1.2.-24.2. 2001

Co týden dal...

Čtvrtek 1. února: V českých mediálních kruzích roste optimismus, pokud jde o výsledek Pithartovy mise. Rozhodující má být přijetí u Fidela Castra. Bylo ohlášeno, ale pořád se neuskutečňuje. Pithart sedí na vyslanectví a čeká, až ho Castro k sobě povolá. Vedení ČT (finanční ředitel Beznoska) si od stávkového výboru vyžádal seznam stávkujících. Těm nehodlá vyplatit mzdy. Pokud seznam nedostane, nevyplatí mzdy nikomu. Kolektivní trest, připomíná pasáž o vzdorné kumpanii a zešílevším oberstovi z Haškova Švejka. Na druhé straně je pan Beznoska v nesnadné situaci: v televizi zavedli zvláštní druh stávky: dá se srovnat s tím, jako kdyby dělníci u Bati stávkovali tak, že by začali vyrábět boty podle svého gusta. Má za to Baťa platit?

Pátek 2. února: Pithart stále čeká v Havaně na přijetí u kubánského diktátora. Tři roky poté, co Kanada po romské invazi z ČR zavedla vízovou povinnost pro české návštěvníky, sáhla česká strana k recipročnímu opatření. Soudě dle miniankety v MFD má v tom velkou veřejnou podporu. Přesto je to nesmysl. Tyto věci by se měly brát pragmaticky. Pro Kanadu znamenal nával romských žadatelů pro asyl vážný problém. Nám nic podobného z kanadské strany nehrozí. Nemáme k zavádění víz pro Kanaďany žádný praktický důvod kromě odvety. Navíc si myslím, že kromě másla, které v romské otázce nepochybně máme na hlavě, tu byly i další příčiny náhlého přívalu romských asylantů. Romská populace, jako všechny politicky málo organizované, je velmi snadno manipulovatelná. Pokud tu manipulátoři zvenčí byli (je zvláštní, že stejné problémy měli tehdy i Maďaři a Slováci), chtěli dosáhnout právě tohoto: oboustranného stížení kontaktů mezi zeměmi, které znamená jistou izolaci. Odveta je politický primitivismus a zásadně se nevyplácí. Kdo po tobě kamenem... je praktická, pragmatická politická zásada. MFD přinesla rozsáhlou informaci o Nově. Fenomén Nova (a Vladimír Železný) si zaslouží pozornost. poznámka

Sobota 3. února: Petr Pithart stále čeká v Havaně. Údajně měl prohlásit (cituji dle Práva): "Vzhledem k situaci pokládám za svůj závazek chopit se výhody všech příležitostí, které mohou přinést svobodu mým spoluobčanům". Zjevně zvolil na Castra tutéž taktiku, kterou kdysi aplikoval na Vladimíra Mečiara, a ta zabírá zhruba stejným způsobem. Ne nadarmo má politické uskupení, k němuž se předseda Senátu hlásí, ve znaku medvídka koalu. Ministr Kavan se pokusil na případu zainteresovat ruského rezortního kolegu Ivanova. Tedy už nejenom komunisté, ale i Rusové. poznámka Miloslav Ransdorf prohlásil v rozhovoru pro Právo: "Podívejte se, já jsem byl na Kubě mnohokrát a nikdy mi tam nebyla kladena žádná omezení pohybu". Výrok týdne. Věra Valterová váže výplatu mzdy zaměstnanců na osobní prohlášení zaměstnance ČT, že nestávkuje a respektuje nové vedení. Televizní odbory vážou proplacení úhrady mzdy na prohlášení zaměstnance, že stávkuje a podporuje požadavky stávky. Zaměstnanci nespokojení, připadá jim to jako vydírání z obou stran. To je podivné. Když někdo stávkuje, nemá právo na mzdu. Stávka je ovšem nestandardní: stávkující pracují, ale podle svého gusta. Stávka probíhá tak, že se nepozná, kdo stávkuje a kdo ne. To je výdobytek, který asi nikde ve světě nemají. Měli by dostat zaplaceno od Valterové i od odborů?

Pondělí 5. února: Pithart se z Kuby vrátil optimisticky naladěný. Popovídal si s Castrem o českých dějinách (mj. o "odsunu" Němců a o Mnichovu, nevím, co to má společného s případem Pilip a Bubeník). Je optimista, myslí si, že proces nebude a že se česko-kubánské vztahy zlepší. Měl údajně jednání s řadou vysoce inteligentních kubánských představitelů. Při jednání s Castrem si ani chvilku nepřipadal v roli slabšího. Pilip a Bubeník prý mají být nyní - ovšem na základě intervence Meziparlamentní unie - propuštěni. Česká politika dostala pořádně přes nos, a to vlastní vinou. Při jednáních o lídrovi čtyřkoalice prý měla KDU (Kasal) vydírat Kühnla poukazem na hříchy jeho příbuzných (Kühnl prý přiznal v pořadu Naostro, že jeho otec a tchán jsou v Cibulkových seznamech). Lidovecký nátlak všichni čtyřkoaličníci popírají tak horlivě, že je to nápadné. Jinak pan Kühnl jako každý člověk nese zodpovědnost pouze za to, co vykonal nebo nevykonal sám. Zástupkyně ředitele ČT Valterová nechala vylepit billboardy s textem "ČT se omlouvá za neobjektivní zpravodajství". Televizní bitva uvízla v takovém bahně, že by bylo třeba všechny hlavní aktéry na obou stranách barikády co nejrychleji vypudit. Jenže - kdo to udělá a kdo na jejich místa?

