůslednému restitučnímu zákonodárství a jednostrannému přístupu k odškodňování za otrocké práce se jim znovu a znovu dává najevo, že jsou v této zemi jen trpěnými občany druhého řádu. Všechno se odbylo několika řádky v novinách a výkladem vládního historika, že jejich požadavky jsou sice směšné, ale vláda by na ně měla být přesto hodná. U nás selhávají nejen politici, jako na Slovensku, ale na rozdíl od Slovenska i média.

2. září 2001