|
|
|||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
12.2.-17.2. 2001 |
ARCHIVStrategické partnerství a výzvy evropské politiky(Přednáška rakouské ministryně zahraničí dr. Benity Ferrerové-Waldnerové pro rakouskou společnost pro mezinárodní vztahy a Rakouskou ligu pro OSN 21. února 2001) úryvky
Dámy a pánové, je dnes mimo jakoukoli pochybnost, že Evropská Unie bude rozšířena a že se v několika málo letech stanou jejími členy první středo- a východoevropské země. Příští dva až tři roky budou přitom rozhodující. V této době bude nutno vyjasnit v jednáních nejdůležitější otázky spojené s jejich přistoupením. Je mi jasné, že Rakousko musí v této době, kdy se mění evropské nasměrování, hrát aktivní roli. Chceme vybudovat rozšířenou Evropu, která dokáže plně využít pozitivní rysy integrace, musíme však zároveň zajistit, že budou chráněny naše vlastní zájmy. Vzpomínám si teď na to, že jednou z velkých vymožeností rakouského předsednictví v EU bylo, že v té době mohly započít rozhovory s prvními kandidátskými zeměmi. Rakousko se u vládní konference zasadilo zvláště o to, aby se EU stala schopnou rozšiřování. Dámy a pánové, smlouva z Nizzy, kterou za čtrnáct dní jménem Rakouska podepíši, je jistě velkým kompromisem. Dospěli jsme k němu po dlouhých a obtížných jednáních. Rakousko může být s tímto výsledkem velmi spokojeno, i když bychom byli v některých oblastech, například pokud jde o širší možnosti rozhodovat kvalifikovanou většinou, rádi dosáhli dalekosáhlejších výsledků. Jsme s Nizzou spokojeni, nejen proto, že Rakousko dovedlo prosadit své vlastní podstatné zájmy, nýbrž - a především - proto, že se v Nizze podařilo dosáhnout přednostního a ústředního cíle: učinit Evropskou unii počínaje rokem 2003 schopnou rozšíření… Rozšíření změní tvářnost našeho kontinentu a vytvoří integrační prostor s vlastní dynamikou. Taková úloha znamená, že musíme znovu promyslet koncepty naší zahraniční politiky, zintenzivnit naši spolupráci a zevrubně informovat naši veřejnost. Rozšíření je rozměr procesu evropské integrace, který musí spočívat na širokém souhlasu obyvatelstva. Proto chceme uskutečnit iniciativy, s nimiž bych Vás dnes ráda seznámila:
Vidím dnes, dámy a pánové, logické pokračování dosavadního vývoje v tom, že usilujeme ještě horlivěji o prohloubení a posílení spolupráce s našimi středo- a východoevropskými sousedy. Zeměpisné, hospodářské, politické a kulturní danosti regionu nabádají k rozvoji zvláštních vztahů mezi Rakouskem a budoucími novými členy EU. Označuji je pojmem "strategického partnerství". Mohli bychom je však také nazvat "Zájmovým společenstvím sousedících středo- a východoevropských zemí". Toto partnerství, které by se mělo plně realizovat v rozšířené Evropě a které by mělo celé Evropě dát pozitivní podněty, musí být rozpracováno právě teď. Bude se skládat ze dvou fází: V první fázi půjde o to, provést inventuru toho, co je k dispozici, konkretizovat posílení tradiční sousedské politiky a připravit vstup do EU v bilaterálních i "celounijních" souvislostech. V druhé fázi má strategické partnerství identifikovat ty společné zájmy, které mohou tvořit po vstupu základnu zájmového společenství středoevropských zemí, podobného společenství států Beneluxu nebo severských států. S kandidáty členství v EU, kteří hraničí s Rakouskem, nás spojuje úzký sousedský poměr v politice a hospodářství a dále těsné historické, kulturní a lidské vazby. Kandidáti vstupu považují vykročení do EU - pamatujeme se ještě na náš vlastní vstup - za nejdalekosáhlejší rozhodnutí. Zároveň bude každý členský stát EU posuzován podle toho, zda tento vstup podporuje, nebo brzdí. Dámy a pánové, chceme strategickým partnerstvím dosáhnout dvojího: posílení naší tradiční sousedské politiky v přípravné fázi rozšíření EU a zároveň pro druhou fázi identifikaci těch společných zájmů, které mohou po úspěšném vstupu našich sousedů vytvořit základnu pro zájmové společenství, pro alianci. Povedeme v bezprostřední budoucnosti ještě usilovněji tento intenzívní dialog s našimi sousedy, jenž zmapuje společné zájmy a možnosti společného postupu; ty se pak mohou stát základem pro takové "strategické partnerství". Během tohoto dialogu by měly být vypracovány vzájemné představy, očekávání, choulostivé momenty, a především také možné oblasti užší spolupráce a užšího souladu. V některých oblastech by se dokonce mohlo ukázat, že vyrovnání zájmů se sousedy je obtížnější než s jinými zeměmi EU; přirozeně se tu kladou pro Rakousko četné otázky, které se nás týkají více než ostatních zemí EU. Tyto otázky zčásti spadají do vstupních jednání, zčásti však mají také bilaterální povahu. V oblastech, kde jsou otevřené problémy, kde se zájmy mohou rozcházet, je zpravidla žádoucí jednat bilaterálně a nalézat společné jmenovatele. Poukazuji například na záležitosti nukleární energie, na otevřené právně-historické otázky ve vztazích k Slovinsku a k České republice, ale také ve věci hraničního režimu a přeshraničního styku, volného pohybu osob a služeb, dále na speciální problémy hraničních regionů, o nichž budu ještě hovořit. Unie získává na průbojnosti