Úterý 6. února: Zdá se, že Miloš Zeman, popíchnut Klausem a dotčen stanoviskem ministra Mertlíka k událostem kolem ČT, zahájil proti němu frontální tažení. Vyčítá mu špatný výběr daní (to je pravda vždycky), neuspokojivý stav jednání o ruském dluhu (nedostal medvěda na lopatky) a pomalou privatizaci (to je taky pravda vždycky). Je zjevné, že jde o typickou hůl na psa. Mertlík má nůž na krku a zdá se, že se v tuto chvíli může zachránit jen tím, že obětuje svého nejbližšího spolupracovníka. Pokud to neudělá a nechá se raději odvolat, je třeba konstatovat, že pan ministr je charakter a bílá vrána mezi polistopadovými politiky. Vedoucí delegace Meziparlamentní unie Anders Johnson naznačil, že propuštění obou českých vězňů na Kubě se očekává každou hodinou. Nepochybně ví, o čem mluví. Ministr Kavan prohlásil, že ČR hodlá udělat "citlivý diplomatický krok", při němž nezazní přímo slovo omluva. To zní víc než hrozivě, doufejme, že už toho nebude zapotřebí. Starý bandita se spokojil tím, že před ním Petr Pithart tančil na stole kozáčka (obrazně řečeno). Teď oba zadržené propustí na intervenci Meziparlamentní unie. poznámka Doporučuji čtenářům článek Pavla Kohouta "Kam se ztratilo 400 miliard" z dnešní MFD (nemohu z něj citovat v rubrice "Řekli, napsali", protože je to skloubený celek a musel bych ho uvést celý, což se, pokud se nemýlím, nesmí).

Středa 7. února 2001: Naši zlatí hoši z Havany opět doma! Pan poslanec Pilip říká: "Byli jsme si vědomi, že riskujeme i zatčení, představovali jsme si ale tak dva tři dny, a ne 25 dní v nepředstavitelných podmínkách, které jsou ale v kubánských věznicích normální". Dá se tedy říci, že základním problémem obou pánů byla nedostatečná fantazie. Pan poslanec "ostře rozlišuje mezi kubánským režimem a kubánským lidem", problém je jen v tom, že Fidelovi tato ostrá rozlišovací schopnost úplně chybí, a tak z obou zadržených dostal, co potřeboval. Petr Pithart v rozporu s protokolem obdaroval Fidela už na počátku schůzky, dal mu křišťálové šachy a doprovodil to poznámkou, že oba musí hrát otevřenou hru. Nato mu starý desperado řekl: "Vidím, že jste filosof". Musel z něho mít podobnou srandu, jako kdysi Stalin z Beneše. České ministerstvo zahraničí uchopilo celou záležitost originálně jako první krok k radikálnímu zlepšení vztahů. Pithartova mise prý je "pozitivním krokem k znovuobnovení dialogu", který "může směřovat ke zlepšení oboustranných politických i ekonomických vztahů" (tj. zjevně k dalšímu ráznému zvýšení kubánského dluhu vůči ČR). Pokud jde o českou politiku, pak "principiální přístup k posuzování stavu lidských práv v zemích stojících mimo okruh evropské civilizace musí být provázen opodstatněným respektem k odlišnostem a tradicím zformovaným specifickým kulturním a historickým vývojem těchto zemí." Také ministr Kavan chce stavět na započatém dialogu a oživit vzájemné vztahy s Kubou v oblasti obchodně ekonomické. Český oříšek dostal pořádně nařezáno a chystá se lízat boty toho, kdo mu výprask uštědřil. Chtěl bych vidět ty orgie zuřivého ublíženého vlastenectví, které by vypukly, kdyby se třeba jen setiny toho, co si vůči ČR dovolil kubánský diktátor, dopustil náš německý úhlavní nepřítel!

Čtvrtek 8. února: Petr Pithart přijal bez zbytečných hloupých řečí Klausovu omluvu. Klaus se zachoval jako politováníhodný amatér, řekl dřív, než bylo třeba, něco jiného, než co bylo třeba. Nezbylo mu, než se omluvit. Petra Pitharta šlechtí, že z českých politiků nejméně trpí třídní záští k protivníkům a umí se chovat velkoryse. Ústavní soud zásahem do volebního zákona zvýšil příspěvek pro politické strany: zrušil pasus o snížení platby za hlasy a nechal nepovšimnutý pasus o zvýšení platby za mandát. Václav Havel napadl i tuto pasáž zákona, ale v jiném podání Ústavnímu soudu, který soud dosud neprojednal. V zásadě by bylo v pořádku, kdyby strany dostaly od státu víc - brání se tím nekalému financování stran a korupci. Velmi doporučuji článek Jana Škody Odsun Němců a můra Čechů z včerejšího čísla internetových novin Neviditelný pes.

