29.1.-3.2. 2001

ARCHIV

Pithartova pouť do Canossy

Píšu tyto řádky ve chvíli, kdy se Petr Pithart vrací z Havany po šestihodinové audienci u kubánského diktátora. Přestože předseda Senátu na přijetí trpělivě čekal několik dní, kýžený výsledek se nedostavil. Oba zadržení dál sedí v havanském vězení. Země, která před časem vztyčila prapor Pravdy a Lásky a předložila a prosadila v OSN rezoluci odsuzující porušování lidských práv na Kubě, se dostala do úzkých a její představitelé lezou teď před Fidelem Castrem po břiše. Zdá se, že na Kubu ještě nedorazila zpráva o středoevropských jedničkách, miláčcích Madeleine Albrightové, baště svobody, demokracie, Pravdy, Lásky a Tržního hospodářství bez přívlastků. Místo toho Castro považuje na základě jakýchsi nezodpovědných pomluv Českou republiku za malou, chudou a málo významnou postkomunistickou zemi někde na rozhraní Evropy a Asie, vůči níž si nemusí brát žádné zvláštní servítky. A čeští politici dělají, jak se zdá, všechno pro to, aby ho v těchto představách utvrdili. Petr Pithart kubánskému Calverovi trpělivě vysvětluje, proč se ČR nemůže omluvit: ujišťuje ho, že Pilip a Bubeník "nereprezentovali ani český lid, ani zemi a ČR za jejich činy nemůže nést odpovědnost". Oba zadržení ovšem nikdy netvrdili, že reprezentují český lid a zemi a Castro nechce zavřít český lid ani zemi, ale oba pány. Pithart přistupuje na Castrovu ideologii a zároveň se lehce od Pilipa s Bubeníkem distancuje. Šéf české diplomacie v rozhovoru pro Právo jde ještě dál: "nepodporujeme naše turisty, kteří jezdí do nejrůznějších částí světa, aby tam porušovali zákony dané země". Pilip s Bubeníkem ovšem nejeli na Kubu, aby tam porušovali zákony, ale aby pomohli lidem, kteří si podle jejich názoru pomoc zaslouží. Jan Kavan zároveň ujišťuje, že ČR má zájem na dobrých vztazích s Kubou. V tuto chvíli by ČR měla mít zájem na tom, aby Kuba hleděla oba naše občany co nejrychleji propustit. O nějakých vzájemných vztazích může být řeč až poté. A konečně ministr tvrdí, že od jeho nástupu do funkce čeští diplomaté neporušovali mezinárodní zvyklosti. Tak zároveň přitakává Castrovým obviněním a denuncuje své předchůdce v úřadě.

Čeští politici se chovají přesně tak, jak by se chovat neměli. Před časem se uvázali navrhnout a prosadit v OSN rezoluci proti Kubě v přesvědčení, že tak pomohou dobré věci a nebude je to přitom nic stát. Jenže ve světě už to tak chodí, že dobrým věcem se zadarmo pomáhat nedá. Teď přišla chvíle, kdy je třeba za pomoc dobré věci zaplatit, a ukazuje se, že jaksi nemáme na útratu. Nebylo by bývalo lepší se do tažení proti Kubě nepouštět? Neznamenalo by to přece, že se solidarizujeme s diktátorským režimem. A mohli bychom pak stát za našimi občany, kteří se snaží kubánské opozici pomáhat individuálně, konkrétně a možná právě proto o hodně účinněji.

4. února 2001