a soudržnosti početnými setkáními a kontakty na všech úrovních politiky a expertíz; měli bychom tedy mnohem častěji zahrnout kandidátské země do bilaterálních a multilaterálních styků, formálně i neformálně, na všech úrovních. V této druhé fázi tím našim sousedům pomůžeme dosáhnout zralosti pro EU i v těch oblastech, v nichž by mohli mít při začleňování potíže. Intenzivnějšími kontakty zároveň vytvoříme základ pro těsnou spolupráci, přátelství a spojenectví po vstupu těchto zemí do EU. Jsem přesvědčena, že po společných výdobytcích v hospodářské a kulturní oblasti bude následovat i těsnější vztah v oblasti politické. První příležitost se naskytne během regionální konference, na niž jsem pozvala na 6. června do Vídně ministry zahraničí České republiky, Slovenské republiky, Maďarska, Slovinska a Polska. Chceme přitom v jednání s našimi sousedy, společně s nimi a s ohledem na naše partnery v EU naplnit obsahem koncept strategického partnerství. V tom, co jsem tu teď načrtla, jsem udala jakési směrnice. Ty bychom teď měli společně zpracovat; je pochopitelné, že přitom budeme otevřeni všem podnětům našich sousedů. Jde tedy v případě strategického partnerství o "work in progress". A konečně by konference měla být vhodnou příležitostí ke konzultacím s našimi partnery před zasedáním Evropské rady v Göteborgu. Věřím, že když si vyměníme názory se sousedy, dosáhneme důležitých synergických efektů. Konec konců budou mít jak kandidáti, tak i my a celá Unie výhody z toho, když budou známy všechny pozice a všechna hlediska. Budeme tak mít možnost vyvarovat se zdržení, které způsobují třecí plochy. Chtěla bych proto navrhnout, abychom se do budoucna s našimi sousedy scházeli na takových konferencích dvakrát do roka, vždy před velkými poradami EU. Jedná se výlučně o otázky přítomnosti a budoucnosti. Přirozeně se to vše musí odehrávat zcela transparentně, protože nejde o uzavřené akce, které by neměly být všeobecně přístupné. Nezamýšlíme taky žádné tajné úmluvy a nechceme nikoho vylučovat. Nebyli bychom rádi, kdyby si někdo vykládal po svém koncept, který má být jen dalším rozvíjením sousedské spolupráce. Když dovolíte, chtěla bych ještě krátce zmínit několik dalších oblastí, které se nabízejí jako pole pro součinnost s našimi středo- a východoevropskými partnery, především opatření ohledně zaměstnanosti, životního prostředí, energetiky, dopravy, ale i bezpečnostní politiky, např. v oblasti civilního zvládání krizových situací. Jde přitom o těsnější součinnost členských států EU při nasazení policie, obnovení právního státu a civilní ochrany v krizových oblastech. Dovedla bych si představit, že se v rámci zahrnutí třetích zemí do tohoto okruhu může spolupráce s našimi sousedy vyplatit. Vidím dále prostor pro takové partnerství ve spolupráci regionů, zejména v rozvojové politice pro zaostalé pohraniční oblasti. Východiskem jsou záležitosti mezilidských vztahů, patří sem bilaterální iniciativy směřující ke společnému rozvoji infrastruktury a případně i užší součinnost při použití prostředků INTERREG v rámci EU. Chtěla bych před tímto prominentním publikem předestřít rovněž myšlenku, kterou považuji za velmi důležitou. Když člověk cestuje spolkovými zeměmi, přesvědčuje se vždy znovu o technologickém pokroku, který tu probíhá. Vím tak například o technologické ofenzívě Dolního Rakouska. Také další spolkové země usilují podobně, aby rozvinuly potenciál vyspělé techniky. Těšilo by mne, kdyby se podařilo realizovat přeshraniční high-tech clusters. Snad by to mohlo aspoň v dílčí oblasti pomoci zmírnit problémy průmyslu s nedostatkem odborných sil, aniž by to vyžadovalo dodatečný přísun pracovních sil. Při moderním propojení by vlastně nemělo být tak důležité, na které straně je situován můj terminál. Další projekty, které si dovedu představit, se týkají kultury. Také zde bylo od doby ministra zahraničí dr. Mocka vykonáno mnoho přípravných prací. V kulturním prostoru mezi Prahou, Krakovem, Budapeští a Záhřebem jsme investovali třetinu celého našeho použitelného kulturního rozpočtu. Až dodnes bylo založeno 44 rakouských knihoven. Iniciovali jsme v Londýně festival středoevropské kultury. A nesčetným umělcům a vědcům bylo mezitím umožněno, aby s pomocí ministerstva zahraničí uskutečnili v těchto sousedních státech společná vystoupení a společné projekty. Tuto formu kulturního partnerství považuji za původní rakouský příspěvek, který odpovídá našemu sebepochopení a našemu postavení v Evropě: příspěvek k tomu, abychom umožnili a úspěšně dovršili rozšíření Evropské unie. Proto uskutečníme další iniciativy; posílíme tak roviny kulturního dialogu mezi Rakouskem a kandidáty vstupu do EU a zvýrazníme v rámci členských zemí EU, že integrace našich sousedů bude znamenat kulturní obohacení celé Evropy. Formou veřejně-soukromého partnerství s rakouskými podniky připravujeme teď za tímto účelem víceletý program "Culture for Enlargement"; chceme se přitom pří akcích především v hraničních regionech zabývat tématy pospolitosti. Kultura nám má být i zde nápomocna při upřednostnění toho, co máme společné, před tím, co nás dělí… |