Pátek 9. února 2001: Klaus s Pithartem se na znamení smíření sešli na společném obědě. Před novináři ovšem proběhlo standardní popichování. Předseda poslanecké sněmovny zapochyboval o tom, má-li za každým českým občanem zadrženým v zahraničí cestovat parlamentní delegace. Pithart zase ujistil veřejnost, že se nebude snažit vytáhnout z cizího vězení každého českého pašeráka drog (to je lehká narážka na Klausovu návštěvu u dvou Čechů, kteří si odpykávají trest v thajském vězení). To je z obou stran nefér. Klaus dobře ví, že za každým Čechem zadrženým z politických důvodů v cizí zemi parlamentní delegace nepocestuje, protože by to ani nemělo valný smysl; Pithart zase nemá co Klausovi vyčítat jeho návštěvu, ti lidé byli odsouzeni k nesmyslným drakonickým trestům, zcela neúměrným tomu, co provedli, a jsou drženi v nelidských podmínkách. Měl se ostatně Václav Klaus Pithartovi omluvit? Pan Zahradil označil Ivana Pilipa veřejně za bezcharakterního člověka, který dokáže jednat jen ze zištných důvodů. Udělal to v době, kdy Pilip seděl v kubánském vězení, a ten výrok mu mohl přitížit. To, co řekl, bylo jednoznačně z mravního hlediska zavrženíhodné a omluva byla zcela na místě. Klaus špatně zhodnotil výsledek Pithartovy cesty na Kubu. Zmýlil se. Měl přiznat omyl, ne se omlouvat. Petr Pithart se z Kuby vrátil jako nefalšovaný barbudo: je proti plošným sankcím vůči Kubě (Američané budou mít radost), mluví o nadstandardních možnostech ekonomických styků (všichni s nostalgií vzpomínáme na pomeranče mdlé chuti, které vypadaly, jako by se jimi před odesláním koulovaly opice, na odporně nasládlé cigarety, které netáhly, a třtinový cukr, který jsme nepotřebovali. A pokud jde o tradici česko - kubánské spolupráce, je třeba upřesnit: byla to spolupráce československého bolševického režimu s kubánským bolševickým režimem, dirigovaná z Moskvy. Zůstala nám po ní slušná sumička kubánských dluhů. Petr Pithart se dále domnívá, že jeho setkání s vousatým diktátorem bylo "fifty-fifty". To neodpovídá ani časově: pan předseda Senátu mu věnoval skoro týden, pan Castro všeho všudy šest hodin. komentář Rakouští ekologisté plánují na příští víkend třídenní blokádu přechodu v Horním Dvořišti. Tentokrát, jak se zdá, nemají podporu ani rakouských úřadů, ani místních samospráv, ani rakouského tisku. K blokádě přechodu stačí samozřejmě čtyři traktory a deset maníků. Bez zajištěného zázemí to ovšem asi půjde jen ztuha. President Bush se ve volební kampani v Pittsburgu před etnickými Němci vyjádřil, že vyhnání Němců ze zemí střední Evropy byl jeden z nejhorších případů kulturního vyhlazování. Etnické čistky jsou podle něho zločinem proti lidskosti bez ohledu na to, kdo je páchá. Američané ani Angličané musí dřív nebo později připustit, že se ve věci vyhnání Němců zachovali v rozporu se svými zásadami.

Sobota 10. února: Prozatímním ředitelem ČT byl jmenován Jiří Balvín. Byl evidentně zvolen hlasy ODS a ČSSD po nějaké formě předběžné domluvy, nikdo z ostatních kandidátů neměl šanci. Zásada, že nový ředitel nemá být člověk, který se předtím angažoval na jedné či druhé straně sporu, byla ovšem dodržena a je rozumná. poznámka České angažmá v nové rezoluci o Kubě, která má být zdrženlivější, pokud jde o otázku embarga, podporuje z českých politických stran jednoznačně jen čtyřkoalice. ODS velmi rezervovaná, šéf poslaneckého klubu ČSSD se odmítl vyjádřit, Komunisté pochopitelně proti. Čtyřkoaliční lídr Svoboda zdůvodnil kladné stanovisko svého uskupení frází "svoboda je nedělitelná". To není pravda: v době studené války byla západní Evropa o to svobodnější, oč byl Východ nesvobodnější. Washington nemění svůj postoj k vyhnání Němců a k Postupimi. Státní departement to prostřednictvím velvyslanectví USA v Praze sdělil na dotaz (Rudého) Práva. Kariéra pana Kovaříka je opravdu závratná: původně byl jen hlásnou troubou příslušného oddělení ÚV KSČ v německé otázce, dnes drží v šachu i americké ministerstvo zahraničí. Americká politika je ovšem nestoudná a dřív nebo později bude revidována. poznámka

Pondělí 12. února: Stávka v ČT skončila, nový ředitel se zavázal, že nepropustí nikoho z těch, kdo dostal od Hodačova vedení výpověď. Omlouvá se, že Valterovou a Bobošíkovou nemůže propustit okamžitě. Odborový předák Dekoj si libuje: kompromisy nebyly nutné. V čtenářské anketě MFD byla většina účastníků nespokojena s tím, jak televizní krize dopadla. Václav Klaus se domnívá, že stávka měla neuvěřitelně nešťastný a neblahý vliv na českou společnost i politiku. Nějak nebere v úvahu, že on a jeho okolí tu krizi svým nemožným, humpoláckým chováním vyvolalo. Vladimír Špidla coby dezignovaný předseda ČSSD nechce, aby se strana stala pátou složkou čtyřkoalice, a zároveň odmítá posun doleva - tvrdí, že by stranu zničil. To jsou sice an sich správné zásady, ale měl by budoucí postavení ČSSD vymezit pozitivně.

Úterý 13. února: Pražská organizace US se bouří proti tomu, že všechny významné funkce v rámci čtyřkoalice připadají KDU-ČSL. Přitom v Praze je US podstatně silnější než lidovci a vyhrožuje, že tu bude kandidovat samostatně. Další problém se rýsuje v souvislosti s vytvořením společného klubu čtyřkoalice v Senátě. Podle předběžných dohod se předsedou klubu má stát někdo z ODA (nejspíš Kroupa nebo Žantovský). Děs, který se při této představě zmocňuje pragmatiků z KDU, je pochopitelný: dohodnuté řešení znamená spojit nepříjemné s neužitečným. Čtyřkoalice má sice v tuto chvíli podporu veřejnosti: otázka je jen, zda přežije rok 2001. ČR zjevně po předběžné dohodě s Polskem a Maďarskem ohlásila výrazné ústupky EU, pokud jde o nárok na dočasné výjimky z pravidel platných v Unii. Trvá pouze na pěti-, případně desetiletém období, kdy si cizinci nebudou smět v ČR volně kupovat nemovitosti. Čeští politici se obávají spekulantů, kteří budou nemovitosti levně nakupovat a pak s velkým ziskem prodávat. Tato záležitost by se měla posoudit věcně: nakolik nás to poškodí. Já osobně si nepřeji vlastnit šumavské hvozdy, stačí mi, když tam budu smět chodit na houby. Dnes se měla sejít komise, jejímž úkolem je posoudit vliv jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí. Tvoří ji dva zástupci Ministerstva životního prostředí, dva zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu, a dále experti z Rakouska, Německa a EU, kteří ovšem mají jen hlas poradní. Komise má pouze dodat podklady pro politická rozhodnutí. Rakušané a Češi rukou společnou a nerozdílnou vypustili ekologického džina z lahve a zahnali jeden druhého do slepé uličky: ČR nemůže neuvést elektrárnu do provozu, Rakousko musí zachovat dekorum. Řešení s poradními hlasy je pro Rakousko dosti potupné, česká strana však má zjevně hrůzu z toho, že zahraniční experti by nakonec mohli spuštění elektrárny zablokovat. Problém pro diplomatickou mikrochirurgii; bude zajímavé sledovat, jak čeští diplomatičtí Škrholové v čele s premiérem obstojí.

Středa 14. února: Politici nežádají Havlovu demisi (ze zdravotních důvodů). Nežádají ji právem. Funkce prezidenta v našem ústavním systému není tak významná, aby musel být v každém okamžiku fit. Důvod pro odstoupení netřeba hledat ve zdravotním stavu prezidenta, nýbrž v jeho politických schopnostech a politických ambicích. Zde výrazně překračuje své možnosti a rámec toho, co prospívá České republice. Požadovat jeho demisi tedy není nemravné, protože jeho vliv na českou politickou scénu je hluboce destruktivní. Je pouze nevěcné svádět to pokrytecky na jeho zdravotní stav. Pan Jiří Ševčík, který byl zmrzačen při demonstraci v srpnu 1969, se několik let po smrti dočkal satisfakce. Ústavní soud konečně využil příležitost k tomu, aby dokázal, že taky dovede být k něčemu užitečný. poznámka Radim Uzel, bojovník za sexuální práva české populace, si to na stránkách (Rudého) Práva vyřídil s křesťanstvím. Dodnes jsem netušil, že sexuální revoluce nějak souvisí s bolševickou. poznámka Rakouská ministryně zahraničí paní Ferrero-Waldnerová vyzvala ve Vídni středoevropské země k diskusi o spolupráci v rámci regionu. Českým novinám nestála její inicativa ani za to, aby ji zmínily. I k této záležitosti se ještě vrátíme. Zatím aspoň zveřejňujeme jako dokument v českém překladu výtah z jejího projevu. dokument

Čtvrtek 15. února: Jan Bubeník se na slyšení v Senátu vyjádřil k Pithartově výtce Klausovi; Pithart řekl, že by nejel zachraňovat z vězení lidi odsouzené za pašování drog (což je narážka na to, že Klaus v Thajsku navštívil ve vězení dva české občany, kteří si tam právě za pašování drog odpykávají dlouholeté tresty). Podle Bubeníka si pozornost zaslouží všichni čeští občané zadržení v zahraničí. Tato připomínka je velmi správná a na místě. Ministr Grégr, tento novodobý stavitel pyramid, přišel s další iniciativou: do skřípajícího soukolí českého hospodářství je pro povzbuzení třeba nalít bratru dvěstěšedesát miliard Kč. Tím bude nastartován český hospodářský zázrak. Problém je ovšem v tom, že za padesát let pobytu v Rusku česká společnost ztratila určité pracovní návyky a kulturu práce. To jsou všechno věci, jejichž rekonstrukce bude trvat mnoho let a vyžaduje stimulaci nemateriální povahy. Představa, že pracovní morálku lidí lze regulovat přivíráním a povolováním kohoutku od penězovodu, stojí v podstatě na marxistických základech. Za mých mladých let se tomu říkalo "hmotná zainteresovanost" a nikdy to pořádně nefungovalo.

Pátek 16. února: Mezi vládou a opozicí se rýsuje střetnutí, jehož předmětem bude zákon o státní službě. Opozici, přesněji řečeno čtyřkoalici, se nelíbí, že by zavedení definitivy právě nyní zakonzervovalo současný stav. Protože je v naději vyhrát příští volby, nejraději by zakonzervovala až ten stav po nich. Jenže zavedení definitivy vždycky zakonzervuje stávající stav a vždycky se to té momentální opozici nebude líbit. Je to ostatně dobré znamení: politicky neutrální státní aparát, který potřebujeme, nevznikne hned, jak bude definitiva zavedena, ale až se po jejím zavedení vystřídají dvě - tři vládní garnitury a lidé dosazení předpředposlední vládou ztratí jakýkoli důvod odvděčovat se svým dobrodincům. V České televizi zavládlo to, čím se vyznačuje každá úspěšná revoluce: účtování s poraženým třídním nepřítelem. V jeho rámci byla sesazená Hodačova pověřenkyně pro řízení ČT vyloučena z odborů. Lidové noviny snaživě sugerují čtenáři důvod: "ignorovala například jednání s odborovým předákem Richardem Falbrem". poznámka Doporučuji svým čtenářům článek Karla Steigerwalda "Sčítání lidu je věc veřejná…" z dnešního čísla MFD.

Sobota 17. února: Albánští teroristé odpálili nálož pod srbským autobusem. V autobuse cestovali (pod ochranou jednotek KFOR) lidé, kteří jeli na návštěvu svých příbuzných v Kosovu. KFOR, jak se zdá, vytváří v Kosovu bezpečné zázemí pro albánský terorismus. Smutné konce humanitní mise Západu. Opravdové řešení balkánského problému je v nedohlednu, invaze NATO na tom mnoho nezměnila. Představa krajských hejtmanů ohledně vytvoření "Asociace krajů České republiky", která by měla i vlastní zastoupení v zahraničí, u poslanců narazila. Ohradil se předseda PS s celkem logickým argumentem, že asociací krajů je Česká republika. Ale iniciativa krajských hejtmanů má své racionální jádro - na ústavním uspořádání ČR by to mělo být líp vidět. Třeba tak, že se zruší nesmyslný Senát a druhá komora bude jakýmis zastřešením krajské samosprávy, kam budou delegovat své zástupce krajské sněmy.

Pondělí 19. února: Rakouští ekologičtí aktivisté si najali renomovaného amerického právníka Eda Fagana, který mj. zastupoval oběti nacismu v záležitostech odškodnění. Jeho úmyslem je zabránit tomu, aby byla Temelínská elektrárna uvedena do plného provozu. Bude jednat "jménem potenciálních rakouských a jiných obětí", a hodlá "podniknout další kroky na ochranu dětí, rolníků, obchodníků a obcí v sousedství Temelína a v celé Evropě". Pozoruhodné je, že tenhle člověk po krátkém rozmýšlení odmítl zastupovat sudetské Němce ve věci jejich odškodnění. Bere prý své aktivity "profesionálně". Kde je naděje na úspěch a na slušný zisk. Příběh jako z westernu: Pühringer a spol. si najali cynického právnického pistolníka. Zdá se, že nenasytný reparační kruh se uzavírá: to, co Rakušané a Němci zaplatili některým z nás, vrátíme teď možná všichni a několikanásobně zbouráním Temelína. Je jen otázka, jaké jsou faktické možnosti právnického Davida Copperfielda, pokud jde o zmizení jihočeské atomové elektrárny. poznámka Miloš Zeman se v rámci svého závěrečného účtování s českou politikou pustil i do prezidenta: neplní roli spojovacího článku mezi stranami a dalšími strukturami občanské společnosti a občanskou společnost jako celek tak spíše antagonizuje než sjednocuje. Budoucí prezident by podle Zemana měl být v první řadě symbolem české státnosti, vyjadřovatelem vůle vlády a parlamentu, nikoli jejich oponentem; neměl by sahat k vytváření hradních stran nebo aspoň hradních křídel uvnitř etablovaných politických stran, k získávání agentů a pátých kolon v těchto stranách. Zdá se, že Zeman má politickou roli prezidenta Havla hluboce zažitou. Jeho představy o tom, co by měl prezident být, jsou diskutabilní, v tom, co dnešní prezident je, má ovšem jasno.

Úterý 20. února: V souvislosti s odškodněním, které má vyplatit Rakousko totálně nasazeným, vznikl neřešitelný technický problém, v němž se obráží absurdita těchto nároků: kdo má platit odškodnění těm, kteří byli totálně nasazeni na jihomoravském území, jež mnichovskou dohodou připadlo Německu: Rakousko nebo Německo? A pokud si Češi budou klást otázku, jaká je spoluzodpovědnost Rakouska za Hitlerovy zločiny, měli by se ptát zároveň na to, jaká je jejich spoluzodpovědnost za Stalinovy zločiny. Anschluss byl stejně jako únorový puč nezákonný a protiústavní. Obě akce by však nebyly možné bez poměrně široké podpory rakouské, resp. české veřejnosti. Rakušané a Češi: jedni za osmnáct, druzí za dvacet bez dvou. Pravice hodlá odmítnout vládní zákon o státní službě hned v prvním kole parlamentního projednávání. ODS se nelíbí, že by zakonzervoval nynější stav státní správy, čtyřkoalice odmítá definitivu jako demotivující. Obě námitky jsou absurdní: definitiva je forma úřednické imunity, jejím smyslem je vybudování politicky neutrálního státního aparátu. To se v zásadě nedá udělat tak, než že se v určitém okamžiku daný stav prohlásí za platný jako výchozí. Bez ohledu na to, že se to opozici nehodí. Žádné opozici se to nikdy nebude hodit.

Středa 21. února: Mezi ČSSD a ODS proběhlo expertní jednání o rozpočtovém schodku. Jeden ze zástupců ODS, poslanec Tlustý, hovoří o "porušení ducha Tolerančního patentu". Vida, ani ODS není cizí spiritismus. Zdá se, že opoziční smlouva se otřásá v základech. poznámka Městský soud v Praze zrušil rozsudek nad vydavatelem Hitlerovy knihy Mein Kampf Zítkem a vrátil záležitost soudu nižší instance. Rozhodnutí je rozumné, vydání Hitlerovy knihy není trestným činem. Rusové zuřivě protestují proti americkým plánům na vybudování protiraketového štítu pro USA. Americký plán ovšem není namířen proti Rusku, ale proti jadernému terorismu, ať už státnímu nebo "soukromému". Rusové už v minulosti dokázali, že proti zhruba stejně silnému soupeři dokáží zbraněmi jen řinčet. Ovšem jaderný terorismus se nebude obracet proti Rusku (co si na něm kdo vezme), ale v první řadě proti USA. To samozřejmě Rusové vědí a rádi by po svém zvyku v tom nechali Američany zkoupat. Když nemám na to, abych soupeře doběhl, aspoň se mu pokusím zezadu stáhnout trenýrky.

Čtvrtek 22. února: Sněmovna zjevně umožní krajům, aby se přejmenovaly. Potíž je s tím, jaké zvolit jméno, když pojmenování podle krajského města nevyhovuje. Objevují se absurdní návrhy: Moravskoslezský nebo Slezskomoravský kraj místo Ostravského. Útvary, které v centralistickém česku nemají žádnou velkou tradici, je obtížné účelně pojmenovat. Ostatně, poté, co se rozdělilo Československo, neměli se zkráceným pojmenováním svého státu problémy Slováci, ale Češi. Miloš Zeman zjevně v jakési neuróze před odchodem z nejvyšší stranické funkce překypuje reformními plány. Poté, co svým spolustraníkům víc než naznačil, koho všeho je třeba ze strany vyhodit, přistoupil po vzoru prezidenta Beneše k návrhům na zjednodušení stranického systému. Malé strany nemají v politice co dělat! KDU se ještě může zachránit úzkou spoluprací s ČSSD, ale Unie svobody je, jak se zdá, ztracena: podle Zemana jí nezbude než splynout s ODS. Ještě štěstí, že Zeman nemá tolik prostoru pro uskutečnění své viza, kolik ho dostal dr. Beneš: čekala by nás nová Národní fronta a pak logicky i nový Vítězný únor. Dejte sem tu pásku! S těmito slovy napadl Milan Knížák fyzicky redaktora Práva Kramera, který s ním pořizoval rozhovor. Musím spravedlivě uznat, že Kramer je opravdový profesionál, zachází se svými protějšky velmi nemilosrdně a tak to taky má být. Jeho velká interview patří k tomu, co v Právu stojí za to číst. Naproti tomu ředitel Národní galerie je zjevně to, Čím by Václav Klaus a ODS rádi nahradili nehodné a apriorně levicové intelektuály, až budou buď vyhubeni nebo raději sami dobrovolně vymřou: energický selfmademan, vzniklý zkřížením náboženského reformátora anglosaské provenience a sapéra Vodičky.

Pátek 23. února: Soud zablokoval majetek šéfa Novy: arbitráž, jak se zdá, využijí ti, kterým je Železný nepohodlný z politických důvodů. České soudy, jindy tak liknavé, se najednou mohou přetrhnout. Chystá se štvanice na Železného pod praporem Pravdy a Lásky? Po dobytí České televize by to byl další krok k tomu, aby mediální scénu ovládla Hradní lobby. Samozřejmě dočasně. Druhá sametová revoluce by tak byla zdárně dovršena. Už teď mne mrzí, že jsem svůj kritický článek o Železném zveřejnil právě teď. Nebyla to asi ta správná chvíle. Političtí trpaslíci znamenají pro čtyřkoalici víc problémů než užitku. Lidovci se brání společnému senátnímu klubu, protože jeho hlavou by se podle "žďárských dohod" zjevně stal předseda ODA Daniel Kroupa: děsivá vize. Dalším neřešitelným problémem je vymyslet pro předsedu DEU dr. Majzlíka takové ministerstvo, aby svou povahou omezilo na minimum škody, které pan Majzlík svou činností nepochybně způsobí. Kdosi zlomyslně navrhoval Ministerstvo pro účtování s komunistickou minulostí. Fobie ze zneužití údajů, získaných při sčítání obyvatelstva, je velmi příbuzná strachu z nemoci šílených krav. Je zajímavé, jak jsou na takové věci cimprlich v zemi, kde po několik desetiletí donášel bratr na bratra, až se hory zelenaly. fejeton

Sobota 24. února: Ruský ministr zahraničí Ivanov navrhl, aby Rada bezpečnosti OSN zrušila Haagský tribunál. V době, kdy byl zřízen, se na Balkáně válčilo a u moci byly nedemokratické režimy (Miloševič, Tudjman). Dnes tyto okolnosti pominuly, jeho další existence je na překážku řešení situace na Balkáně a povede ke ztrátě důvěry v mezinárodní společenství. Je třeba spravedlivě uznat, že důvody, které ministr uvádí, jsou rozumné a jeho návrh opodstatněný. Haagský tribunál je náhradní řešení, kompetentní jsou balkánské státy samy. Dnes vyšel v Právu Kramerův rozhovor s Milanem Knížákem, během jehož pořizování došlo ke konfliktu mezi oběma pány. Příčina střetu si zasluhuje bližší pozornost. poznámka Martin Schmarz přirovnává v dnešních LN ("Opoziční smlouva je mrtvá") opoziční smlouvu k Občanskému fóru. To mi nepřipadá úplně spravedlivé: Občanské forum vzniklo na základě spontánní nespokojenosti české veřejnosti s předchozím režimem: bylo výrazem představ českého disentu o novém politickém uspořádání společnosti a zároveň ovšem místem dosti bezostyšné politické manipulace. V každém případě šlo o zásadní, koncepční věc, o uskutečnění určité politické vize. Opoziční smlouva byla improvizací a nouzovým řešením v nestandardní situaci, v době svého vzniku měla určité oprávnění. Posoudit zcela spravedlivě její dopad bude možno až z časového odstupu, až strávíme rok dva uprostřed toho, co ji nahradí. Marek Pedziwol (Bez čeho se Slováci neobejdou, dnešní LN) zmiňuje spor o preambuli slovenské ústavy. Ta začíná slovy "My, národ slovenský..." Maďarští poslanci slovenského parlamentu navrhli, aby zněla "My, občané Slovenské republiky..." Návrh jistě rozumný, protože původní znění staví slovenské Maďary do pozice občanů druhého řádu. Nicméně neprošel. Pedziwol upozorňuje, že maďarský návrh vlastně opisuje formulaci z preambule české ústavy (My, občané České republiky...). K tomu je však třeba podotknout, že v českém parlamentě se tuto liberální formulaci podařilo prosadit jen díky tomu, že v ČR neexistuje tak velká a politicky vyspělá národnostní skupina, jako jsou Maďaři na Slovensku. Poté, co jsme všechny vypudili, si můžeme dovolit luxus být liberální. Slováci zase nedělají nic jiného, než že se inspirují dikcí preambule ústavy ČSR z roku 1920: "My, národ československý..."

pondělí 26. února: Petra Buzková zvítězila přesvědčivě v druhém kole volby a stala se novou předsedkyní pražské organizace ČSSD. Zdá se, že se Zemanovi situace v ČSSD už úplně vymkla z rukou a že to asi musel se svým odchodem od počátku myslet vážně. Buzková se doposud tvářila jako hradní výsadek v ČSSD. Teď je v situaci, kdy chtě nechtě bude muset dělat nějakou výraznou politiku. Profesor Pafko napadl v dnešní MFD ("O směšných penězích") předsedu Senátu Pitharta, který prohlásil, že hrozně rád přednáší na vysoké škole, i když odměny za přednášky jsou směšné. Pafko se do Pitharta obul, ale myslím, že mu křivdí. Lidé, kteří jsou zaměstnáni na vysoké škole v plném nebo částečném úvazku, nepřednáší za tutéž směšnou mzdu jako předseda Senátu. Jsou na tom totiž přece jen o dost lépe než externisté a Pithart může nepochybně přednášet jen jako externista. Jinak má profesor Pafko samozřejmě pravdu v tom, že vysokoškolští učitelé jsou u nás odměňováni zcela nedostatečně. Ministr kultury Dostál vystoupí v zábavném pořadu ČT "Když se řekne profese" jako klaun. Patří zjevně k těm sociálně demokratickým politikům, kteří se nemusí bát o své živobytí ani v tom případě, že strana přijde o všechny preference. Jeho vystoupení by se ovšem dalo využít pro potřeby stranické propagandy (jak, k tomu se, doufám, ještě vrátíme).

Úterý 27. února: Poslanci Čtyřkoalice kritizují ministra Kavana za to, že chce bez porady s parlamentem prosadit v OSN rezoluci, odsuzující ekonomické embargo vůči Kubě. Text českého návrhu rezoluce byl již zaslán řadě zemí. Kavan odpověděl, že ČR raději než s jinými konzultuje otázky postoje ke Kubě se zeměmi Latinské Ameriky. Nesouhlas s plošnými sankcemi vůči Kubě je vážná věc, protože se dotýká podstatně zájmů USA. Navíc přímé české angažmá v této věci není nutné, jde v první řadě o záležitost zemí obou amerických kontinentů. Že by se česká diplomacie přece jen nějak zavázala Castrovi? Čtyřkoaliční lídr Svoboda nevidí rozpor mezi stanoviskem koalice a vyjádřeními Petra Pitharta po návratu z Kuby. Pithart se ovšem jasně vyjádřil právě proti plošným sankcím.

Středa 28. února: Ústavní soud zrušil pasus volebního zákona, dotýkající se příspěvků, které má strana obdržet za mandát (v novém volebním zákoně byl příspěvek výrazně zvýšen). Toto rozhodnutí je prezidentovým úspěchem (děje se tak na základě jeho podnětu), a zároveň je správné, protože zákonná úprava, přijatá parlamentem, drasticky zvýhodňovala parlamentní subjekty a zavírala novým stranám dveře do parlamentu na dvě závory. Havlovo zdůvodnění má ovšem jeden háček: uvádí se v něm, že je třeba oddělit politické strany od státu. Oddělení stran od státu v této postkomunistické společnosti ovšem nutně znamená Lajose Bácse, Bamberské aféry, obchodní domy Breda, Bahamy atp. Strany by měly být financovány výlučně státem a měla by být stanovena přesná pravidla pro volební kampaně, aby nebyly příliš nákladné, aby byla zachována rovnost šancí pro politické subjekty a aby veřejnost nebyla zbytečně obtěžována. SPR-RSČ vyhlásila bankrot. Zajímavý případ: předseda Sládek vytuneloval vlastní stranu a založil si novou. Je to vlastně žabař. Spousta kapitánů komunistického a postkomunistického průmyslu dokázala s daleko menší námahou a ostudou přijít k daleko větším penězům. V tuto chvíli už i Rakousko váhá s odškodňováním nuceně nasazených. 174 občanů Rakouska, USA, Velké Británie a dalších států podala skupinovou žalobu u amerického soudu na rakouskou vládu, ústřední banku a podniky. Rakouská vláda se odvolává na dohodu o právním míru mezi USA a Rakouskem. Roztočený kolotoč reparací nejde zastavit. V Polsku byl obžalován bývalý velitel internačního tábora pro Němce z roku 1945. Chlapík má smůlu, ve zdraví se dožil dnešního dne: v době, kdy organizoval a prováděl zvěrstva, mu totiž bylo teprve 21 let. I tak se tužil. Vraždy a znásilňování byly v táboře na denním pořádku, on sám nese zodpovědnost za to, že bylo za živa upáleno nejméně 48 Němců. Poláci jsou sebevědomější národ než Češi a více si váží své pověsti: postavili darebáka před soud. Naši vrahouni si užívají pokojného stáří. Poslední dny přinesly dva pěkné pokusy o vylepšení image. Katolická církev nabádala věřící, aby se nebáli vyplnit rubriku náboženství ve sčítacích dotaznících. Text s výzvou v tomto smyslu ovšem Český rozhlas nakonec stáhl z vysílání (pro pořádek uvádím jeho znění: Církev není muzeum, ale živé společenství. Počítá i s tebou. Pamatuj, kam patříš.) Pan ministr Dostál zjevně ve snaze propagovat sebe i svou stranu vystoupí v televizním cirkuse coby klaun (pěkný snímek pana ministra od fotografa LN Jana Zátorského přinesly předvčerejší Lidové noviny). Co není dovoleno církvi před sčítáním lidu, nelze zakázat politické straně v předvolebním klání: sociální demokraté se mohou inspirovat církevní výzvou a zároveň doplnit iniciativu pana ministra. Jak, to si dovolujeme navrhnout: příloha